Category Archives: Člověk

Mimozemské civilizace na planetě Zemi

Otázka: Lidstvo chce vědět, co je mimo naši Zemi. Hledání jiných civilizací je předmětem mnoha knih a filmů a podněcuje lidskou představivost. Proč nás to tak zajímá? Proč se nesoustředíme na svou planetu namísto plýtvání času na jiné planety.

Odpověď: Někteří lidé se o život na jiných planetách vůbec nezajímají a někteří se tomuto tématu zapáleně věnují. Vzpomínám si, že mým dětským snem bylo letět na nějakou hvězdu. A dokonce i poté, co mi bylo řečeno, že bych se nemohl vrátit na Zemi, jsem byl připraven na vesmírnou cestu.

To však byl konec 50. let, doby prvních letů do vesmíru. Proto se každý o toto téma zajímal a snil o tom, že objeví a uvidí, co je na ostatních planetách.

Později tento zájem opadl, protože naše touha se více rozvinula. Na počátku nás tato touha tlačila zkoumat vesmír a opojila nás hvězdnou romantikou, ale pak postupně tato euforie pominula.

Lidé začali být vůči dobývání vesmíru neteční a přestali ho rozvíjet. Vesmír byl dán k dispozici ozbrojeným silám, které ho používají pouze za účelem obrany, tedy v zájmu našeho egoismu, který chce každého ovládat.

Někdy noviny otisknou senzační zprávu o objevení nějakých známek života na jiných planetách. Jsem ohledně toho velmi skeptický a navíc jsem si jist, že vědci nic nenajdou. Ačkoli je dobré, že lidstvo se zabývá možností najít další život ve vesmíru.

Proč to lidé mají zapotřebí? To je velmi zajímavá otázka. Táž síla, která nás rozvinula z neživé hmoty do rostlinné úrovně, poté do živočišné a lidské, nám nedovoluje odpočinout a rozvíjí nás dále. Nutí nás vidět, jednat, ovládat a létat k jiným hvězdám. Ale ve skutečnosti tam nic zvláštního nenajdeme.

Představme si, že jsme přistáli na Marsu. Co tam můžeme najít? Dokonce i když si ve fantazii představíme, že jsme tam našli primitivní formy života, co nám to dá?

Pokud bychom mohli objevit nějakou zvláštní, vysoce rozvinutou civilizaci, pak by k nám mimozemšťané přišli už dávno. Nebo se o nás třeba nezajímají, protože jsme tak primitivní a zkorumpovaní? Tedy v jakémkoliv případě, ať už na jiných planetách život je či není, to pro nás neznamená nic dobrého.

Rozvoj by neměl spočívat v létání z jedné hvězdy na druhou a v zapíchnutí vlajky na nich, jako kdybychom si na tu planetu chtěli nárok a ukázat, že patří pozemšťanům. Je tedy pochopitelné, proč lidstvo ztrácí zájem o zkoumání vesmíru. Vždyť to vlastně k ničemu není.

Musíme se rozvinout úplně jiným směrem, abychom odhalili sílu, která nás pozvedla z neživé hmoty k rostlinné, zvířecí a pak k lidské úrovni. My musíme odhalit tuto sílu v sobě. Nicméně je ukrytá v nás a s její pomocí bude tato síla pokračovat v našem dalším vývoji.

Je zřejmé, že tato síla nás chce vyvinout do další formy, stejným způsobem, jako nás dříve rozvíjela na oné neživé, vegetativní a živočišné úrovni. Podívejme se, jaký je další stupeň našeho vývoje.

To může být velmi zajímavé. Možná budeme schopni podnítit náš vývoj a urychlit ho. A pak nebudeme muset snít o tom, jak dosáhnout nejbližší hvězdy, která je několik světelných let daleko, což je samozřejmě nemožné uskutečnit, protože by to s moderními technologiemi trvalo desítky tisíc let. Namísto toho se rozvineme tak rychle, jak je to možné, a staneme se novými stvořeními.

Stejně jako je dnes rozdíl mezi kamenem a rostlinou, rostlinou a zvířetem, a zvířetem a člověkem, tak stejně tak se můžeme rozvinout dále do naprosto nové úrovně. To bude dokonce ještě úžasnější, bude to speciální vývoj jak v kvantitě, tak – což je ještě důležitější -v kvalitě, mnohem podstatnější než dnešní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.

