Category Archives: Duchovno

Modlitba je stálý záměr

Povznést modlitbu ke Stvořiteli – znamená pozvednout naše nejlepší, nejintenzivnější touhy tak, jak člověk z radosti vznáší ruce nahoru.
Zároveň tyto touhy propojíme. Každý musí být ponořen do ostatních, cítit sebe pouze v druhých, a v tomto stavu vybrat to nejdůvěrnější, nejdůležitější.
Modlitba je naše jediná touha, ze které nevyhnutelně vychází všechny ostatní. Usilujeme o jednotu, chceme odhalit společnou sílu, která dominuje v celém vesmíru a všude v přírodě – sílu harmonie, rovnováhy, vzájemnosti.
Pro sebe si přejeme stejný stav, pro skupinu, stát, svět a celé lidstvo. Toto je náš záměr, naše snaha. Stálý záměr je pravá modlitba, to, čeho chceme dostat nejvíce a nad čím neustále přemýšlíme.
Dále to budeme transformovat do další fáze. Uvidíme, jak naše touhy po jednotě budou realizovány v samotném přání. Obvykle, když člověk usiluje o dosažení nějakého cíle, nepotěší ho potom nic, než samotný cíl. V našem případě v samotném úsilí náhle odhalíme, že se jedná o ten pravý cíl a nic víc není nutné. Je to ta pravá touha, která potěší Vyššího. Přesně tak se to odehrává uvnitř nás.
Aby bylo možné více se soustředit na spojení mezi námi, budeme se muset k tomuto požadavku vracet, a silně toužit o jeho upřesnění, prohloubení, zaostření. Tak se to tvoří uvnitř nás.
Tato stálá snaha je sama o sobě cílem. Na první pohled se nám zdá, že je to pouze podmínka, abychom něco dokázali, ale pak vidíme, že to je samo o sobě je cíl.
Z 1. předběžné lekce na kongresu v Petrohradě, 18.09.2014

 

Nejlepší léčitel

Otázka: Před devíti lety jste navrhl, abychom nemluvili o našich stavech. Postupně jsme se však vyvinuli a nyní o nich můžeme hovořit ve workshopech.

Odpověď: Myslím tím ale, že budeš hovořit pouze o tom, co je prospěšné pro skupinu a ne se prostě vylívat ze všech svých stavů. Koneckonců, musíš být zodpovědný za skupinu a pozvedat ji, i když je to v rozporu s tím, co v daném okamžiku cítíš.

Můžeš přijít ke skupině a požádat přátele, aby si s tebou sedli – „Lidi, cítím se špatně, ale nevím proč.“ Skupina je jako lékař. Může ti pomoci vyjasnit věci, které máš v sobě, musí tě do toho zahrnout a diagnostikovat, co s tebou je a proč se cítíš špatně. Neměla by zde být žádná tajemství. Nikdo po nás nechce, abychom sdíleli intimní detaily. Hovoříme zde o duchovních detailech a veškeré materiální necháváme stranou.

Když postupujeme kupředu, mohou nás ovlivnit i fyzické problémy, ne jen duchovní. V tomto případě musíme diskutovat všechny problémy s přáteli. Toto si musíme vyjasňovat, abychom mohli být spojeni na duchovní úrovni.

Nemusíš říkat druhým, co je v hloubi tvého srdce. To si můžeš nechat jen pro Stvořitele. Ale můžeš ve skupině diskutovat různé pochybnosti, problémy, sestupy a přátelé tě podpoří, rozveselí, probudí a pozvednou.

Když přátelé cítí, že nejsi v moc dobrém stavu, musí tě nést ve své náruči jako dítě, trochu tě ukolébat, uklidnit, dát ti nějakou malou útěchu, sednout si s tebou a popovídat si.

Tvé stavy nejsou tvoje. Musíš cítit, v jakém stavu je skupina a jestli jsi v něm také. Připojit se k tomuto směru, k tomuto záměru a nemyslet na nic jiného. Snaž se starat o skupinu a myslet na ni po celý den. Jak se jim vede? Drží při sobě? Mohu jim nějak pomoci? Měl bych jim zavolat? Měl bych něco udělat? Snaž se zvyknout si na tento stav starostlivosti o skupinu, podobný stavu matky, která se stará o své děti.

