Category Archives: Duchovno

Melodie Vyšších Světů

Vyzvědači: myšlenky a touhy

Otázka: V ústní Tóře je řečeno, že faraon posílá národu Izraele své vyzvědače. Co se rozumí pod pojmem „vyzvědači”?

Odpověď: Vyzvědači jsou všechny myšlenky a touhy, které se začínají probouzet v člověku během jeho duchovní práce, připomínky o předchozím životě: o radostech života, na starosti o osobní blaho, na účastenství ve veškerém dění hmotného světa. Každodenní rutina se náhle stává velmi vyhledávanou, zdá se být sladkou, atraktivní, hřejivou a bezpečnou.

Otázka: Říká se, že národ vydržel nápor vyzvědačů, některé z nich zabil a některé poslal zpět. Co to je, ve mě  “zabití vyzvědači“?

Odpověď: Všechny v nás vznikající sobecké úmysly, touhy a myšlenky by měly být zabity, to jest, přerušit kontakt s nimi, vyhodit je z hlavy a tehdy umírají. Čím více nad něčím přemýšlíš, tím více zásobuješ energií tento objekt a on k tobě přilne, neodpadne od tebe.
Navíc není vhodné ani ho nenávidět, protože tím ho taky živíš a ještě děláš radost nenávisti. Například, když se dva lidé navzájem nenávidí vzniká u nich vnitřní vzdutí, pocit boje a života. Když usekneš svou nenávist ke komukoliv přestaneš jí pociťovat, tímto zastavuješ ego.
Proto se zaměř čistě na cíl, „zabiješ“ tím všechny své zvířecí touhy a myšlenky, které jdou neustále vedle tebe, aby tě odvedly z duchovní cesty.

 
[# 151694]
Z TV pořadu „Tajemství věčné knihy“ 23/04/2014

Praktické výsledky kabaly

Otázka: Jaké praktické výsledky nám přináší kabala?

Odpověď: Jsme překvapení, že se ve světě všechno „nějak divně“ odehrává, nechápeme, proč naše činy stále přinášejí špatné výsledky a reakce.

Kabala vysvětluje, že příčina našich selhání je v tom, že nebereme na vědomí podmínku, že všechny naše činy procházejí přes „systém“, který se nazývá „cíl stvoření“.

Svými činy, přesněji svými záměry, do tohoto systému posíláme signály. V míře podobenství těchto signálů programu stvoření začíná tento systém na nás správně působit a pokud je to naopak, působí špatně.

Dokud neovládneme tento systém řízení, který stvoření vede k cíli, budou se nám dít neočekávané a nepříjemné události a my si musíme uvědomit, že je to reakce na naše činy.

Věda kabala pro nás rozkrývá toto řízení a my se učíme s ním pracovat, napravujeme své činy v souladu s programem a tím se vyhýbáme všem neočekávaným nepříjemnostem.   

144450

Hledání správného dialogu se Stvořitelem

Kongres v Petrohradě, Úvodní lekce №2

Otázka: Roky studujeme kabalu, chápeme cestu, chceme dosáhnout vlastnosti odevzdání. Najednou se objeví strach – jak spojit dostávání a odevzdání? A v poslední chvíli pak strach ze samotné vlastnosti odevzdání. Chápu, že toto je nutné udělat se záměrem pouze pro Stvořitele, nikoliv pro sebe. Jak z tohoto nemít strach?

Odpověď: A kdo vám dává tyto pocity? Kdo vládne vašimi city a rozumem? Kdo se nachází ve vás a vyvolává takové vnímání? Stvořitel. Tak promluvte s Ním, v době kdy nastavuje vaše pocity a rozum na určité vzrušení.

Proč to dělá? Spojte se s Jeho prací, začněte zkoumat, co se snaží ve vás vyvolat a proč. Začnete se postupně cítit Jeho partnerem.

Ve skutečnosti všechno tohle neprovádí ve vás, ale ve vašem tak zvaném přání, které On sám vytvořil a teď s ním pracuje, vyvolává v něm určité reakce. Na základě tohoto se musíte rozhodnout, co byste chtěli, aby On udělal. Můžete třeba souhlasit se vším, co ve vás provádí, aby vás naučil správně na Něho reagovat. Začnete hledat správný dialog se Stvořitelem.

Pokud ale toto nebudete dělat přes skupinu, nebude to Stvořitel, pouze vaše psychologické domněnky v citech a rozumu. Stvořitel se nachází uvnitř desítky. To je problém všech psychologů a lidí, kteří toto zkoumají a nedokážou pochopit, kde se Stvořitel skrývá.

Otázka: Povídali jsme si o tom, že přání dosáhnout pocitu odevzdání se na určitý moment projevuje a pak mizí, znovu se projevuje a zase mizí. Proto, abychom dokázali pocítit jednotu mezi námi, musíme mít přání spolu ve stejnou chvíli?

Odpověď: Krátkodobé společné přání nám nepomůže. Musíme po nějakou dobu akumulovat určitou kapacitu, hlavně aby naše napětí bylo správné. Tomu se říká „světlo, rok, duše“ (olam, šana, nefeš). Bez ohledu na všechny stavy, kterými procházíme – pokud je správně nasměrujeme na cíl, spojíme se dohromady, najdeme mezi sebou vyšší bod a splyneme s ním, potom se v nás postupně nahromadí takové napětí, které je zapotřebí pro rozkrytí Stvořitele.

[#144609]

Z úvodní lekce №2. Kongres v Petrohradě 18.09.2014

Láska z ptačího pohledu.

каббалист Михаэль ЛайтманNeexistuje bližší spojení než mezi mužem a ženou, kteří se vzali. Každý z nás od dětství sní o tom, jak najít lásku, být milován a pocítit duchovní teplo, které ho obklopuje ze všech stran. Něco podobného maminčině lásce, kterou hledáme celý svůj život. Nezáleží na tom, kde jste a co jste zač, mladý nebo starý, naivní nebo zkušený, ženatý nebo ne – toto je společný bod, který spojuje nás všechny. Jeho role a působení převyšuje všechno ostatní: problémy v rodině se odrazí na zdraví, na práci i v dalších oblastech lidského života. Není nic silnějšího, než toto spojení, touha po něm nebo jeho krach. Celý náš život se točí kolem lásky. Pro začátek zkusíme dát stranou bezčetné množství detailů a zkusíme se na to podívat, jak se říká, z „výšky ptačího pohledu“…

Pro člověka je přirozené nacházet se stále ve společnosti. Naše globální prostředí  – to  je země, příroda, místo, kde žijeme, fyzické podmínky nás obklopujícího prostředí. Všechno tohle nám dává možnost růst a rozvíjet se. Náš život začíná z malého semene, umístěného v matčině děloze. Tam, v nejbezpečnějším místě, které připravila sama příroda, je pro plod zařízena stoprocentní podpora. Nic nemusí dělat – všechny nezbytné systémy pracují pro něj. Po porodu se miminko dostává do péče milujících rodičů a blízkých, kteří se o ně starají.

Je naprosto bezmocné a ve všem závislé na ostatních. Takto láska pokračuje ve svém poselství. Dříve člověka chránila příroda, teď se o něj stará rodina. Člověk pomalu roste, dospívá, začínají ho obklopovat starosti, vytvořené lidskou společností v podobě státních zákonů a morálních norem.

V průběhu dospívání se k člověku chovají se zvláštní láskou a srdečností.

Dále člověk vyrůstá a potřebuje se cítit silněji a bezpečněji, protože se objeví nové problémy.

Člověk jakoby se stal svobodný a samostatný, jakoby nikoho nepotřeboval, jakoby nebyl na nikom závislý…

Ale ve skutečnosti to tak není. Není řečeno náhodou: opustiv rodičovský dům se muž musí “přilepit“ k ženě t.j.  založit rodinu, aby spojení v ní bylo pevné a dlouhé kvůli starosti o potomstvo.

Zvířata mají od přírody různé formy chování: některá mají náhodný vztah a pak o potomstvo pečuje samička, jiná vychovávají potomstvo spolu. Lidé si musejí vztah udržovat delší dobu, aby vychovávali děti. Alespoň prvních 20 let, dokud si ony samy nezaloží vlastní rodiny. Takže naše spojení, kontakt, musí být přirozeně delší, musíme ho udržovat a vytvořit podmínky podobné těm, které příroda vytvořila uvnitř ženy…

Všechny tyto podmínky pro děti musíme vytvořit sami, a proto potřebujeme spojení na různých úrovních, která dovolí rodičům a příbuzným správně se navzájem doplňovat. Svým spojením tedy budují správné prostředí pro rodinu a děti.

[#143822]

Hračka, která ožívá.

каббалист Михаэль ЛайтманOtázka: Co znamená urazit „výsost Krále“ svým egoizmem?

