Category Archives: Duchovní práce

Modlitba je stálý záměr

Povznést modlitbu ke Stvořiteli – znamená pozvednout naše nejlepší, nejintenzivnější touhy tak, jak člověk z radosti vznáší ruce nahoru.
Zároveň tyto touhy propojíme. Každý musí být ponořen do ostatních, cítit sebe pouze v druhých, a v tomto stavu vybrat to nejdůvěrnější, nejdůležitější.
Modlitba je naše jediná touha, ze které nevyhnutelně vychází všechny ostatní. Usilujeme o jednotu, chceme odhalit společnou sílu, která dominuje v celém vesmíru a všude v přírodě – sílu harmonie, rovnováhy, vzájemnosti.
Pro sebe si přejeme stejný stav, pro skupinu, stát, svět a celé lidstvo. Toto je náš záměr, naše snaha. Stálý záměr je pravá modlitba, to, čeho chceme dostat nejvíce a nad čím neustále přemýšlíme.
Dále to budeme transformovat do další fáze. Uvidíme, jak naše touhy po jednotě budou realizovány v samotném přání. Obvykle, když člověk usiluje o dosažení nějakého cíle, nepotěší ho potom nic, než samotný cíl. V našem případě v samotném úsilí náhle odhalíme, že se jedná o ten pravý cíl a nic víc není nutné. Je to ta pravá touha, která potěší Vyššího. Přesně tak se to odehrává uvnitř nás.
Aby bylo možné více se soustředit na spojení mezi námi, budeme se muset k tomuto požadavku vracet, a silně toužit o jeho upřesnění, prohloubení, zaostření. Tak se to tvoří uvnitř nás.
Tato stálá snaha je sama o sobě cílem. Na první pohled se nám zdá, že je to pouze podmínka, abychom něco dokázali, ale pak vidíme, že to je samo o sobě je cíl.
Z 1. předběžné lekce na kongresu v Petrohradě, 18.09.2014

 

Praktická kabala: Jak pocítit vyšší svět?

Kongres v Oděse „V kruhu jednoty“. Lekce č. 1.

V našem světě existuje speciální podmínka k tomu, abychom začali cítit vyšší svět: vytvoření malé společnosti, minimálně deseti lidí, kteří se musí neustále snažit být vzájemně propojeni, jako živý organismus v plném a dobrém integrálním spojení.

A pokud se mezi sebou pokusíme vytvořit takovou strukturu, začneme v sobě postupně pociťovat nové integrální vlastnosti. Nepatří ale nikomu z těchto deseti členů – místo toho se stanou jejich společnou vlastností.

Tato obecná touha, která se mezi námi projevuje jako touha spojit se jako jediný duchovní člověk, je tím, co vytváříme – doplňujeme myšlenky druhých tak, že se stávají naší společnou myslí. Ve výsledku je vytvořena nová duchovní jednota: jedna osoba z celé desítky.

Každý z nás to zakouší, protože jakmile vstoupíme do tohoto obrazu, cítíme to na vlastní kůži. Rozpouštíme se v tom a společně se stáváme jediným systémem, jediným smyslem.

Každý, kdo opouští své egoistické vnímání světa prostřednictvím spojení, prostřednictvím integrace každého do něčeho jediného, dosahuje vnímání nového světa, který nezávisí na předchozím stavu.

A v tomto smyslovém orgánu, který tvoříme, začínáme cítit nový stav přírody nazývající se vyšší svět, systém, který nás řídí a ovlivňuje docela jinými vlastnostmi světa: ne sobeckými, ale opačnými.

Vše v našem světě je vytvářeno na základě dvou protikladných vlastností: plus a mínus, horké a chladné a tak dále. Rovnováha mezi nimi vytváří stav života, pohodlí, homeostáze – o toto usilujeme. Rovnováha existuje ve všem kromě naší egoistické touhy.

