Jakým směrem postupujeme?

Otázka: Proč žijeme a co je účelem našeho vývoje?

Odpověď: Tak zaprvé, toto nezáleží na nás. Jak je psáno: „Jeden se rodí, žije a umírá ne ze své vlastní vůle.“

Nevíme, co se nám přihodí v dalším okamžiku a to je požehnání. Lidské bytosti se rodí a žijí nikoliv svou vlastní volbou. V každém okamžiku zápasíme o přežití v podmínkách, které nám život předkládá. A to je dobře. Jinak bychom byli úplně zmatení.

Život zasazuje člověka do rámce, který si nevybírá. Nevíme, jaký osud je pro nás připraven, koho dnes potkáme, co se nám stane cestou do práce nebo zpátky domů, co očekávat pro naše děti a příbuzné.

Nemáme žádné poznání toho, co se nám stane – jestliže prožijeme den bez přílišného utrpení, jsme šťastní: „Díky B-u! Tento den to šlo dobře!“

Kdo jsme ve srovnání s vesmírem a jeho nekonečnými hvězdami a planetami? Drobný hmyz plazící se po povrchu Země, jehož život je zasvěcený pouze boji o přežití.

A přesto se ptáme, co je účelem našich životů a staráme se o účel naší existence, možnost určovat budoucnost, řídit osudy našich rodin, lidí, zemí a celého světa. Všechno záleží na naší schopnosti ptát se sebe samých na konečný cíl našeho vývoje. Závisíme na úrovni, z níž si tyto otázky pokládáme a na přesnosti našeho hledání odpovědí na ně.

Je zde všeobecný vývojový program, který operuje ve světě. Pokud se na naše životy podíváme zblízka, uvidíme, že to nejsme my, kdo činí rozhodnutí – jsme uvnitř matrixového programu. Tento program na nás neustále pracuje, dává naší existenci nové parametry a umisťuje nás do různých vnějších a vnitřních podmínek.

Naše poznání sestává z našich niterných zážitků v mysli a srdci, tělesných vjemů a věcí, které vnímáme kolem sebe. A ve výsledku neustále postupujeme a zpracováváme interní a externí data v souladu s programem, o němž nemáme ponětí.

Ten program je v nás instalován v okamžiku narození a pokračuje s naší výchovou. Nejsme těmi, kdo jej určují. Jinými slovy, nemáme v životě žádnou moc činit rozhodnutí. Vidíme, že chlapec a s dívka se „náhodně“ potkají, poté se vezmou a žijí spolu po mnoho let. Proč se to děje? Nejsme schopni zodpovědět ani tuto jednu prostou otázku.

Když se snažíme pochopit naši životní cestu, celkový program přírody, který nás posouvá ke zvláštnímu cíli, když se učíme, k jakému cíli směřujeme, potřebujeme moudrost kabaly. Ze všech pozemských věd je zde pouze jedna, která hovoří o lidském vývoji, jež překračuje materiální hranice i náš vesmír.

Moudrost kabaly hovoří o řídících a ovládajících vektorech, které začínají mimo náš vesmír a mají dopad na náš malý svět, stejně jako na lidi, kteří v něm žijí. Náš pokrok je nevědomý – dochází k němu pod vlivem síly, která nás k němu nutí.

Nicméně výsledkem této evoluce bude to, že lidstvo dosáhne stavu, v němž si lidé budou muset zvolit, jestli chtějí pokračovat svůj vývoj vědomě, dobrovolně, s uvědoměním nebo naopak.

Jednota zvyšuje naši touhu a tak nám umožňuje dosáhnout cíle, který je pro nás přírodou připraven.

Pokračování příště…

[167381]

Z besedy č. 623. O novém životě, 08.09.2015

Filed under: Děti, Výchova - Žádné komentáře→

Štěstí pociťované z jednoty je odhalením síly, která řídí celou přírodu. Koneckonců, veškerá příroda vzešla z jediného bodu Velkého třesku. Pokud se místo naší oddělenosti sjednotíme, přiblížíme se k této jediné odevzdávající vyšší síle, která vytvořila celý vesmír. A čím se přiblížíme více, tím více si to budeme moci užívat.

Tato jediná vyšší síla stvořila hmotu z protikladných částic, plus a mínus. Nejdříve se tyto částice rozletěly různými směry, rozptýleny Velkým třeskem. Poté se začaly jedna s druhou spojovat, jako kdyby se vracely k té stejné síle, jediné formě, pouze přetvořeny v hmotu.

A tak hmota začínala být více spojená, až se nakonec objevily podmínky pro život: neživá, rostlinná a živočišná příroda, a člověk. Člověk pokračuje v přibližování k této jediné síle, avšak nyní tak činí dobrovolně a s porozuměním, inteligencí a vědomím.

Zpočátku se hmota šířila z bodu Velkého třesku a expandovala, ale poté se začala naopak srážet zpět do jednoty. Pokud směřujeme k této jednotě, pokud se vracíme k našemu zdroji, můžeme z toho získávat potěšení. Dnes tato teorie získává na přesvědčivosti i uznání.

[154705]

Z besedy č. 242. O novém životě, 17.10.2013

Filed under: Děti, Vnímání, Výchova - Žádné komentáře→

Otázka: Říkáte, že láska mezi manželskými páry je nedostatečná a že potřebují dosáhnout lásky Stvořitele ke stvoření?

Odpověď: V dnešní době u manželských párů nenacházíme žádnou lásku. Naše rodinné vztahy jsou ve stavu dne smutku 9. ava. Zkáza je pociťována ve všech oblastech našeho života – ve vztazích mezi rodiči a dětmi, nadřízenými a zaměstnanci, stejně jako mezi členy vlády. Nikde není pochopení.

Otázka: Je mnoho druhů lásky – láska k dětem, rodičům, blízkým příbuzným a další. Proč však láska mezi mužem a ženou obsahuje zvláštní romantičnost?

Odpověď: Láska znamená, že naplňuji touhu jiné osoby a dávám této touze přednost před mou vlastní. Potřebuji vědět a cítit, co druhá osoba chce, aby se její touha pro mě mohla stát důležitější než je moje touha.

Toto je nejvíce univerzální definice lásky, ale platí pro všechny případy. Manželské spojení pouze zahrnuje více oblastí, protože k němu patří vzájemné závazky, společné soužití, důkladnější poznání partnera, společné děti, domov a peníze, stejně jako pocit bezpečí a záruka podpory v těžkých časech. Sňatek je sjednocením v tomto světě se všemi důsledky, které přináší.

Avšak v duchovním světě můžeme poznávat partnera každý okamžik jiným způsobem. Je psáno, že Malchut se stává panenskou každý den znovu, a tak začíná každý den úplně nový vztah.

Zdá se, že právě tento aspekt nám chybí v každodenním životě a rodině. Kdyby byl manželský pár na duchovním stupni, obnovoval by svůj vztah v každém okamžiku.

Před třemi a půl tisíci lety národ Izraele žil tímto způsobem. Doufejme, že se brzy k tomuto stavu navrátíme a naučíme se odhalovat nové vlastnosti jeden v druhém každý den. Pak to bude správná, pravá láska, která se neustále obnovuje.

Do té doby jsme však nuceni oživovat naše vztahy a cítit v nich alespoň nepatrné spojení prostřednictvím vzájemného boje. Tím se pohasínající příchuť lásky obnovuje.

Z duchovní lásky není možné učinit si zvyk. Stále se mění, protože se mění podmínky. Láska je tak neustále oživována.

[164261]

Z besedy č. 600. O novém životě, 30.07.2015

Filed under: Děti - Žádné komentáře→

Otázka: Je možné dosáhnout stejného harmonického, vyváženého stavu, ke kterému vede studium kabaly, také na dovolené nebo odpočinkem?

Z 477. besedy o novém životě, 18.12.2014

Filed under: Děti, Egoismus, Kabala, Výchova - Žádné komentáře→

Otázka: Jak zařídit mír v rodině?

Odpověď: K tomu je jediný recept – každý se musí povznést nad vlastním egoizmem s cílem vytvořit mír v rodině, v domě. Pak budeme mít pocit vyšší existence.

A člověk by měl cítit, že společnost vidí a odsuzuje jeho rodinné hádky. Společnost musí podporovat člověka v jeho úsilí o posílení rodiny. Vždyť názor společnosti natolik působí na člověka, že není schopen jednat opačně.

Umět se zastavit se ve chvíli hněvu je výhra natolik vzácná, že se má cenu tomu naučit. Odměna je veliká.

Stejně, jako ovládáme svoji nespokojenost v práci před šéfem ze strachu z propuštění, stejně tak je nutné se držet doma. K tomu ale nepotřebujeme vynakládat úsilí, nebudeme v sobě dusit hněv, skřípět zuby a hrozit výbuchem.

