Category Archives: Duchovno

Truchlení pro Shechinu v exilu

Dr. Michael LaitmanJe velmi těžké vnímat duchovní exil. Proto potřebujeme cítit opačný stav duchovní nápravy. A aby se to stalo, potřebujeme cítit Obklopující Světlo (Ohr Makif) předpokládaný pocit vlastnosti dávání.

Co znamená „Shechina (Božství) v exilu“? Jak pro ni mám truchlit, bědovat pro nepřítomnost místa Stvořitelova odhalení? Nebo spíš, jak mám truchlit pro mou neadekvátnost a neschopnost najít Jeho, namísto toho, že Ho nemůžu vidět?

Jistě, každý chce vidět Stvořitele. Ale pouze osoba která obdržela Ohr Makif může trpět, protože mu není adekvátní. Nikdo necítí potřebu pro Shechinu. Jestli Stvořitel existuje, ať on mi odhalí sebe, zajisté to bude nejlepší! Avšak nikdo necítí žal pro místo kde má toto odhalení nastat.

Je v tom obrovský rozdíl. Odhalení Stvořitele je vnímáno egoisticky jako naplnění, avšak místo jeho odhalení musí být vybudováno z našeho toužení egoisticky odhalit Stvořitele, otočením touhy ho najít v záměr udělat tak pro „Jeho příčinu“. To je příprava místa, jehož vlastnosti umožní Stvořiteli odhalit nám sám sebe.

V našem světě je to podobné: všechno co se ve mně objeví se tak děje odpovídajíce mým vlastnostem. Pouze potom co jsem přizpůsobil své vnímání okolnímu vlivu, ho mohu rozeznat do stupně, ve kterém jsou naše vlastnosti (jeho orgán vystavení vlivu a můj orgán vnímání) stejné. Všechno závisí na nápravě nástrojů vnímání.

Shechina je místo které máme vytvořit ze součtu našeho usilování ke Stvořiteli a napravit to v našem záměru pro dávání. Nejdříve ze všeho člověk potřebuje obrovskou touhu odhalit Stvořitele pro svůj vlastní prospěch, (Lo Lishma, pro Její jméno). Pouze později pochopí nutnost nápravy, která nastane když použije prostředí a přitáhne Světlo, které Napravuje studováním společně se skupinou.

To je to, kdy si začíná uvědomovat, že úspěch leží pouze ve shodě formy, nebo záměru pro dávání, který mu dovolí adaptovat se na odhalení Stvořitele, vlastnosti dávání. Teď, když má něco k nápravě, fáze nápravy začíná.

Z první části Denní lekce Kabaly 27.9.10 “ Co při práci je Israel který opustil Božství“

Očekával jsi spásu?

Dr. Michael Laitman Zohar, kapitola „VeYechi (And Jacob Lived), “ položka 462: Šťastní jsou Ti spravedliví, kteří jsou odměněni Vyšším Světlem, osvicujícím zrcadlem, které září do všech stran, doprava a doleva. Každý z těchto spravedlivých obdrží ve svém podílu co obdržet má, to znamená, že obdrží odpovídajícně jeho činům v tomto světě. A jsou tací, kteří jsou zahanbeni Světlem, kterým jejich přítel obdrží více k osvícení.

 Chceme znát všechny detaily, pochopit kde jsou umístěny, kde je kořen a větev každého názvu a kde je jeho duchovní vlastnost. Hledáme v sobě všechny tyto stupně vlastností, o kterých Zohar mluví.

 Samozřejmě, všechny se nacházejí pouze v nás, na neživém, rostlinném, zvířecím a mluvícím stupni našich tužeb. Vnímáme pouze realitu, která existuje uvnitř naší duše. Dokonce i teď setrváváme uvnitř naší duše, uvnitř tohoto Kli (touhy), všechny jevy se vyskytují v ní.

