Category Archives: Duše

Osobní vztah se Stvořitelem

Otázka: Jak můžu být odpovědný za ostatní, pokud nemůžu být odpovědný ani sám za sebe?
Odpověď: Právě díky tomu, že se přihlásíš sloužit ostatním, stáváš se odpovědným za všechny. Sám pro sebe neexistuješ, ale pouze pro ostatní. Tak funguje zákon vzájemné záruky, ve kterém ostatní nemají svobodnou volbu. Určuji jejich stav a osud a proto přebírám odpovědnost a jsem připraven postavit se za něj. Všechno co se odehrává záleží pouze na mě ať se stane cokoliv, dobré nebo špatné. Připojuji všechny jako svůj dolní parcuf a rozhoduji za všechny.

Otázka: Není to drzost z mé strany takhle přemýšlet?
Odpověď: Není to drzost. Pokud jsme si všichni rovni, potom každý z nás má svůj vlastní vztah se Stvořitelem, nikoli přes ostatní. Všichni ostatní už jdou za mnou. Vždyť ve mně je bod v srdci, moje místo v kořeni duše, které nikomu jinému nepatří. A toto jedinečné místo má každý. Proto každý může říct, že je jedinečný, komu patří jeho vlastnost a nikdo kromě něj. Každý má svojí zvláštní vlastnost a všechny ostatní přichází k vzájemného spojení s ostatními. Touto unikátní, osobní vlastností se spojuji přímou nití se Stvořitelem a v tomto jsem před všemi. Pokud ne já, potom ostatní už nebudou dokonalí. Pouze já můžu napravit tuto vlastnost tím, že jí spojím s celým lidstvem. To jest se všemi ostatními vlastnostmi Malchut světa Nekonečna. Například Malchut světa Nekonečna je 7 mld. částí a každá tato část je spojená se Stvořitelem svojí specifickou vlastností. A všechny mé ostatní vlastnosti pochází ze vzájemného propojení s ostatními 7-mi miliardy.

[ # 135974 ]

Z lekce 27.05.2014 z článku „Darování Tóry“

Mnoho jisker, jedna duše

Dr. Michael LaitmanNa jednu stranu existuje mnoho duší a každá z nich se dělí na více částí. Ale na druhou stranu, může být duchovno rozděleleno na části? Víme, že existuje jedna ucelená realita a nic než to. Dokonce ikdyž jsme zmatení, neboť vidíme její oddělené části, je vlastně jedním celkem, neboť byl od počátku stvořen pouze jedinný stav, jedna duše.

Nazývá se duší Adama HaRišona (prvního muže), Malchut z Ein Sof (Nekonečna). Po přípravě, odhalíme tuto vnitřní realitu za Partzufim a “světy” mnohem jasněji. Je to o přání, které lne ke Stvořiteli. Přilnutí na úrovni kořene se nazývá Malchut z Ein Sof, a na čtvrté úrovni přilnutí se nazývá duší  Adama HaRišona. Všechno je to o tom, jak se na toto přání díváme z určitého bodu našeho vývoje.

Takže byl stvořen pouze svět Ein Sof nebo duše Adama HaRišona a nic jiného. Tato duše se nachází v každém člověku a je nazývána “Israel,” což znamená Yashar—El (přímo ke Stvořiteli), těmi, kteří dosáhli duchovna. A co více, je celá v každém, neboť duchovno není rozděleno na oblasti a části, jak to vidíme v hmotném světě. Pouze nedostatečná náprava mi brání spatřit skutečný obraz, nacházím se v ní nicméně i tak, v počátečním stavu jedné duše, která pro nás byla připravena, abychom ji odhalili.