Odpověď: Ctít výsost Krále znamená uznat, že mi vládne, řídí můj život, vše, co je uvnitř mne i kolem mne. Všechno, co cítím, nač myslím, všechno přichází od Něj, z nějakého kořene.

Je to jako bych se nacházel v bezvědomí a postupně se ke mně vracejí pocity. Všechno moje vnímání okolního světa a sebe pochází z nějakého kořene.

Tento vyšší kořen mne vytvořil a dal mi pocit, že existují ve fyzickém těle, mám ruce, nohy, že se nacházím v určitém prostoru a kolem mne se točí celý svět. Ale všechno tohle je uvnitř mne, v mem organu vnímání.

Bod, který představuje vyšší duchovní kořen, se nazývá Stvořitel. Nazývá se tak proto, že mne stvořil. Kromě toho „Stvořitel“(bore) znamená „přijď a hleď“(bo-re). Mohu za Ním přijít a pocítit Jej.

Stvořitel vytvořil uvnitř mne nějaký bod, kterým vnímám sebe sama jako existujícího v určité formě, v lidském těle, žijícím v tomto světě, ve vesmíru. Ale tento bod má možnost rozšířit své skutečné vnímání tak, že namísto tohoto pozemského obrazu, který  mu promítá Stvořitel, začne vnímat Jeho, svůj kořen.

Tento bod musí sám sebe prostudovat -jak je zařízen, jaké uvnitř něj probíhají procesy, které se mu prozatím jeví jako něco vnějšího, jakoby odehrávajícího se ve světě kolem něj. Tímto se rozkrývá vlasti kořen. Pak ale potřebuje umístit zpět dovnitř sebe všechno, co teď vidí jako by kolem sebe.

A stejně tak se musí umístit dovnitř tohoto jediného bodu všechno, co se odehrává uvnitř vlastního těla, aby se tento bod spojil s kořenem, s příčinou jeho existence, s vnímáním reality. Tato práce už je na značně pokročilé úrovni.

Úkolem člověka je pochopit a hlavně pocítit, ze Stvořitel určuje celou moji realitu, mé vnímáni sebe sama i světa.

Zkuste si představit hračku, medvídka, který se ovládá pomoci nějakého programu, který mu nařizuje pohybovat se podle něj. Uvnitř medvídka ale existuje zvláštní bod, ve kterém on cítí svou existenci. Právě tento bod je počátečním bodem pocitu duše, protože všechno ostatní patří ke Stvořiteli, k vyššímu zdroji, který mě ovládá.

Tento jeden bod je člověk uvnitř mne, počátek budoucího člověka. Všechno ostatní patří Stvořiteli a je řízeno shora.

Proto je důležité, jak z tohoto bodu začínám chápat svůj život, jeho řízení. Tomu se říká „Poznat Stvořitele podle Jeho činů“. Hledím na tyto činy a pozoruji, co provádějí s mým bodem, to, jak se ukazuje, kdo jsem já.  A jak mi On ukazuje celý tento svět a díky tomu Ho poznávám.

Takto nakonec poznávám Stvořitele.

[#143016]

Zapomeň na žárovku.

каббалист Михаэль ЛайтманPokud člověk nemá spojení se Stvořitelem, neznamená to, že se nachází ve skrytí. Byt skrytým znamená, že znám Stvořitele a Jeho vlastnosti, i když ne na sto procent, ale jen na určitém stupni. A vím, že momentálně pro mne skryt.
Například: vím, že přítel se nachází se mnou ve stejné místnosti, určité okolnosti mi to naznačují, a proto tvrdím, že přítel se skrývá. To znamená, že skrytí je určité rozkryti. Vždyť vím, že právě on je skryt. Toto neznamená, že znalost úplně chybí, neznamená to, ze neexistuje kontakt.
Skryti – to je odhaleni. Jako specialista, který kontroluje mechanismus a najednou zjistí, že chybí nějaký detail, ale co je to za detail je ještě nutno zjistit. Všechno ostatní je pro něj rozkryto.
Skrytí není možné bez rozkrytí. Pokud neznáš člověka, nevíš, jakou má tvář, jaký má hlas. Nemůžeš o něm proto říci, že se skrývá. Když totiž tvrdíš, že se někdo skrývá, musíš jej znát. Je to moc důležité. Skryti je určitá část rozkrytí, je pro ně nezbytná.
Díky skrytí se dostávám k tomu, že musím rozkrýt. A to pomocí jakýchkoliv prostředků, dělám různá vyjasnění, co je pro mne skryto a proč. Tím v sobě rozvíjím pomůcku pro rozkrytí.
Až v sobě vytvořím a nahromadím správná přání, pak přijde rozkrytí.
Potom pochopím, že skrytí bylo ve mně – pocitem skrytí mě Stvořitel probudil k tomu, abych Ho rozkryl. Nemusím rozsvěcet světlo, abych viděl přítele v pokoji. Musím pouze rozkrýt své vnitřní přání a pocítím ho na hlubší vnitřní úrovni lépe, než kdybych rozsvítil světlo a uviděl.
Právě k tomu mne Stvořitel díky skrytí vyzývá. Tímto mi říká: „Přej si Mě ještě vice, rozkrývej ještě větší touhu po Mně a potom Mě pocítíš! Přestaň myslet na žárovku – začni mě cítit uvnitř, moje přání, moje srdce. Nepotřebujeme takové světlo. Mezi námi bude jiné světlo – světlo vzájemné účasti“.
Chápeš, co chce Stvořitel tímto skrytím dosáhnout?
Probouzí v tobě větší vnitřní vrstvu pocitů.

