Když zkoumáme vesmír, vidíme, že příroda spolu s naším světem jsou nám skryty. Odhalujeme svět v průběhu tisíců let, z generace na generaci a poznáváme ho stále více.

Stvořitel je obecná síla přírody, proto budeme potřebovat ještě nějaký čas k Jeho dosažení. Avšak proč je nám realita skrytá? Proč se nám Stvořitel skrývá?

Koneckonců, On není jako přírodní zákony, které se Jím řídí: neživá, rostlinná a živočišná úroveň rozvoje či úroveň lidská. On je obecný zákon, který obsahuje myšlenku, jakož i začátek a konec vesmíru. Vše je v Něm zahrnuto. Proč tedy vytvořil všechno tak, aby byl před námi skrytý?

Co je tak výjimečného na tom, abychom sami dosáhli Jeho odhalení a tím Jej žádali o pomoc? Co je to za hru? On se nám skrývá a my musíme trpět v průběhu tisíců let našeho vývoje, dokud nepřijdeme k otázce: „Proč je Stvořitel skrytý?“ Teprve poté se moudrost kabaly, metoda Jeho odhalení, stane odhalenou. Co z toho budeme mít? Odhalíme ho, a co se stane pak?

Lidé říkají, že pak budeme šťastní, protože Stvořitel je dobrý a dělá dobro, a my budeme existovat v lásce nade vším utrpením, jakmile dosáhneme Jeho zjevení. Nicméně pokud je Stvořitel síla nekonečné lásky a odevzdání, tak proč nás vytvořil tak ubohé a nízké? Proč máme pracovat tak těžce, abychom přišli k tomu, kdo nás miluje?

Vidíme, že všechno je stejné i v tomto světě. Lidé, kteří překonali různé překážky na cestě k dosažení lásky, jednoty a odhalení si jich váží. Pociťují, že prospívají a že objevili něco velkého, drahého a důležitého.

Vidíme také, že každý člověk v našem světě, si v podstatě přeje být milován takový, jaký je. Avšak tento druh vztahu mezi námi nemůže existovat. Pouze matka zažívá tyto pocity vůči svému dítěti, a tato láska je tělesná a živočišná. Přišla k matce od přírody, a ta ji zavazuje své dítě milovat, dát mu život, podporovat jej a usnadnit jeho další rozvoj.

Toto je jediná výjimka. Jelikož nemilujeme ostatní lidi, takové jací jsou, chceme mít důkaz o tom, jak nám to prospěje. To vše nám pomáhá alespoň trochu pochopit, proč Stvořitel potřeboval tuto hru (skrytí).

Chce, abychom k této lásce přišli, aniž bychom z toho očekávali prospěch. Stejně jako my chceme být milováni pro to, kdo jsme, on chce být milován pro to, kým je, bez našeho očekávání osobního prospěchu. Dokud se neosvobodíme od našeho ega, nebudeme schopni pochopit, jak s Ním navázat spojení.

První věc, kterou musíme udělat, abychom v nás rozvinuli pocit Stvořitele, je povznést se nad naší přirozenost. Jinými slovy, musíme se povznést nad osobní zájmy, nad to: „Jak výhodné to pro mě bude?“

To bude možné, až se zvládnu od ní zcela osvobodit, jako bych neexistoval, jako bych byl naprosto nezávislý a objektivní a byl schopen vidět a posuzovat věci tímto způsobem. Od toho okamžiku mohu začít vnímat Stvořitele, sílu odevzdání, sílu dobra.

Naopak, kdyby se mi odhalil, šel bych k němu, protože by to pro mě bylo přínosem. Neboť kdybych pocítil, že vzbuzuje pouze lásku, bezpečí, zdraví a štěstí, byl bych nucen ho milovat, protože On je zdrojem všeho dobrého. Tato láska by byla nucená a závislá.

Proto se musím vyzbrojit clonou, omezením a mojí anti-přirozeností a osvobodit se od svého vlastního ega. Pak bychom se oba stali nositeli nekonečné a čisté lásky bez osobního prospěchu a začali bychom chápat, že to není Stvořitel, kdo se skrývá před člověkem, ale člověk, který ho zakrývá svým egem.
[33053]
Z úvodní přednášky „Proč je Stvořitel Skrytý“ 14.12.2010

Otázka: Kdo má překonat zlo: já nebo Stvořitel?

