Category Archives: Člověk

Silové pole lásky a dobroty

Dr. Michael LaitmanShamati #1: Je psáno, “není nikoho jiného kromě Něj.”  To znamená, že není ve světě žádné jiné síly, která by měla schopnost proti Němu cokoli učinit. 

Existuje jedna Vyšší síla, která řídí celý vesmír. A že člověk vidí, že jsou ve světě věci, které popírají Vyšší domácnost…. jinými slovy, zdá se nám, že existuje mnoho protisil, které ve světě operují, které přemáhají jedna druhou, a že je možné získat pomoc jedné síly, abychom se postavili druhé za využití této “mnohočetné síly.” …a důvodem je, že je to Jeho vůle. 

Tato jedna síla, která má neomezenou moc, chce, abychom byli natolik zmatení množstvím sil, přání, činů a vlastností, abychom v rámci této šlamastyky začali sami hromadit jedinou, existující sílu. Zdá se nám, že tento život je složitý a má mnoho tváří, avšak my jej musíme přivést v jednu touhu, jeden cíl a k jedné operující síle.  

Podobá se to tomu, jak učíme děti. Dáváme jim cvičení, ve kterých musí dát do kupy a opravit něco rozbitého, nepřipraveného či neúplného. Musí to opravit a dokončit sami. Takto musíme jednat každý moment svého života.

Zdá se nám, že je v životě velmi těžké tvrdě pracovat a vyvíjet úsilí, ale pokud jsme vykonali alespoň jednu věc za všemi těmi materiálními činy – pokud jsme dosbírali Vyšší sílu, aby bylo vidět, že On je ten jediný, který jedná, pak bychom nepotřebovali dělat cokoli dalšího!

Pracujeme v hmotném světě, abychom vyprodukovali mnoho věcí, ale ve skutečnosti jednoduše utíkáme před vyřešením jediného maličkého problému: rozeznat, že za všemi těmito problémy, detaily, myšlenkami a soudy existuje jedna síla, která stojí proti mně. Jsem já a On, a On mezi námi vytvořil všechny tyto dekorace, které mě mají zmást a prostřednictvím nich bych si k Němu měl najít svou cestu a cítit, že ke mně přichází od Něj! Toto je nazýváno vyjasněním.

Pokud každou vteřinu svého života, nezáleží na tom, co dělám, jestli s někým mluvím, či mě někdo napadá či naopak, někdo ke mě přistupuje dobře, nebo mám něco se zdravím, penězi nebo pozicí v práci či rodině, pokud se za všemi těmito událostmi snažím odhalit Stvořitele, pak začnu vše sjednocovat do jedné sítě, jako bych dělal výšivku. Začnu vidět a odhalovat systém spojení: Jeho program a postoj ke mně skrze všechny tyto lidi a všechny možné životní situace.

Najednou porozumím, co se v minulosti stalo a začnu vidět, co mi udělá v budoucnu. Trochu mi nechá nahlédnout, co musí být uděláno s různými problémy, učíc mě jako malé dítě. Musím tento život akceptovat jako jeho zkoumání — hledat Ho a najít Ho! Po všech mých snahách bych si měl vždy uvědomit, že není nikoho jiného kromě Něj a vše přichází pouze od Něj!

To se mi musí stát do takové míry, že jsem-li v té nejsložitější a nejnepříjemnější situaci, když dosáhnu totálního vyčerpání a zoufalství a jsem absolutně neschopen spojit je se Stvořitelem, přesto je ke Stvořiteli namířím a hledám důvod, proč se to tak stalo v této podobě a odkud to pochází. Pak odhalím, jak nádherné to je….

Začnu dávat všechny ty komponenty do pořádku, do celkového obrazu a najednou zjistím, že On připravil vše jen pro mé vlatní dobro, abych dosáhl dalších odhalení! Nakonec odhalím, že vše kolem mě je jedna propojená síť Jeho přístupu ke mě prostřednictvím celého vesmíru a skrze všechny Vyšší světy. Jsem obklopen silovým polem Jeho lásky a já jsem v jeho středu. To je nazýváno odhalením Stvořitele jeho stvořením. 
[27117]
Ze 7. lekce, Světový kabalistický kongres 2010, 11/11/2010

Toto je utrpení mého Faraona

Dr. Michael LaitmanBěhem kongresu jsme získali něco velkého a vzácného: prvně jsme objevili, že Faraon sedí v našem nitru a nenávidí nás a my se ho máme zbavit, utéct pryč, odejít z Egypta… ale nejsme toho schopni.