Zvíře žije podle své přirozenosti a nemění se. Poslouchá instinkty vložené v jeho buňkách a chromozomech a provádí je automaticky. Zvíře nerozvíjí sebe ani okolní prostředí, ale pouze uskutečňuje svůj vnitřní program.

Nicméně lidé jsou stvoření, kterým byl dán program pro jejich vlastní vývoj. Vzešli jsme z živočišné úrovně jako lidoopi a lidoopi se vyvinuli v lidi. Mimochodem, kabalistické knihy o tom hovořily tisíce let před Darwinovou teorií.

Lidé se od lidoopů liší zásadně, jinými slovy náš vývoj je kvalitativně nový. Existuje síla uvnitř nás, nazývaná Stvořitel, která z nás tvoří nová stvoření. Tato síla přebývá uvnitř nás a rozvíjí nás.

Taková síla rozvoje neexistuje na žádné jiné úrovni. Neživá hmota se nemění vůbec. Rostliny se trochu mění v závislosti na roční době. Zvířata se množí a trochu se rozvíjejí, ale pouze podle svého vnitřního programu, zatímco člověk se rozvíjí prostřednictvím rozvoje tohoto programu samotného.

Konec konců, člověk se rozvíjí neustále. Je z roku na rok zcela nový. Každá generace je jako nové lidstvo. Jak je možné srovnávat člověka, který žil před tisíci lety s člověkem, který žije dnes? Moderní lidé mají odlišnou kulturu, vzdělání, pohled na svět, vnímání reality, vzájemné vztahy a prostředí. Odkud takové změny pocházejí? Právě z oné síly skryté uvnitř nás, nazývané Stvořitel.

Tato síla bezpodmínečně stvořila rostliny z neživé hmoty, zvířata z rostlin a lidi ze zvířat. Tatáž síla nyní neustále působí v nás, a odhaluje svůj vývoj v nás. Jinak, dokonce dnes, bychom byli stejní, jako jsme byli před 10 až 100 000 lety.

Ale my nejsme stejní, jsme naprosto odlišní. Možná jsme se moc nezměnili navenek, ale uvnitř jsme velmi odlišní od primitivních lidí ve svém vnímání reality a chápání. Ona síla, která se nazývá nové stvoření, je v nás neustále obnovována, a to nás činí zvláštnější než ostatní.

Proto bychom neměli plýtvat svým časem na rozvíjení neživé, vegetativní a živočišné úrovně, jinými slovy, na budování zvláštních domů či dokonce vytváření osobitých kultur, obzvláště rodiny, která je na živočišné úrovni. Začněme rozvíjet a odhalovat v sobě onu sílu, která nás rozvíjí!

Možná pak budeme schopni tu sílu ovládat, používat jí a směřovat ji do nejrůznějších nových forem. Zkoumejme ji a pak zjistíme, v jakou formu bychom se měli vyvinout a budeme podporovat právě tento rozvoj.

Kabalisté nám doporučují tento směr vývoje a jakýkoli jiný vývoj vždy končím krizemi, zklamáním a ve slepé uličce.

Vaše první kroky

Když se v člověku rozsvítí bod v srdci, přání přiblížit se ke Stvořiteli, je připraven udělat všechno, aby toto přání uspokojil, protože je nejsilnější z existujících v něm přání neživé, vegetativní, živočišné nebo lidské úrovně. Ve velkém napětí člověk přichází do místa, kde studují kabalu, a je připraven přijmout jakékoli podmínky.

Přesto ale ničemu nerozumí, neslyší nic ze studia, jakoby se stáhnul do své ulity, dovnitř sebe. Pečlivě dochází na lekce, horlivě se účastní všech akcí, protože si přeje být mezi přáteli studujícími kabalu. Za nějakou dobu, možná po několika měsících, dostává pocit „pádu“, že se noří do tmy, zoufalství, lhostejnosti, slabosti a člověk nechápe co je s ním.