Všeobecné veřejné mínění bude podporovat takovou atmosféru, že každý pocítí, jak je nepatřičné být nervózní a vylévat si svůj hněv na ostatních. Budeme žít jinak, podle jiných zákonů, v radosti a klidu, jako na dovolené.

Skončí všechny hádky a konkurence, křičení po dětech. Není třeba k tomu nic vysvětlovat – bude se to vznášet v atmosféře, stane se to normou chování a ovlivní každého.

Poznámka: Mluvíte o nějakém paralelním vesmíru s naprosto odlišným vnímáním života.

Odpověď: Dá se říct, že se ocitneme v budoucím světě, který je ovládán silou lásky a dávání. A každý se bude přidávat k této síle lásky, chránit ji.

Existuje mnoho opravdovějších zájmů, než jsou skandály. Člověk je unavený z takového života a sní o změně. Neví, co má dělat – zůstává pouze rozvod a únik. Nevidí žádnou cestu ven z této slepé uličky. Navrhuji vám krásnou, vyrovnanou, snadnou cestu ven.

[# 159138]

Z 522. rozhovoru o novém životě, 02.15.2015

Filed under: Děti, Výchova - 2 Komentáře →

Otázka: Proč zločin týkající se člověka se počítá jako něco horšího než zločin proti Stvořiteli? Vyplývá z tohoto, že člověk nemá možnost nastavit vztah se Stvořitelem, pokud nemá dobrý vztah s lidmi kolem sebe?
Odpověď: Nemůžeš oslovit Stvořitele, pokud jsou v tomto světě lidé, kterým jsi udělal škodu. Stvořiteli se dá odevzdávat pouze přes lidi, v souladu se zákonem: „Od lásky ke stvořením k lásce ke Stvořiteli“. Stvořitel je skryt a rozkrýt ho je možné pouze odevzdáním lidem. Proto se věda Kabala nazývá tajnou vědou. Učí nás, jak skutečně a správně odevzdávat lidem, aby jsi přes ně rozkryl Stvořitele. Pokud to nevíme, potom nikdy nedokážeme odevzdávat Stvořiteli. Ukončíme svůj život a nedosáhneme žádných správných výsledků.
Otázka: Například jsem něco udělal příteli a chci se s ním usmířit. Bude stačit požádat o odpuštění, jak je to ve zvyku před „dnem soudu“?
Odpověď: Samozřejmě, že nestačí, pokud se pouze omluvíš proto, aby jsi neměl hřích před Stvořitelem v „den soudu“. Kvůli tomu jsi připraven dávat dárky příteli, hlavně aby ti odpustil a ty jsi se ospravedlnil před Stvořitelem.
Ale v každém případě alespoň tak, vždyť od „lo lišma“ přichází k „lišma“. Skutečně se usmířit s přítelem- znamená začít ho milovat. Tj. anulovat všechny vlastní přání a být připraven udělat kvůli němu doopravdy všechno. Je to náprava záměru v srdci, když nezůstává žádná myšlenka o sobě samotném- nezáleží na tom, co se stane se mnou.
Taková náprava se nazývá skutečným odevzdáním a lze se tomu naučit pouze v Kabale.
Takže je možné říct, že podstatou „dne soudu“- je vyjasnění toho, co v sobě můžu zkrátit, abych poté začal působit v odevzdání a lásce k bližnímu. A prostřednictvím lásky k lidem dosáhnu lásky ke Stvořiteli. „Den soudu“- je den soudu nad sebou samým.

[#144712]
Z besedy č. 438, O novém životě, 30.9.2014

Filed under: Děti, Izrael, Výchova - Žádné komentáře→

Průzkum: Geny jsou zodpovědné za naši neochotu pracovat, vnitřní prázdnotu a melancholii. Ale proč člověk potřebuje geny odpovědné za lenost?  V procesu myšlení mozek používá až 60% energie vyrobené tělem.

Pro generování síly lidé veškerou svoji energii vynakládali na získání potravy. Bez lenosti ale dlouho nepřežiješ. Lenoši a povaleči žijí déle a pracují, pokud tedy chtějí, lépe. Mnozí z nich se dokonce stávají génii.

Podle přírodních zákonů obecně platí, že velké osobnosti nespěchají s odhalováním svého nadání. Favority u učitelů nikdy nebyli Byron, Darwin, Churchill, Picasso. Einstein měl ve škole reputaci slowpoke (pomalu přemýšlejícího). Skoro všichni géniové měli ve škole podobnou charakteristiku: ne bez schopností, ale líní. Průměrné schopnosti v dětství, nezářivé úspěchy v mládí, skromný začátek pracovní aktivity – podobné rysy jsou v biografii mnoha významných lidí.