Nikdy bychom si neuvědomili, že od něho musíme utéct. Doufali jsme, že budeme moci odhalit duchovno v našem egoismu, v “Egyptě.” Ale my jsme si ani nemysleli, že tohle je “Egypt.” Ale teď začínáme chápat, že se od něj musíme osvobodit.

Náš Egoismus, Faraon, obdržel úder a toto zklamání prošlo skrze něj. Teď vidíme, že se musíme distancovat od touhy, ve které jsme odhalili zklamání a hořkost.

Avšak kdybychom nedošli úplně do konce, necítili bychom deziluze a to, že nás něco zastavuje. V duchovnu neexistuje žádný falešný kompromis, musíme jít až dokonce. 

A proto se v nás manifestoval určitý nový vjem. Stejné zklamání, síla utrpení, kterou teď cítíme ( protože já jsem investoval tolik úsilí, měl tolik nadějí a nic se nestalo) je můj Faraon, který obdržel výprask a teď trpí.

Nicméně Faraon musí cítit bití, jinak bychom od něj nebyli schopni utéct. Vskutku, utíkáme pouze od zla.

Pokud odhalím mou egoistickou touhu, moji přirozenost jako zlo, budu od něj chtít utéct. A možná budu muset zažít víc takových úderů, než se rozhodnu, že to musím udělat. Doslova musím vyjít ven ze své kůže, vystoupit ze svého “těla.” Tohle je nazýváno, že Faraon dostává údery, “deset ran Egyptských.”

Dosáhli jsme toho jenom proto, že jsme se přese všechno mezi námi sjednotili. Jedno je vždy odhalováno oproti druhému, jak je psáno “ve Tvém Světle uvidíme Světlo.” Díky tomuto sjednocení a naší přípravě jsme si uvědomili, že trpíme díky naší egoistické povaze. A tohle je velký úspěch!

Miliony lidí, kteří se účastnili kongresu virtuálně, byli společně s námi. Oni také prošli stejnými stavy.

Z lekce „Týdenní porce Tóry „12/11/2010

Požádej Stvořitele, ať to udělá!

Dr. Michael LaitmanZapomněli jsme, že nemusíme udělat nic, kromě požádání Stvořitele, aby to udělal! Namísto toho přemýšlíme o tom, jak mám donutit své srdce, aby se otevřelo, jak se mohu spojit s ostatními, nebo jak se ostatní mohou připojit ke mně. O tomhle bychom však neměli vůbec přemýšlet! Představujeme si spojení uvnitř naší egoistické mysli,  ale to je úplně jiné, než jak si myslíme!

Tohle je stupeň Vyššího Světa; objevujeme novou realitu! My musíme jenom požádat a to je vše! Učíme se, že se všechno děje na základě žádosti. Pozvedáme modlitbu, MAN, a jako odpověď přichází Obklopující světlo, MAD, a koriguje všechno, zatímco my jsme jednoduše přítomni v průběhu korekce. Všechno přichází shora a z naší strany je nezbytný pouze požadavek, prosba a aspirace.

Problém leží v tomto bodu: Obracíme se na Stvořitele nebo zkoušíme dělat všechno nezávisle? Tohle je bod, kde děláme chybu a uvízneme po mnoho let, neschopní změnit směr, byť jen mírně, pochopit že není nic kromě oslovení, požadavku, žádosti.

Za účelem dosažení tohoto požadavku musíme vyvinout úsilí, ale jen k tomu, abychom jej uskutečnili. Pokud se budeme snažit nezávisle vystavět sociální systém, založený na lásce a přátelství, tohle bude dlouhá cesta, která nás přivede k pochopení, že se pohybujeme pryč od cíle, že jsme neupřímní, že nenávidíme jeden druhého a nepřibližujeme se jednotě.

Kabala nás má přivést k velmi přesné analýze: Nepokoušej se spojit s jinou osobou, nejsi schopný to udělat, ty jsi egoista a on také. Pouze Vyšší Světlo to může udělat, to má přijít a sloučit nás dohromady – pouze to!

Proto, nehledej spojení s jinými protože je napsáno “muž a žena a Shechina mezi nimi,” míněno, že jsem já a můj přítel a Stvořitel mezi námi. “Ten který učinil mír ve Vyšším, učiní mír mezi námi” (Oseh Shalom BeMromav, Hu Yaseh Shalom Aleinu).