Avšak objevení vyššího světa umožňuje vybudovat nový systém, v němž budou naše egoistické a altruistické touhy ve vyváženém stavu a místo zničení egoismu dojde k jeho doplnění. A navíc, altruistické touhy nepatří k našemu světu, protože to, co považujeme za altruismus na fyzické úrovni, je zase jen egoismus.

Vstup do rovnováhy mezi sebe-zájmem a novým systémem – systémem dávání, integrace a vystoupení ze sebe – se v kabale nazývá „láska“. Láska je stav, ve kterém naplňuješ touhy druhého, aniž bys chtěl cokoliv pro sebe. Toto je opačný stav tomu, v němž se lidstvo v současnosti nachází.

V okamžiku, kdy tohoto stavu dosáhneme alespoň jednou na minimální úrovni, můžeme vybalancovat naše ego, protože všechny tyto stavy jsou navyšovány – ihned pocítíme, kde se nacházíme.

Kolem nás se projeví síly, které řídí náš svět. Začneme pociťovat, že existujeme uvnitř celé sítě sil, a potom nám začne být jasné, co se s námi děje a co je nutné udělat. Toto je naše role.

A tak člověk, který má skutečně vážnou touhu získat smysl života a systém řízení vyššího světa, se okamžitě, automaticky a nedobrovolně jako náboj v elektrickém poli, ocitne v jedné z našich skupin – a pokud ne, najde nás na Internetu.

Je to zákon přírody, protože v tu chvíli má takový člověk určitý negativní náboj, který hledá pozitivní bod, jenž je pro něj vhodný – aby se k němu připojil a získal z něj, co je žádoucí. Takto je organizován celý systém přírody.

A když k nám přijde, okamžitě jej začneme učit správný způsob spojení s přáteli, protože hlavní věcí je praktický trénink. Během tohoto učebního procesu je člověk spojen s ostatními podobnými jemu samému, vytváří společně s nimi sdílený smyslový orgán a začíná v něm pociťovat systém řízení vyššího světa.

Velice doufám, že můžeme uskutečnit velikou věc a objevit pravdivý obraz našeho světa, který potřebujeme.

Koneckonců, pokud prakticky přijmeme zdroj všech našich problémů a hledáme možná řešení, pozvedneme se na vyšší úroveň, která je nad všemi nedostatky našeho světa a vstoupíme do nového systému – systému harmonie mezi námi a přírodou na všech úrovních.

[168759]

Z první lekci kongresu v Oděse 16.10.2015

Nenávist – to je začátek lásky

Otázka: Uvědomuji si, že nesnáším Stvořitele. Kdysi jsem si myslela, že Ho miluji. Ale byl to blaf. Svoji lásku jsem necítila, ale nenávist k Němu jistě cítím. Jakoby jsi chtěla shořet, aby jsi to necítila.
Nemůžu s tím žít. Nemůžu dýchat z Jeho Velikosti, vím, že existuje pouze On, a dělá jen dobro. Nenávist, uvnitř mě je pouze nenávist. Neumím milovat, vůbec nevím co je to láska.
Jsem sama v celém světě, nikdo jiný není, a uvnitř mě žije jen nenávist. Ale už to nebolí. Zjistila jsem, že uvnitř mě je někdo, kdo mě vidí. Nemá pocit, nic, žádné výčitky, není smutný, není veselý, je jako zeď. Prostě je.
Odpověď: Je to zázrak co jsi otevřela – protože to je láska ke Stvořiteli, a proto se cítíš jak Ho nenávidíš ve svém sobectví – od této chvíle začne náprava. To je radost!
Hodně štěstí a  jen tak dál.

[#169723]

Otec dává bílou, matka červenou a Stvořitel dává duši

Poté, co získáme skupinu, po nějaké době slyšíme, že je to na nás, abychom pracovali na našem vzájemném spojení aby se stali jako „jeden člověk s jedním srdcem“, což znamená dosažení Arvut (Vzájemné záruky). A tak se snažíme jeden druhému přiblížit. K tomu každý potřebuje provést určitou přípravu.

Někdy to trvá pár měsíců a někdy roky, než člověk uslyší, že pouze ve spojení mezi přáteli, ve skupině, mezi lidmi se odhaluje Stvořitel – vlastnost dávání: Kli a Světlo.

Zabere to hodně času, než člověk konečně začne pracovat na spojení, na důležitosti cíle, důležitosti vyšší síly, dávání, a na důležitosti spojení, v němž se tato myšlenka realizuje. A čím více úsilí investuje do lásky k přátelům, tím silnější jsou odmítnutí a různé rušivé vlivy. Přicházejí téměř okamžitě.

Jsou lidé, kteří jsou ochotní přestát všechny obtíže a pracovat na spojení mezi nimi navzdory všem překážkám. A ostatní si neuvědomují, že právě takto má být, a když pociťují odmítnutí, nechápou, že toto odmítnutí přichází od Stvořitele. Domnívají se, že toto odmítnutí je pádným důvodem, a tak opouštějí hru a končí se studiem.

Jestliže člověk nadále investuje do spojení s přáteli a chce vidět své vztahy celistvé a osvícené důležitostí cíle a důležitostí Stvořitele, poté po určitém čase začíná dostávat Světlo nápravy. Cítí, jak se v něm vytváří specifická vlastnost, „soucit“ (Chafec- Chesed). Už na sebe myslí méně a více se stará o uskutečnění cíle, celistvosti. To se nazývá „obdržet bílé od otce.“

Čím více člověk investuje do toho, aby se udržel ve stavu Bina, stavu absolutního dávání, v bílém od otce, vjemu celistvosti, důležitosti cíle a všech prostředků k němu vedoucích, tím více postupuje. I když zažívá více vzestupů a sestupů, nacházejí se ve stejné linii, „pravé linii“.

Poté k němu přichází „červené od matky“- kritizování, vnímání nedostatku, což znamená „levá linie“. Zde se od člověka vyžaduje konfrontace, přecházení zleva doprava a zprava doleva. Je to na člověku, aby neustále toužil po pravé – po Chasadim (Milosrdenství), po dávání, po „bílé“, po celistvosti, po důležitosti cíle, po spojení s přáteli, zatímco kritizování, „červené od matky“, se dostaví samo a bude odhaleno ve správný okamžik ve správném rozsahu.

A tak doplňují jedna druhou: pravá a levá linie, celistvost a nedostatek. Je na člověku, aby investoval pouze nezbytné úsilí, které je třeba k doplnění těchto linií tak rychle, jak je možné, než v sobě objeví zoufalství. Koneckonců, člověk bude vždy cítit, že nedostatek, „červené od matky“, levá linie je větší než pravá.

Tak jako v běžném životě, nepříjemné okamžiky si pamatujeme více než ty příjemné, jelikož naší podstatou je touha po potěšení. Užívání si je bráno jako samozřejmost, protože přímo koresponduje s mou touhou. Pokud místo potěšení najednou dostanu utrpení, nedostatek potěšení nebo bolest, negativní obsah v mé touze, je přirozené, že se mi to zdá nezasloužené. Koneckonců, čekal jsem přece něco jiného.

Takže člověk si vždy myslí, že levá linie vítězí nad pravou. Musí naplnit tyto dvě linie co nejrychleji, než z něj vytryskne modlitba o „střední linii“, aby Stvořitel uvedl jeho stavy do souladu. Žádá o pomoc, protože nemá zájem být v levé linii, v pocitu nedostatku, jelikož to mu nedovoluje děkovat Stvořiteli. Pouze z toho důvodu žádá o střední linii, upřesňuje písmena své modlitby a usmiřuje pravou a levou linii tak, aby nedostatek v obou liniích sloužil ke stvoření střední linie.

Od tohoto okamžiku člověk začíná stav Ubar (Embryo). „Otec dává svoji bílou, matka červenou a Stvořitel dává duši.“ To je počátek duchovního zrození.

[127778]

Z přípravy na lekce 19.02.2014

Potřeba duchovního hledání

Otázka: Nakolik nám celá realita pomáhá v postupu k duchovnímu úrovni? Je možné vědomě vnímat nějaké znaky a pohybovat se podle nich?
Odpověď: Existuje pouze jeden znak, který jasně ukazuje, že člověk může vstoupit do vyššího světa- je to vznik v něm vážné otázky o smyslu života a touhy po tom světě, který mu pomůže zjistit, proč existuje. Jinak prostě nemá cenu žít! A není to apatie nebo deprese, ale touha odhalit podstatu života.
V takovém stavu se nezdá, že člověk je schopen udělat cokoliv: „Nechte mě na pokoji! Já nic nechci.“ Ale to není propad, i když to tak vypadá, ale stav, který ho táhne výš – tam, kde může pochopit zdroj života.
Otázka: Objeví se u každého touha najít smysl života, vstoupit do duchovního světa?
Odpověď: Postupně, v každé generaci, více a více lidí cítí potřebu odhalit vyšší svět. Když jsem před čtyřiceti lety začal studovat kabalu, zajímalo to jedince, dnes – tisíce. Doufám, že v nejbližší budoucnosti to budou miliony.
Vidíme to v počtu depresivních, drogy užívajících, ztracených lidí v tomto životě. Toto vše – je znamení nedostatku smyslu života.
Deprese beru jako normální nemoc, v zásadě lidská fyziologie je zdravá ale psychologie, tj. duše, začíná vykazovat potřebu duchovního hledání.
[# 168546]
Z lekce v ruštině, 27/09/2015

Čtyřicet let vyjasňování

Otázka: Máte takové dojmy, že jste udělal něco, co nebylo nutné na duchovní cestě?

Odpověď: Jistě! To má každý. A navíc, najednou se probudíš zpocený hrůzou a začneš se trápit tím, proč se to tak stalo, proč jsem to udělal? Vidíš „nechtěné chyby, svá selhání a svádíš to pouze na sebe. Je ale nezbytné okamžitě si uvědomit skutečnost, že toto vše bylo připraveno Shora a teď je ti ukazováno, že v hloubi sebe jsi ještě stále nenapravil tyto stavy, stále nejsi oddaný programu stvoření, potřebuješ se k němu přiblížit a že všechno toto přináleží Stvořiteli, ne tobě. Takže všechny tvé omyly a přestoupení jsou jen nezáměrné; a jsou vlastně pouhým odhalením vlastního egoismu.

Otázka: Jaké je to období mezi těmito trápeními a pochopením, že všechno k nám přichází ze systému stvoření?

Odpověď: Je to období čtyřiceti let do konečné nápravy. Co znamená „čtyřicet let?“ Je to cyklus, ve kterém kompletně přejdeš od všech chyb a přestoupení k vlastnosti Biny, vlastnosti naprostého odevzdání, a pak porozumíš, že toto všechno nejsi ty a ani to není z tebe. A v tom spočívá celá náprava.

Otázka: Jsou zde spolu s tímto nějaké vzpomínky a bolest, která zůstává?

Odpověď: Tyto vzpomínky tě budou pronásledovat stokrát ve všech možných variantách. Tak se to děje podle celého systému řízení. Musíš hluboce cítit, jak v tobě toto vše vyvstává. Káráš sám sebe za to, čím jsi prošel, za ublížení, které jsi někomu přivodil, za špatný náhled na druhé a podobně. A to se opakuje znovu a znovu, protože je nezbytné být úplně odehnán od zdroje, úplný úpadek.

Čtyřicet let je vzestup k Bině. Jedině poté tě vlastnost dávání a lásky, spojení se Stvořitelem, úplně ovládne; jsi zahrnut v původu veškerého dění a už jej dále nepřipisuješ sobě. Začneš chápat, že to je způsob, jímž tě Stvořitel učí.

A už zde nejsou ti samí lidé, kterým jsi ublížil, o kterých jsi špatně smýšlel – toto celé je jeden systém a celý je v tobě. A tak se pocit „já“ a „oni“, „Stvořitel“ a další ztratí v tobě. Když toto vše je spojeno dohromady ve vlastnosti Bina, pak jsi napraven, ale ne dříve. Takže stále klopýtáš a narážíš na tyto věci, a celé toto období je vážným probouzením. Toto je naše práce, přirozené stupně vývoje.

[165836]

Z TV programu “Tajemství věčné knihy”, 06.05.2015

Nejlepší léčitel

Otázka: Před devíti lety jste navrhl, abychom nemluvili o našich stavech. Postupně jsme se však vyvinuli a nyní o nich můžeme hovořit ve workshopech.

Odpověď: Myslím tím ale, že budeš hovořit pouze o tom, co je prospěšné pro skupinu a ne se prostě vylívat ze všech svých stavů. Koneckonců, musíš být zodpovědný za skupinu a pozvedat ji, i když je to v rozporu s tím, co v daném okamžiku cítíš.

Můžeš přijít ke skupině a požádat přátele, aby si s tebou sedli – „Lidi, cítím se špatně, ale nevím proč.“ Skupina je jako lékař. Může ti pomoci vyjasnit věci, které máš v sobě, musí tě do toho zahrnout a diagnostikovat, co s tebou je a proč se cítíš špatně. Neměla by zde být žádná tajemství. Nikdo po nás nechce, abychom sdíleli intimní detaily. Hovoříme zde o duchovních detailech a veškeré materiální necháváme stranou.

Když postupujeme kupředu, mohou nás ovlivnit i fyzické problémy, ne jen duchovní. V tomto případě musíme diskutovat všechny problémy s přáteli. Toto si musíme vyjasňovat, abychom mohli být spojeni na duchovní úrovni.

Nemusíš říkat druhým, co je v hloubi tvého srdce. To si můžeš nechat jen pro Stvořitele. Ale můžeš ve skupině diskutovat různé pochybnosti, problémy, sestupy a přátelé tě podpoří, rozveselí, probudí a pozvednou.

Když přátelé cítí, že nejsi v moc dobrém stavu, musí tě nést ve své náruči jako dítě, trochu tě ukolébat, uklidnit, dát ti nějakou malou útěchu, sednout si s tebou a popovídat si.

Tvé stavy nejsou tvoje. Musíš cítit, v jakém stavu je skupina a jestli jsi v něm také. Připojit se k tomuto směru, k tomuto záměru a nemyslet na nic jiného. Snaž se starat o skupinu a myslet na ni po celý den. Jak se jim vede? Drží při sobě? Mohu jim nějak pomoci? Měl bych jim zavolat? Měl bych něco udělat? Snaž se zvyknout si na tento stav starostlivosti o skupinu, podobný stavu matky, která se stará o své děti.

Takto ze sebe odstraníš všechny negativní vlivy. Slouží ti k odhalení ega, ale proč by ti je Stvořitel posílal, když jsi v předstihu před svým egem a hledáš způsob, jak být více spojen s přáteli? Vždyť ego se v nás probouzí pouze kvůli větší spolupráci a silnějšímu spojení se skupinou a ty přece k takovému spojení a spolupráci směřuješ. A proto nikdy nebudeš cítit žádné negativní vlivy. Hledáš to jako shrbený stařec, který upustil něco na ulici.

Pokus se mezi vámi vytvářet takový stav a uvidíš, jak najednou všechno jde plynule. Odvrať svou hlavu pryč od všech ostatních problémů tak moc, jak jen můžeš, začni se starat jen o tuto jedinou starost a 99% tvých problémů se vyřeší.