[#144059]

Z lekce Kongresu v S.Peterburgu 19-21.09.2014

Z New York Times: „Kdo jste, lidé Izraele?“

Who_Are_We_Article_NYT_A7

Můj článek: „Kdo jste, lidé Izraele?“ otištěný v New York Times, v sobotu, 20. září 2014:

Kdo jste, lidé Izraele?

Autor: Michael Laitman

 

Znovu a znovu, židé jsou pronásledováni a terorizováni. Jakožto žid, často jsem přemýšlel o účelu tohoto neúprosného utrpení. Mnozí se domnívají, že zvěrstva druhé světové války jsou dnes nepředstavitelná. A přesto vidíme, jak snadno a náhle se stav mysli, který předchází holocaustu, znovu vynořuje a výkřiky „Hitler měl pravdu,“ znějí příliš často a příliš otevřeně.

Ale je tu naděje. Můžeme tento trend zvrátit. Vše, co je zapotřebí, je uvědomit si širší souvislosti.

Kde jsme a odkud přicházíme

Lidstvo je na rozcestí. Globalizace nás udělala na sobě vzájemně závislé, zatímco lidé jsou čím dál nenávistnější a odcizenější. Tato neudržitelná, velmi ožehavá situace vyžaduje rozhodování o budoucím směru lidstva. Abychom pochopili, jak jsme my, židé, zapojeni v tomto scénáři, musíme se vrátit tam, kde to všechno začalo.

Lidé Izraele se objevily asi před 4.000 roky ve starověkém Babylonu. Babylon byl prosperující civilizací, jehož lidé se cítili propojení a jednotní. Podle slov Tóry „Celá země byla jednoho jazyka a jedné řeči“ (Genesis, 11: 1).

Ale jak jejich vazby dále sílily, stejně tak sílila i jejich ega. Začali využívat a nakonec i nenávidět jeden druhého. Zatímco se Babyloňané cítili propojeni, jejich rostoucí ega je stále více odcizovala od sebe navzájem. Chyceni mezi mlýnskými kameny, lidé Babylonu začali hledat řešení své situace.

Dvě řešení krize

Hledání řešení vedlo k formování dvou protichůdných názorů. První navržený Nimrodem, králem Babylonu, byl přirozený a instinktivní: rozptýlení. Král tvrdil, že když jsou lidé daleko od sebe, nehádají se.

Druhé řešení bylo navrženo Abrahamem, proslulým babylónským mudrcem. Tvrdil, že v souladu se zákonem přírody je lidská společnost předurčena stát se jednotnější, a proto se snažil sjednotit Babyloňany navzdory a přes jejich rostoucí ega.

Stručně, Abrahamova metoda byl způsob, jak spojit lidi nad jejich egem. Když začal obhajovat svoji metodu mezi jeho venkovany, „tisíce a desítky tisíc se kolem něho shromáždili, a … Zasadil tento princip do jejich srdcí,“ píše Maimonides (Mishneh Torah, část 1). Zbytek lidí si vybral Nimrodův způsob: rozptýlení, stejně jako hádaví sousedé, když se snaží jít si z cesty. Tito rozptýlení lidé se postupně stali tím, co dnes známe jako „lidská společnost.“

Teprve dnes, asi 4.000 let poté, můžeme začít hodnotit čí cesta byla správná.