Kabalisté však říkají, že je 600,000 duší, jež jsou rozděleny do “jisker.” Takže na čem stojí taková struktura, na “genealogickém stromu”? Je to zkreslený obraz reality, který je rozdělen silou narušeného přání každého v nás. Nejdříve se toto přání oddělilí a úplně brání vstupu Světla, je mu úplným opakem. Pak, silou nápravy, přání začíná dostávat záměr kvůli dávání, nebo jinými slovy, je očištěno. Do míry, do jaké má tento záměr, v něm září celková duše. To znamená, že přání postupně objevuje svůj skutečný stav. Nejprve cítí, že je malou částí celkové duše, a nakonec odhalí, že je stejná jako duše. Poté objeví, že je to Adam HaRišhon.
[97733]
Ze 4. části denní lekce kabaly 8/1/2013, “600,000 duší”

Náprava zla: dojít do konce

Dr. Michael LaitmanČlověk musí otevřít celou poškozenou nádobu (kli) přání. Ale přichází k tomu pouze když si přeje přijít k odevzdání, k dobru. Kdo nezačal svoji duchovní práci, nemá snahu se spojit se skupinou, s nadějí dosáhnout odevzdání Stvořiteli, ten se ani nepřibližuje ke zlé přirozenosti.

A proto kabalisté říkají, že v našem světě zlá přirozenost obecně není. Naše materiální přání jsou namířené na jídlo, sex, rodinu a lidské přání je přání k penězům, slávě a znalostem. Všechno obecně je „živočišná úroveň”. Co se týče zlé přirozenosti, ta začíná víš, za podmínky, že člověk v sobě má snahu milovat, přitahuje ho jednota a vzájemná záruka. Pokud postupuje tímto směrem, ve stejné míře potom otevírá velikost zlé přirozenosti. A spolu s tím otevírá světlo, které v něm vyvolává snahu k sebenápravě.
Ve výsledku člověk více nemůže trpět zlo a od určité úrovně ho začíná obracet v dobrou přirozenost. Celkově na této cestě jsou dvě úrovně: Bina, tj. odevzdání pro odevzdání (náprava 248 přání), a Keter, tj. přijímání pro odevzdání (náprava 365 přání). Ve výsledku člověk napravuje celou zlou přirozenost.

Poprvé se zlo projevuje, když člověk dělá první snahy udělat čin odevzdání. A proto v našem světě, tj. v člověku který nepřitahuje světlo vracející ke Zdroji, abych se jeho pomocí napravil, zlá přirozenost se neotevírá. Nezáleží na tom, co cítí obyčejní lidé v tomto světě, nápravu nepotřebují – taková je jejich přirozenost. Jejich přání a vlastnosti nevadí opravdovému spojení.

A pouze v dnešní době se začína projevovat pravda. Situace je taková: v centru struktury lidstva se nachází kabalisté, a kolem něj jsme my, Bnej Baruch (BB). Všichni ostatní nesměřují k odevzdání, avšak od nás dostanou „nasvícení“ a tudíž pochopí, že existuje pouze jediná cesta – spojení.

Ten kdo se snaží vybudovat společný systém vzájemné záruky, ten právě otevírá zlou přirozenost, protikladnou sílu, egoizmus, kterému je nepříjemná tato myšlenka. Jiná cesta není. Pokud člověk neotevírá jednotu se společností, skupinou, neotevírá zlou přirozenost. Vždyť se to týka pouze roztříštění mezi námi.

A proto je to veliká věc, odhalit celou materii stvoření, celou zlou přirozenost. Může toho dosáhnout pouze ten, kdo jde dál a dál, k samotnému konci nápravy.

Z lekce „Předmluva ke knize Zohar“, 10.07.2012

Klíč ke štěstí

Dr. Michael Laitman

Otázka: Můžeme se rozvíjet ve štěstí?

Odpověď: Je-li člověk ponořen do svého ega, do své touhy přijímat, pak určitě nemůže být šťastný, protože mu přinese jen bolest. Ale pokud se pozvedne nad své ego, neobávajíc se toho co se v něm děje, žijíc na vyšší úrovni a identifikuje se s atributem odevzdání, se světem, se vším, co ho obklopuje, může být šťastný neustále.

Může být šťastný do takové míry, že nebude vůbec cítit co se děje s jeho tělem. Tělo může zemřít, ale člověk nebude cítit, že patří nadále ke svému tělu.

Nyní jsme zcela identifikováni s naším tělem. Ale pokud se můžeme vyvinout tak, že se budeme postupně od něho odtahovat, nakonec přestaneme cítit, že jsme k němu vůbec navázaní. Je to, jako bych se vznášel nad tímto tělem, a je to opravdu tak, protože se ztotožňuji s atributem dávání a žiji v něm, a to je klíčem k dalšímu pokroku ve štěstí.

