Category Archives: Děti

Vzdělávání člověka!

Otázka: Vzdělání je především nátlakem, ať už jednoho či jiného druhu. V duchovnu žádný nátlak neexistuje. Jak jdou tyto dvě věci dohromady?

Odpověď: V duchovnu skutečně žádný nátlak neexistuje. Ale náš svět není duchovno. My vezmeme „zvíře“ a uděláme z něj člověka. Tóra říká, že musíte vzdělávat své dítě. A všechna pravidla, která se týkají vzdělávání, jsou velmi specifická, včetně nátlaku a dokonce fyzického trestu, protože se zabýváte „malým zlým zvířetem“. My to o sobě víme, a tak pokud je to nutné, potřebujeme vzdělávat dítě, aby dosáhlo štěstí i za pomoci „klacku“. (Pokračování textu…)

Síť ze správných sil

thumbs_laitman_934Otázka: Můžete sdělit základní principy vzdělávacích metod moudrosti Kabaly?
Odpověď: První zásada: člověk nemůže vzdělávat sám sebe a učitel či školící osoba ho nemůže vzdělávat! Udělat to může skupina nazývaná „Desítka“ jejímž je potřebným členem. Průvodce, který je mimo skupinu vysvětluje, jak by na sebe měli vzájemně působit a usilovat o pozitivní vrchní sílu. Negativní vyšší síla již v nás existuje. Je to náš egoismus. (Pokračování textu…)

Nový život #331 – Ideologické revoluce

laitman_2012-07-12_novaya-zhizn_6624_wDr. Michael Laitman v rozhovoru s Oren Levi a Nitzah Mazoz
Jak se revoluce dnešní doby liší od těch v minulosti, jak nás ovlivňují, a která revoluce nám všem přinese lepší život? (Pokračování textu…)

Proč člověk potřebuje být vzdělán?

thumbs_laitman_546_02Otázka: Lidé nemají rádi, když je vzděláváte. A co myšlenka vzdělání znamená podle moudrosti kabaly?
Odpověď: Když se například podíváme na zvířata, uvidíme, že se rozvíjejí instinktivně, a tak se učí jistým dovednostem od svých rodičů. Matka bere mláďata lovit a všemožně jim pomáhá. Příroda je učí, jak se správně přizpůsobit prostředí. Můžeme vidět, jak rozvinutý tento instinkt je, především u savců. (Pokračování textu…)

Rodiče a děti: Vzájemné starosti

Otázka: Jak se moudrost kabaly dotýká role matky a jejího vlivu na dospělý život člověka?
Odpověď: V tóře je řečeno, že dítě musí opustit své rodiče a stát po boku svého partnera, založit s ním rodinu a mít své vlastní děti. (Pokračování textu…)

Štěstí z nás dělá egoisty

Názor: Štěstí a pozitivní emoce se zdají být absolutním blahem. Ale být šťastní, znamená že jsme lépe připraveni urážet ostatní.
Štěstí má své temné strany, jednou z nichž je – rozvijí egoizmus, oslabuje schopnost vcítit se, potlačuje rozvoj sociálních vztahů.
Komentář: Kabala si uvědomuje, že naše přirozenost – egoismus, vysvětluje, že pouze rozvojem aspirací k cíli, můžeme dosáhnout štěstí.
Přičemž bez dosažení cíle, a pouze ve snaze dosáhnout jí. Vždyť jakmile něčeho dosáhneme, tím se naplňujeme a přestává to pro nás být důležité. Z tohoto důvodu, je dosažení absolutního štěstí – v usilování, nikoliv v dosažení.
[#178883]

Gen budoucna

Názor (A.Markov, DSc): Tvář budoucí společnosti závisí na tom, kdo po sobě zanechá více dětí. Geny a prostředí (výchova) definuje všechny behaviorální a psychologické charakteristiky (schopnosti, temperament, chutě).

Model člověka v sobě zahrnuje 5 parametrů: extroverze, neurotismus, přátelskost, svědomitost, otevřenost pro rozvoj. Z 60% jsou tyto parametry závislé na genech. Musíte mít vrozené schopnosti k tomu, aby se v průběhu svého vývoje stal člověk laskavým a upřímným.

Člověk – je sociální bytost, stejně jako všem lidem podobnou opici. Proto nejsilnějším vlivem na efektivitu rozmnožování je schopnost správného chování ve společnosti.

Schopnost k přežití pro jednotlivce vždy závisela na úspěchu skupiny a kvůli tomu není bezohledné chování akceptované. Pokud je ve skupině hodně egoistů, má malou šanci pro konkurenci s ostatními skupinami. Za určitých podmínek, pokud je konkurence mezi skupinami zvlášť vysoká, geny hrubého sobectví budou odstraněny z populace. Pokud ale uvnitř skupiny platí, že sobectví je uznávané za vhodné, sobectví se bude násobit navzdory skutečnosti, že se tím skupina trápí, a konec konců zahyne.

Speciální nervová soustava mozku a geny tvoří vztah s kmenem. Mutace v něm může mít vliv na schopnost tvořit normální rodinu, v lásce a dobru.