[#128197]

Dramatický kontrast

V kapitole „Shlach“se vypráví o tom, že když vyzvědači dorazili k zemi Izrael, uviděli, jak je nádherná. Současně ale také pochopili, že je nemožné do ní vstoupit, protože tam žijí strašliví obři. A když se o tom dozvěděl národ, rozhořčil se.

Obecně, kdy začínám být rozhořčený? Je to tehdy, když přijdou a řeknou mi: „Musíš dělat tohle.“

Což je pokaždé, když směřuji k dalšímu stupni, kterého musím dosáhnout. Nemohu tomu uniknout, protože okolnosti mě tlačí. A již cítím, že nemám žádnou sílu. Tento dramatický kontrast, kdy něco musím udělat, ale nemám na to sílu, ve mně vyvolává rozhořčení.

Ačkoliv je země Izrael tak přitažlivá a oplývající mlékem a medem, stále do ní nemohu vstoupit. Jediné, co mi zbývá, je cítit závist kvůli mé vzdálenosti a omezit se. Jak je řečeno, „nikdo nesní o králově dceři“, protože snění znamená trápení.

Proto netrpím. Vím, že ona není pro mě – je to sen, který se nikdy nesplní. Takže ji automaticky odstraním ze svých přání a žiji v míru a užívám si, co je dostupné.

Avšak zde je problém v tom, že ode mě se žádá, abych získal královu dceru. „Musíš“, i když nevidím žádnou možnost, jak toho dosáhnout. Okolnosti mě však tlačí. „Na tom nezáleží. Drž se. Stoupej. Vyšplháš na tuto horu a uděláš vše, co bude nutné.“

Avšak jsou zde ohromní obři – a já je mám porazit? Copak musím překonat všechny překážky, jako jsou řeky se silnými proudy a vysoké hory? Nejsem připraven! A tak jsem rozhořčený a reptám.

Rozhořčení se objevuje v závislosti na mém současném porozumění tomu, jaké jsou mé možnosti a jaké překážky jsou přede mě postaveny. I když bych mohl později očekávat odměnu, řeky mléka a medu, to není nic pro mě. Nechte mě žít v klidu. Čtyřicet let jsem žil v poušti a mohu tam žít dalších čtyřicet let, není to tak zlé. Takto je člověk v zásadě konstruován.

Problémem je to, že vycházím ze svých současných vlastností a možností. Stvořitel však říká: „Přivedu tě do takových situací, že nebudeš mít na výběr a obrátíš se ke Mně. A potom ti pomohu. Podpořím tě a ty se pozvedneš na další úroveň.“

Mezitím jsou ale lidé rozhořčení: „Zvolíme si jiné vůdce, kteří nás vezmu zpět do Egypta.“ Je tomu tak proto, že je nemožné zůstat uprostřed pouště: buď vpřed nebo zpátky. Zdá se však výhodnější otočit se nazpět. Vždyť co tam bylo tak špatného?!

Člověku v dané situaci to tak vždycky připadá: „Jak já jen nesnáším ten stav, ve kterém nyní jsem. Odcházím.“ Člověk najednou chápe, že se zde usiluje o mnohem náročnější věci a zdá se mu lepší odejít. A tak se vrací nazpět.

Toto vše je naprosto běžné, vyjma jedné věci: žádat, dožadovat se síly ke zvládnutí dalšího stupně. Jedině poté člověk obdrží síly. Avšak než k tomuto přijde, vždy a znovu zapomíná, že je možné získat síly, které mu chybí, od Stvořitele prostřednictvím žádostí a proseb.

Otázka: Jak je možné vysvětlit tuto neuvěřitelnou zapomnětlivost, neustálé vnitřní střídání našeho vnímání Stvořitele a sestupu, a znovu vnímání a zase sestup, a tak to je, dokud není Stvořitel zcela vymazán z našich vzpomínek a myšlenek?

