Category Archives: Duchovno

Jed na špičce meče

Dr. Michael LaitmanBaal HaSulam, “Úvod ke Knize, Panim Meirot uMasbirot” Bod 19: Anděl smrti přichází s taseným mečem s kapkou jedu na jeho špičce; člověk otevře svá ústa, hodí kapku dovnitř a zemře.

Anděl smrti je naše ego, které nás ustavičně odřezává a vzdaluje od duchovna. A samozřejmě, že to dělá v souladu s tou metodou, tím celkovým plánem, kterým musíme postupovat. Musí růst, aby ospravedlnilo své jméno, anděl smrti.

V současné době vidíme, že byla odhalena globální krize. Lidstvo postupně začíná chápat, že problém není ve špatné ekonomice či financích, ani rozbitých rodinách, ale spíše v povaze člověka jako takového. Z toho vyplývá, že tím, že změníme vnější systém, krizi zkrátka neutečeme. Nakonec dosáhneme porozumění, že anděl smrti žije uvnitř nás, a zabíjí nás. Musíme ho zabít dřív, než on zabije nás. Čas od času, když nás záměrně vytrhne z dobrého života, více a více, až budeme cítit, že ho zabít musíme.

Meč anděla smrti je vliv Sitry Achry, zvané “Herev” , pro její oddělení, které roste v souladu s mírou přijímání, a oddělení ho ničí. 

Člověk není připraven se zdržet používání svého ega. Vidíme, že se lidé chovají egoisticky, dokonce i když si jsou vědomi, že poškozují sami sebe. Nicméně, jsou nuceni použít své přání přijímat, a nakonec: Je přinucen otevřít svá ústa, protože musí přijmout hojnost kvůli obživě a naléhavosti z jejích rukou.  

Tak zabíjíme sami sebe od generace ke generaci, vracejíce se na tento svět znovu a znovu s ještě větším přáním se potěšit, a opět, polykáme smrtící kapku”: Na závěr, hořká kapka na špičce meče ho dosáhne, a to završí oddělení poslední jiskřičky jeho dechu života. 

Lidé musí konečně pochopit, že používání přání přijímat je zabíjí. Nezáleží na tom, nakolik se spálíme novou nadějí jej využít, hledat různé formy a snažit se jej překonat, navzdory tomu všemu, chápeme, že naše povaha nás nutí zabít sebe sama.

Anděl smrti zabije sám sebe tím, že nám ukazuje, co je příčinou naší smrti. To nás vyburcuje s ním bojovat. To připomíná příběh Egyptského vyhnanství. Nejdříve se zdá, že je Faraon dobrý! Sedmi lety nadbytku, absolutní hojnosti, se zdálo, že jsme uspěli v ovládání anděla smrti, a že byl na naší straně.

Nicméně, na konci, jsme začali cítit sedm let hladu. To nadále nebyl ten stejný Faraon. Anděl, který nás vedl životem, byl najednou krutý. Mysleli jsme si, že je před námi celý život: Se všemi příležitostmi „amerického snu,“ pokračovali bychom v pokroku a získávali od života víc a víc. Zdálo se nám, že se před námi otevřel celý svět, jen v náš prospěch.

Najednou jsme zjistili, že jsme uzamčení uvnitř tohoto světa. Každý den je tmavší a tmavší, stísněný a hrozný, hrozí, že nás zabije a na konci toho si uvědomíme, že problém není ve světě. Spíše, je to v nás, v egoistické povaze, která se nachází v nás a inspiruje nás k tomu žít, v našem andělu, myšleno naší vnitřní síle.

Proto je životně důležité naplnit jeho roli, jako Faraon, který přivedl děti Izraele blíže ke Stvořiteli. To je ten anděl, který opozicí, odvádí svou poctivou práci. Anděl je síla přírody, která nemá možnost volby, je součástí celkového programu, který funguje, dokud nakonec neucítíme, že nemáme na výběr, a musíme před ním utéci.
[106507]
Z mužského kongresu „Nový krok“ 26/04/2013, 1. lekce

Cítit vyšší světlo

Dr. Michael LaitmanOtázka: Co je praktická kabala?

Odpověď: Praktická kabala znamená, že začnete cítit Vyšší světlo, které vámi proudí k druhým.