 Jakkoli, vedle tohoto vnitřního hledání musíme vždy setrvat v naději, že obklopující Světlo nás ovlivní a otevře naše oči. Nepřejeme si odhalit Vyšší světlo svým rozumem, ani najít všechny ty stupně jeho vlastností nebo se zorientovat v naší duši,- přejeme si aby nám svítilo Světlo nápravy. To je uváděno jako „očekávající spásu“.

 Je řečeno, že po smrti je duše „v nebesích“ dotázána pouze dvěmi otázkami – „Studovala jsi Tóru (přitáhla jsi na sebe Světlo nápravy)? Očekávala jsi spásu (kdy tě Světlo napraví)? “ Musíme vždycky setrvat v tomto záměru.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                      Ze

Ze druhé části denní lekce knihy Zohar 27.9.10

Účel vzdělávání

Dr. Michael LaitmanÚčel vzdělávání je vysvětlit, že „miluj bližního svého“  je obecný zákon přírody. Jen to z dítěte vytváří lidskou bytost. Mělo by se to odrážet v každém předmětu, který se učí; každý z nich by měl začlenit představu jednoty přírody a řízení (“není nikoho jiného kromě Něj”) a úplné propojení všech částí stvoření (“miluj bližního svého jako sebe sama”).

Pak bude celý směr studia založen a řízen jediným zákonem, bude se pohybovat jedním směrem, a to je přesně to, čemu se dítě naučí.  Je-li psáno, že zákon “milování svého bližního” je tím “hlavním pravidlem Tóry” (myšleno obecným zákonem kosmu), pak musíme děti vychovávat podle tohoto zákona a předvést jim, že vše, co se ve světě děje, je vymezeno touto podmínkou.

Děti tento jedinečný zákon pochopí, a obojí, vyšší řízení a jejich správné chování se pro ně stane samozřejmostí. Když jim ukážeme, že ty nejlepší i nejhorší události ve světě se dějí jen proto, aby nám ukázali místo, kde máme naplnit tento zákon, děti začnou mít odlišný, účelný postoj k realitě. 

Ti, kteří chtějí napravit sebe a skrze sebe svět, jsou nazýváni lidmi. Tak se ze zvířat pozvdviháme na lidské bytosti.

[22190]
Ze čtvrté části denní lekce kabaly 27/10/10, „Láska ke stvořiteli a láska se stvořením”

Cílem studia je odhalení stvořitele

Dr. Michael LaitmanOtázka: Jakého výsledku by měl student svým studiem dosáhnout: vědomostí nebo určitého postoje ke studiu?

Odpověď: Hlavním cílem je ovládnout metodu, protože metoda kabaly se od všech ostatních vzdělávacích metod liší. Všechny další způsoby studia mají specifická, materiální kritéria, kterými člověk může svůj postup posoudit. Ať již je to sport, škola či věda, stupeň, kterého dosáhne, určuje úspěch. 

Avšak studijní metoda kabaly je odlišná, neboť se člověk připravuje na vnímání jiného světa. Jak si tedy může ověřit, jak blízko je světu, který je před ním skrytý? Hodnocení je prováděno pomocí skupiny: do jaké míry člověk cítí spojení s ostatními, očekává odhalení stvořitele právě prostřednictvím tohoto sepětí, a přeje si sjednocení pro celý svět? Jinými slovy, osobní míra soudržnosti se stvořitelovými očekáváními od něj, blízkost jeho myšlenkám a plánům určují, jak blízko je k tomu se realizovat.

Ukrytí přetrvává, dokud se jeho myšlenky, jednání a touhy nestanou z 1/125 ekvivalentní těm Stvořitele. V té chvíli ho pocítí na první úrovni odhalení. 

[22356]

Ze 4. části denní lekce kabaly 10/01/10, Studijní přístup kabaly

Ne všechny prostředky jsou dobré

Dr. Michael Laitman

Otázka: Jak mohu změkčit své srdce?