Takto ze sebe odstraníš všechny negativní vlivy. Slouží ti k odhalení ega, ale proč by ti je Stvořitel posílal, když jsi v předstihu před svým egem a hledáš způsob, jak být více spojen s přáteli? Vždyť ego se v nás probouzí pouze kvůli větší spolupráci a silnějšímu spojení se skupinou a ty přece k takovému spojení a spolupráci směřuješ. A proto nikdy nebudeš cítit žádné negativní vlivy. Hledáš to jako shrbený stařec, který upustil něco na ulici.

Pokus se mezi vámi vytvářet takový stav a uvidíš, jak najednou všechno jde plynule. Odvrať svou hlavu pryč od všech ostatních problémů tak moc, jak jen můžeš, začni se starat jen o tuto jedinou starost a 99% tvých problémů se vyřeší.

[#128197]

Materiály z kongresu v New Jersey “Uzavřít kruh”, 24-26.07.2015

kruh

Lekce №2. Záruka

1. Hlavní kořen záruky pochází od obdržení Tóry, když si celý národ Izraele byl garanty. To je způsobeno tím, že duše Izraele jsou ve svém kořeni považovány za jednu duši, jak se říká „každá duše přijde do domu Jákobova“, což znamená jediná duše, protože pochází z kořene jednoty, a proto celý národ Izraele jsou si garanty jeden druhému při darování Tóry.

Sbírka zákonů Chošen ha Mišpat, Zákony večera. Zákon 5.

2. Celý Izrael je ve vzájemné záruce, což znamená, že jejich světla a existence jsou navzájem spojeny. A proto je nám, synům Izraele, přikázáno „Milovat bližního svého jako sám sebe.“

Rabín Menachem Mendel z Vitebsku, „Plod země“

3. Stvořitel bude potěšen stvořením, když se celý národ Izraele sjednotí v jednom svazku a nebude mezi nimi žádná nenávist, závist a rivalita a všichni budou myslet na dokonalost a blaho přítele. Potom se Stvořitel bude radovat ze stvoření a o tom je řečeno – Stvořitel bude spokojen se svými činy.

Tím je možné trochu vysvětlit napsané: „miluj bližního svého jako sám sebe – Já Stvořitel“ – to jest, pokud bude milovat svého bližního jako sám sebe, pak Já Stvořitel – budu uvnitř Vás a budu milovat Vás oba.

Kniha „Zhoř le Miriam“, .díl 11.

4. A když začíná cítit lásku přátel, okamžitě se v něm probouzí radost a potěšení. […] Jelikož to, že ho přítel miluje – to je pro něj něco nového, protože vždy věděl, že se pouze on sám staral o své zdraví a blaho.

Ale v okamžiku, kdy zjistil, že se o něj přítel stará, probouzí to v něm nepopsatelnou radost a už není schopen se starat jen o sebe. […] A protože v tom, když se stará o přítele, začíná cítit potěšení, není potom schopen myslet na sebe.

Rabaš, sv. 2. Dopis 40

5. Člověk se musí vždy modlit za přítele, vždyť pro sebe nemůže udělat nic, protože sám sebe nemůže propustit z vězení. Ale ve prospěch přítele dostane odpověď hned. A tak se každý musí modlit za přítele, a stane se, že každému se jedná o přání druhého. A o tom je řečeno, že Israel ručí za sebe navzájem.

Kniha Noama Elimelecha „Svazek růže“

6. Tóru a přikázání není možné dodržovat jinak než prostřednictvím záruky, když každý ručí za přítele. Hlavní práce v Tóře – touha po jednotě, takže každý, kdo chce vzít na sebe práci na Tóře a přikázáních … by měl být zapojen do společenství Israele se záměrem dosáhnout jednoty.