Mohu toho dosáhnout, pokud jsem začleněn do prostředí a spolu s ostatními tvořím jednu obecnou sílu skupiny, která není egoistická, ale je tvořena ze všech našich duchovních jisker, které jsou spojeny nad naším egem. Naše ego ztratí svou hodnotu a my pozvedneme jiskry a vidíme je jako hlavní prioritu. V důsledku toho začínáme žít v těchto jiskrách, které jsou propojeny a tvoří jednu harmonickou sílu skupiny.

Kromě toho, rozvíjením síly vzájemného dávání, tedy možností požadovat tuto sílu dávání z vyššího silového pole, od Stvořitele, se budeme neustále cítit šťastnými. Vše záleží na tom, jak člověk zaměřuje sám sebe, pokud jde o skupinu, a jak se skupina zaměřuje s ohledem na Stvořitele, pokud jde o oblast dávání a lásky.

To je jediný faktor, který všechno určuje. Musím se odpojit od svého „já“ a pozvednout se k úrovni „my“; vše bude přijato radostně! Není to jednoduché, a jsou tu vzestupy a sestupy, ale takto postupujeme. Pokaždé, když dostáváme dodatečné ego, další touhu užívat si, tak budeme silnější a připojíme se pevněji do pole odevzdání. To je jediný způsob, jak postupovat.

Pokud se člověk identifikuje s cílem, přijímá vše, co se stane na cestě šťastně, protože chápe, že je to prostředek k dosažení cíle.

Pokud ale člověk myslí jen na svůj žaludek – ponořen do sebe, nedovede se nad sebe povznést, pak bude jistě chodit s kyselým obličejem, bude v životě trpět a bude mít vždy stížnosti ohledně prostředí, skupiny, přátel, Stvořitele a učitele – všechno závisí na tom, jak se člověk zaměřuje.
[81173]
Z 1. části denní lekce kabaly 21. 6. 2012 Shamati # 30

Řídím sám sebe pomocí dvou otěží

Dr. Michael Laitman

Člověk potřebuje vidět sám sebe jako bod, který přijímá vše zvenčí. Přátelé a svět obecně, dokonce i neživé, vegetativní a živé, jsou všechno části mé duše. To vše je Malchut (království), jedno Kli (touha / nádoba), jeden člověk, který stojí naproti Stvořiteli.

Proto do té míry, do které se snažím spojit nadšení a dojmy, které ke mně teď přicházejí od přátel, a ne je zrušit, do té míry se stávají reálné, protože připojuji části mé duše k sobě. A pak získávám nový intelekt a emoce v důsledku spojení rozbitého Kli.

Je zakázáno uhasit jakýkoli stav. Musíme se nad ním povznést a zkoumat ho z vyšší úrovně, což je správný přístup. A proto nezáleží na tom, jak se cítím během workshopu: dobře nebo špatně, protože v každém případě se musím povznést nade vším, a objasnit, odkud pocity přicházejí a proč, a pak pokračovat. Je třeba shromáždit ty nejvíce pozitivní a negativní dojmy abychom postoupovali kupředu nad nimi.

Předem musím souhlasit s každým stavem, který přichází, protože moje vlastní sebe-anulování bude postaveno nad všemi těmito stavy. Všechno čím procházím je nezbytné proto, aby mě naučilo převzít kontrolu nad všemi svými stavy a spojit se nad nimi s přáteli i přes své odmítání. Nejdůležitější věcí pro mě musí být spojení, které zdánlivě řídím dvěma otěžemi, a všechny moje pocity a zkušenosti budou na pozadí. Konec činu je v jeho počáteční myšlence. Pokud se člověk chová tímto způsobem, pak správně používá všechny jeho rozeznání.

