Lidé jsou emocionální bytosti. Pocity nás vedou, určují naše myšlenky, naše životní rozhodnutí i náš úsudek. Cokoli děláme, děláme to proto, abychom se cítili dobře nebo abychom se vyhnuli špatným pocitům. Pocity jsou pro naše bytí tak klíčové, že dokonce určují naši paměť. Proč si tedy nepamatujeme nejkritičtější okamžik našeho života, okamžik narození?
„Tichý odchod“ se stává pro zaměstnavatele velkým problémem. Příznaky se začaly objevovat již dříve, ale lockdowny je ještě výrazně posílily. Stále mnoho lidí pracuje z domova, čímž se stírá hranice mezi pracovním a volným časem. Přestože neexistuje jasná definice pojmu „tichá výpověď“, v podstatě to znamená, že se lidé snaží dělat méně, odpracovat méně hodin a po odchodu z kanceláře zapomenout na práci. Stručně řečeno, znamená to pracovat co nejméně, aniž byste obdrželi výpověď.
V přírodě se konkurence rozvíjí a zdokonaluje. Evoluce je založena na konkurenci, bez ní by nenastaly žádné změny. V lidské společnosti však konkurence nabývá velmi negativních rysů, stává se destruktivní a způsobuje spíše degradaci než evoluci. Proč tomu tak je? Protože sama lidská přirozenost se musí změnit, aby se mohla pozitivně vyvíjet.
Kouzelný telefon
Žil byl jeden chlapec, obyčejný kluk dnešní doby. Měl počítač, ale snil o mobilním telefonu. A jednoho dne se jeho přání splnilo. K narozeninám dostat malý, hračce velmi podobný, ale opravdový telefon.
Měl z něj náramnou radost a často telefonoval s rodiči. Jednou chtěl opět zavolat tátovi, ale spletl si telefonní číslo a uslyšel ve sluchátku neznámý mužský hlas: „Hovoří s vámi telefonická služba přání.“
„Kam směřuje dětství, do kterých měst? A kde najdeme prostředky, abychom se tam znovu dostali?“ Vzpomínáte si na tuto píseň, kterou zpívá Alla Pugačeva?
Mnozí z nás vzpomínají na své dětství s lehkým smutkem a nevadilo by jim znovu se ponořit do jeho bezstarostné atmosféry. Znovu prožít lásku a péči našich rodičů. Vzpomínat na zábavné hry a bezstarostné dny strávené s přáteli… (Pokračování textu…)
Otázka: Počet dětských uprchlíků dosáhl 42 milionů. Děti prchající před konflikty v Afghánistánu, Jemenu, na Ukrajině. Čteme tato čísla a už nás ani nešokují. 42 milionů? – 42 milionů. Děti? – Děti.
Jsou to děti, které neměly dětství, bylo jim vzato. Jsou to děti, které nevědí, co je to teplo, a možná to ani vědět nebudou. Jaký základ je do nich vložen? Co je v nich zaseto? Strach, agrese? K čemu to může vést? (Pokračování textu…)
Teenageři a mladí dospělí tráví příliš mnoho času na TikToku, Instagramu a dalších sociálních sítích. Záplava videí s atraktivními mladými lidmi formuje jejich názor, že i oni musí vypadat stejně.
Jejich představa o těle je utvářena a vykreslována křivkami modelek a tento příval zpráv našim dětem našeptává: „Nevypadáš dost dobře! Musíš víc zhubnout! Musíš uzvednout víc činek!“ A protože jejich tělesná image nikdy nemůže splňovat standardy stanovené sociálními sítěmi, jsou nevyhnutelně odsouzeni k frustraci a nejistotě. (Pokračování textu…)
Otázka: V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století se v Sovětském svazu často stávalo, že děti s vrozenými vývojovými odchylkami a retardacemi nebyly po porodu předány rodičům. Bylo jim sděleno, že dítě po narození zemřelo.
Jak se na tuto otázku dívá kabala? Měly být tyto děti ponechány rodičům? Jaký je postoj kabaly ke všemu živému? (Pokračování textu…)
Poznámka: V Americe provedli experiment, při kterém spojili do škol autistické děti s ostatními vrstevníky. Výsledkem nebyla změna v chování autistických děti, naopak své chování změnily ostatní děti.
Odpověď: Faktem je, že autistické děti nevnímají okolní prostředí, svět kolem sebe. Jsou s ním v kontaktu pouze ve své úzké specifické oblasti, kde mají pocit, že tuto situaci ovládají. Se světem komunikují ve velmi omezeném rozsahu. Také jejich řeč a jednání jsou velmi ohraničené, nepružné. (Pokračování textu…)
Pohádka o Hrošíkovi
Nadja Rafaeli
„Znáte Hrošíka?“
„Počkejte, počkejte, to je „ten Hrošík“?“
„Nepospíchejte, budu Vám vyprávět po pořádku vše o tom, jak byl Hrošík nakonec tak šťastný, že byl ten vůbec nejšťastnější hrošík na světě. A jak se to stalo? Tak poslouchejte… (Pokračování textu…)
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru