Otázka: Během předchozích koloběhů života jsme se něčemu naučili a nyní jsme se sem vrátili, abychom se naučili něčemu dalšímu. Ale všechno, co jsme věděli a čemu jsme rozuměli, nám bylo odebráno. Máme právo získat toto poznání zpět? (Pokračování textu…)
Přesvědčivá a správná rozhodnutí můžeme učinit tehdy, pokud získáme předem absolutní znalost jejich výsledku tak, že dokážeme pozorovat naši současnost jakoby z budoucnosti.
V knize „Strom života“ autora ARI je řečeno: „Není den podobný jinému, není okamžik podobný jinému, není člověk podobný jinému a každý musí napravit to, co patří k jeho údělu.” (Rabaš, článek 10, 1984, Jaké úrovně musí člověk dosáhnout, aby se nemusel znovu narodit?) (Pokračování textu…)
Cieľom nášho života by mala byť snaha objaviť a pochopiť jeho podstatu a prijať, že podstatu života nám má odhaliť samo žitie: čo to je a kam nás vedie alebo tlačí.
Otázka: Muž jde po trhu, když na něj zakřičí překupník bojových kohoutů: „Kupte si mého kohouta, bojuje na život a na smrt.“ „K čemu mi je kohout, který bojuje na život a na smrt? Potřebuji kohouta, který bojuje o vítězství,“ odpoví kupující. Řekněte mi, prosím, z podstaty je celý nás život boj. Malé boje, velké boje a tak dále. Bojujeme směrem ke smrti, nebo k vítězství? Kéž bychom to věděli. Nejdůležitější pro nás je pochopit, co se od nás vyžaduje. (Pokračování textu…)
Existuje jev, že když jsme v blízkosti člověka, na kterém nám záleží, náš dech a srdeční tep se mohou synchronizovat. Nebo lze zmírnit bolest blízkého člověka, který se necítí dobře tím, že ho držíme za ruku. V takových situacích vnitřní energie jednoho proudí do druhého prostřednictvím hmatového kontaktu a obě energie se vzájemně harmonizují. (Pokračování textu…)
Existuje alegorie o mudrci, který seděl u městské brány a kolem něj procházel muž. Muž se obrátil na mudrce a zeptal se ho: „Řekni mi, jací lidé žijí v tomto městě, dobří nebo špatní?“ (Pokračování textu…)
Je to jen jeden den, co zde na Zemi strávíme,
a utrpení a smutek je vše, co zde získáme,
a pak, i když žádnou hádanku života nevyřešíme,
zatíženi lítostí odejít musíme. …
Ó rode lidský, neosvícený,
jsi nic, jen na prázdném větru postavený!
Ano, pouhé nic, vznášející se v propasti,
prázdnota před vámi a prázdnota za vámi!
Omar Chajjám, Rubáiját, #3 a #424 (Pokračování textu…)
Efekt metronomu představuje pozoruhodnou paralelu ke složité tapiserii interakcí a propojení mezi lidmi. Poté, co se několik náhodných metronomů dá do pohybu, nakonec se synchronizují ve stejném rytmu. Co dává metronomům jejich synchronicitu? Je to jejich společný základ.
Poznámka: Existuje takové jedno malé podobenství. Jednoho dne tři bratři uviděli štěstí, jak sedí v jámě. Jeden z nich přišel k jámě a požádal štěstí o peníze – dostal je. Druhý požádal o krásnou ženu – a dostal ji. Třetí se sklonil nad jámou. „Co chceš?“ – zeptalo se štěstí. „A co chceš ty?“ – zeptal se ho muž. „Bratře, dostaň mě odsud“, požádalo štěstí. Bratr natáhl ruku, vytáhl štěstí z jámy, otočil se a odešel. A štěstí ho následovalo. (Pokračování textu…)
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru