Poznámka: Podle současného vzdělávacího systému učitel říká dětem, co je napsáno v učebnici, a všichni žáci to musí přijmout jako nezpochybnitelnou pravdu, aniž by vyjadřovali svůj názor, aniž by o tom jakkoliv diskutovali. Přijmout a hotovo. (Pokračování textu…)
Situace se každým dalším dnem zhoršuje. Všude narůstá násilí, lidé se necítí bezpečně, prudce stoupá počet depresí a počet úmrtí na předávkování dosáhl nepředstavitelného počtu, protože lidé nemají kam utéct, aby unikli svému utrpení. Jen v loňském roce přišlo v důsledku předávkování drogami o život více než 100 000 Američanů. Kromě toho se za posledních pět let zdvojnásobil celkový počet osob, které zemřely v důsledku drogové závislosti.
Dítě je mrzuté. Známý obrázek. Matka přemlouvá, slibuje, že hračku koupí, rozčiluje se a vyhrožuje, ale nic nepomáhá. Dítě neslyší. Matka se stydí, že její dítě neposlouchá, ale nemůže s tím nic udělat.
Pokud však dítěti řekne nějakou poznámku cizí člověk, okamžitě se ztiší. Stydí se za sebe. Protože cítí, že v očích cizího člověka nebude schopno ospravedlnit své chování. Ale jeho matka je jeho vlastní matka, se kterou se „vždy dohodne“. (Pokračování textu…)
Většina z nás si neuvědomuje motivy svého jednání. Procházíme životem takříkajíc na autopilota a málokdy přemýšlíme o tom, co nás vede k tomu, abychom dělali to, co děláme, říkali to, co říkáme, a mysleli si to, co si myslíme. Má to svůj dobrý důvod: Nikdo si nechce uvědomit, že motivem našeho jednání je strach. Jsme v neustálém únikovém režimu a pomyšlení na to je pro nás nesnesitelné.
Otázka: Existuje spisovatel a badatel Ruben Guillami z Argentiny. Zkoumal vůdce druhé světové války: Churchilla, Stalina, Hitlera, Roosevelta, japonského císaře Hirohita, Charlese de Gaulla. Co bylo rozhodujícím faktorem, zdali se stanou pozitivními vůdci nebo ne?
Postava otce, ať už byl tvrdý nebo ne, ať byl otec nebo ne, to hrálo hlavní roli. Říká, že prozkoumal všechny vůdce.
Winston Churchill: otec – Lord Randolph Henry Spencer Churchill, třetí syn 7. vévody z Marlborough, a tak dále a tak dále. Ačkoli se synovi málo věnoval, obecně byl pro svého syna příkladem. (Pokračování textu…)
Rozsáhlá studie mezi mladými lidmi ve věku 16–25 let odhalila, že mají obavy z budoucnosti, a to z dobrého důvodu. Výzkum, jehož autoři tvrdí, že se jedná o „dosud nejrozsáhlejší mezinárodní průzkum klimatické úzkosti u mladých lidí“, ukazuje, že psychická (emocionální, kognitivní, sociální a funkční) zátěž spojená se změnou klimatu hluboce ovlivňuje obrovské množství mladých lidí na celém světě. Navíc je to první studie, která nabízí pohled na to, jak mladí lidé vnímají opatření vlád v oblasti klimatických změn a jak to souvisí s jejich vlastními emocionálními a psychologickými reakcemi.
Otázka: 53letý britský herec Daniel Craig, známý díky roli Jamese Bonda, v rozhovoru řekl, že neplánuje zanechat dědictví svým dětem, protože je to nepříjemné.
“ Nechci nechávat velké částky příští generaci. Praxi dědění považuji za dost nepříjemnou. Moje filozofie je utratit nebo rozdat všechny prostředky, než zemřu.“
Jak se vám líbí toto rozhodnutí? Jak to působí na děti, když to slyší? Sedí a slyší, táta říká: „Vy ode mě nic nedostanete.“ (Pokračování textu…)
Společnosti neuspěly u zkoušek ze vzdělání. Od začátku až do konce školní docházky jsou naše děti odsouzeny k únavným dnům stráveným mezi zdmi tříd. Je jasné, že dnešní vzdělávací systém má k dokonalosti daleko, ale můžeme si dovolit na zázračnou změnu jen čekat? Musíme se začít ptát, jaké změny bychom si přáli: Jak by měly být školy uspořádány, aby naše děti bavil čas strávený učením a aby se skutečně naučily věci, které jim umožní naplno využít svůj lidský potenciál?
Všichni víme, že vzdělání je velký problém. Vidím, jakým způsobem jsou děti ve školách vzdělávány. Proto dětská deprese nevymizí! My prostě musíme odpovědět dětem na jejich volání.
Deprese je důsledkem jejich vnitřní potřeby. Navíc jde o obrovský společenský problém, který se neprojevuje pouze u jednoho dítěte. Pozorujeme to absolutně na všech dětech na celém světě. Existuje něco jako deprese zvířat, zejména zvířat žijících v blízkosti svých majitelů. Jsem si jistý, že ji mají i divoká zvířata a rostliny. (Pokračování textu…)
Od chvíle, kdy se naše děti narodí, investujeme do nich vše, co můžeme, a přitom víme, že přijde den, kdy budou žít samostatný život. Tento přechod může být pro rodiny obtížný. Jaký je tedy nejlepší způsob, jak udržet vztah s dospělými dětmi, co vyletěly z hnízda? Jak bychom se měli připravit dopředu, aby rodina zůstala i v této fázi nadále ve spojení?
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru