Vyjádření (Ashok Gadgila, ředitele divize Environmentálních energetických technologií v Národní laboratoři Lawrence Berkeley): “Jsme globální civilizací, máme globální činnosti, globální ekonomické aktivity a jsme závislí na zdrojích naší planety. Naše civilizace je natolik velká a mocná, že může nevědomě zničit tenkou vrstu života na naší planetě. 

V důsledku, hlavním úkolem, dle mého názoru, je zjistit, jaké by měly být zákony nové ekonomie: spotřeba, populace, průmysl a vedení společnosti.

“Studie opakovaně ukazují, že nejlepším způsobem, jak řídit společnost je vzdělávat ženy. Vzdělání žen zastaví  útlak žen a vyřeší sociální problémy.

V přírodě se chce každý druh množit a vzkvétat, ale všechny druhy žijí v harmonii s ostatními, na kterých jsou závislí. A pouze člověk si chce zabrat celý prostor.

 “Tento způsob chování nemůže být dlouhodobý. Musíme se vyvíjet, spíše než zvětšovat spotřebu, ničit svět. Dnes myslí na budoucí generace pár lidí, každý myslí pouze na přítomnost.”

Můj komentář: Kabala říká, že kdybychom ženy osvobodili od práce a poslali je na “kurzy integrálního vzdělávání a výchovy,” pak bychom:

- se zbavili břemene nezaměstnanosti,

- zastavili produkci nepotřebného zboží,

- zastavili vyčerpávání zdrojů,

- zastavili znečišťování planety,

a ženy, uvolněné od nepotřebnné práce, a na základech nabytých vědomostí, by se zabývaly vzděláváním a výchovou svých mužů a dětí a my bychom nalezli řešení na krize ve všech oblastech.

[76916]

Náprava se děje od nejjednoduššího ke stále obtížnějšímu. Nicméně, patřičná náprava se nám jeví obtížná na každém stupni a nemůžeme si představit nic většího a těžšího. Každý člověk to vnímá podle svého stupně.

Když se však podíváme na celý duchovní žebřík, je jisté, že čím vyšše rosteme, tím těžší jsou touhy, se kterými pracujeme. Ale se zkušeností, kterou člověk již získal a částečně napravenými touhami, kterých již dosáhl, je snadnější překonat tyto těžkosti a postupovat.

Je psáno, že “moudrost přichází se zkušenostmi.” Proto vnímáme nápravy s větším klidem, stanou se pro nás jasnější. Klíčem k úspěchu je dobýt první stupeň. Nejtěžší je otevřít oči.

Doufejme, že toho dosáhneme velmi brzy. Záleží to na světě a na nás, protože jsme od sebe neoddělitelní.
[72298]
Z přípravy na lekci 9/3/2012

Otázka: Co znamená spojit se se Stvořitelem?

Odpověď: S pomocí přátel a studia, díky obklopujícímu světlu, získám touhu pro Stvořitele, pro přání odevzdávat Mu, být v odevzdání, odpojen od sebe tak, že už déle není žádné “Já”, a jsem zcela v této vlastnosti odevzdání.  Pak odhalím, že jsem se Mu stal podobným, protože On je přání odevzdávat, ne tělo, objekt nebo bytí. 

Proto se mi Stvořitel začíná jevit více a více jako vlastnost síly odevzdání, která řídí vesmír. A pak vzrostu nad sám sebe a vystoupím ze sebe, odhalím, že jsem v podstatě síla, touha, aspirace sama o sobě. A pak ztratím pocit těla a cítím, že jsou jen dvě vzájemná přání: Jeho a moje.   

[69284]
Z 1. části denní lekce kabaly 9/2/2012, Shamati #16

Otázka: Řekl jste, že místo aspirace po naplnění, bychom měli usilovat o touhu, nutnost. Co to znamená usilovat o touhu? Co to znamená, dostat naplnění z touhy?

Odpověď: Mladý muž jde po ulici a září štěstím. Proč? Miluje dívku.

Řekni mi, co dostává z této lásky? Proč ho tento pocit tolik naplňuje? Co z toho dostává? Nedostává, ale je připraven dávat. Chce se s ní spojit, milovat. Nemluvím o lásce mezi dospělými, o sexuálním vztahu, ale o vyšším pocitu, i když je také založen na přijímání.

Milujete člověka a chcete pro něj udělat něco příjemného. Chcete, aby byl šťastný, a usilujete o spojení s ním.

Kromě hormonální přitažlivosti, kterou zažívají i zvířata, dostáváme takový vysoký pocit, takže bychom se z něj měli poučit. Koneckonců, nic není vytvořeno nazmar. To je důvod, proč v našem biologickém organismu, v tomto bílkovinném těle existuje určitá inspirace z tohoto druhu pocitu k bližnímu, nazývaném láska jednoho člověka k druhému.

Proč mě to naplňuje? Pocity nás naplňují. Láska je naplněna tím, že existuji raději v odevzdání než v přijímání. A pokud dostanu něco od někoho, kdo mě miluje, pak je to jen probuzení abych reagovat na světlo. Ale v podstatě, žije-li ve mně láska, pak si užívám odevzdáním osobě, kterou mám rád, aniž bych od ní přijímal.

To je zákon přírody a nedá se nic dělat.
[68030]
Z 2. části denní lekce kabaly 30/1/12, Kniha Zohar

Baal HaSulam, “Dědění země”: ve skutečnosti je v knihách řečeno, že je nemožné, aby duše přijali dobrou odměnu, kterou pro ně a svět Stvořitel stvořil, bez nádob připravených přijímat, a člověk nemůže této nádoby dosáhnout bez námahy a bez vyvíjení úsilí při dodržování Micvot; pod tlakem a za války, osoba bojuje se zlým sklonem s mnoha překážkami a problémy. Smutek a námaha v Tóře opatří duši nádobu takovou, která je připravena dostávat všechno potěšení a dobro, pro které On stvořil stvořené bytosti.”

Nemůžeme přijmout dobro a potěšení bez tvrdé práce. Proč? Protože tvrdá práce je to, co v nás stabilizuje a vybuduje správná přání k naplnění tím, co Stvořitel připravil. Není toho možné dosáhnout bez těchto přání, bez obtíží, bez tvrdé práce a skutečného utrpení. Je řečeno: “Budeš jíst chléb se solí a šetrně pít vody, spát na zemi, žít život v zármutku, a pracovat budeš v Tóře.” Vůbec, celé lidstvo prochází cestou velkých utrpení, horších než smrt.

Proč se tak děje? Proč jen tímto způsobem jsme schopni si ujasnit nedostatek, který je zaměřen na cíl? Ve skutečnosti bez toho, aniž bychom nejdříve dosáhli nedostatku, nebudeme cítit cíl a nebudeme do něj zahrnuti. Možná už jsme cíle dosáhli, ale nedokážeme jej cítit, protože postrádáme zkušenosti.

Tak je zapotřebí mnoho tvrdé práce, abychom nakonec dosáhli tohoto skoku, a je nám odhalen jako správné toužení. Jak pracujeme, vykonáváme více a více úsilí a je pro nás čím dál tím těžší ospravedlnit cestu, dokud konečně z Egypta neunikneme. A další krok není snadný. 

Kabalisté před námi toto neskrývají. Naopak, chtějí nám vysvětlit, že naše práce je tvrdá a konstantně narůstá v ještě tvrdší. Nečekejte, že se vše stane zítra, dokud nebudete skutečně schopni přidat ten nádherný zítřek do přítomnosti. Tady záleží vše na Vás. 

Musíme “dodržovat Tóru a Micvot,” což znamená napravit sebe přitahováním reformujícího světla, jež má na nás vliv v tom, že nás spojuje. Metoda kabaly je určena k tomu, aby nás spojila. Je řečeno: “stvořil jsem zlý sklon a stvořil jsem Tóru jako koření.” Tóra napravuje zlý sklon, myšleno rozdělení, a napravuje spojením a láskou. Tak “miluj bližního jako sebe” je velkým pravidlem v Tóře. Musíme odhalit nenávist mezi námi a sjednocení, aby ji napravilo. Nemůžeme tomu uniknout; musíme se spojit jako jeden. 

[67059]
Ze 4. části denní lekce kabaly 20/02/2012, Baal HaSulam, “Dědění země”