Základ lidu Izraele

Nimrod donutil odejít Abrahama a jeho učedníky z Babylonu. Přestěhovali se na místo, které se později stalo známým jako „země Izrael.“ Pracovali na jednotě a soudržnosti v souladu s principem „Miluj svého bližního jako sám sebe“, spojeni nad svými egy objevili „sílu jednoty,“ skrytou přírodní sílu.

Každá hmota se skládá ze dvou opačných sil, spojení a oddělení, které se navzájem vyrovnávají. Ale lidská společnost se vyvíjí pouze pomocí negativních sil – ega. Podle plánu přírody jsme povinni vědomě vyvážit negativní sílu silou pozitivní – jednotou. Abraham objevil moudrost, která umožňuje rovnováhu, a dnes nazýváme jeho moudrost „moudrostí kabaly.“

Izrael znamená přímo ke Stvořiteli

Abrahamovi učedníci se nazývali Ysrael (Izrael), po jejich touze jít Yashar El (přímo k Bohu, Stvořiteli). To znamená, že si přáli objevit Přírodní sílu jednoty tak, aby vyrovnali ego, které stálo mezi nimi. Díky jejich jednotě našli sami sebe ponořené do síly jednoty, vyšší, kořenové síly reality.

K tomuto objevu navíc Izrael pochopil, že v procesu lidského rozvoje zbytek Babyloňanů (kteří následovali Nimrodovu radu a rozptýlili se po celém světě a stali se dnešním lidstvem) musí také dosáhnout jednoty. Tento rozpor mezi lidem Izraele, kteří se formovali skrze jednotu, a zbytkem lidstva, který se formoval v důsledku rozdělení, je cítit i dnes.

Exil

Abrahamovi žáci, lidé Izraele, zažili mnoho vnitřních bojů. Ale po dobu 2.000 let jejich jednota převládla a byla klíčovým prvkem, který je držel pohromadě. Jejich konflikty byly určeny pouze k prohloubení lásky mezi nimi.

Nicméně, asi před 2.000 lety jejich ega dosáhla takové intenzity, že nemohli svou jednotu udržet. Vypukla mezi nimi neopodstatněná nenávist a sobectví a přivodila jim vyhnanství. Izraelský exil je více než vyhnanství z fyzické země Izrael, vyhnanství od jednoty. Odcizení uvnitř izraelského národa je přimělo, aby se rozptýlili mezi ostatní národy.

Zpět do současnosti. Dnešní lidstvo je v podobném stavu, který zažívali staří Babyloňané: stav provázanosti vedle odcizení. Jelikož jsme v naší globální vesnici na sobě vzájemně zcela závislí, Nimrodovo řešení oddělením cest již není praktické. Nyní musíme používat Abrahamovu metodu. To je důvod, proč židé, kteří již dříve realizovali Abrahamovu metodu a byli spojeni, musí oživit svou jednotu a učit celé lidstvo metodě spojení. Pokud to neuděláme z naší vlastní vůle, národy světa nás donutí to udělat násilím.

V tomto smyslu je zajímavé číst slova Henryho Forda, zakladatele Ford Motor Company a notoricky známého antisemity, v jeho knize Mezinárodní Žid – přední světový problém: „Společnost má na něho (žida) velký požadavek, že … začíná plnit … starověké proroctví, že skrze něho všichni národové země by měly být požehnáni. “

Kořeny antisemitismu

Po tisíce letech snah o vybudování úspěšné lidské společnosti pomocí Nimrodovi metody, začínají národy světa chápat, že řešení jejich problémů není ani technické, ani ekonomické či vojenské. Podvědomě cítí, že řešení spočívá v jednotě, že metoda spojení existuje v lidu Izraele, a proto uznávají, že jsou závislí na Židech. Proto obviňují židy za každý problém ve světě, věří, že židé mají klíč ke světu štěstí.

Když izraelský národ poklesl z morálního vrcholu lásky k druhým, započala nenávist Izraele mezi národy. A tak, antisemitismem nás národy světa postrkují ke zveřejnění metody spojení. Rav Kook, první vrchní rabín Izraele, poukázal na tuto skutečnost svými slovy, „Amalek, Hitler, a tak dále, nás probouzí k vykoupení“ (Eseje Raiah, Vol. 1).