Je v něm odhalena první, nejlehčí vrstva duchovního egoizmu, kromě toho běžného, který měl dříve, jako všichni ostatní. Tj., pod každodenním egoizmem se začíná objevovat nová vrstva egoizmu – duchovní. Třebaže člověk nechápe co se s ním děje, nevidí moc velký rozdíl proti původním stavům úzkosti apod. Odhalení nové vrstvy egoizmu je výsledkem toho, že studoval kabalu na skupinových lekcích, a tak přes skupinu kabalistů obdržel první dávku „Světla, vracejícího ke Zdroji“. Světlo nás vrací ke Zdroji, ke Stvořiteli, k vlastnosti dávání a lásky, k přátelům a potom k celému světu, postupně narůstajícím nevratným způsobem. Na začátku se v člověku objeví nová vrstva egoizmu, zlá přirozenost, pak se čeká na správnou reakci člověka.

Správná reakce je modlitba – prosba člověka ke Stvořiteli o pomoc k pozvednutí se nad vlastním egoizmem, aby bez ohledu na překážky si byl jistý tím, že egoizmus v něm odhalil samotný Stvořitel. Stvořitel poskytuje člověku takovou možnost se pozvednout nad překážkami, aby se stále nacházel v uvědomění, že neexistuje nikdo kromě Stvořitele a jeho řízení je absolutně dobré (Není nikdo jiný kromě něj a On je dobrý tvořící dobro). Problém začátečníků je v tom, že nemají schopnost sebe ovládat, při odhalení v něm nového přání, změně velikosti přání. Zdá se mu, že svět se hroutí, že metodika není realistická apod. Vzniká hodně nároků, nikoli k sobě, dokonce ani ke Stvořiteli, ale k učiteli a místu, do kterého přišel.

Obvykle, na tomto místě, se hodně lidí vzdá studia a zařadí se do negativních odpůrců. Takové hromadné odchody neexistují v jiných metodikách, protože nikdo nestuduje to, jak opustit vlastní egoizmus. Ve skupině Bnei Baruch učí to, jak „usmrtit“ egoizmus, naší přirozenost a namísto toho obdržet altruizmus, přirozenost Stvořitele. Právě o kabale je řečeno, že tisíc se pouští do studia a jeden dosahuje Světla. Ale těch zbývajících 999, kteří nedosáhli Světla, se nacházejí ve spojení s Ním a jejich odměna je veliká.

Duchovní interakce mezi manželem a manželkou

Otázka: Které síly a duchovní zákony mají vliv na správný vztah mezi manželem a manželkou a jak je možné naučit se je používat?

Odpověď: Správné vzájemné vztahy mezi mužem a ženou jsou uskutečňovány, když se stanou přáteli a vytvoří mezi sebou tytéž podmínky, které existují ve skupině kabalistů. Slyšel jsem to mnohokrát od svého učitele, velkého kabalisty Rabaše.

Pokud manžel a manželka pracují správně jeden s druhým ve vzájemnosti a rostou duchovně spolu, Stvořitel bude projeven mezi nimi a oni se stanou malou skupinou.

Tím se zajisté nevylučuje účast manželky v ženské skupině nebo účast manžela v mužské skupině, ale oni vskutku vytvářejí normální, fyzickou a plnohodnotnou skupinu společně.

Otázka: Znáte nějaké takové dvojice? Jak se k sobě navzájem chovají?

Odpověď: Bylo mi řečeno, že takové dvojice existovaly ve vzdálené minulosti, ale neviděl jsem to ani u svého učitele Rabaše, přestože jeho žena velmi dobře chápala, čím se zabývá, a žili spolu 65 let. Dokonce ani jeho otec, velký kabalista Baal HaSulam nebyl spojen se svou ženou tímto způsobem.

Rabašovi studenti o to částečně usilovali, jelikož se ale nedostávalo času ani energie k začlenění duchovní energie mezi nás, učili jsme se více v mužské skupině a ženy studovaly odděleně.

Byli jsme první skupina, která pronikla do moudrosti kabaly dosažením vyššího světa, a proto jsme neměli dostatek sil, trpělivosti ani smyslu pro vytváření vazeb tohoto druhu v rodině. Byli jsme průkopníky ve studiu a dosahování moudrosti kabaly, a tak v jeho době nic nešlo hladce.