Má odpověď: Můžete to udělat tím, že budete pracovat ve skupině, prostřednictvím příkladů, které jeden druhému ukazujeme a světlem, které na sebe chceme přitáhnout během studia. Neexistují žádné jiné prostředky. Nehledejte prostředky k spirituálnímu rozvoji tam, kde žádné nejsou: v psychologii a jiných metodách či vědách. Celá práce je prováděna ve skupině.

Tam jsou přátelé, tam je studium. Čím více si rady kabalistů hledíme, tím více „aktiv“ nahromadíme.  Před místem rozbití, místem našeho vzájemného spojení, se nemáme kam schovat. Jeho lokalizováním odhalíme skutečnou hloubku rozbití duchovního systému, který mezi námi existuje. Je to také tady, mezi námi, kde musíme objevit jednotu, ducha života, radosti a aspirace k cíli.

Není žádné jiné místo, kde hledat. Klíč leží v naší vzájemné pomoci. Musím se učit z příkladů ostatních a ukázat jim příklady na oplátku. Musíme si o tom přečíst společně. Tím, že se rozptylujeme hledáním jiných receptů, než jaké nám kabalisté zanechali, budeme pouze více zmatení. Nejsou žádné jiné prostředky než knihy, učitel a přátelé.

Společně musíme hledat příležitost odhalit naše spojení a jeho nedostatek, abychom odhalili potřebu, vzájemnou záruku, energii, vzájemnou podporu a stvořitele mezi námi. Pokud veškerou naši práci zaměříme a zacílíme jen na toto místo, dosáhneme výsledků velmi rychle.  Buď se vzdáme a ustoupíme, nebo to nakonec, srkrze úzkou úžinu, dokážeme a dosáhneme cíle.

Z 1. části každodenní kabalistické lekce 26/09/2010, „Každý jeden pomohli svému příteli“

[21952]

Do nového světa okem jehly

Dr. Michael Laitman

Vše je výsledkem našeho snažení. Nečekejte, až se něco změní samo od sebe. Pouze naší snahou sjednotit se na sebe přitahujeme světlo.  Čím větší úsilí, tím silnější je vliv světla a naopak. Světlo zůstává v absolutním klidu, pouze tehdy, když společně usilujeme o jednotu, nutíme ho, aby nás sjednotilo.

Přibližujeme se jeden k druhému a tím se přibližujeme k světlu. Tím, jak se od sebe vzdalujeme, vzdalujeme se i od světla. Naše úsilí není nikdy zbytečné, a „korunkou ke korunce se hromadí do velkého kapitálu“. Pokaždé, když se snažíme sjednotit, světlo nás ovlivňuje a přestože se poté jeden druhému hned vzdálíme, náprava, ke které došlo díky světlu, přetrvává, nic není ztraceno a my se posuneme k dalšímu kroku.

Tyto procesy „komprese“ a „expanze“ jsou jako vstup-výstup či jako tlukot srdce. Sjednotíme se, světlo nás ovlivní, napraví naše spojení a okamžitě vyvolá další nenapravenou úroveň. Musíme znovu vyvíjet úsilí, dávajíc světlu příležitost nás znovu sjednotit a náprava znovu vyvolá další nenapravený stav. A tak to jde stále dokola, dokud není všech 125 náprav hotovo.

Pokaždé se nad svou nenapravenou touhu povznesu a pozvednu ji k nápravě. Prvním krokem je okamžik, kdy můj bod v srdci překročí Machsom. Pak přitáhne část touhy přes Machsom, část která může být výše (víra nad rozumem, Bina nad Malchutem). A tak dále, dokud postupně nepřenese přes Machsom celou mou touhu, kousek za kouskem, být nad ní, získat kvalitu odevzdání nad přijímáním. Jedná se o úroveň Hafetz Hesed či Bina, odevzdávání kvůli odevzdávání se. Nyní se veškeré mé chyby stávají klady a mé hříchy chybami.