Tímto se stanou garanty jeden druhému v momentu přijímání Tóry, protože jakmile budou chtít obdržet Tóru, musí potom okamžitě být spolu jako jeden, aby se mohli zapojit do touhy. A pak se samozřejmě každý stává ručitelem svému příteli, protože všechno, co je jednotné, je důležité.

A pravě tím, že každý dostává za přítele ve stavu jednoty, pouze tak mohou dodržovat Tóru, a bez toho není možné splnit Tóru, protože nejdůležitější věcí v lásce a jednotě – je touha, když každý plní přání přítele tak, že není rozdíl mezi jejich přáními, všechny se zapojí do jedné touhy, a tím se včleňují do přání Vyššího, což je cíl jednoty.

Rabín Nachman z Braclavi, „Likutei Alahot“ Zákony arvuta 5.

7.  Pokud se 600,000 lidí již nebude zabývat naplněním vlastních potřeb a nebudou mít žádný jiný smysl života, než bránit zájmy svých bližních tak, aby neměli žádnou potřebnost a budou se tím zabývat s velkou láskou, celým svým srdcem a duší, plně v souladu s přikázáním „Miluj bližního svého jako sám sebe.“, pak není pochyb, že nikdo z národa nebude mít potřebu starat se o vlastní existenci.

A poté, jakmile s tím celý národ souhlasil, okamžitě jim byla darována Tóra, protože teď se stali schopnými ji dodržovat.

Ale dříve, než se rozrostli do velikosti celého národa, a co více v době praotců, když v zemi byli jen jednotlivci, nebyli tedy schopni skutečně Tóru dodržovat tak, jak je to požadováno.

Baal HaSulam, „Matan Tóra“, část 15.

[#163332]

Melodie Vyšších Světů

Vyzvědači: myšlenky a touhy

Otázka: V ústní Tóře je řečeno, že faraon posílá národu Izraele své vyzvědače. Co se rozumí pod pojmem „vyzvědači”?

Odpověď: Vyzvědači jsou všechny myšlenky a touhy, které se začínají probouzet v člověku během jeho duchovní práce, připomínky o předchozím životě: o radostech života, na starosti o osobní blaho, na účastenství ve veškerém dění hmotného světa. Každodenní rutina se náhle stává velmi vyhledávanou, zdá se být sladkou, atraktivní, hřejivou a bezpečnou.

Otázka: Říká se, že národ vydržel nápor vyzvědačů, některé z nich zabil a některé poslal zpět. Co to je, ve mě  “zabití vyzvědači“?

Odpověď: Všechny v nás vznikající sobecké úmysly, touhy a myšlenky by měly být zabity, to jest, přerušit kontakt s nimi, vyhodit je z hlavy a tehdy umírají. Čím více nad něčím přemýšlíš, tím více zásobuješ energií tento objekt a on k tobě přilne, neodpadne od tebe.
Navíc není vhodné ani ho nenávidět, protože tím ho taky živíš a ještě děláš radost nenávisti. Například, když se dva lidé navzájem nenávidí vzniká u nich vnitřní vzdutí, pocit boje a života. Když usekneš svou nenávist ke komukoliv přestaneš jí pociťovat, tímto zastavuješ ego.
Proto se zaměř čistě na cíl, „zabiješ“ tím všechny své zvířecí touhy a myšlenky, které jdou neustále vedle tebe, aby tě odvedly z duchovní cesty.

 
[# 151694]
Z TV pořadu „Tajemství věčné knihy“ 23/04/2014

Praktické výsledky kabaly

Otázka: Jaké praktické výsledky nám přináší kabala?

Odpověď: Jsme překvapení, že se ve světě všechno „nějak divně“ odehrává, nechápeme, proč naše činy stále přinášejí špatné výsledky a reakce.

Kabala vysvětluje, že příčina našich selhání je v tom, že nebereme na vědomí podmínku, že všechny naše činy procházejí přes „systém“, který se nazývá „cíl stvoření“.

Svými činy, přesněji svými záměry, do tohoto systému posíláme signály. V míře podobenství těchto signálů programu stvoření začíná tento systém na nás správně působit a pokud je to naopak, působí špatně.