Otázka: Bylo by správné, aby muž a žena nejprve objevili onu druhou polovinu v sobě navzájem a teprve pak se spojili a směřovali společně ke Stvořiteli?

Odpověď: Ne, není nutné nic oddělovat. Je naprosto možné uspět při objevování druhé poloviny, konkrétně prostřednictvím skupiny a ne ve spojení mezi vámi. Existuje zde mnoho různých možností.

Nyní se nacházíme v přechodném období, ve kterém velké a stále narůstající masy lidí začínají studovat moudrost kabaly, a proto neexistuje způsob, jak si být zcela jist, jestli musíme přímo jednat vzájemně s manželkou nebo s manželem a pak ve skupině, nebo naopak, nejprve ve skupinách a pak jeden s druhým.

Žena – záhada přírody

Žena je záhada přírody, protože symbolizuje naše přání získávat. Toto přání je uvnitř nás skryté a odhaluje se pouze v míře, ve které odhalujeme Stvořitele. Z toho vyplývá, že pokud se snažíme odhalit Stvořitele, začínáme potom rozumět ženské přirozenosti. Nedokážeme pochopit ženu, dokud nepochopíme tuto pravdu, protože ženská přirozenost je vytvořena Stvořitelem. Je to jediné jeho stvoření „a stvořil Bůh ženu“. Muž je něco, co se jen málo vzdálilo od Stvořitele a existuje v našem světě jen proto, aby oplodnil ženu, naplnil ji a připravil podmínky rodit. Výsledkem spolupráce ženského přání dostávat a mužského přání dávat (bod v srdci), vzniká společný napravený stav – jejich dítě.

Stane se to v momentě, kdy je ženská přirozenost připravená k nápravě. Muž tady má roli zprostředkovatele. Proto je žena, ženská přirozenost, přání dostávat, záhada přírody, která postupně kabalistovi odhaluje, nakolik je protikladná Stvořiteli a nakolik je možné ji učinit Stvořiteli podobnou.

[192059]

První odhalení Stvořitele

Otázka: Často mluvíte o jednotě mezi přáteli, ale můžete rozlišit mezi tělesnými a duchovními pocity? Po učení se tolika konceptům může být obecná nejasnost: co je dobrá a špatná nálada, jaká radost pramení z obyčejných spojení a jaké jsou obecně jeho pocity.

Je dokonce možné odlišit tyto pocity, nebo to celé funguje podle metody víry? Je to vše velmi rozporuplné. Jeden den cítím, že mám dobrý obyčejný život a mám dobrou náladu a miluji celý svět a příští den cítím, že všechny nenávidím. Konec konců, tyto pocity se mění podle toho, jak člověk postupuje a podle jeho duchovního vzestupu. To vše je velmi podobné způsobu, jakým si budujeme vztahy ve fyzickém světě, a tomu, jaké pocity máme ve vztahu k jiným lidem!

Odpověď: Pouze vytrvalá nepřetržitá práce ve skupině skrze diskutování o vzájemných vztazích s přáteli a srovnávání jejich vlastností se Stvořitelovými může vést jejich vztahy na základě napodobování Stvořitele a připodobňování se Stvořiteli. Tak vy stvoříte Jeho obraz mezi sebou, první stupeň vyššího světa (Nefeš ve světě Asija). To bude vaše první odhalení Stvořitele.

Tóra, Deuteronomium 8:17 – 8:18: Neříkej si v srdci: „Tohoto blahobytu jsem se domohl svou silou a zdatností svých rukou.“ Pamatuj na Hospodina, svého Boha, neboť k nabytí blahobytu ti dává sílu on, aby utvrdil svou smlouvu, kterou přísahal tvým otcům, jak tomu je dnes.

Neexistuje nic v našem světě, co by učinila nějaká osoba!

Všechno je učiněno silou Vyššího Světla, vyšší energií a my jsme jen malí egoisté. Co Stvořitel učiní uvnitř nás, to se stane. Rozdíl je jen v tom, zda se chce osoba  ztotožnit s činy Stvořitele tak, aby Stvořitel tyto činy konal prostřednictvím něj a aby tak přinášel nápravu do světa skrze něj a nebo to nechce a rozptyluje se nejrůznějšími nesouvisejícími věcmi. To je ten problém.

Alegoricky se to dá přirovnat k ruce a rukavici. Rukavice jsme my a Stvořitel je ruka. Nicméně rukavice by měla přijít do plného kontaktu s rukou. V rukavici plane touha, která je protikladná k ruce, ale my ji musíme změnit ve stejnou touhu, která je v ruce, a to musí být učiněno v případě každého odhalení egoistické touhy v rukavici.

Duchovní DNA

Otázka: Jestliže je uvnitř člověka navíc k materiálnímu genu také duchovní DNA, jak k ní přišel? Dědí tento duchovní gen děti od svých rodičů?

Odpověď: To se těžko vysvětluje. Můžeme říci, že duchovní geny nejsou děděny, ale jsou předávány vlastnosti, které umožňují jejich probuzení.

Zrozením nového života, dává matka materiální schránku pro duchovní DNA. Samozřejmě, že mezi jedním a druhým existuje určitá spojitost, dítě dědí povahové vlastnosti po matce i otci. Tyto vlastnosti jsou relativně materiální povahy,  nicméně ovlivňují uskutečnění duchovních genu. Konec konců, naprosto všechno je zaměřeno na realizaci duchovní DNA.

Materiální svět nemá žádnou důležitost sám o sobě, žádný cíl sám o sobě. Všechno existuje za účelem dosažení realizace duchovního genu.

Otázka: Mám čtyři děti a jsou tak odlišné. Od rodičů dostaly tytéž geny, proč jsou tak rozdílní?

Protože otec a matka jsou rovněž odlišní. A i když jsou to titíž lidé, uvnitř si nesou mnoho různých vlastností. A co je nejdůležitější, pokaždé, když duchovní DNA, Rešimo, vstupuje do světa, má zvláštní účel.

Proto kvůli duchovnímu osudu dítěte jsou od táty a mámy vybrány vlastnosti, které nejsou nejdominantnější, navenek se projevující a nám viditelné, ale ty, které jsou nejvhodnější pro náležitý růst duchovní DNA embrya.

Duchovní náboj definuje veškeré ostatní vlastnosti. Jestliže naše duchovní DNA jsou vzájemně spojeny, musíme toto spojení uskutečnit. Nicméně protože pro to ještě nejsme připraveni, jsme umístěni do materiální skořápky a zdá se nám, že máme materiální těla, společné záležitosti, nějaký druh vztahů.

Nicméně to všech je jen imaginární realita existující pro to, aby veškeré duchovní DNA byly přivedeny blíže k sobě. To je jediným účelem tohoto světa. Pak zmizí.

Otázka: Znamená to, že jakýkoliv vztah s nějakými lidmi v práci, se sousedy, s manželem a s manželkou, jakákoli  interakce mezi dvěma lidmi má za účel uskutečnit spirituální DNA, která započala celý tento proces?

Odpověď: Samozřejmě. Tento svět nemá žádný jiný účel kromě tohoto: poskytovat nám místo k práci a přivádět blíže k sobě navzájem v době, kdy ještě nemůžeme ovlivnit svou spirituální DNA a začít s ní pracovat přímo, jako v laboratoři.

Otázka: Existuje v lidských genech DNA  něco, co je známo moudrosti kabaly, ale nikoli genetikům?

Odpověď: Existuje přidaný duchovní náboj, který zůstává běžnému člověku zahalen tajemstvím.

Například u lidu Izraele byli v různých generací lidé, kteří se nenarodili jako židé, ale připojili se k tomuto národu a stali se jeho významnými osobnostmi, ačkoli zpočátku zdánlivě neměli židovské geny. Bylo mohlo takových případů, především v době Chrámu.

Z toho vyplývá, že tato informace není nutně předávána skrze fyzické tělo, skrze rodiče. Je v tom část duchovní informace, která vede k vnitřnímu duchovnímu vývoji a vyžaduje od člověka, aby naplnil svůj osud bez nějaké souvislosti s rodičovským domem.

Například rodiče rabiho Akivy nebyli rodem židé a konvertovali k judaismu později. To ale nikterak nebránilo jejich synovi stát se velkým židovským mudrcem, jedním z největších v dějinách Izraele. A odkud se to vzalo? Ukazuje se, že nemůžeme posuzovat duchovní DNA, kořen duše, podle materiální DNA.