Když se pokoušíte spojit se svými přáteli, cítíte egoistické pole, které se mezi vámi objeví, když začne Světlo konat, jak vstupuje, vystupuje a reaguje s tímto polem, začíná ho transformovat a provádět na něm omezení.

Poté začne pracovat Odražené světlo. Cítíte, jak do vás vstoupí a opouští ,a co je toho výsledkem. Cítíte jej v sobě, uvnitř sebe.

Vždyť venku nic není! Vše co vidíte, cítíte uvnitř sebe. V duchovnu neexistuje nic venku.
[120941]
Z hovorů o skupině a šíření 21/10/2013

Cíl – Láska k druhým

Dr. Michael LaitmanOtázka: Takže, co je to nejdůležitější, co lidem musíme říci?

Odpověď: Musíme lidi oslovit, že pokud nedojde ke změně v povaze člověka, od nenávisti k lásce k druhým, jdeme proti evoluci přírody do integrální formy, a tím na sebe přivoláváme větší a větší osobní i kolektivní problémy.

Musíme o tom mluvit na všech komunikačních kanálech, že získat vlastnost „lásky k druhým“ je cílem moudrosti kabaly; to je pravý výsledek správné duchovní práce (práce Stvořitele).

To je rozdíl mezi moudrostí kabaly a náboženstvím: kabala přijímá podmínku že „budeš milovat bližního svého jako sebe“, což je velké, obecné pravidlo Tóry, zatímco náboženství předpokládá, že je důležité splňovat fyzické požadavky. Proto opustilo nápravu lidské povahy, což je právě to, k čemu bylo zvlášť určeno.

Kabala má za to, že pokud není cílem „miluj bližního jako sebe“, pak není dodržována celá Tóra, protože to je všeobjímajícím pravidlem Tóry, neboť právě tento cíl člověka přivádí k vlastnosti dávání, k Lishma, pro Stvořitele.

Pokud člověk neaspiruje k tomu vzrůst nad své ego, pak jeho činy ego pouze zvětšují. A namísto přiblížení se vlastnosti dávání a lásky, tj. odhalení Stvořitele, se od Stvořitele vzdálí a transformuje se do „smíšeného zástupu“, kteří jsou „bohabojnými sluhy Faraóna“, všichni ti, jejichž činy jsou ve prospěch jejich ega, kvůli odměně v tomto světě i světě budoucím.
[120107]

Není cesty ven – žádné dveře

Dr. Michael LaitmanMnohokrát jsme řekli, že postup záleží na důležitosti cíle. Problém je v tom, že náš egoismus kvůli své opozici vůči němu, tuto důležitost pořád zmenšuje. Ale to není cíl, co stojí v opozici, ale prostředky k jeho dosažení. Cílem stvoření je těšit stvořené bytosti. Náš egoismus se chce těšit, a cílem je získat maximální potěšení, obojí jak v kvantitě, tak kvalitě. 

Proto co nám brání dosáhnout tohoto cíle? Co tomu brání, jsou prostředky, jakými lze maximálního potěšení dosáhnout. Toto potěšení lze získat pouze do neomezených nádob, ale taková nádoba nemůže být přijímající. Nádoba přijímání je už z definice omezená a přijímá pouze do míry své kapacity.

Pouze pokud nádoba předává svým prostřednictvím naplnění, přijímaje kvůli dávání druhým nebo Stvořiteli, což je v podstatě jedno a to samé, pod takovou podmínkou se otevírá nekonečnému potěšení a může dosáhnout účelu stvoření, pocitu nekonečného dobra Stvořitele.

Světlo, v počátečních podmínkách, nemůže vstoupit do přijímajících nádob, která si celý svůj obsah ponechávají pro sebe. Není cesty ven – žádné dveře. To je důvod, proč úkolem není zanechat hledání potěšení. Je nezbytné nejen změnit charakter naplnění: Z čeho se těším? Nebo přesněji: “Komu přináším radost?” Potěšení by mělo přicházet z přinášení radosti druhým, z dávání. V takovém případě, mé nádoby se stanou neomezenými a já dosáhnu cíle.