Poté se přesunu k další fázi: Skrze úzkou díru v další bariéře se prorvu pod doménu lásky k ostatním. Můj bod v srdci je ten první, který to udělá, a pak jsou všechny části mé touhy přeneseny do této úrovně. Do té míry, do jaké jsem schopen je využívat pro lásku (naplnění) ostatních, přetvářím ego do touhy přijímat kvůli Stvořiteli.

Pokaždé pracujeme s naším egem cestou k většímu spojení přitahováním světla a dychtěním po ekvivalenci formy. Toužím a Stvořitel na mou touhu odpovídá tím, že se postará o všechny činy.

[21610 ]
Ze 4. části každodenní kabalistické lekce 9/20/2010, „600 000 duší“

 

Předejte Baal HaSulamův dar lidem

Dr. Michael LaitmanOtázka: Baal HaSulam říká, že mu byla dána výsada zveřejnit kabalu, protože žil v jedinečné době, v generaci úplného odhalení Stvořitele. Nicméně, lidé začali studovat jeho spisy teprve nyní, o 60 let později. Proč trvalo tak dlouho, než lidé začali hledat jeho knihy?

Odpověď: Existuje čas předání dolů, a existuje čas pro přijetí dovnitř. Samozřejmě, dnes teprve začínáme objevovat jeho metodu. Před třiceti lety, byly jeho knihy studovány méně než 10 studenty z celého světa. Nicméně, dnes jsou tyto texty studovány stovkami tisíc lidí. Knihy byly přeloženy do mnoha jazyků a jsou k dispozici prostřednictvím internetu.

Zpoždění, ke kterým došlo v minulosti ukazuje, kolik práce stále musíme udělat tak, abychom tyto zdroje dostali blíže k masám, přizpůsobili je a probudily k nim veřejnost. My jsme médium, které stojí mezi zdroji a lidmi. Proto musíme pracovat tak, abychom dostali jedno k druhému a učit lidi, jak správně používat metodu zjevení Vyšší moci.

Z 4. části každodenní lekce kabaly 16/9/2010, lekce pro Vzpomínku na den odchodu Baal HaSulama

Mezi temnotou a světlem

Dr. Michael Laitman

Člověk potřebuje sílu Tóry, aby odhalil sebe a realitu ve vztahu ke Stvořiteli. Být v blízkosti Stvořitele znamená být Mu podobný, ke kvalitě odevzdání a lásky. Tato vlastnost se člověku odhaluje přes jeho postoj k bližnímu, to znamená přes někoho, kdo je mu blízký tím že mají v životě stejný cíl. Toto je správné kritérium pro sebe-analýzu a měření Vašeho vztahu ke Stvořiteli.

Cíl (blízkost Stvořitele, zjevení Stvořitele, a jednota s Ním) je dosažen ve dvou fázích:
1. Kvality člověka se projevují jako zlo, protože mu neumožňují dosáhnout cíle.
2. Síla nápravy, světlo, je odhaleno uvnitř jednoty mezi lidmi, kteří aspirují k cíli. Potom zlý sklon, lidská přirozenost, mu pomáhá spojit se se Stvořitelem.

Zpočátku se nedostatky egoismu (Klipot) jeví jako velké překážky. Nicméně, jak postupujeme tak objevíme schopnost transformovat je na dobro. Všechny se stanou našimi body nezávislosti (Klipat Noga), které nám umožňují růst.

Na pravé straně máme Stvořitele, a na levé straně – Klipa. Formujeme sami sebe z obou z nich, a tím vytváříme naši nezávislou formu podobnosti se Stvořitelem. Když se síly světla a síly temnoty navzájem propojí správně, vedou k formě Adama, člověka, v nás. Lidská bytost v nás je míra naší podobnosti se Stvořitelem.