Kořen duše je součástí systému Adam HaRishon. Adam není osoba, ale duchovním systémem, ve kterém jsme my všichni začleněni skrze naše napravené touhy.  A pak se my všichni sjednotíme v jedno duchovní tělo. Takové duchovní tělo, kde všechny části jsou vzájemně v harmonii se nazývá Adam, první člověk.

Jestliže každý člověk napraví své touhy a je připraven se sjednotit s týmiž napravenými touhami ostatních lidí, usilujících sjednotit se jako bratři v jednom těle, v jedné touze, pak jsme všichni propojeni.

A pak uvnitř tohoto propojení my pocítíme první člověka Adama HaRishona, společná touha vzešlá z mnoha soukromých tužeb. Každý člověk anuluje svůj egoismus a propojuje se s ostatním nad ním s cílem být s nimi v jedné touze jako v jednom těle.

Existují třeba duše, oddělené části Adama, který velmi touží po takové jednotě, a ty jsou pokládány za vysoké duše. A existují duše, které po tom moc netouží, a dokonce duše, které jsou k tomu zcela lhostejné.

Takový duchovní gen, nazývaný Reshimo, je přítomen v každém lidské bytosti na světě, touha po jednotě: pozitivní, negativní nebo žádná.

Otázka: Ovlivňuje duchovní DNA náš život tak jako materiální DNA?

Odpověď: Jestliže duchovní DNA je odhalena v člověku během jednoho z jeho životních cyklů, rozhodně to ovlivňuje jeho osud. Člověk si začíná uvědomovat tento duchovní gen. Konec konců, tato touha, která v něm nyní byla odhalena, tato touha po duchovním dosažení, tento nový cíl, který je nad tímto materiálním životem, rozhodně mění všechno.

Otázka: Je známo z genetiky, že vlastní kvality zaznamenány v DNA určují, co se v dítěti rozvine. Existují u člověka i nějaké další geny?

Odpověď: Ano, je zde rovněž duchovní DNA. Duchovní gen, Reshimo, je informační náboj, který je vložen do každého člověka, či spíše do jeho touhy, určuje, jakou formou se tato touha bude rozvíjet.

Otázka: Je tato informace zaznamenána v člověku při jeho narození?

Odpověď: Dokonce ještě dříve. Konec konců, pokud se kapka semene započne rozvíjet, to znamená, že existovala duchovní informace, která zapříčinila tento rozvoj. A právě tato informace vede muže a ženu ke kopulaci, vloží do nich touhu mít dítě nebo jim zařídí neplánované těhotenství.

Existuje duchovní systém, který určuje, jak se každá touha v něm zahrnutá musí rozvíjet. Touhy jsou propojeny do jedné sítě, která je nutná k dosažení daného stavu nazývaného konečná náprava. Tato síť sestává z mnoha tužeb, které patří všem lidem na světě.

Tato síť neustále pokračuje ve svém vývoji. Na základě toho tato síť rozhoduje co se stane s každou jednotlivou touhou v daném okamžiku, jestli se ponechá bez realizace v tomto světě nebo se zrealizuje jako osoba, muž, nebo žena, a v jaké podobě.

Ukazuje se, že duchovní systém určuje podobu našeho materiálního života na této zemi na základě potřeby dosáhnout konce jeho nápravy v dokonalé formě

A Bůh stvořil ženu

Otázka: Je-li ženská podstata počátkem všeho, existuje muž pro ženu?

Ano, Stvořitel nestvořil muže. Stvořil ženu „z Adamova žebra“, jak se praví v Tóře. Je jen nezbytné tato slova interpretovat přesněji.
Adam je charakteristika Stvořitele , kterou Stvořitel zamýšlel jako vztah k budoucímu stvoření, k ženě. A tak je přirozené, že ženská část, která chce dosáhnout splynutí se Stvořitelem, motivuje mužskou část ke společnému úsilí na sjednocení, což vede k objevování světa. Zdá se, jako by to byla jeho destrukce, ale není. Spíše se jedná o typ korekce poté, co jsou objeveny nedostatky a chyby, které jsou skryty v hloubce spojení mezi námi.

