Otázka: Řekl jste, že místo aspirace po naplnění, bychom měli usilovat o touhu, nutnost. Co to znamená usilovat o touhu? Co to znamená, dostat naplnění z touhy?

Odpověď: Mladý muž jde po ulici a září štěstím. Proč? Miluje dívku.

Řekni mi, co dostává z této lásky? Proč ho tento pocit tolik naplňuje? Co z toho dostává? Nedostává, ale je připraven dávat. Chce se s ní spojit, milovat. Nemluvím o lásce mezi dospělými, o sexuálním vztahu, ale o vyšším pocitu, i když je také založen na přijímání.

Milujete člověka a chcete pro něj udělat něco příjemného. Chcete, aby byl šťastný, a usilujete o spojení s ním.

Kromě hormonální přitažlivosti, kterou zažívají i zvířata, dostáváme takový vysoký pocit, takže bychom se z něj měli poučit. Koneckonců, nic není vytvořeno nazmar. To je důvod, proč v našem biologickém organismu, v tomto bílkovinném těle existuje určitá inspirace z tohoto druhu pocitu k bližnímu, nazývaném láska jednoho člověka k druhému.

Proč mě to naplňuje? Pocity nás naplňují. Láska je naplněna tím, že existuji raději v odevzdání než v přijímání. A pokud dostanu něco od někoho, kdo mě miluje, pak je to jen probuzení abych reagovat na světlo. Ale v podstatě, žije-li ve mně láska, pak si užívám odevzdáním osobě, kterou mám rád, aniž bych od ní přijímal.

To je zákon přírody a nedá se nic dělat.
[68030]
Z 2. části denní lekce kabaly 30/1/12, Kniha Zohar

Baal HaSulam, “Dědění země”: ve skutečnosti je v knihách řečeno, že je nemožné, aby duše přijali dobrou odměnu, kterou pro ně a svět Stvořitel stvořil, bez nádob připravených přijímat, a člověk nemůže této nádoby dosáhnout bez námahy a bez vyvíjení úsilí při dodržování Micvot; pod tlakem a za války, osoba bojuje se zlým sklonem s mnoha překážkami a problémy. Smutek a námaha v Tóře opatří duši nádobu takovou, která je připravena dostávat všechno potěšení a dobro, pro které On stvořil stvořené bytosti.”

Nemůžeme přijmout dobro a potěšení bez tvrdé práce. Proč? Protože tvrdá práce je to, co v nás stabilizuje a vybuduje správná přání k naplnění tím, co Stvořitel připravil. Není toho možné dosáhnout bez těchto přání, bez obtíží, bez tvrdé práce a skutečného utrpení. Je řečeno: “Budeš jíst chléb se solí a šetrně pít vody, spát na zemi, žít život v zármutku, a pracovat budeš v Tóře.” Vůbec, celé lidstvo prochází cestou velkých utrpení, horších než smrt.

Proč se tak děje? Proč jen tímto způsobem jsme schopni si ujasnit nedostatek, který je zaměřen na cíl? Ve skutečnosti bez toho, aniž bychom nejdříve dosáhli nedostatku, nebudeme cítit cíl a nebudeme do něj zahrnuti. Možná už jsme cíle dosáhli, ale nedokážeme jej cítit, protože postrádáme zkušenosti.

Tak je zapotřebí mnoho tvrdé práce, abychom nakonec dosáhli tohoto skoku, a je nám odhalen jako správné toužení. Jak pracujeme, vykonáváme více a více úsilí a je pro nás čím dál tím těžší ospravedlnit cestu, dokud konečně z Egypta neunikneme. A další krok není snadný. 

Kabalisté před námi toto neskrývají. Naopak, chtějí nám vysvětlit, že naše práce je tvrdá a konstantně narůstá v ještě tvrdší. Nečekejte, že se vše stane zítra, dokud nebudete skutečně schopni přidat ten nádherný zítřek do přítomnosti. Tady záleží vše na Vás. 

Musíme “dodržovat Tóru a Micvot,” což znamená napravit sebe přitahováním reformujícího světla, jež má na nás vliv v tom, že nás spojuje. Metoda kabaly je určena k tomu, aby nás spojila. Je řečeno: “stvořil jsem zlý sklon a stvořil jsem Tóru jako koření.” Tóra napravuje zlý sklon, myšleno rozdělení, a napravuje spojením a láskou. Tak “miluj bližního jako sebe” je velkým pravidlem v Tóře. Musíme odhalit nenávist mezi námi a sjednocení, aby ji napravilo. Nemůžeme tomu uniknout; musíme se spojit jako jeden. 

[67059]
Ze 4. části denní lekce kabaly 20/02/2012, Baal HaSulam, “Dědění země”

Po deset tisíc let až do dnes jsme se vyvíjeli vůlí osudu a prakticky jsme mnoho nedosáhli. Psychologie, věda o člověku, jeho povaze a vnitřním světě, je stará pouze kolem sta let. Před jejím vznikem jsme nepovažovali za nezbytné studovat naše chování a vyvíjeli jsme se jako zvířata, náhodně. Až nyní cítíme potřebu mít znalosti o člověku, společnosti, prostředí a jak jej vytvořit, jak náš život správně zorganizovat. 

Právě koncept “života mimo tělo” zní jako mysticismus, ale nemá s ním co dělat. Znamená to rozvinout schopnost dívat se na sebe jakoby zvenčí, vidět svět očima jiného člověka. Tím získáme schopnost porozumět si navzájem. A to je přesně to, čeho musíme být schopni. 

Pro muže je téměř nemožné, aby svět viděl očima ženy. Ale téměř každý žije v rodině a chápe potřebu ji vytvořit; jinak bychom vyhynuli jako dinosauři. Jsme zavázáni mít děti a vychovávat je. Proto je důležité porozumět psychologii opačného pohlaví a vědět nejen jak správně žít, ale jak se z také z tohoto života radovat.  

Tím, že budeme obsaženi jeden do druhého, ovjevíme druhou polovinu světa. Tak jsme vytvoření. A tomu se říká “život mimo tělo”; tj. získáme další vnímání z venku. Až dosud jsem se vyvíjel egoisticky uvnitř mého těla, snažil jsem se naplnit svá přání jak jen to bylo možné a bral vědomosti, názory a pohled druhých lidí co nejméně v úvahu. V dnešní době krize, která zahrnuje celý svět, mě zavazuje stát se částí druhého a přijmout jeho pohled na věc, jeho názor a jeho vnitřní svět. A pak zdánlivě opustím sám sebe a stanu se částí ostatních lidí. Tak si osvojím přání a myšlenky celého lidstva, všechny jeho možnosti, zatímco opustím své tělo a dosáhnu schopnosti cítit celou realitu.  

Tady dělá místo stará éra té nové, zcela odlišnému vnímání reality. Nyní mám příležitost vidět a cítit realitu ne uvnitř mého omezeného vnímání, ale kolektivními pocity a porozuměním nakumulovaným celým lidstvem.

Pokud budu mít ke vše dalším lidem blíže a jsem vychováván ve společnosti představující celou její šíři a rozmanitost, pak získám schopnost vidět svět v celém spektru pocitů a vjemů spíše, než v mých individuálních. Vždyť nyní v sobě zahrnuji všechny lidi a má paleta světa je mnohem bohatší.

[66971]
Z pořadu televize KabTV “Nový život” Epizoda #3, 29/12/11

Moderní vzdělávání každého “formuje” podle pevně dané šablony. Nemůžeme tomu už říkat ani “vzdělávání”, protože nepodněcujeme v lidech kreativitu a nepomáháme jim se individuálně rozvíjet.

Jedinečnost člověka z něj jak se zdá dělá “podivína” a vzdělávácí systém tyto “výstřelky” ničí. Dítě přijde do školy a dostává standartní materiály, standartní otázky, standartní problémy…. a tak zplodíme standartní, šablonovou formu, bábovičku na pískovišti, bez ohledu na jeho individuální sklony.

Naše vzdělávání se k člověku chová jako ke stroji, který musí vykonávat určitou funkci a práci ve společnosti. To se odráží také ve vědě: Pár vědců se stalo skutečnými pionýry. Vždyť jedinečnost osobnosti je to, co je k tomu zapotřebí, nový pohled, nové vnímání, jako Einstein nebo Friedman.

V dnešní době máme miliony vědců a v minulosti jich nebylo více než tucet. Vtip je v tom, že dnešní vědec je “technik” (laborant), který provádí sérii experimentů, dokud nenarazí na něco nového. Neproniká do povahy stvoření, nevidí, jak věci rostou zevnitř a neodhalí novou úroveň, novou dimenzi coby důsledek zvláštní vize.

Ne, jednoduše experimentuje. Zkouší jedno a pak druhé a nakonec dosáhne nějakého výsledku. Samozřejmě, že je k tomu zapotřebí vědeckého myšlení, ale nejedná se o objev v pravém smyslu. Nejsou to výsledky vnitřního duševního úsilí. Většinou se jedná jen o statisticky předpovídatelné úspěchy opakující se laboratorní rutiny.

Proto musíme namalovat jasnou čáru mezi dnešním vzděláváním mas a skutečným vzděláváním, které v nás formuje člověka.
[65961]
Ze 4. části denní lekce kabaly 10/01/2012, “Svoboda”