Odpověď: Bez ohledu na to, co mi jiní říkají o Stvořiteli, musím pracovat sám za sebe od začátku až do konce. Potom v závislosti na tom co je mi odhaleno, budu schopen říct, jak přesně to probíhá: sám, na základě svého úsilí, nebo s pomocí určité Vyšší síly.

Neměli bychom čekat, že přijde něco shora. Nic nepřijde. Vlastními silami a úsilím musím odhalit obraz, který již existuje.

Vše záleží na tom, jak moc po tom toužím. Jsem jako dítě, které roste jen do té míry, do které chce růst. Musím přidat tuto touhu sám. Teď si jen představte, jaký by život byl pro to dítě.

V našem světě se děti vyvíjí přirozeně a my s nimi můžeme jen stěží držet krok. Dítě všude pobíhá a vždy něco chce. Takto bychom měli dělat i naší spirituální práci. Jinak se nebudeme rozvíjet a růst. Avšak to, co namísto toho děláme, je že si pořád bereme „přestávky“ a time-outy k zastavení a rozmýšlení.

Bere si dítě někdy time-out? Ne, nezažije ani chvíli odpočinku. Musí dobývat svět v každém okamžiku.
[32481]
Z 1. Části denní lekce kabaly 11.1.2011, Spisy Rabáš

Otázka: Jaký smysl mají moje rostoucí egoistická přání?

Odpověď: Jejich úlohou je dovést Vás k nezdaru, nechat Vás cítit se bezcenní, že Váš život je hrozný, Vaše přání odporná a celkově vzato, nic kolem Vás nemá za mák cenu. 

Proto jedinou věc, kterou potřebujete, je, aby Vás světlo probudilo. Probudí Vás ke stejným přáním, ukazujíc Vám, že jsou ještě horší, než se zdáli předtím. Pak si skutečně budete přát pozvednout se nad ně a začít nad těmito přáními odhalovat  obrácenou stranu reality. Nicméně předtím musíte začít studovat ve skupině, protože lekce a komunikaci na živo nelze nijak nahradit. 
Z lekce “Kabala L’Am” Hall 4.1.2011

Otázka: Někdy říkáte, že se potřebujeme pouze přimknout ke Stvořiteli, a někdy, že klíčem je sjednotit se skupinou.

Odpověď: Vaše cesta ke Stvořiteli je přes skupinu, přes médium, přes které k Němu přicházíte, jinak není o čem debatovat. Například, bylo mi řečeno, že musím jít do Jeruzaléma, ale neřekli mi, jak se tam mám dostat: vlakem, autobusem, autem, na oslu, nebo pěšky.

Takže říkáme: „Musíte se spojit se Stvořitelem.“ Ale když to slyšíte, měli byste automaticky pochopit, že bez sjednocení se skupinou, Stvořitele nenajdete.

Ve skutečnosti ho můžete odhalit jen jako formu oděnou ve hmotě. A kde je tato hmota? Je ve vašem vzájemném spojení. V místě, kde nejprve najdete nenávist, později objevíte jednotu považovanou za Stvořitele.
[31982]
Z 4. části denní lekce kabaly 5.1.2011, „Moudrost kabaly a filozofie“

Otázka: Co to znamená pocítit světlo?

Odpověď: Pocítit Světlo znamená cítit potěšení. V tomto světě si můžu užívat různé věci, které mě těší, nebo ne, záleží na mém rozpoložení. Jednou si užívám to, že zůstanu v posteli a nechci vstát na lekci, jindy umírám, abych z ní vyskočil, ale oni mě nenechají vstát a říkají mi, abych zůstal v posteli po další týden, dokud mi nebude dobře.

Jinými slovy, toto není absolutní radost, stejně jako sladké, měkké, nebo teplé, všechno má omezené, podmíněné významy. Někdy, mi dávají potěšení, a jindy zcela opačný pocit.

Společná radost, kterou zažíváme v naší kolektivní touze cítit potěšení (vůli přijímat), se nazývá „Světlo.“ Je to proto, že světlo, které existovalo na počátku, vytvořilo naši touhu, nádobu, a nyní touha dostává potěšení, když ji světlo naplňuje nebo se v ní nachází. Takto jsme navrženi! Proto, když světlo opustí touhu, ona křičí a chce ho přivést zpět. Takto je uděláno celé stvoření.