Odpověď: Faktem je, že člověk se stává novým v každém okamžiku. Paměť není uložena v něm. Všechno zmizí, jako kdyby nikdy dříve nic nezažil a nebyl v žádné podobné situaci. Vždyť všechno, co bylo na předchozím stupni, je pryč, jako raketa. Předchozí stav je odpojen a všechno je úplně odklizeno. Nic z toho nezůstává, protože na novém stupni je všech deset sefirot nových.

[#165631]

Z TV programu “Tajemství věčné knihy”, 06.05.2015

Den Očištění

A bude to pro vás nařízením věčným: desátého dne sedmého měsíce uklidněte svoji duši a nevykonávejte žádnou práci, ani občané státu, ani cizinci, žijící mezi vámi.

Protože tento den vás vykoupí pro očištění: ze všech hříchů před Bohem vaším budete očištěni. Toto je pro vás sobota klidu, abyste uklidnili svoji duši; toto nařízeni je věčné Tóra, „Levit“, Acharej mot“, 16:29 – 16:31)

Mluví se zde o Dni Očištění (Jom Kipur) – známé události, která se odehrává jednou za rok. Rok (hebrejský „šana“ od slova „levašen“ – oslovit) znamená koloběh.

Tehdy člověk dosahuje úplné nápravy přání na této úrovni, tj. v tomto koloběhu končí se všemi svými účty. To, co dokázal napravit, to napravil, co nedokázal – odhodil od sebe dál a nepřeje si to používat.

To znamená, že k dnešnímu dni je čist a prezentuje se jako určitá duchovní struktura. Proto se lidé v Den Očištění symbolicky oblékají do bílých oděvů. A vše se pak dále opakuje, protože pro úplnou nápravu budeme muset opakovat všechny tyto cykly vícekrát.

Z TV programu „Tajemství věčné knihy“, 06.03.2014

Chuť, která nemůže být přirovnána k ničemu v tomto světě

Otázka: Jaké zvláštní Světlo musíme pocitit v průběhu svátků? Proč jsem dvacet let slavil svátky, namáčel jablka v medu, postil se na Jom Kipur, ale nikdy jsem žádné Světlo nepocítil?

Odpověď: Musíme sami sebe napravit tak, aby se z nás stali lidé, kteří mohou odhalit Světlo a kteří jej dovedou pocítit jak v průběhu svátků, tak napříč svým životem. Nacházíme se v oceánu Světla, potřebujeme ale nádobu k tomu, abychom to mohli cítit. Každý z nás má pouze střep této nádoby, a proto potřebujeme posbírat tyto střepy a složit je dohromady. Když přilneme jeden ke druhému, začneme cítit vnitřní naplnění v naší společné nádobě. Jestliže někteří lidé chtějí odhalit Světlo, můžeme se spojit, sjednotit a pocítit poté Světlo v naší jednotě.

Otázka: Jaký je to pocit, když je Světlo odhaleno?

Odpověď: Je nemožné to popsat, stejně jako je nemožné popsat příchuť nějakého exotického jídla, které jsem ochutnal při cestě Latinskou Amerikou. Pokud mluvíme o běžných příchutích, nějak je popsat můžeme, protože je přirovnáme k dalším příchutím, které známe.

Ale Vyšší Světlo je úplně jiné než cokoliv v našem světě. Můžeme říct jen to, že je to potěšení, které člověka totálně naplňuje do takové míry, že ztrácí schopnost mluvit. Je to tak kompletní naplnění, že člověk se nechce ani pohnout, ani nic říct nebo o něčem přemýšlet. Pouze si naprosto užívá tuto harmonii. Přeji každému, aby tohoto mohl dosáhnout.

[166300]

Z programu rozhlasové stanice 103FM, 30.08.2015

 

Strana 10 z 16« První...89101112...Poslední »