Je zakázáno nechat vašeho koně utéct, ani doleva ani doprava. Existuje před vámi cíl a je třeba sebe neustále zkoumat podle tohoto: pokud se odchýlíte doleva, pak budete muset přidat z pravé linie, a pokud se odchýlíte napravo, budete muset přidat z levé linie. Vše je určeno pouze směřováním k cíli, a cílem je jednota. V duchovnu nevidíme žádný jiný cíl, jiný než bod jednoty, Arvut (vzájemnou záruku).
[78481]
Z 1. části denní lekce kabaly 20/5/2012, „Diskuze o předchozím kongresu“

Cítit se šťastně při každé příležitosti spojení

Dr. Michael Laitman

Tím, že jednáme proti našemu egu a spojujeme se silněji, projdeme 125 stupňů výstupu, které jsou rozděleny do Sefirot, Partzufim a světů. Čím silněji se spojíme, tím více pocítíme vnitřní sílu, která nás spojuje, nazývanou Stvořitel. Tak procházíme skrze pět světů: Assiya, Yetzira, Berija, Atzilut a Adam Kadmon a stoupáme do světa nekonečna. Dozvídáme se o všech těchto stavech v moudrosti kabaly a vtělujeme se do nich v praxi interně.

Abychom toto naplňovali efektivněji, máme kongresy. Je velmi dobré, že jsou v kongresovém sále lidé z celého světa, kteří neznají jeden druhého: muži, ženy, veteráni studující po celá léta, a ti, kteří právě slyšeli o moudrosti kabaly a jako by „náhodou“ přišli na tento kongres. Spojení mezi všemi je možné a nevyžaduje žádnou předčasnou přípravu.

Pokusíme-li se spojit prakticky, začínáme cítit, že něco se děje uvnitř: Speciální síla se ukazuje mezi námi, která jako by dříve neexistovala a kterou jsme necítili. Tato síla se odhaluje pouze v našem světě, když začínáme pracovat tím, že uskutečňujeme radu kabalistů. Potom objevujeme sílu spojení mezi námi.

Proto kabalisté byli šťastní při každé příležitosti ke spojení. Pochopili, že díky této akci můžeme dosáhnout korekce a vidět duchovní realitu, která je nad námi, objevit sílu, která nás řídí a vede k určitému cíli.

Je to jediný způsob, jak se můžeme podívat na sebe shora, jako na ty, kteří existují ve fyzických tělech, a odhalují vyšší světy, stavy, které jsou nad tímto světem. Je to jediný způsob, jak můžeme vidět, že tento svět není skutečný a přijímat nové vlastnosti, nové smysly, které nám umožní vidět vyšší duchovní rozměr, který stoupá nad hmotný svět a žít v obou světech zároveň. Cítíme to do té míry, že člověk začíná cítit věčnost a dokonalost a nebojí se vůbec smrti.

Nebude cítit, když jeho tělo zemře, stejně jako necítí, když si stříhá vlasy nebo nehty. Je to proto, že fyzické tělo patří k živé úrovni, zatímco vlasy a nehty patří k vegetativní úrovni, což znamená nižší úroveň. Pokud se tedy pozvedneme na vyšší úroveň, tzv. lidskou úroveň, která je symbolizována spojením mezi námi, přestaneme se obávat o ztrátu zvířecího těla, tělo může žít nebo zemřít, zatímco my existujeme na vyšší úrovni existence, které jsme dosáhli.

To je to, čeho bychom měli dosáhnout, a to je cílem moudrosti kabaly: povznést člověka na další úroveň, k věčné existenci tak, že nebudeme žít ve zvířecím těle, ale budeme žít život duše. Duše je pocit, který je vytvořen v rámci našeho spojení. Takže účelem všech těchto vysvětlení je dosáhnout jediného cíle – spojení.

Akt spojení provádíme na kongresech tak, že prostřednictvím tohoto spojení, jako malá součást obecné nápravy, budeme cítit duchovní život. Tak vytváříme jeden systém Adam HaRishon (první muž), tím, že dáváme jeho díly dohromady a objevujeme duchovní život, ve kterém vyšší systém, obecná duše, žije.
[77265]
Z kongresu v Brazílii 4/5/2012, lekce 1

Váš chybějící kus v puzzle duše

Dr. Michael Laitman

Otázka: Když je člověk znechucený v postupu, znamená to, že neinvestoval dostatečné úsilí směrem k lásce přátel?