Dokud neovládneme tento systém řízení, který stvoření vede k cíli, budou se nám dít neočekávané a nepříjemné události a my si musíme uvědomit, že je to reakce na naše činy.

Věda kabala pro nás rozkrývá toto řízení a my se učíme s ním pracovat, napravujeme své činy v souladu s programem a tím se vyhýbáme všem neočekávaným nepříjemnostem.   

144450

Hledání správného dialogu se Stvořitelem

Kongres v Petrohradě, Úvodní lekce №2

Otázka: Roky studujeme kabalu, chápeme cestu, chceme dosáhnout vlastnosti odevzdání. Najednou se objeví strach – jak spojit dostávání a odevzdání? A v poslední chvíli pak strach ze samotné vlastnosti odevzdání. Chápu, že toto je nutné udělat se záměrem pouze pro Stvořitele, nikoliv pro sebe. Jak z tohoto nemít strach?

Odpověď: A kdo vám dává tyto pocity? Kdo vládne vašimi city a rozumem? Kdo se nachází ve vás a vyvolává takové vnímání? Stvořitel. Tak promluvte s Ním, v době kdy nastavuje vaše pocity a rozum na určité vzrušení.

Proč to dělá? Spojte se s Jeho prací, začněte zkoumat, co se snaží ve vás vyvolat a proč. Začnete se postupně cítit Jeho partnerem.

Ve skutečnosti všechno tohle neprovádí ve vás, ale ve vašem tak zvaném přání, které On sám vytvořil a teď s ním pracuje, vyvolává v něm určité reakce. Na základě tohoto se musíte rozhodnout, co byste chtěli, aby On udělal. Můžete třeba souhlasit se vším, co ve vás provádí, aby vás naučil správně na Něho reagovat. Začnete hledat správný dialog se Stvořitelem.

Pokud ale toto nebudete dělat přes skupinu, nebude to Stvořitel, pouze vaše psychologické domněnky v citech a rozumu. Stvořitel se nachází uvnitř desítky. To je problém všech psychologů a lidí, kteří toto zkoumají a nedokážou pochopit, kde se Stvořitel skrývá.

Otázka: Povídali jsme si o tom, že přání dosáhnout pocitu odevzdání se na určitý moment projevuje a pak mizí, znovu se projevuje a zase mizí. Proto, abychom dokázali pocítit jednotu mezi námi, musíme mít přání spolu ve stejnou chvíli?

Odpověď: Krátkodobé společné přání nám nepomůže. Musíme po nějakou dobu akumulovat určitou kapacitu, hlavně aby naše napětí bylo správné. Tomu se říká „světlo, rok, duše“ (olam, šana, nefeš). Bez ohledu na všechny stavy, kterými procházíme – pokud je správně nasměrujeme na cíl, spojíme se dohromady, najdeme mezi sebou vyšší bod a splyneme s ním, potom se v nás postupně nahromadí takové napětí, které je zapotřebí pro rozkrytí Stvořitele.

[#144609]

Z úvodní lekce №2. Kongres v Petrohradě 18.09.2014

Láska z ptačího pohledu.

каббалист Михаэль ЛайтманNeexistuje bližší spojení než mezi mužem a ženou, kteří se vzali. Každý z nás od dětství sní o tom, jak najít lásku, být milován a pocítit duchovní teplo, které ho obklopuje ze všech stran. Něco podobného maminčině lásce, kterou hledáme celý svůj život. Nezáleží na tom, kde jste a co jste zač, mladý nebo starý, naivní nebo zkušený, ženatý nebo ne – toto je společný bod, který spojuje nás všechny. Jeho role a působení převyšuje všechno ostatní: problémy v rodině se odrazí na zdraví, na práci i v dalších oblastech lidského života. Není nic silnějšího, než toto spojení, touha po něm nebo jeho krach. Celý náš život se točí kolem lásky. Pro začátek zkusíme dát stranou bezčetné množství detailů a zkusíme se na to podívat, jak se říká, z „výšky ptačího pohledu“…

Pro člověka je přirozené nacházet se stále ve společnosti. Naše globální prostředí  – to  je země, příroda, místo, kde žijeme, fyzické podmínky nás obklopujícího prostředí. Všechno tohle nám dává možnost růst a rozvíjet se. Náš život začíná z malého semene, umístěného v matčině děloze. Tam, v nejbezpečnějším místě, které připravila sama příroda, je pro plod zařízena stoprocentní podpora. Nic nemusí dělat – všechny nezbytné systémy pracují pro něj. Po porodu se miminko dostává do péče milujících rodičů a blízkých, kteří se o ně starají.