Kromě základů, stanovených přírodou pro transformaci talentu do úrovně génia, je nutné  zvláštní psychologické prostředí. To je důvod, proč starověcí filozofové za hlavní schopnost dobrého učitele považovali umění naučit dítě ztrácet čas. Nuda je skvělý nástroj pro rozvoj představivosti. Bez představivosti není génius. Einstein řekl, že představivost je důležitější než znalosti.

Poznámka: V souladu s vědou Kabala, je nutné dát vyššímu světlu, síle našeho vývoje, možnost jednat, tj. naladit se na něj a nezasahovat…

[# 158767]

Filed under: Děti, Výchova, Zdraví - Žádné komentáře→

Pokud chce mít nevěsta dobré manželství, musí se ze všech sil snažit vytvořit takovou domácnost, na kterou je ženich zvyklý.

V tom případě bude rodina žít dobře a přátelsky. Od dávných dob se nevěsta stěhovala do domu ženicha a tam se učila od tchyně, jak hospodařit.

Muže bude taková rodina přitahovat, bude se o ni starat a nebude ji chtít ztratit, pokud v domě bude stejná vůně, stejné jídlo, stejné vztahy jako v dětství v domě jeho matky. Nedokáže potom takovou ženu opustit.

Otázka: Co je třeba udělat, aby měla žena stejný pocit?

Odpověď: Pro ženu je hlavní, aby byl muž svázán s rodinou a staral se o ni. Žena má mnohem praktičtější vztah k rodině a mnohem snadněji si zvyká na změny, než muž. Žena rodí a toto mění celý její vnitřní svět. Pokud má po boku starostlivého manžela, který je svázán s domovem, nepotřebuje nic víc.

Žena je připravena na změny. Není náhodou, že bylo zvykem, že mladá rodina žila v domě rodičů muže a ne u rodičů nevěsty. Žena má schopnost zvednout se a jít za svým manželem, zvyknout si na něco nového. Koneckonců, jejím úkolem je vytvořit nový domov. Domov – to je žena, ne muž.

Otázka: A rodina závisí na ženě nebo na muži?

Odpověď: Rodina se zakládá uvnitř domácího hnízda. Rodina – to jsou naše vzájemné vztahy.

[#158626]

 Z 521- ho rozhovoru o novém životě, 02.15.2015

Filed under: Děti, Výchova - Žádné komentáře→

Výzkum: Dobré vzdělání dává člověku možnost mít vyšší plat, ale nedělá ho šťastným. Úroveň vzdělání nemá vliv na sebevědomí. Vzdělávání nepomáhá lidem cítit se lépe a lépe fungovat ve společnosti. Dobré vědomosti mohou naopak vést k psychickým problémům. Pokud je úroveň vzdělanosti člověka vyšší, než je požadováno pro jeho práci, pak se určitě setká s depresí – práce se nezdá být zajímavou pro osoby s velmi dobrými vědomostmi. Nepoužívá totiž získané dovednosti. Poznámka: Jak je uvedeno v Tóře: „Zvyšující poznání zvyšuje smutek“, „Radši méně, ale se správným záměrem“, „Činy jsou více než znalosti,“ nebo jednoduše „Čím méně víte, tím lépe spíte!“

[#157530]

Filed under: Děti, Globalizace, Krize, Výchova, Zdraví - Žádné komentáře→

Výzkum: Obezita je menší hrozbou pro lidské zdraví než osamělost a izolace od společnosti. Nedostatek integrací do společnosti je vysokým rizikem pro život.

Výzkumníci došli k závěru, že riziko smrti mezi mladými lidmi je více spojeno s osamělostí než s věkem.

V blízké budoucnosti také předpovídají epidemie osamělosti, přičemž tento účinek bude mít vliv i na ty, kteří jsou obklopeni spoustou lidí, ale zároveň se cítí osaměle.

Poznámka: Tento problém se bude prohlubovat, protože svět je stále více nakloněn k vnějším vztahům. Osamělost lidí ukazuje na nesrovnalost našich osobních vztahů s kladnými vazbami v přírodě. Míra této nesrovnalosti vytváří všechno utrpení ve světě.

Filed under: Děti, Egoismus, Krize, Zprávy - Žádné komentáře→