Je důležité si uvědomit, že se jedná o jemný rozdíl, který odděluje přání a záměr. Přání mohou přibývat kolik chcete! Nemusíme je potlačovat, držet dietu nebo se trápit. Naopak, života si musíme užívat! V opačném případě to vypadá, že ignorujete to, co pro Vás Stvořitel připravil. Jedinou otázkou je, zda-li si to vše přejete proto, abyste potěšili Stvořitele. Abychom to zjistili, musíme objevit nová přání.
[121076]
Z 1. části denní lekce kabaly 20/11/2013, Rabašovy spisy

Cíl člověka

Dr. Michael LaitmanBaal HaSulam, “Učení kabaly a jeho podstata”: A nejdůležitější v celé této rozmanité realitě je pocit daný zvířatům – že každé z nich vnímá svou vlastní existenci. A tím nejdůležitějším pocitem je abstraktní pocit daný pouze člověku, kterým též cítí, co je v druhém – bolesti i uspokojení. 

Ze všech stvoření, člověk je tím nejrozvinutějším, co se týká jeho přání. Jak o nich můžeme vědět? Podle jeho pohybů a činů, z nichž vše v zásadě představuje jeho vnitřního touhu.

Podívejte se, jaký nepořádek člověk na světě dělá. Na druhou stranu, zvířata nic nemění, ale pouze se přemisťují, aby naplnila svá přání, a u vegetativní úrovně není ani přání se hýbat. Z toho je zřejmé, že člověk je motivován největší tužbou. Touží změnit svět i sebe, a ne se jen přemisťovat a růst. To je to, k čemu používá síly, které se v něm nachází.

Tak je člověk středem stvoření, stvoření, jež byla vyvinuta na konci stvoření, pro které bylo celé stvoření vyvinuto. Proto musíme pochopit: Celá realita neživého, vegetativního a živého je určena k tomu, aby člověku sloužila a byla mu k užitku pouze, aby dosáhl cíle.

Co je cílem? Člověk musí dosáhnout vyšší síly, jež ho stvořila. Je před člověkem skryta, což je důsledkem zákona ekvivalence formy, a člověk se musí změnit, aby dosáhl podoby vlastností podle zákona ekvivalence formy, a plně odhalil tuto sílu, která ho stvořila. Toto ztotožnění a přiblížení se je nazýváno přilnutím, které se projeví jako úplné spojení. To je to, čeho musí člověk dosáhnout.
[120489]
Ze 4. části denní lekce kabaly 14/11/2013, Rabašovy spisy

Dalajláma

Dr. Michael LaitmanVyjádření: (Jeho Svatost Dalajláma 14.) “Všechna hlavní světová náboženství, s jejich důrazem na lásku, soucit, trpělivost, toleranci a odpuštění, mohou a propagují vnitřní hodnoty. Realita dnešního světa je však taková, že základy etiky v náboženství nadále nejsou adekvátní. To je důvod, proč jsem stále více přesvědčen, že nadešel čas najít způsob přemýšlení o duchovnu a etice zcela mimo náboženství.“ 

Můj komentář: Skrývání Stvořitele, síly lásky, která řídí svět, je tu kvůli našemu egoismu, který je protikladem vlastnosti Stvořitele, a proto Ho necítí. K odhalení Stvořitele může dojít pouze důsledkem změny v naší egoistické povaze, od vše pro sebe k altruistické povaze vše pro druhé, v souladu s principem, „Miluj bližního svého jako sebe.“

Volání po změně člověka se nachází ve všech náboženstvích, ale nedokáží to implementovat, protože naši povahu lze změnit pouze pod vlivem Stvořitele, Světla Ohr Makif. Kabala toto umožňuje. (Viz článek Baal HaSulama, “Podstata náboženství a jeho účel“). To je článek, který také mluví o etice…

[120782]

Zásadní rozpor

Dr. Michael LaitmanOtázka: Přistupuji ke Stvořiteli s respektem a úctou. V mých představách je velký a grandiózní, zatímco přátelé, „druzí“, mezi kterými je odhalen, u nich je tomu naopak. Je to, jako bychom snížili překážku. Zdají se méně důležití. Jak tento problém vyřešíme? Jak mohu ve svých očích zvětšit hodnotu „elektřiny“, která se odhalila uvnitř světového Kli, jednota, na pozadí velikosti jejího zdroje?

Odpověď: Jak říkají mudrcové, nemůžete dětem ukázat, že je vaše láska absolutní. Jen je to zkazí. Rodiče, kteří svým dětem ukazují bezmeznou lásku, vedou své děti do kruhů (Igulim) namísto přímek (Yosher), namísto zákona, milosrdenství místo soudu, a to není dobré.

Proto si zkrátka nemůžeme Stvořitele představit jako dobrého, který koná dobro. Skrývá se za velmi specifickým a nekompromisním pohledem na náš vztah, který se nám zdá, že sahá od velmi necitlivého ke zcela krutému.

Musíme brát v potaz oba extrémy, dvě strany jedné mince. Na jedné straně je dobrý, který koná dobro, a na straně druhé ho shledávám jako zlého. Tak, jak mohu spojit tyto dva sobě protikladné extrémy?

Cílem stvoření je prospěch Jeho stvoření, a toho je dosaženo v závislosti na nápravách, která stvoření dělají a pouze na konci vývoje. Baal HaSulam o tom píše v článku, “Podstata náboženství a jeho účel.” Pokud přijmu takový přístup, pokud si toto uvědomím během svého výzkumného procesu, porozumím, proč je to tak vše zařízeno. Chápu, že Stvořitel je jako milující otec. Z lásky, musí na Své dítě vyvíjet nátlak, aby ho dovedl k dobru.

Konkrétně, myšlenka je tu taková, jak přesně identifikovat problém, rozpor mezi Stvořitelem, který je dobrý a koná dobro a problémy našeho světa, neboť vidím, že potíže se jen množí, jsou více akutní, více a více na lidstvo vyvíjí tlak. Do nedávna, jako by časy byly dobré, každý doufal v jasnější a lepší budoucnost, v „americký sen,“ ale dnes už neslouží k poměřování, a brzy budeme šťastní, že tam nežijeme.

Proč je zapotřebí této protikladnosti, této rozdílnosti? Tento konflikt je zkonstruován právě, aby ve mně vytvořil vnitřní rozpor: Jak je možné, že síla přírody, dobro, které koná dobro, absolutní síla mimo všechna omezení, nás uzavřela do tak opravdových pohrom?

Začnu pozorovat a zkoumat tento konflikt a hledat řešení problému. Možná, že Stvořitel neexistuje, a vše je dáno na milost slepé přírody, a já proti tomu musím bojovat.

Nicméně, ve skutečnosti tento přístup problém neřeší. Vždyť Stvořitel a příroda je jedno a to samé. Z toho vyplývá, že jsem nic nezměnil. Změnil jsem slova, ale nadále čelím stejnému, nevyřešenému problému. Tento stav stále probíhá a zhoršuje se, a v každém případě musím hledat cestu ven.

Proto nakonec mohu tento problém vyřešit pouze tehdy, pokud porozumím, že nemusím změnit nic, kromě sebe, a to je klíčový bod: Musíme se změnit či nikoli? Uctíváme všemi možnými druhy fyzických činností, činností, které byly sepsány, a čekáme, že nám přinesou vše dobré, nebo se napravíme, a z toho, z našich napravených Kelim, to pro nás bude dobré.
[120349]
Z 1. části denní lekce kabaly 12/11/2013, Shamati #3 “Podstata duchovního dosažení”

Tajemství přání

Dr. Michael LaitmanBaal HaSulam, Shamati, #3, “Podstata duchovního dosažení”: Abychom dosáhli toho, čeho chce, abychom dosáhli a chápali jako „Jeho přání konat dobro Jeho stvořením,“ stvořil a dal nám tyto smysly, a tyto smysly nabývají svých dojmů z Vyššího světla. Podle toho nám bylo dáno mnoho rozlišení… .

Na konci dosáhneme toho, čeho nám bylo dáno, abychom dosáhli. Proč je vše zařízeno právě takhle? To nám není známo.

Stvořitel stvořil něco, co je nazýváno „přání těšit se“; dostává určitý druh „naplnění“ a je emocionálně stimulováno tím, z čeho se „těší“. A reakce tohoto přání, které stvořil Stvořitel, je to, o čem mluvíme. To je celý náš život. To jsme my.

Pravá podstata přání nám není známa. Co přesně Stvořitel stvořil jako „něco z ničeho“? Co je toho podstata? Proč to vzbuzuje jakýsi druh reakce, emoce, stimulace, vždycky když potřebuje naplnění? Na to nemáme odpovědi. Mluvíme jen o pozorováních, která již vnímáme, ale nejsme připraveni je porovnat s „z ničeho“.