Je naprosto bezmocné a ve všem závislé na ostatních. Takto láska pokračuje ve svém poselství. Dříve člověka chránila příroda, teď se o něj stará rodina. Člověk pomalu roste, dospívá, začínají ho obklopovat starosti, vytvořené lidskou společností v podobě státních zákonů a morálních norem.

V průběhu dospívání se k člověku chovají se zvláštní láskou a srdečností.

Dále člověk vyrůstá a potřebuje se cítit silněji a bezpečněji, protože se objeví nové problémy.

Člověk jakoby se stal svobodný a samostatný, jakoby nikoho nepotřeboval, jakoby nebyl na nikom závislý…

Ale ve skutečnosti to tak není. Není řečeno náhodou: opustiv rodičovský dům se muž musí “přilepit“ k ženě t.j.  založit rodinu, aby spojení v ní bylo pevné a dlouhé kvůli starosti o potomstvo.

Zvířata mají od přírody různé formy chování: některá mají náhodný vztah a pak o potomstvo pečuje samička, jiná vychovávají potomstvo spolu. Lidé si musejí vztah udržovat delší dobu, aby vychovávali děti. Alespoň prvních 20 let, dokud si ony samy nezaloží vlastní rodiny. Takže naše spojení, kontakt, musí být přirozeně delší, musíme ho udržovat a vytvořit podmínky podobné těm, které příroda vytvořila uvnitř ženy…

Všechny tyto podmínky pro děti musíme vytvořit sami, a proto potřebujeme spojení na různých úrovních, která dovolí rodičům a příbuzným správně se navzájem doplňovat. Svým spojením tedy budují správné prostředí pro rodinu a děti.

[#143822]

Hračka, která ožívá.

каббалист Михаэль ЛайтманOtázka: Co znamená urazit „výsost Krále“ svým egoizmem?

Odpověď: Ctít výsost Krále znamená uznat, že mi vládne, řídí můj život, vše, co je uvnitř mne i kolem mne. Všechno, co cítím, nač myslím, všechno přichází od Něj, z nějakého kořene.

Je to jako bych se nacházel v bezvědomí a postupně se ke mně vracejí pocity. Všechno moje vnímání okolního světa a sebe pochází z nějakého kořene.

Tento vyšší kořen mne vytvořil a dal mi pocit, že existují ve fyzickém těle, mám ruce, nohy, že se nacházím v určitém prostoru a kolem mne se točí celý svět. Ale všechno tohle je uvnitř mne, v mem organu vnímání.

Bod, který představuje vyšší duchovní kořen, se nazývá Stvořitel. Nazývá se tak proto, že mne stvořil. Kromě toho „Stvořitel“(bore) znamená „přijď a hleď“(bo-re). Mohu za Ním přijít a pocítit Jej.

Stvořitel vytvořil uvnitř mne nějaký bod, kterým vnímám sebe sama jako existujícího v určité formě, v lidském těle, žijícím v tomto světě, ve vesmíru. Ale tento bod má možnost rozšířit své skutečné vnímání tak, že namísto tohoto pozemského obrazu, který  mu promítá Stvořitel, začne vnímat Jeho, svůj kořen.

Tento bod musí sám sebe prostudovat -jak je zařízen, jaké uvnitř něj probíhají procesy, které se mu prozatím jeví jako něco vnějšího, jakoby odehrávajícího se ve světě kolem něj. Tímto se rozkrývá vlasti kořen. Pak ale potřebuje umístit zpět dovnitř sebe všechno, co teď vidí jako by kolem sebe.