Ale Stvořitel chtěl, abyste si přáli světlo o své vlastní vůli a ne jen ho přijímat a užívat si. Vedle potěšení cítíte, že On si přeje, abyste získali porozumění a povědomí o Světle: Odkud pochází? Kde je jeho zdroj? Proč vás vytvořilo a co od vás chce? Jakoby vám světlo chtělo ukázat: „Podívej, z jaké vzdálené hvězdy sem přicházím, tam je všechno tak nádherné a dobré, a chci tě vzít s sebou!“

Proto se před vámi schová a začne se snažit upoutat vaši pozornost různými nepřímými akcemi, z každé strany. Hraje si s vámi, dokud si konečně nezačnete přát znát zdroj, z kterého pochází, spíše než se honit za potěšením, které může přinést, a to i naproti tomu jaké potěšení přináší.

Po pravdě řečeno, pokud toužíte k němu přijít, do jeho „domova“, znamená to, že ho milujete a ne jen potěšení které posílá, aby vás naplnil. Musíte ho milovat natolik, abyste byli připraveni „odletět pryč“ na to místo, tu „hvězdu“, odkud přišel On, jen abyste se s ním už nikdy znovu nerozdělili. A vy to uděláte navzdory tomu, že se úplně vzdáte potěšení, čímž Mu ukazujete, jak moc ho milujete.
[31306]
Ze 4. části denní lekce kabaly 30.12.2010, „moudrost kabaly a filozofie“

Otázka: Co znamená vznést MAN?

Odpověď: MAN je žádost, stát se stejným ke Stvořitel. To nastane, když se člověk cítí bezmocný, jako by byl uprostřed pouště. Nahý a zbavený všeho, bezmocný, a ostatní mu nemohou pomoci. Chápe, že nemá šanci na dosažení lásky a odevzdání. Cítí se slabý a obklopen „lvi“, touhami které ho „pohlcují“. Jeho život je v nebezpečí a on není schopen dostat se ven z tohoto stavu a vstoupit do odevzdání.

Celý svět má u nohou, s výjimkou odevzdání a lásky ke svému příteli či Stvořiteli. Nezáleží na tom, jakým potěšením se ego naplní, pokud kvalita lásky a odevzdání nestojí za všemi těmito věcmi, člověk je ztracen v poušti. V této poušti, v prázdném egu, jeho duchovní touha se stane tak silná, že křičí, pláče a tak dosáhne cíle.
[27907]
Z 1. části denní lekce kabbaly 28.11.2010 Zohar, úvod, článek „růže“

Osoba, která naslouchá na lekci a nechápe, musí přemýšlet o záměru ještě víc než ostatní. Vše je zřejmé v záměru a není tam co vysvětlovat, je to věc, kterou má člověk pro sebe rozeznat! Ujasněte si, co přesně chcete. I když vaše touhy neodpovídají spiritualitě, bude vyšší světlo působit v průběhu studia, a postupně vás správně naladí. Nejdůležitější věcí je, že se snažíte analyzovat vaše záměry.

Naše úsilí se neděje ve studiu nebo v pochopení, ale v záměru: Proč studuji, pro co, a co od něho chci? I kdyby všechny vaše vnitřní výpočty byly nesprávné, na tom nezáleží. Aktivujete-li záměr, Světlo ho ovlivňuje. Světlo nemá vliv na přání, ale pouze na záměr (který je egoistický proto, aby se stal altruistickým), protože ten přijde z Vrchu přes světy, již oblečený v úmyslu, v odraženém světle.

Proto nemůžete dostat vyšší světlo, dokud také nevytvoříte odražené světlo. Odražené světlo je záměr.

Proto nemáme jinou možnost, vše záleží jen na tom, jak aktivujeme záměry. I když jsou nesprávné, stejně jako záměry dítěte, které ještě nic nechápe, nezáleží na tom. Nejdůležitější je aby mělo vyšší světlo co opravit!

Z 3. části denní lekce kabbaly 2.12.2010, Beit Shaar HaKavanot