A kdo ví, co se stane v budoucnu? Tam, v hlubinách nepřístupného, se nachází podstata věcí, jako něco z něčeho a něco z ničeho; něco z něčeho je naplnění, a něco z ničeho je nedostatek.

Uvnitř našeho přání přijímat rozlišujeme různé druhy fenoménů. A tady nám na pomoc přichází kabala, která studuje a zkoumá přání přijímat, „hmotu stvoření“ a stimulaci přání přijímat zvanou naplnění.

Naplnění můře být ať positivní tak negativní: Z positivního se přání těší, z negativního či nedostatku naplnění, přání trpí. Tak jsou založeny jeho reakce.

Tyto věci jsou individuální; patří k tomuto přání, zatímco ostatní přání cítí a jsou založena jinak. Všechna měření a definice jsou stanoveny pouze podle způsobu, jakým se určitý fenomén odkrývá.

Takovým způsobem nevíme, co sama touha přijímat představuje. Známe pouze emoci, kterou cítíme uvnitř. Této emoci říkáme „život“, „životní energie“. A přání samo o sobě zůstává tajemstvím. Co přání chce, to je jedna věc, a čím přáním doopravdy je, to je věc druhá.
[120407]
Z 1. části denní lekce kabaly 13/11/2013, Shamati #3 “Podstata duchovního dosažení“

Hledání místa v životě

Dr. Michael LaitmanOtázka: Jaký je Váš názor na člověka v kabalistické skupině, který se zabývá i nějakými jinými ideologiemi?

Odpověď: Bude mást sebe i skupinu. Věřím, že když máte vážný zájem, studujete pouze jednu věc.

Například, prve jsem se zabýval bio-kybernetikou s velmi vážným úmyslem stát se tím nejlepším bio-kybernetikem na světě. Pak jsem zjistil, že mě tato profese neuspokojila a začal jsem hledat něco jiného. Našel jsem kabalu a to bylo ono! Když studujete kabalu, tak s největším kabalistou. Studoval jsem s mnoha učiteli, dokud jsem nenašel Rabaše. Poté jsem zcela přerušil spojení s mým předchozím životem, přestěhoval jsem se blíže k němu, a byl jsem s ním po 12 let až do jeho smrti.

Věřím, že jiné cesty není. Není možné čehokoli dosáhnout, když přeskakujete od jednoho učení k druhému, od víry k víře. Nechci ani probírat, zda jsou dobré či špatné, moudré či hloupé, na tom nezáleží. Zkrátka, pokud studujete dvě metody, není to dobré.

Jak budete schopni porozumět, co je lepší a co horší? Nebudete znát ani kabalu, ani jinou metodu. Co z toho budete mít, když se budete zaobírat oběma? Salát.

Proto Vám radím, zanechte kabaly a dělejte jen jednu věc. Při nejmenším budete odborník alespoň v něčem.

[120093]
Z kongresu v Bulharsku „Svítání nového světa“ Den druhý, 2/11/2013, 3. lekce

Naše kotva

Dr. Michael LaitmanStvořitel je absolutní dobro, píše Baal HaSulam v článku „Podstata náboženství a jeho účel“. Skutečně, Stvořitel je primární; Nemá nikoho, od koho přijímat; je dokonalým dáváním. Když dává, dává dobro. Být primárním znamená, že nemá nic špatného. To vyplývá jak ze skutečného dosažení, tak z našich intelektuálních závěrů.

V každém případě, proč v našem světě vidíme tolik hrozných věcí? Samozřejmě, „Není nikoho jiného kromě Něj“ myšleno pouze jediná činná síla. V návaznosti na to, vše pochází od Stvořitele. Tak jak je možné, že naše stavy cítíme jako špatné?

Faktem je, že Baal HaSulam vykládá, že Stvořitelovo řízení je orientováno na cíl. Aby nás učil, dovedl na vrchol uvědomění a pochopení, Stvořitel nás musí provést různými druhy poněkud nepříjemných stavů. Díky nim začneme rozlišovat, co je dobré a co špatné ne v očích našeho egoistického přání, jako na počátku, ale ve vztahu k přání dávat.

Toto měřítko je natolik protikladné tomu, jež v nás bylo vytvořeno od narození, že ani nechápeme podstatu jejich protikladnosti. Tu stále musíme objevit, a cestou nám bude opakovaně představováno v jiné formě, jiném stavu, vyžadujíc jiný přístup. Vždyť každý stupeň je opakem těch sousedících, obou nižšího i vyššího.