A stejně tak se musí umístit dovnitř tohoto jediného bodu všechno, co se odehrává uvnitř vlastního těla, aby se tento bod spojil s kořenem, s příčinou jeho existence, s vnímáním reality. Tato práce už je na značně pokročilé úrovni.

Úkolem člověka je pochopit a hlavně pocítit, ze Stvořitel určuje celou moji realitu, mé vnímáni sebe sama i světa.

Zkuste si představit hračku, medvídka, který se ovládá pomoci nějakého programu, který mu nařizuje pohybovat se podle něj. Uvnitř medvídka ale existuje zvláštní bod, ve kterém on cítí svou existenci. Právě tento bod je počátečním bodem pocitu duše, protože všechno ostatní patří ke Stvořiteli, k vyššímu zdroji, který mě ovládá.

Tento jeden bod je člověk uvnitř mne, počátek budoucího člověka. Všechno ostatní patří Stvořiteli a je řízeno shora.

Proto je důležité, jak z tohoto bodu začínám chápat svůj život, jeho řízení. Tomu se říká „Poznat Stvořitele podle Jeho činů“. Hledím na tyto činy a pozoruji, co provádějí s mým bodem, to, jak se ukazuje, kdo jsem já.  A jak mi On ukazuje celý tento svět a díky tomu Ho poznávám.

Takto nakonec poznávám Stvořitele.

[#143016]

Zapomeň na žárovku.

каббалист Михаэль ЛайтманPokud člověk nemá spojení se Stvořitelem, neznamená to, že se nachází ve skrytí. Byt skrytým znamená, že znám Stvořitele a Jeho vlastnosti, i když ne na sto procent, ale jen na určitém stupni. A vím, že momentálně pro mne skryt.
Například: vím, že přítel se nachází se mnou ve stejné místnosti, určité okolnosti mi to naznačují, a proto tvrdím, že přítel se skrývá. To znamená, že skrytí je určité rozkryti. Vždyť vím, že právě on je skryt. Toto neznamená, že znalost úplně chybí, neznamená to, ze neexistuje kontakt.
Skryti – to je odhaleni. Jako specialista, který kontroluje mechanismus a najednou zjistí, že chybí nějaký detail, ale co je to za detail je ještě nutno zjistit. Všechno ostatní je pro něj rozkryto.
Skrytí není možné bez rozkrytí. Pokud neznáš člověka, nevíš, jakou má tvář, jaký má hlas. Nemůžeš o něm proto říci, že se skrývá. Když totiž tvrdíš, že se někdo skrývá, musíš jej znát. Je to moc důležité. Skryti je určitá část rozkrytí, je pro ně nezbytná.
Díky skrytí se dostávám k tomu, že musím rozkrýt. A to pomocí jakýchkoliv prostředků, dělám různá vyjasnění, co je pro mne skryto a proč. Tím v sobě rozvíjím pomůcku pro rozkrytí.
Až v sobě vytvořím a nahromadím správná přání, pak přijde rozkrytí.
Potom pochopím, že skrytí bylo ve mně – pocitem skrytí mě Stvořitel probudil k tomu, abych Ho rozkryl. Nemusím rozsvěcet světlo, abych viděl přítele v pokoji. Musím pouze rozkrýt své vnitřní přání a pocítím ho na hlubší vnitřní úrovni lépe, než kdybych rozsvítil světlo a uviděl.
Právě k tomu mne Stvořitel díky skrytí vyzývá. Tímto mi říká: „Přej si Mě ještě vice, rozkrývej ještě větší touhu po Mně a potom Mě pocítíš! Přestaň myslet na žárovku – začni mě cítit uvnitř, moje přání, moje srdce. Nepotřebujeme takové světlo. Mezi námi bude jiné světlo – světlo vzájemné účasti“.
Chápeš, co chce Stvořitel tímto skrytím dosáhnout?
Probouzí v tobě větší vnitřní vrstvu pocitů.

[#144059]

Z lekce Kongresu v S.Peterburgu 19-21.09.2014