Kdykoli se obrátíme na druhé bez síly, která nás spojuje dohromady, je to nesprávné oslovení. Když se objímáme, nechceme se obejmout nebo to děláme na stupni tohoto světa. Opravdu požadujeme lásku, jednotu nebo přátelství jeden od druhého? Je to pouze na úrovni tohoto světa. Kdo z nás se může stát ručitelem pro druhé nebo i jen sám pro sebe? Kde máme pro to tu sílu? My můžeme usilovat jeden ke druhému skrze Vyššího, který zaplňuje všechen prostor mezi námi.

Pokud požadujeme pro Něj, aby vyplnil prázdnotu, spojil nás dohromady a byl vždy přítomný mezi námi, potom se to stane, jednoduše tak. Nauka Kabaly je tu proto, aby nás přivedla k tomuto správnému postoji, protože od toho vždycky utíkáme, jsouce uvnitř naší egoistické přirozenosti.

Nezapomeňme, že “Není nikoho jiného kromě Něj”! Stvořitel činy zrealizuje, ale aby se tak stalo, máme předejít Jeho jednání naší touhou. To je nazýváno “vytvoření smlouvy,” kde podepisujeme dohodu se Stvořitelem: My požadujeme a On uskutečňuje.

Podobně jako malé děti chodí a táhnou dospělé za nimi, my táhneme Vyšší Sílu, takže napraví přirozenost, kterou stvořila. Potom se staneme rovní Stvořiteli. Nemůžeme dosáhnout vzájemné záruky nebo po ní opravdu toužit. Jakmile začneme mluvit o jednotě, musíme si vzpomenout na podmínku: “Israel, Světlo a Stvořitel jsou jedno.” Já, můj soused a Stvořitel mezi námi, pouze tito tři z nás, dohromady, budou schopni dosáhnout opravdového usmíření a dokonalosti.

Právě snaha dosáhnout jednoty ve skupině nás rychle přivede ke zjištění, že se musíme obrátit ke Stvořiteli o pomoc!

Z lekce 8, Světový Kabalistický Kongres 2010, 11/11/2010

Buď na Stvořitele drzejší

Dr. Michael LaitmanOtázka: Učíme se, že prosit musíme pouze Stvořitele. Co mám dělat, pokud se stydím? Možná nejsem vůbec hodna Ho o něco žádat?
 
Odpověď: Já bych ti nedoporučoval prosit, ale nárokovat. Vy ženy to umíte skvěle. 
Ale pokud budeme mluvit vážně, stydíme-li se požádat Stvořitele, znamená to, že se cítíme být od Něho vzdáleni, nemáme s Ním nic společného.
V mužích hraje na začátku velmi často svou roli jejich pýcha a chovají se jako mladí kohouti: „Proč bych Ho měl o něco prosit? O co prosit?“ Jinými slovy, na jedné straně hanba a na druhé pýcha. Ale oba tyto pocity postupně zmizí. Pokud  se člověk začlení do skupiny, probíhá to dost rychle. Já bych doporučil více drzosti. 
Jestli člověk říká: „ Mám na to nárok a Ty mi musíš pomoci!“ – Stvořitel to má rád. 
 [#26669]

 Lekce z článku knihy „Šamati“, 12/11/2010

Pozvedání celého světa

Účel všeho, co v naší realitě cítíme, ať už je to pozitivní či něgativní, je, aby nás to formovalo na duchovním žebříku. Není zde nic, co by bylo vytvořeno pro jakýkoliv jiný účel, nebo by existovalo samo o sobě. Vše v tomto světě – tisíce předmětů, činností a sil, které nás obklopují, existuje pro jediný účel: můj duchovní vývoj. Já vědomě či nevědomě začleňuji vše, co mě obklopuje, do sebe, a tak stoupám.

Vskutku, pokud vše sestoupilo ze Světa nekonečnosti až na naši úroveň, kde to zdánlivě existuje, aniž by to bylo propojeno do jediného celku, jak je tedy možné, aby předměty a činy našeho světa nebyly spojeny jediným účelem, od kterého k nám se stoupily?  Jak v našem světě může být cokoliv, co by nepocházelo ze Světa nekonečnosti? A pokud to sestoupilo ze Světa Nekonečnosti, znamená to, že to pochází z jednoty, která tam existovala, a poté – tím, že to sestoupilo – to nabralo formu rozbití, vzdálení a izolace.