Tak, samozřejmě, si člověk nikdy nemůže být jist ničím, co zažívá. Má pouze „kotvu“, náš svět. Zde jsme od duchovna odtrženi a v každém stavu se vracíme do této separace, protože s každým stupněm musíme spadnout na nižší úroveň, dokonce i na kratičkou chvíli. Cítíme, jako by vše duchovní úplně zmizelo, a pak stoupáme na novou úroveň.

Stav “tohoto světa” je mimořádný, protože zde můžeme nějak existovat bez jakéhokoli záměru, izolováni od duchovna. Může to být imaginární svět, a přesto v něm žijeme, abych tak řekl. Později uvidíme a pochopíme, že toto není existence, není to bytí, ale jakýsi druh „kolísání“.  Nicméně, můžeme stoupat žebříkem náprav pouze pokud stojíme v tomto světě, zažíváme v něm různé fenomény, posilujeme skupinu a snažíme se v jejím rámci  dělat nezbytné.

Tady se zabýváme šířením; tady chceme vidět nápravu. Protože dosud nejsme v duchovním světě, tento imaginární, materiální svět se pro nás stává „základnou“, pevnou a neotřesitelnou. To znamená, že specifičnost naší skupiny vychází také z tohoto světa.

Tak na cíl zaměřené řízení Stvořitele nás provádí hroznými stavy, příznačné procesu zrození úžasného a sladkého ovoce. Je řečeno, že užitek světla je znám ze tmy. Když je proces zpožděn, ukazuje také na výši a jedinečnost daného stvoření. Vždyť čím komplexní duše je, o to více stádií růstu vyžaduje.

To však nemá přímé spojení s jeho tempem. Čas akcelerujeme, když si každou chvíli přejeme změnu. Když jsem v „kšeftu“ po dvacet let, a nikam jsem se nedostal, neměl bych se ujišťovat, že mám vysokou duši, která vyžaduje k „stoupání“ dlouhý čas. Nikoli, měl bych svůj rozvoj soudit ne podle výsledků, ale podle rychlosti vnitřních změn. To je to, co určuje, zda jdu cestou Světla či temna, cestou Tóry nebo cestou utrpení.

A tady všechno závisí na přípravě z mé strany: když se na změny připravím, urychluji čas a obracím cestu nežádoucí na cestu žádoucí. Po pravdě žádná „nežádoucí“ cesta není. Člověk si plačky nemůže přiznat, že ho Stvořitel vede k cíli stvoření. Nejsme horda otroků plahočících se za absolutním dobrem, nucená bičem. To je zkrátka nemožné. Ne, v každém stádiu a chvíli mám možnost výběru mezi cestou Tóry a cestou utrpení. Rozdíl mezi nimi je v mé přípravě: pokud chci svůj stav odhalit dopředu a vidět, jak daleko je k cíli stvoření.

A cílem je mé přilnutí ke Stvořiteli, čímž se má na mysli úplná ekvivalence formy s Ním. Jak je to možné? On je přání dávat a já jsem přání dostávat. Jsme si protiklady.

Fakt je, že Stvořitel mi posílá Světlo, které napravuje tak, že mé přání získává „oděv“ dávání. Tomu se také říká „clona“ a „Odražené Světlo.“ Tak se stanu takovým, jako On.

Mohu se ujistit, že postupuji správným směrem? K tomu mám skupinu, ve které musím pracovat. Pokud opravdu toužím, čekám, zatímco na mně Stvořitel provádí nezbytné, připravuje pro mě „cvičení.“ Jsem na ně připravený; chci je a vše ochotně přijmu, s radostí a vděčností, žehnaje za zlo stejně tak jako za dobro.

Jak však při tom mohu sám sebe prověřit? Kritérium je následující: Když se dostaví tíha srdce, jsem rád, rád, že mám místo pro práci, že na mě Stvořitel nezapomněl a ukazuje mi výši dalšího stupně. Nyní k tomu, abych vzrostl do altruistického záměru, postrádám pouze Světlo.

Tak, tíha srdce ukazuje, že nyní mohu stoupat k vlastnosti dávání. To je rozdíl mezi cestou Tóry a cestou utrpení.
[119898]
Ze 4. části denní lekce kabaly 7/11/2013, Spisy Baal HaSulama