Vše je provedeno světlem. Odhaluje sílu zlého sklonu v nás, stejně jako jeho vlastní síly s cílem rozvíjet egoismus. V důsledku toho odhalíme jejich jediný zdroj – Stvořitele, a rozdíl mezi dobrem a zlem nebo Světlem a tmou zmizí. Všechny síly a kvality tvoří obraz jediné reality, Zdroje.

To představuje všechno z vědy Kabaly: zjevení Stvořitele stvořením, nebo spíše, uvnitř stvoření.

Z 1. části každodenní lekce kabaly 14/9/2010, Rabášovi spisy

Má podobnost se stvořitelem

Dr. Michael LaitmanMalchut se chce podobat Bině a dosahuje toho prostřednictvím Zeir Anpinu (ZA). ZA je pro ní vzorem. Schopnost být si podobna se ZA naznačuje, že je schopna podobat se Bině.

To samé platí pro nás. Pokud chci být jako Stvořitel,  musím vstoupit do skupiny, stát se její nedílnou součástí, účastnit se společně se všemi, každého ovlivňovat a naoplátku se nechat ovlivňovat. V této změti, ve spojení mezi námi, si osvojím novou formu sjednocení s ostatními. Tato podoba, do které se obléknu, připomíná Stvořitele.

Jinými slovy, pokud se obléknu do skupiny jako by to byl oděv, jsem tím podobný Stvořiteli.

Ze 2. části denní kabalistické lekce 09/07/10,  Zohar

Hadím jazykem hnán kupředu

Dr. Michael LaitmanOtázka: Proč všechna potěšení hned zmizí? Jsem tak šťástný, když si koupím nový vůz a o týden později už mě nezajímá. Co způsobuje, že se radost vytrácí? Je-li světlo a nádoba vše, co existuje, nemělo by být potěšení věčné? Proč mizí?

Odpověď: Je to tím, že se mění Kli (nádoba). Auto nikam nezmizí, ale má touha vzroste a přijaté potěšení z vlastnictví nového vozu už ji nadále nenaplní. Změna touhy je kvalitativní, ne kvantitativní. V duchovním růstu jde spíše o kvalitu, než o kvantitu.

Auto, zaparkované u mého domu, je stále nové a nádherné, ale už mě po týdnu nadále nevzrušuje. K tomu dochází proto, že se uvnitř nás formuje další touha („jazyk prvotního hada“), která má za následek, že si člověk klade otázku „Co mě tato koupě dala?“ Ani tuto otázku nezaznamenáte, přesto se ve Vás probudí a zhatí všechnu Vaši radost.

Po rozpadu či pádu Stromu vědění, se v každém druhu potěšení objevil bod, který jej spojuje se Stvořitelem. Když je vaše touha uspokojena, tento bod se zeptá, zda jste dosáhl věčného potěšení. Nutí vás okamžitě hledat jiný způsob, jak se uspokojit. Tímto způsobem postupujeme celou svou historii, vyvinuli jsme se právě kvůli tomu. Tím se člověk liší od zvířete: rozením nových tužeb.

Podvědomá potřeba být si se Stvořitelem podobný nás stále táhne kupředu, od dob, kdy jsme vylezli z jeskyní, až do dnešního dne, a je to výsledek prvotního hříchu. Naše touhy (Adam a Eva) by zůstaly zvířaty, pokud by člověk uvnitř nás neustále nerostl. Pokud jde o Stvořitele, začneme cítit stud, protože si uvědomujeme, jak se od Něho lišíme. Hanba nás nutí dávat si tuto otázku, „Co jsem z toho získal?“ Podvědomě si myslíme, „Proč potřebuji nové auto, snažím-li se dosáhnout Stvořitele?“ Dokonce, i když si nejsme našeho spojení se Stvořitelem vědomi, pochází trýznivá prázdnota uvnitř nás od Něj.

Ze. 4.části denní kabalistické lekce 9/2/10, „Úvod do knihy Panim Meirot uMasbirot