Odpověď: Je-li osoba znechucená ze svého duchovního vývoje, pak to obvykle pramení z pýchy, z toho že se staví nad ostatní. A to je obecná choroba, která se nachází v každém z nás. Pýcha je základem touhy přijímat, která k nám přichází přímo od Stvořitele. Stvořitel je jedinečný, a tak se také cítíme býti jedinečnými.

Já jsem opravdu jedinečný, protože jsem kousek obecného puzzle, který se nenachází v nikom jiném. Oprávněně tak pociťuji, že jsem jedinečný. Otázkou je jen, jak budu tuto jedinečnost používat? Budu se snažit doplňovat ostatní jakýmkoli způsobem, jakým to bude možné?

Duchovní puzzle není stejné jako tělesné puzzle, kde každý kus je v kontaktu pouze s několika nejbližšími sousedy a daleko od všech ostatních. V duchovním puzzle jsem připojen ke každému. To je úžasné! Představte si, že existuje 600.000 kusů puzzle a jsem připojen ke každému z nich. Také každý z nich je spojen se všemi ostatními kusy. To není jednoduché spojení, ale spojení na každé úrovni, všechny naše Keterim(koruny) jsou vzájemně propojeny, na všech úrovních Biny (moudrosti) jsou vzájemně propojeny a tak dále.

Proto mezi námi existuje těsné spojení dávání, které stále potřebujeme odhalit. Na konci nápravy, díky našemu vnímání a pochopení této složité souvislosti, se odhalí s „620“ krát větší intenzitou: místo Nefesh de nefesh, NRNHY de NRNHY.

Představte si, že existoval tento jednoduchý systém 600.000 kusů, které byly zapojeny v sérii, jeden po druhém, jako stádo ovcí. A najednou se propojí ve všech druzích vazeb, doplňujíce a naplňujíce jeden druhého ve všech situacích a atributech.
[71599]
Z 1. části denní lekce kabaly 2/3/12, Shamati # 35

Sestavení světa z jeho roztříštěných částí

Dr. Michael Laitman

Nepotřebujeme napravit naši vnitřní přirozenost; budu takový i nadále bez ohledu na to, co se sebou udělám. Neexistuje žádné přikázání napravit živočišné vlastnosti, ty nepřekážejí. Místo síly odporu, musím dostat sílu spojení, to je vše. Musím pracovat pouze na spojovacím lepidle mezi námi, ne na sobě.

To je důvod, proč všechna naše práce je soustředěna ve skupině a namířena pouze na spojení našeho rozbití. Veškeré výpočty s ohledem na člověka, jsou zakázány. Existuje spousta těch, kteří sedí a sžírají se: „Kdo jsem, jaký jsem a proč jsem takový.“ V duchovní práci nikoho nezajímá, proč jste takoví, dokonce ani Stvořitele to nezajímá!

Všichni jsme různé části jednoho mechanismu: jeden je ozubené kolo, druhý je osa, třetí je filtr, čtvrtý je čerpadlo, pátý je generátor, atd. Každý zůstává vnitřně takový, jaký byl, jen je třeba dát to všechno dohromady do jednoho systému. A vy tam sedíte a pláčete nad tím, co se děje uvnitř vašeho čerpadla, nebojte se, to je v naprostém pořádku. Celý problém je jen v tom, že nemáte správné spojení s ostatními.

To je přesně opačný směr, než jakým uvažuje svět. To je důvod, proč všechna práce spočívá v dosažení lásky svého bližního jako sebe samého, velkého pravidla. Musíte zahrnout všechny do jednoho mechanismu, jednoho systému.
[70811]
Z 1. části denní lekce kabaly 17/2/2012, spisy Rabáš

Řekni mi, jak vidíš skupinu, a já ti řeknu, kdo jsi

Dr. Michael Laitman

Otázka: Kde by měl každý z nás začít vytvářet vlastní prostředí?

