„Celé dny jsem vyrůstal mezi mudrci a nenašel jsem nic lepšího než mlčení.“ (Traktát Avot 1:17).
Otázka: Proč je zdůrazněna důležitost mlčení – „nenašel nic lepšího“?
Odpověď: Protože člověk musí mluvit zásadně sám se sebou. A když mluví sám se sebou, začíná přecházet ke Stvořiteli. (Pokračování textu…)
Dokonalost světa závisí na vnitřní dokonalosti člověka, tedy na vzájemném sjednocení lidí. Nejprve se sjednocují desítky, které vědomě pracují na své nápravě, a nakonec se k nim musí přidat celý svět.
Mluvíme o všeobecném úplném sjednocení, protože v míře této jednoty, nad všemi překážkami, přicházíme ke společné nápravě a jen za této podmínky můžeme počítat s dobrým životem pro všechny. (Pokračování textu…)
V moudrosti kabaly se říká, že „celá naše práce spočívá v tom, abychom každý den mezi sebou objevovali lásku.” Láska je obecnou všezahrnující silou přírody a je psáno, že dosažení lásky k druhým jako k sobě samému „je největším pravidlem Tóry”.
Srdce izraelského lidu je bolavé z tragických událostí, které se dějí. Je to bolest, kterou cítí hluboko uvnitř a která prostupuje samotným vzduchem, který dýchá.
Jak kdysi prohlásil kabalista Menachem Mendel z Kocku: „Nikdo není úplný, když se jeho srdce rozpadá na kusy.“ Zlomené srdce je velmi citlivé na své vlastní rány a vroucně touží po uzdravení a celistvosti. (Pokračování textu…)
Je jméno (soubor písmen) mým životním razítkem? Záleží na jméně člověka?
Jméno nenese žádné zvláštní vlastnosti. Je jedno, jak se člověk jmenuje. Když se narodí, náhodně dostane jméno a žije s ním. (Pokračování textu…)
Šíření odevzdání probíhá pomocí písmen a teček. Oko vnímá pouze ta písmena a tečky, kterým rozumí jeho srdce. Jazyk reprodukuje pouze písmena. Toto vnímání se nazývá „srdce“, protože znalosti jsou získávány prostřednictvím 32 kanálů odevzdávání. Jedná se o 22 písmen a 10 teček, představujících tvar světa a naplnění světa poznáním a životem. (Ba‘al HaSulam „Čtyři světy. Písmena a tečky“) (Pokračování textu…)
Poznámka: Příběh jednoho podobenství: „Myslím si, že až se jednou dostaneme do nebe, Bůh určitě přijde za každým z nás a zeptá se: „Tak co?“
„Co jako?“ – Odpovídám. – „Jsem hříšnice Pane, smiluj se.“
A On mě přeruší a řekne: „To už vím. A jak se ti líbilo na Zemi?“
„Jak to myslíš Pane?“ – zeptám se. (Pokračování textu…)
Konečně jsem ji v této nudné, osamělé vesnici, zcela vyčerpaný, našel. Zrovna seděla v chatrné chýši u ohně.
Tak starou a ošklivou ženu jsem ještě nikdy neviděl. „Jsi to ty? Opravdu?“
Stará vrásčitá čarodějnice slavnostně přikývla.
„Řekni mi, co mám sdělit světu? Jaký vzkaz mám předat?“
Stařena plivla do ohně a řekla: „Řekni jim, že jsem mladá a krásná!“
Robert Tompkins „Hledání pravdy“
Otázka: Citát od Exuperyho: „Milovaná květina je především odmítnutí všech ostatních květin. Jinak nebude vypadat jako nejkrásnější květina. Totéž platí o práci, které člověk věnoval celý svůj život.“
Pokud najdeme své životní poslání, musíme se vzdát všeho ostatního? (Pokračování textu…)
Otázka: Co je to smrt?
Odpověď: Smrt je, když člověk cítí, že je zcela odříznut od vyššího, věčného a dokonalého bytí. Takových lidí je na světě málo.
Ostatní jsou jednoduše považováni za neexistující. Necítí ani život, ani smrt. Necítí život ve Vyšším, věčném, dokonalém prostoru, ani smrt, když jsou od života odpojeni. (Pokračování textu…)
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru