Otázka: Bod jednoty, který jsme zažili na kongresu, jsme cítili jako ohromný náraz blaha, svobody a optimismu, našemu světu cizí. Bylo to doslovně jako oddělený svět, ke kterému mé ego běželo s velkou radostí. A nyní jste říkal, že naše ego by tomu mělo odporovat?

Odpověď: Nebojte se o své ego. Ono přijde a začne Vás táhnout pryč ze strany “za ucho.” a vy budete muset po ní toužit znovu a znovu. Je to právě Vaše ego, které Vás nyní začne vzdalovat od bodu jednoty a Vy ji pokaždé musíte realizovat a obnovit uvnitř. 

Tato obnova je nezbytná ne protože je to zábava, ale protože za ní stojí všichni vaši přátelé. Musíte postupně přijít se zcela novou motivací co dělat, abyste podpořil své přátele, protože bez Vás nebudou schopni najít tento bod.  

[63282]

Náš postoj k bližnímu, k prostředí světa, kde jsme se narodili, který cítíme uvnitř našeho egoismu, se nazývá přípravné období. Když přecházíme od lásky k prostředí nebo lásky k přátelům k lásce ke Stvořiteli, je to již v době skutečné práce, kdy získáváme vlastnosti odevzdání. 

V důsledku získání těchto altruistických vlastností a procházením stupni dávání kvůli dávání, konečně dosáhneme lásky. Ale protože tato cesta vede k dosažení lásky k Stvořiteli, nazývá se tak celá tato cesta.

A dokonce ikdyž v současnosti pracujeme v tomto světě, v našem světě, s egoistickými vlastnostmi, stále je to považováno za práci na lásce k přátelům, k bližním, dokonce ikdyž to vše je skutečné lásce na hony vzdáleno. 

Láska ke Stvořiteli, láska ke stvořením, a láska k přátelům jsou jedno a to samé, protože je to pravým opakem lásky k sobě. To je důvod, proč to vyžaduje tak mnoho kvalitativních změn uvnitř člověka. Avšak hodnota lásky k přátelům je velice vysoká, protože nám dovoluje získat další touhy a pocity, odhalit skutečnou realitu, ve které se nacházíme, myšleno Stvořitele.

Do té míry, do jaké si člověk váží Stvořitele a konečného cíle, natolik považuje prostředky k jeho dosažení důležité, jako cvičení ve skupině, s přáteli, a studium, protože bez těchto prostředků by nikdy nedosáhl cíle. 

Na druhou stranu, celý tento svět je iluzorní a nikdo kolem mě není: žádné neživé či vegetativní úrovně, ani zvířata a lidé. To vše jsou mé vlastní touhy, které se dělí na tyto části a proto mi je Vyšší Světlo takto představuje. 

Tak musím brát také skupinu - jako kdyby kromě mě nic neexistovalo. A každého, kterého kolem sebe cítím: prostředí, skupina, učitel a dokonce i Stvořitel, jsou uvnitř mě, v mých pocitech. Dostal jsem tuto iluzi, že  existuje to vše venku, abych se mohl naučit, co pocit bližního zanemná: abych ho mohl cítit, mít s ním vztah a dosáhnout dávání a lásky. 

Pokud člověk vnímá tímto způsobem celou realitu, pak nemůže chybovat. Je zřejmé, že  musí stále, po celou dobu, rozlišovat nové detaily a doplnit jimi společný obraz, ale už je na správné cestě. 
[62050]
Z 1. části denní lekce kabaly 29/11/2011, Rabašovy spisy

Otázka: Člověk využívával prostředí pro svůj prospěch. Dokonce ikdyž mluvíme o sociální spravedlnosti, mnozí to vidí jako příležitost si pro sebe něco urvat.…

Odpověď: Proto vzdělání musí přijít před čímkoli jiným, jako první nezbytná podmínka. Člověk musí být jinak vychován, a měl by se učit o systému, ve kterém žije. 

Například, máme povědomí o realitě našeho světa. Vím co je to banka, jak pracuje, co to je zdravotní středisko; vím o důchodových fondech, sociálním zabezpečení, cestách, semaforech, policii a vládě. Ale to vše dítě zatím nezná, a tak ho učíme jak žít v tomto světě.

Přesně stejným způsobem, musíme nyní naučit lidstvo, jak žít v novém, propojeném světě. Egoistické mechanismy přestanou postupně fungovat. Brzy uvidíme, že síla přijímání (dostávání) k ničemu nevede. Vidíme, že dokonce i lidé, kteří mají dostatek peněz neví, co se s ekonomikou stane v blízké budoucnosti. Brzy zjistí, že mají velkou moc, ale nemohou nic udělat. Vše zaniká, vše je ztraceno, vše se hroutí, rozpadá se a přestává fungovat. Žádný systém nebude fungovat kromě systému dávání, který musíme vytvořit.

Otázka: To se může stát za rok, možná dva, ale problémy mám teď….

Odpověď: Tak začněte jednat nyní. Chcete mít dobrý život? Zaplaťte za něj odevzdáním, dáváním druhým. To je vaše práce, která se nazývá “práce stvořitele.” Uvidíme, že se svět nebude schopen udržet používáním egoismu, ale jen silou odevzdání, dávání. Pokud dávám druhým, společnosti, budu schopen od společnosti získat jídlo, oblečení a ostatní nezbytnosti. Nestane se to však, pokud nebudu dávat. Je to proto, že nový svět ovládá altruistická síla.

Otázka: Jak se lidé posunou k novému přístupu?

Odpověď: Ranami. Byl to faraon, který přinesl děti Israele ke Stvořiteli. Haman způsobil, že židé nakonec unikli z Babylonského vyhnanství a navrátili se do země Israelské, a Král ho podporoval. Není možné postupovat, pokud nám ego není odhaleno coby síla zla, coby náš nepřítel.

Nakonec přírodní rány a pozitivní vliv z naší strany, koloběh toho, přinese změnu. Lidé se nemohou hned změnit a souhlasit s námi. Jejich přání je opačné dávání. Princip “lásky k bližnímu” se jim zdá dětinský. Zatím nechápou, že je to základ všeho, že to je náprava duše. Zlo jejich egoismu jim zatím není zjevné.

Budou to schopni pocítit až po mnoha ranách, dokud faraón nakonec nepřizná: “Jsem hříšný a Stvořitel je spravedlivý.” Dřív si to nemyslel. Pak ale zjistíš, že je to všechno kvůli tobě, protože ty jsi prohnilý, ne okolní příroda nebo soused, či kdokoli jiný. Pak budeš cítit potřebu napravit se a ta přijde. Při svém hledání po metodě najdeš nás a požádáš nás, abychom tě učili.

My však nechceme, abys trpěl, proto šíříme tuto metodu předem, ačkoli to v tobě podněcuje nenávist. Tak pomáháme světu. 
[56040]
Z 5. části denní lekce kabaly 28/09/2011, “Národ”