Šplháním po duchovním žebříku musí tedy člověk pozvednout celou realitu, spolu se sebou i vše z „Tohoto světa“. Říká se, že tím, že člověk duchovně stoupá, spolu se sebou pozvedá (napravuje) nehybnou, vegetativní a pohyblivou úroveň přírody.

Z první části každodenní kabalistické lekce 06/09/2010, „A Jákob šel ven“

Pýcha nás odtrhává od Světla

Dr. Michael LaitmanJe řečeno, „Nemohu s pyšnými přebývat na stejném místě.“ Kde je pýcha, nemůže být Světlo.

Nejprve si host poslouží jídlem z hostitelova stolu; necítí ani nevidí, že by Hostitel existoval. Náhle objeví, že Hostitel existuje a jídlo, kterým se obsloužil, pochází z Jeho stolu – vše náleží Hostiteli. Host se také dozví, že jídlo nebylo na stole přichystáno náhodou, místo toho bylo s láskou připraveno specificky pro něj. Vidí, že jej Hostitel miluje a musí Mu nějak odpovědět. Proto od něj přestane být schopen přijímat. Neví, co dělat!

Problém není v přijímání, ale v samotném vztahu. Nechci se cítit zadlužen, ani nechci být v pozici, kdy jsem příliš milován či nenáviděn. Navíc je přebytek lásky zábranou, protože ji nijak nemohu splatit nebo za ni něco dát.

Jak Mu mohu splatit lásku, kterou jsem dostal? Mohu od Něj přijmout potěšení, ale je to má živoucí část, která přijímá potěšení, avšak Jeho láska je směrována na lidskou bytost ve mně! Co mám dělat? Tímto mě nutí, abych se k Němu obracel celým svým srdcem. Buď Jej budu muset přestat navštěvovat, nebo musím přemýšlet, jak Mu to vrátit.

Proto se od Něj odděluji pýchou, používám ji jako bariéru. Pozvedám se nad Jeho přístup ke mně, nad nenávist a lásku – jakoby neexistovaly. Pracuje to ve mně jako ochranná síla, sebeobrana, která mi umožňuje necítit hanbu nebo lásku.

Pýcha pochází z prázdného místa uvnitř stvoření a pochází od Hada, od Malchut Světa Nekonečnosti. Mohou být napraveny všechny ostatní vlastnosti, ale ne pýcha, protože ta nás odděluje od Stvořitele, rozbíjí s Ním spojení. 

Pokud jsem ve skupině, je dovoleno všechno (konflikty, atd.) kromě pýchy. Tím, že je pyšný, se člověk odtrhává od vlivu svého okolí, a tak nemá šanci postupovat.

Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce, 14.07.2010, „Uvedení do knihy Panim Meirot u Masbirot“

Všichni lidé jsou si absolutně rovni

A New Year's Wish to the World Během procesu nápravy se nám zdá, že má každý odlišný stupeň důležitosti. Avšak to je pouze iluze. Pouze se nám to tak zdá, protože v naší kalkulaci zapomínáme na základní fakt: každý člověk všechno dostal od Stvořitele. Každá individuální charakteristika člověka, vzdělání a určité (životní) podmínky – vše to je dáno Shora. To znamená, že na člověku nezávisí nic kromě jeho úsilí, které je váženo proti všem podmínkám, které jsou mu dány Shora.

Pokud bychom vynechali všechny tyto Shora dané faktory, které nezávisí na člověku, a sledovali pouze věci, které jsou v moci jednotlice, viděli bychom, že jsou si všichni lidé zcela rovni. Každý má stejnou možnost pro rozlišení, svobodu volby a nápravu – vzhledem k tomu, co mu bylo dáno, a co postrádá.

Svět je nemocný nebo zdravý spolu se mnou

sickorhealthyVšechny ostatní duše jsou ve vztahu ke mě v napraveném vztahu. Musím poznat, že jsem jediný nenapravený element v celém univerzu. Avšak pokud jsou oni všichni napraveni a já nejsem, neznamená to pak, že jsem jediný, kdo se musí napravovat ? Ne, neznamená a důvodem je, že je můj nedostatek nápravy uvnitř mě, protože všichni náležíme k jednomu systému.