Existují dvě varianty jediného genu: chamtivé a laskavé. Kdo z nich vyhraje, závisí na skupině (společnost, životní prostředí). V případě, že skupina nemá pocit ohrožení (vnitřní nebo vnější) – sobectví se bude rozšiřovat a potlačí altruizmus. Altruisté tráví čas pomocí druhým, egoisté dostávají všechno a používají to pouze pro vlastní reprodukci. Ale propadnutím morálky, se síla skupiny snižuje natolik, že se stane kořistí nepřátelských skupin.

Ve velkých skupinách, kde je nízká vnitro skupinová konkurence musí převážit sobectví – i když společnost je schopna prostřednictvím kulturního vývoje stanovit takové zákony a normy morálky, které budou řídit všechno.

V případě, že jsou skupiny malé, nepřátelské, pak v případě objevení egoistických rysů v nich, jiné skupiny tuto skupinu okamžitě spolknou . V takové situaci mají přednost geny altruismu, vzájemné pomoci.

Obsadili jsme dominantní postavení ve všech ekosystémech v biosféře. Ale nese to s sebou přechod biosféry do stavu, ve kterém dominantní druh podřídí vše pod svoje zájmy.

Pokud budou lidé pravidelně obdržovat reprodukční výhody z toho, že jsou hloupí, chlupatí, špinaví a nekulturní, pak samozřejmě začne selekce podle těchto příznaků. V tomto historickém okamžiku méně vzdělaní a méně inteligentní lidé produkují více potomků. Proto v této fázi lidstvo vstupuje do období degradace.

Vzhledem k pokroku v medicíně a vzdělávání prudce klesla přirozená selekce, třídění škodlivých mutací. Genetické vady přežívají a zanechávají potomky. Jejich geny, poškozené mutací se šíří v genofondu. Je to špatné pro genetické blaho lidstva, ale je to dobré pro rozvoj kultury, humanismu a lidských práv.

Musíme najít způsob, jak bojovat proti šíření škodlivých mutací, protože zdravých děti přirozeně zrozených se brzy bude rodit tak málo, že k udržení reprodukce životaschopných lidí budeme muset spoléhat na vědu.

Poznámka: Pravě v této fázi vývoje, kdy lidstvo není schopno omezit vlastní sobectví, a čelí hrozbě sebezničení, nám příroda odhaluje alternativní způsob vývoje – pomocí mínění skupiny zvýšit důležitost genu altruismu. V tomto případě budeme mít možnost začít vyvíjet druhou cestou, která nás dovede k rovnováze a míru.

[#81836]

Program života, část 1

Jakým směrem postupujeme?

Otázka: Proč žijeme a co je účelem našeho vývoje?

Odpověď: Tak zaprvé, toto nezáleží na nás. Jak je psáno: „Jeden se rodí, žije a umírá ne ze své vlastní vůle.“

Nevíme, co se nám přihodí v dalším okamžiku a to je požehnání. Lidské bytosti se rodí a žijí nikoliv svou vlastní volbou. V každém okamžiku zápasíme o přežití v podmínkách, které nám život předkládá. A to je dobře. Jinak bychom byli úplně zmatení.

Život zasazuje člověka do rámce, který si nevybírá. Nevíme, jaký osud je pro nás připraven, koho dnes potkáme, co se nám stane cestou do práce nebo zpátky domů, co očekávat pro naše děti a příbuzné.

Nemáme žádné poznání toho, co se nám stane – jestliže prožijeme den bez přílišného utrpení, jsme šťastní: „Díky B-u! Tento den to šlo dobře!“

Kdo jsme ve srovnání s vesmírem a jeho nekonečnými hvězdami a planetami? Drobný hmyz plazící se po povrchu Země, jehož život je zasvěcený pouze boji o přežití.

A přesto se ptáme, co je účelem našich životů a staráme se o účel naší existence, možnost určovat budoucnost, řídit osudy našich rodin, lidí, zemí a celého světa. Všechno záleží na naší schopnosti ptát se sebe samých na konečný cíl našeho vývoje. Závisíme na úrovni, z níž si tyto otázky pokládáme a na přesnosti našeho hledání odpovědí na ně.

Je zde všeobecný vývojový program, který operuje ve světě. Pokud se na naše životy podíváme zblízka, uvidíme, že to nejsme my, kdo činí rozhodnutí – jsme uvnitř matrixového programu. Tento program na nás neustále pracuje, dává naší existenci nové parametry a umisťuje nás do různých vnějších a vnitřních podmínek.

Naše poznání sestává z našich niterných zážitků v mysli a srdci, tělesných vjemů a věcí, které vnímáme kolem sebe. A ve výsledku neustále postupujeme a zpracováváme interní a externí data v souladu s programem, o němž nemáme ponětí.

Ten program je v nás instalován v okamžiku narození a pokračuje s naší výchovou. Nejsme těmi, kdo jej určují. Jinými slovy, nemáme v životě žádnou moc činit rozhodnutí. Vidíme, že chlapec a s dívka se „náhodně“ potkají, poté se vezmou a žijí spolu po mnoho let. Proč se to děje? Nejsme schopni zodpovědět ani tuto jednu prostou otázku.

Když se snažíme pochopit naši životní cestu, celkový program přírody, který nás posouvá ke zvláštnímu cíli, když se učíme, k jakému cíli směřujeme, potřebujeme moudrost kabaly. Ze všech pozemských věd je zde pouze jedna, která hovoří o lidském vývoji, jež překračuje materiální hranice i náš vesmír.

Moudrost kabaly hovoří o řídících a ovládajících vektorech, které začínají mimo náš vesmír a mají dopad na náš malý svět, stejně jako na lidi, kteří v něm žijí. Náš pokrok je nevědomý – dochází k němu pod vlivem síly, která nás k němu nutí.

Nicméně výsledkem této evoluce bude to, že lidstvo dosáhne stavu, v němž si lidé budou muset zvolit, jestli chtějí pokračovat svůj vývoj vědomě, dobrovolně, s uvědoměním nebo naopak.

Jednota zvyšuje naši touhu a tak nám umožňuje dosáhnout cíle, který je pro nás přírodou připraven.

Pokračování příště…

[167381]

Z besedy č. 623. O novém životě, 08.09.2015

Návrat k jednotě

Štěstí pociťované z jednoty je odhalením síly, která řídí celou přírodu. Koneckonců, veškerá příroda vzešla z jediného bodu Velkého třesku. Pokud se místo naší oddělenosti sjednotíme, přiblížíme se k této jediné odevzdávající vyšší síle, která vytvořila celý vesmír. A čím se přiblížíme více, tím více si to budeme moci užívat.

Tato jediná vyšší síla stvořila hmotu z protikladných částic, plus a mínus. Nejdříve se tyto částice rozletěly různými směry, rozptýleny Velkým třeskem. Poté se začaly jedna s druhou spojovat, jako kdyby se vracely k té stejné síle, jediné formě, pouze přetvořeny v hmotu.

A tak hmota začínala být více spojená, až se nakonec objevily podmínky pro život: neživá, rostlinná a živočišná příroda, a člověk. Člověk pokračuje v přibližování k této jediné síle, avšak nyní tak činí dobrovolně a s porozuměním, inteligencí a vědomím.

Zpočátku se hmota šířila z bodu Velkého třesku a expandovala, ale poté se začala naopak srážet zpět do jednoty. Pokud směřujeme k této jednotě, pokud se vracíme k našemu zdroji, můžeme z toho získávat potěšení. Dnes tato teorie získává na přesvědčivosti i uznání.

[154705]

Z besedy č. 242. O novém životě, 17.10.2013

 

Láska, která neumírá

Otázka: Říkáte, že láska mezi manželskými páry je nedostatečná a že potřebují dosáhnout lásky Stvořitele ke stvoření?

Odpověď: V dnešní době u manželských párů nenacházíme žádnou lásku. Naše rodinné vztahy jsou ve stavu dne smutku 9. ava. Zkáza je pociťována ve všech oblastech našeho života – ve vztazích mezi rodiči a dětmi, nadřízenými a zaměstnanci, stejně jako mezi členy vlády. Nikde není pochopení.

Otázka: Je mnoho druhů lásky – láska k dětem, rodičům, blízkým příbuzným a další. Proč však láska mezi mužem a ženou obsahuje zvláštní romantičnost?

Odpověď: Láska znamená, že naplňuji touhu jiné osoby a dávám této touze přednost před mou vlastní. Potřebuji vědět a cítit, co druhá osoba chce, aby se její touha pro mě mohla stát důležitější než je moje touha.

Toto je nejvíce univerzální definice lásky, ale platí pro všechny případy. Manželské spojení pouze zahrnuje více oblastí, protože k němu patří vzájemné závazky, společné soužití, důkladnější poznání partnera, společné děti, domov a peníze, stejně jako pocit bezpečí a záruka podpory v těžkých časech. Sňatek je sjednocením v tomto světě se všemi důsledky, které přináší.

Avšak v duchovním světě můžeme poznávat partnera každý okamžik jiným způsobem. Je psáno, že Malchut se stává panenskou každý den znovu, a tak začíná každý den úplně nový vztah.

Zdá se, že právě tento aspekt nám chybí v každodenním životě a rodině. Kdyby byl manželský pár na duchovním stupni, obnovoval by svůj vztah v každém okamžiku.

Před třemi a půl tisíci lety národ Izraele žil tímto způsobem. Doufejme, že se brzy k tomuto stavu navrátíme a naučíme se odhalovat nové vlastnosti jeden v druhém každý den. Pak to bude správná, pravá láska, která se neustále obnovuje.

Do té doby jsme však nuceni oživovat naše vztahy a cítit v nich alespoň nepatrné spojení prostřednictvím vzájemného boje. Tím se pohasínající příchuť lásky obnovuje.

Z duchovní lásky není možné učinit si zvyk. Stále se mění, protože se mění podmínky. Láska je tak neustále oživována.

[164261]

Z besedy č. 600. O novém životě, 30.07.2015
Strana 1 z 3123