Category Archives: Duchovno

Hadím jazykem hnán kupředu

Dr. Michael LaitmanOtázka: Proč všechna potěšení hned zmizí? Jsem tak šťástný, když si koupím nový vůz a o týden později už mě nezajímá. Co způsobuje, že se radost vytrácí? Je-li světlo a nádoba vše, co existuje, nemělo by být potěšení věčné? Proč mizí?

Odpověď: Je to tím, že se mění Kli (nádoba). Auto nikam nezmizí, ale má touha vzroste a přijaté potěšení z vlastnictví nového vozu už ji nadále nenaplní. Změna touhy je kvalitativní, ne kvantitativní. V duchovním růstu jde spíše o kvalitu, než o kvantitu.

Auto, zaparkované u mého domu, je stále nové a nádherné, ale už mě po týdnu nadále nevzrušuje. K tomu dochází proto, že se uvnitř nás formuje další touha („jazyk prvotního hada“), která má za následek, že si člověk klade otázku „Co mě tato koupě dala?“ Ani tuto otázku nezaznamenáte, přesto se ve Vás probudí a zhatí všechnu Vaši radost.

Po rozpadu či pádu Stromu vědění, se v každém druhu potěšení objevil bod, který jej spojuje se Stvořitelem. Když je vaše touha uspokojena, tento bod se zeptá, zda jste dosáhl věčného potěšení. Nutí vás okamžitě hledat jiný způsob, jak se uspokojit. Tímto způsobem postupujeme celou svou historii, vyvinuli jsme se právě kvůli tomu. Tím se člověk liší od zvířete: rozením nových tužeb.

Podvědomá potřeba být si se Stvořitelem podobný nás stále táhne kupředu, od dob, kdy jsme vylezli z jeskyní, až do dnešního dne, a je to výsledek prvotního hříchu. Naše touhy (Adam a Eva) by zůstaly zvířaty, pokud by člověk uvnitř nás neustále nerostl. Pokud jde o Stvořitele, začneme cítit stud, protože si uvědomujeme, jak se od Něho lišíme. Hanba nás nutí dávat si tuto otázku, „Co jsem z toho získal?“ Podvědomě si myslíme, „Proč potřebuji nové auto, snažím-li se dosáhnout Stvořitele?“ Dokonce, i když si nejsme našeho spojení se Stvořitelem vědomi, pochází trýznivá prázdnota uvnitř nás od Něj.

Ze. 4.části denní kabalistické lekce 9/2/10, „Úvod do knihy Panim Meirot uMasbirot

Utajení v zájmu spásy

Dr. Michael LaitmanVe skutečnosti není rozdílu mezi Stvořitelem a skupinou, ten existuje pouze v našem egu. Utajen je přede mnou pouze jeden element: zdroj potěšení. To je důvod, proč vidím skupinu namísto Stvořitele.

Je tomu tak v zájmu mé vlastní spásy, protože tak si k nim mohu vytvořit nesobecký vztah, který není poškozen potěšením, jenž mi mohou poskytnout! Proto jsou mi radost a naplnění, které ve skupině existují, skryté. Jsem tak schopen si s nimi vybudovat vztahy pomocí svého svobodného, nezávislého jednání.

Pokud by Stvořitel sám sebe a svou lásku ke mě odhalil najednou, zavázalo by mne to ve všem a přišel bych o možnost používat svou svobodnou vůli. Když je mi Stvořitel skryt, jsem na něm nadále zcela nezávislý: Cítím-li, že mám ke skupině blízko, přiblížím se jí, když ne, vzdálím se jí; mohu si o nich myslet, cokoli chci. Utajení je ze strany Stvořitele velkou laskavostí. Dělá to pro naše vlastní dobro, aby nám tak umožnil vybudovat sebe samotné.

Utajování mi dovoluje zůstat neutrální a vytváří mou individuální povahu a hodnoty. Jen se mi zdá, že jsem obklopen skupinou cizích lidí. Ve skutečnosti je to má vlastní duše, mé duchovní Kli!

Z 1. části denní kabalistické lekce 9/1/10, „Co je při práci den a noc?“

Jak mohu pomoci příteli?

Dr. Michael LaitmanOtázka: Jak mohu pomoci příteli, aby získal správný záměr?

Odpověď: Když začátečník přijde poprvé ke kabale, nevidí, neslyší a necítí to, o čem mluví. Je ponořen ve svých vlastních myšlenkách a touhách. Sedí a studuje společně se všemi ostatními jako dítě, které se právě narodilo a nevnímá a nerozumí tomu, v jakém světě je. Nebo to může být přirovnáno k nemocnému člověku, který ztratil vědomí.

Vzpomínám si,  jak jsem po havárii ležel v bezvědomí v posteli. Někdy se mi téměř vrátilo vědomí a slyšel jsem zvenčí hlasy. Někdy jsem jim mohl i odpovídat, ale nic jsem neviděl, ani jsem nemohl nijak reagovat.  Podobné je to s člověkem, který přijde ke kabale: je přítomný a není přítomný. Potřebuje čas a podporu od ostatních, stejně jako se lidé starají o dítě nebo o někoho, kdo je vážně nemocný. Tento druh pomoci mu pomůže trochu postoupit.

Pokud pomoc nepomůže, pak musí být člověk ponechán o samotě a musí mu dán čas, aby si to postupně sám uspořádal. Může to trvat několik měsíců nebo i let, než začně poslouchat kabalu místo toho, aby poslouchal sebe.

Kdy to člověk začne poprvé opravdu slyšet? Když cítí, že mu jednota s ostatními otevírá duchovní pocity, a že to je právě tam, kde leží vstup do duchovního světa. 

Čím je proto prostředí větší a silnější, tím více urychluje vývoj člověka a ovlivňuje jej – nutí jej, aby se sám pohyboval rychleji.

Z druhé části každodenní kabalistické lekce, 31/08/2010, Zohar

Dokonalost znamená rovnost

Dr. Michael LaitmanOtázka: Má každá duše odpovědnost, aby se stala aktivní částí kolektivního systému jako všichni kabalisté?

Odpověď: Každá duše se musí zapojit do práce uvnitř tohoto systému, protože to je dokonalý systém. A pokud dokonalost postrádá jedinou část, není to nadále dokonalost, není to nic! Je to jakoby někdo vyvrtal v lodi díru a loď se potopí se vším a s každým, kdo v ní je.  Nezávisí na tom, jak veliká loď je (mohla být obrovská), avšak je to komlexní struktura, kde hraje každá část esenciální roli. Proto má každý člověk stejnou hodnotu, ať už je to mudrc, nebo prosťáček. V integrálním, uzavřeném systému jsme všichni stejně důležití.

Během nápravné doby jsou uvnitř procesu velké a malé duše a na každého člověka by mělo být pohlíženo podle jeho duchovního stupně. Malí by měli uznávat velké, atd. Avšak na konci nápravného procesu budou všechny duše v rovnocenné dokonalosti.

Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce, 05/08/2010, „Uvedení do knihy Panim Meirot uMasbirot“

Najděte život ve spojení mezi námi

Dr. Michael LaitmanOtázka: Jak mohu poznat rozdíl mezi imaginární realitou a pravou duchovní realitou?

Odpověď: Nemůže být žádná imaginární realita! Žijeme v pevném materiálním světě. Duchovno může být odhaleno pouze v nesobeckém spojení mezi námi. Pokud svou jednotu pozvedneme z nehybné úrovně Nefeš na úroveň Ruach, zažijeme duchovno (Ruach znamená „duch“).

Proč tento stupeň nazýváme duchovním? Nazývá se duchovní, protože to je první stupeň, na němž do našeho spojení, do naší jednoty, můžeme vdechnout život. Tehdy to můžeme nazývat duchovní. V současnosti nám takový stav připadá „mrtvý“. Mám se s někým spojit? Tato myšlenka se mi nelíbí; je v mých očích „mrtvá“. Proto se můj současný stav nazývá „nehybný“, a já v něm přebývám, protože nemám jinou možnost a nevidím cestu ven. 

Z druhé části každodenní kabalistické lekce, 27/07/2010, Zohar

Každý to může dokázat

Dr. Michael LaitmanOtázka:  Když je člověk obklopen velkou skupinou, kde je podporován a starají se o něj při jeho pádu, je to skvělé. Ale co ti ostatní, kteří žijí odděleně, daleko od nejbližší kabalistické skupiny, v prostředí, které je spiritualitě vzdáleno,  jako například Evropa?

Odpověď: Myslíme si, že fyzická blízkost má pozitivní vliv na spiritualitu, ale nemusí to tak nutně být. Pokud člověk vynakládá velké úsilí, aby pokročil a dosáhl kontaktu, kdekoli se nachází, vždy získá víc, než když se pohybuje rychleji a blíže k místu, kde jsou ostatní. Vždy je vhodnější pokusit se spojit s ostatními na dálku, na dobu nejméně šesti měsíců. Neměli bychom se soustředit na těla, která nás obklopují, ale měli bychom se snažit jejich prostřednictvím vnímat duchovní stavy.

Ze čtvrté části denní kabalistické lekce 28/07/10, „Úvod ke knize, Panim Meirot u Masbirot“

Ať náprava přijde dnes!

Dr. Michael LaitmanOtázka: Nikdo nečekal takový prudký průlom, ke kterému najednou v šíření kabalistické vědy v Izraeli a po celém světe došlo. Jaká je prognóza na příští rok?

Odpověď: Nemusíme  dělat vypočet na delší dobu. Musíme pouze pracovat a snažit se udělat všechno, co na nás záleží.

A to, jak na to bude reagovat svět, není naše starost, zůstává to na vyšší síle, vyšším systému. Když jsem udělal všechno možné, otevře se další stav. Pokud myslím na odevzdáni, nemusím vypočítávat, jaký bude v mých pocitech. Musim pouze uvažovat, jak správně šiřit kabalu – metodiku nápravy.

Možná, že jako odpověď na naši snahu, přijde těžká, stagnační doba, nevíme, co se uvnitř Něj připravuje, jaké národy začnou svoji nápravu dřív. Všechno se může náhle změnit.

Proto nebudeme dělat žádné prognózy na rok dopředu. Ať přijde všeobecná náprava dnes!

Z lekce „Úvod ke knize Panim Meirot“ 26.07.2010

Mega Congress 2010: Okno do Spirituality

 

Otázka: Jak se mám připravit na Celosvětový Megakongres, který se bude konat na konci tohoto týdne, abych tam přijel jako na královskou hostinu?

Odpověd: Měli byste sehnat takové síly, abyste na našem setkání na kongresu, aspoň krátce, pocítili duchovní život.

Duchovní život je ve spojení; když vybudujeme duchovní nádobu – spojení mezi námi – a uvnitř té nádoby, společného přání, pocítíme duchovní svět, jednotu protikladu.

Mezi přáním a světlem existuje rozpor, odpor, ale povrch toho je jednota, protože si to přeješ a míříš k tomu.

Jako odpověď na takové přání přichází světlo, i když člověk není připraven ho uchovat nastálo, ale krátce se s duchovním světem spojit může.

I kdyby pak propadl – není to tak hrozné! Muže se dokonce stát to, že už nesestoupíme a budeme postupovat dál a bude to první duchovní poschodí.

Já si myslím, že jsme toho schopni – máme všechno, co je zapotřebí, máme přípravu, máme vybudován vnější systém a spojení mezi námi. Všechno je připraveno – zbývá realizace! A tohle je pouze na Vás!

Dokážeme to ucítit, když se budeme silně snažit se mezi sebou spojit. Uvnitř spojeni je duchovní život, život v odevzdání nad osobním egoizmem.

Důležité je to pocítit, ale nezačít se tím naplňovat! – pak spadneme ihned.

Ale když ucítíme duchovní život a budeme se bránit ho používat egoisticky, budeme ho používat pouze k odevzdání, pak odhalíme Vyšší světlo.

Z lekce „Předmluva k „Panim Meirot““, 18.07.2010

I byl večer a bylo jitro – den na Mega kongresu

Mega CongressOtázka: Jak můžeme v průběhu kongresu nezapomínat, že nás světlo ovlivňuje, pokud budeme pracovat správně, že tma je nedílnou součástí práce, a skupina je to, co nás drží během období tmy?

Odpověď: Před takovým velkým kongresem, jaký zažijeme za několik dní, stejně jako v průběhu a po něm, člověk prochází různými stavy: vzestupy a pády. Člověk by měl být šťastný, že se v něm změny odehrávají. A čím rychlejší a intenzivnější tyto změny jsou, tím lépe.

Náš jediný zájem by měl být ve spojení s ostatními, místo hledání v sobě a analyzování svých pocitů. Měli bychom se neustále snažit spojit se společným polem, a nechat se ovlivňovat skupinou bez dalšího zdůvodnění.

Dejte pro teď stranou všechny chytré úsudky. Kongres není čas, kdy by člověk měl sedět sám v koutě a zkoumat, co ten či onen stav znamená. Jinak zbude „víc slov než činů.“ V době, jako je tato, mají činy největší význam, jak je psáno: „Uděláme a uslyšíme!“

Všechno na kongresu bude záviset na tom, jak moc se začleníte do skupiny jako malé dítě, které je mezi dospělými. Nemyslí hlavou, prostě je chce napodobit. Když se smějí, směji se. Když pláčou, pláču. Když poslouchají, poslouchám. A dělám to proto, protože od nich chci získat inspiraci! Pak bude úplně jedno, kdo je začátečník a kdo je znalý a zkušený, kdo je malý,a kdo je velký. Jen se snažte naladit na prostředí a budete cítit, jak dostáváte sílu odevzdání nad vaším rozumem.

Z první části každodenní lekce kabaly 21/7/2010, „I byl večer a bylo jitro“

Řidičský průkaz pro ovládání života

Dr. Michael Laitman

Každý člověk je Stvořitelův dělník, i když to neví nebo necítí. Předpokládejme, že vaše „auto“ má motor, který jej pohání. Ve skutečnosti je to Stvořitel, který s ním pohybuje, tím že vás popohání utrpením zezadu a láká vás potěšeními zepředu. Proto se vaše „auto“ valí ať už chcete nebo ne, tím jak ujíždí od utrpení ve směru potěšení.

Nicméně, přijde čas, kdy dostanete „Jeep“, kterým Stvořitel nepohybuje. Musíte Ho sami požádat, aby nastartoval motor. A když od Něj dostanete sílu, můžete se pohnout ze svého místa pouze do té míry, do jaké jste ho požádali. Jinými slovy, vy a On pracujete jako partneři.


Zpočátku jste nevěděli, kam jste měli namířeno, proč, nebo za jakým účelem. Prostě jste jeli dopředu, aniž byste o tom přemýšleli. Prožili jste mnoho životů tímto bezvědomým způsobem. Pohybovali jste se kupředu, ale jen jako zvíře, které utíká před ranami. Je psáno, že takový život je zvířecí existence, což znamená, že nevíte, odkud vaše touhy pocházejí, a proč jednáte tak jak jednáte. Všichni lidé žijí tímto způsobem, prozatím.

Nicméně, poté získáte bod v srdci a objeví se spojení s Vůdcem. Začnete ho vědomě žádat, o svůj pokrok. Nyní si přejete osvojit si cestu a dosáhnout cíle, nejen se zbavit utrpení a přijímání rozkoše. Je pravda, že vás to nyní zajímá. Tento cíl není propojen s radostí, na čem záleží je, že to je pravda. V současné době jste uváděni do pohybu lží. Proto žádáte aby vám byla dána síla Světla, abyste mohli postupovat navzdory svým pocitům.

Člověk přichází ke studiu, přičemž opouští postup od „hořkého ke sladkému“ a vstupuje do pohybu od „lži k pravdě.“ Navzdory svým pocitům se pohybuje od úvah o pocitech k úvahám o mysli.

Nicméně, tato doba je potřebná dokud „nenastartuje auto a nezačne se pohybovat.“ Musí také projít „testem“ a získat „řidičák“. Tomu se říká „doba přípravy“, která trvá dokud nejste nakonec schopni usednout do auta a jet.

Z čtvrté části každodenní lekce kabaly 13/07/2010, „Úvod do knihy, Panim Meirot uMasbirot“