Pokud jsem v těle nemocný orgán, pak celé tělo trpí, protože nevykonávám svou práci. Představme si, že jsem velmi důležitou částí těla – řekněme ledvinami, kde je mou rolí očišťovat vše, co v těle je, ale já nefunguji. Pak celé tělo nemůže existovat, protože je tato část zahrnuta ve všech ostatních a musí jim sloužit, poskytujíc svou část společné práci. Bez ní by nebyly schopny správně fungovat ani ostatní části.

Proto nezáleží na tom, zda je celý zbytek těla zdravý; stále jej dělám nemocným do té míry, do které jsem nenapraven. Musím si uvědomit, že jsem jediný, kdo je není napravený a to ničí celé tělo. Beze mě by byli všichni úplně zdraví.

Proto je mou prací se s každým spojit a uvidět, jak pokažení kvůli mně jsou. Toto je významem verše „Každý člověk soudí ostatní do rozsahu svých vlastních chyb.“ Pak si budu přát, abych se napravil a pozvedl každého spolu se mnou do výše konečného, napraveného stavu.

Když noc ztemní

clip_image001Zohar, Kapitola “Mecorah,” bod 6: Když noc ztemní a brány se zavřou, probudí se Nukva veliké propasti a ve světě je několi armád škoditelů.

Toto je vnitřní stav, který ke člověku může přijít během slunečného odpoledne, kdy člověk ucítí, že je ve stavu noci, v temnotě, a pod mocí zlých sil. Je dobré, pokud si člověk uvědomí, že je ve stavu noci; je to lepší, než si myslet, že je vše v pořádku a čeká ho úspěch.

V tom čase ukládá Stvořitel všechny lidi na světě (v člověku) ke spánku. Uloží ke spánku dokonce i všechny ty, kteří mají probuzení života, myšleno spravedlivé (v člověku).

Toto popisuje stav, kdy všechny myšlenky a touhy, skrze něž jsem se dřív spojoval s ostatními a usiloval o odhalení Stvořitele, chtějíce být Shora napraven, také pohasnou a ztratí se.

A duchové se potulují po světě a zvěstují lidem v jejich snech věci. Některé z nich jsou lži a některé jsou pravdivé. A lidé se ve svém spánku stanou připojenými.

Pokud by to byla čistá lež, byli bychom to schopni odhalit okamžitě. Proto pokud chce člověk vydávat lež za pravdu, potřebuje nejdřív říct něco pravdivého a pak říct lež. Pak mu druzí uvěří.

Kapitola “Mecora,” bod 7: A když se probudí severní vítr a noc se rozdělí, vyšlehne oheň a udeří pod křídla kohouta a on zavolá.  Pak vstoupí Stvořitel do zahrady Edenu, aby si hrál se spravedlivými.

„Kohout“ značí člvěkovu vnitřní sílu překonávání. Toto je síla, kterou jeden používá během práce v noci, před úsvitem.

A hlasatel vyjde a zavolá a všichni lidé na světě (v člověku) se ve svých postelích probudí. A ti s probuzením života vstanou ze svých postelí k práci jejich Pána a zabývání se Tórou a chválení Stvořitele, dokud nepřijde ráno.

Takto člověk prožívá duchovní procesy, dějící se uvnitř něj.

Celé lidstvo je uvnitř mně

visionV každém z nás je přání všech úrovní vývoje – neživé, rostlinné, živočišné a lidské úrovně. Na úrovni člověka je uvnitř nás přání všech druhů lidí, které vidíme v našem světě. Ve skutečnosti to není svět, ale já. Všechny vlastnosti jsou ve mně, loupežníci, lháři, dobří lidé, mudrci i hlupáci. Všechno to jsem – já.

Pouze se mi zdá, že tento obrovský svět existuje, v podstatě je to pouze prezentace mých vnitřních přání a vlastností. 

Ukazují se mi v různých tvářích, neživých, rostlinných, živočišných nebo lidských, v mých 4 úrovních přání. Podle toho, jak vidím svět, mohu pochopit, do jaké míry jsem napraven nebo nenapraven, dobrý nebo špatný. Čili jaké přání musím napravit.

Jestli opravuji svůj postoj ke světu – napravuji sebe. Protože když vidím svět mimo sebe, tak lépe rozumím, co mám zlého v sobě, egoistického, a jak mohu dosáhnout dobra, odevzdaní, v  pro mě zdánlivě vnějším světě. A naopak: když se napravuji sám, vidím, že se celý svět lepší. 

 

Svět neexistuje: pouze se mi zdá – jako na obrazovce televize.

 

Z lekce ke knize Zohar, 23.12.2009