Lidé Izraele si však nejsou vědomi toho, že drží klíč ke světu štěstí, že hlavní zdroj antisemitismu je to, že Židé v sobě nesou metodu spojení, klíč ke štěstí, moudrost kabaly, ale neodhalují ji všem.

Povinné zveřejnění metody

Jak svět sténá pod tlakem dvou protichůdných sil – globální síly spojení a dělicí síly ega, upadáme do stavu, který existoval ve starověkém Babylonu před jeho zhroucením. Dnes ale nemůžeme táhnout pryč jeden od druhého, abychom uklidnili naše ega. Naší jedinou možností je pracovat na našem spojení, na naší jednotě. Jsme povinni přidat k našemu světu pozitivní sílu, která vyvažuje negativní sílu našeho ega.

Lidé Izraele, potomci starověkých Babyloňanů, kteří následovali Abrahama, musí aplikovat moudrost spojení, moudrost kabaly. Jsou povinni jít příkladem pro celé lidstvo a stávají se tak „světlem národů“.

Přírodní zákony velí, že všichni dosáhneme stavu jednoty. Existují dva způsoby, jak se tam dostat: 1) cesta světovými útrpnými válkami, pohromami a přírodními katastrofami nebo 2) cesta postupného vyrovnávání ega, cesta, kterou Abraham zasadil do jeho učedníků. Druhá je ta, kterou doporučujeme.

Jednota je řešení

Je psáno v knize Zohar „Všechno stojí na lásce“ (porce, VaEtchanan). „Miluj svého bližního jako sám sebe“ je velká podstata Tóry; je to také podstatou změny, kterou moudrost kabala lidstvu nabízí. Povinností židovského lidu je sjednotit se, aby se podělili o Abrahamovu metod
u s celou lidskou rasou.

Podle Rava Jehuda Ašlaga, autora Sulamu (Žebřík), komentáře ke Knize Zohar, „Je na národu izraelském vysvětlit to sobě a všemu lidu na světě … rozvíjet se, dokud na sebe nevezmou vznešenou práci lásky k druhým, což je žebřík k účelu stvoření. “ Pokud bychom toho dosáhli, najdeme řešení na všechny problémy světa včetně odstranění antisemitismu.

[144065]

Jediná odpověď

Otázka: Jak můžu mít stejný vztah k příteli jako ke Stvořiteli a proměnit kritiku v lásku?
Odpověď: Na toto není žádná racionální odpověď, protože všechny změny v tobě dělá vyšší světlo. Takže stejně jako teď nemáš rád přítele, tak stejně ho za působení vyššího světla začneš milovat. Musíme prosit. Máte hodně otázek na které je pouze jedna odpověď:“Vyšší světlo a výsledek jeho působení“. V tomto je celá metodika:“Stvořil egoismus a dal Tóru pro jeho nápravu“. Tórou se nazývá světlo, které naplňuje celý vesmír. A pokaždé můžeš dostat takovou porci světla, o které si myslíš, že je nezbytná pro nápravu v tobě rozkryté části egoismu. Nic jiného není. Kromě Vyššího světla není žádný jiný lék. Pokud mluvím o působení vyššího světla, mám na mysli, že výsledkem našich úsilí najednou začneš cítit vzájemnost. Díky hledání a různým akcím pocítíš, že světlo je blízko. Přichází k tobě pocity, které jsi dřív neměl a začínáš poznávat, že je to důsledkem působení vyššího světla.

[#142941]

Z druhé lekce kongresu v Soči, 25.8. 2014

Bydliště Stvořitele

Otázka: Je řečeno v Tóře: „Chraňte syny Izraele od nečistoty, aby nezemřeli ve své nečistotě a neposkvrnili Mé bydliště, které je mezi nimi.“ Co znamená: „Mé bydliště mezi nimi?“

Odpověď: V Tóře se vice krát opakuje, že „Já budu žít mezi nimi.“ A o Chrámu se říká: „Můj dům“. Proč? Protože napravené přání, vytvořené námi, je bydlištěm Stvořitele – nádobou, kterou napravujeme a kterou On naplňuje svým světlem.

Je to Jeho bydliště, vždyť Stvořitel se nachází uvnitř obsahu napravených přání a právě tam Jej rozkrýváme.

Ve svých přáních, ve snaze o spojení s bližním, podle principu „miluj svého bližního jako sebe samotného, nacházíme Stvořitele.

[#142609]

Z televizního programu „Tajemství věčné knihy“, 05.03.2014

 

Strana 3 z 5412345...1020...Poslední »