Odpověď: Začněte tím, že vyvoláte inspiraci a zapůsobíte na všechny vaší touhou vytvořit prostředí. Pokuste se podnítit je beze slov, abychom všichni toužili po tom, vytvořit prostředí, které nás zaváže, změní nás a přiblíží nás tak, že se propojíme. To je nezbytnost. Bez takové společnosti, bez správného spojení mezi námi, nemáme kde  spiritualitu odhalit. Spiritualita je odhalena pouze ve spojení mezi námi.

Forma spojení mezi námi je forma duchovního světa, forma úrovně, na které člověk je. V okamžiku, kdy mě ovlivňuje a já ji chci objevit, bude úroveň spojení záviset na mě. Ve stejné skupině jsou ti, kteří ji vidí na úrovni 50 a jsou tací, kteří vidí, že je na úrovni 5 a jiní ji vidí jako naprosto dokonalou v Gmar Tikkun (závěrečná korekce).

Duchovní realita nemá předem stanovenou formu, vše závisí na člověku. To je důvod, proč tolik potřebuji prostředí, které mě bude nutit, abych s ním zacházel správně. To je vše, co potřebujeme.

Vlastně, když vidím, že je napraveno, vidím, že to tak bylo vždy, a mě jen chyběla touha to objevit, chyběla mi citlivost. I nyní jsme ve skupině a v prostředí, které je v Gmar Tikkun, ve světě nekonečna. Ale to mě nepodněcuje k tomu, abych to odhalil. Tím, že probouzím přátele vytvářím efekt, který mi pomáhá zjistit, že jsou absolutně napravení.

V důsledku tohoto cyklu, který se ke mně vrací, se sám napravuji. Toto je nazýváno modlitba, soudit sám sebe, jak se vrátit do správného postoje prostřednictvím prostředí. Musíme tomu dát hodně rozmyslu, protože to všechno začíná a končí zde.
[67843]
Z 3. části denní lekce kabaly 20/1/12, „Úvod ke knize Zohar“

Duch jednoty klepe na naše srdce

Dr. Michael Laitman

Otázka: Co to znamená být inspirován skupinou?

Odpověď: Být inspirován znamená otevřít oči, uši, všech pět smyslů, a co je nejdůležitější, vnitřní smysl, „bod v srdci“, abychom pocítili ducha, který existuje ve skupině.

Když jsem přišel na střechu, kde nyní pracujete a připravujete vybavení na kongres, cítil jsem, že je zde jistý duch, nějaká společná síla, která se zabývá přípravou pro duchovní vzestupu.

Faktem je, že je to společná práce, společná aspirace, očekávání a přípravy na velké a silné shromáždění. Ve světě neexistuje nic stejně silného, mocného a povznášejícího. Přibližně deset tisíc lidí projde obrovským duchovním vzestupem v průběhu těchto tří dnů, dostanou se pod vliv vyššího světla. Měli bychom se snažit cítit, že jsme ve skupině s využitím všech strun naší duše, měli bychom se snažit být v tomto duchu, v té společné síle, která je zde k dispozici.

Ve skutečnosti, bez ohledu na nás, naše skupina již má svoji vlastní, společnou složku, která obsahuje základ nás všech. Nicméně, každý z nás potřebuje vynaložit mírné úsilí a rozplynout se v tom. Když je člověk schopen to udělat, pocítí tento stav.

Za tímto účelem jsme před týdnem šli do pouště, a pokoušeli se zde uskutečnit naše první sjednocení. Jak jsem cítil, bylo to velmi úspěšné. Mnoho lidí, kteří na sobě pracovali, studovali a uskutečňovali kabalu po mnoho let, poprvé pocítili, že existuje nějaká spirituální složka, kterou můžeme najít mezi námi, v naší jednotě.

Již byla mezi námi odhalena a nyní se musíme pokusit ji najít. Nyní vše závisí na tom, jak se budeme snažit být neustále v tomto stavu, v jediné síle skupiny. Právě tím že se do ní ponoříme, ucítíme vyšší sílu, Stvořitele, a ve sjednocení s ním začneme cítit vyšší svět. To vše je další fáze, která je velmi blízko. V tomto ohledu vše závisí na vnitřním, emocionálním úsilí člověka.
[62363]
Lekce základů kabaly 27/11/2011

Strana 3 z 41234