Adam a Eva objevují hloubku poničeného spojení. Činí tak nevědomky. Poté co mystérium ženství začíná být postupně objevováno. Eva je ženská přirozenost, která chce dosáhnout plné podobnosti, plného splynutí se Stvořitelem skrze víru, že je to možné, ale bez pochopení toho, že něco je skryto v hlubinách touhy.

V Adamovi nebyl žádný pohyb, žádná snaha přijmout všechno světlo uvnitř sebe. A pouze ženská přirozenost to v něm může probudit. Bez ženské podstaty by „chodil po zahradě nahý“, jak se píše, a „zpíval svou vlastní píseň“. Zůstal by ve stavu Katnut (malosti) a nechtěl by nic jiného.

Objevení ženské podstaty uvnitř Adama, je objevením nesmírné touhy uvnitř něj po dosažení Stvořitele. Aby dosáhl Stvořitele, musí skutečně objevit jeho podstatu, jak protikladný a jdoucí proti vlastnostem Stvořitele on sám je. Tak byl pro Adama a Evu přichystán „hřích Stromu Poznání“. A tímto způsobem byl  objev nesmírného egoistického potenciálu v nich počátkem celého lidského rodu.

A od toho okamžiku dále se začaly objevovat taková spojení mezi ženskou a mužskou přirozeností, touhou přijímat (ženská přirozenost) a záměrem dávat (mužská přirozenost), která byla už oděna do nové formy duší kabalistů.

Sledování seriálu vede k depresi

Zpráva: Sledovat televizní seriály on-line se v posledních letech stalo módní. Tato možnost přitahuje pozornost mnoha lidí a vede k novému druhu závislosti.

Moderní globální síť umožňuje snadno najít spoustu filmů a dalších zábavných programů. Volno nyní lidé tráví, aniž by vypínali obrazovku, sledováním televizních seriálů prostřednictvím internetu.

Tento trend napomáhá rozvoji deprese a závažných psychických a duševních poruch. Studie ukazují, že mezi depresí a přenosy, které lidé sledují v televizi, existuje přímá souvislost.

Takové trávení času vytváří v jednotlivcích pocit osamělosti. Čím více se respondenti dívali na televizní pořady, tím více byli náchylní k depresím a osamělosti. Seriály zrodily závislost.

Poznámka: V blízké budoucnosti, kdy lidé budou mít více volného času, bude toto obecně nejvíce uznávaná zábava. Pouze utrpení pozvedne člověka z pohovky a hodí jej do náručí společnosti! Šířením metodiky integrálního sbližování připravíme prostředí, do kterého všichni milovníci „pohovek“ přijdou.

Nemoc je důsledkem egoismu

Otázka: Proč jsou zapotřebí nemoci a lidské utrpení?
Odpověď: Je to důsledkem nenapravenosti společného egoismu. Dokud existuje v duších, potom budou i napravené duše, nacházející se v plném spojení s nenapravenými, cítit strádání.
Otázka: Dá se nějak pochopit, proč je zapotřebí utrpení pro kabalisty- učí se, jak se pozvednout nad svou živočišnou úrovní. Ale proč to přichází obyčejným lidem?
Odpověď: Všichni se nacházíme v kolektivní závislosti, jsme jediná substance – duše, přání dostávat. Pokud je toto přání „kvůli sobě“- trpíme, pokud je „kvůli Stvořiteli“, to jest je podobné světlu – dostáváme potěšení.
Otázka: Není to drsné, naplňovat nešťastná stvoření utrpeními?
Odpověď: Stvořitel vnímá pouze náš konečný stav. Jeho řízení pochází z nezbytnosti nás přivést k plné nápravě, dokonalosti.

Sedm hladových let

Baal Sulam, Předmluva ke spisu Talmud Eser Sefirot (TES): Výrok mudrců: „Ten, pro něhož je jeho Tóra jeho řemeslem.“ V práci s Tórou se poznává velikost víry člověka, neboť slova „jeho řemeslo“ („umanuto“ אומנתו) se skládá ze stejných písmen jako slova „jeho víra („emunato“ אמונתו)  Je to podobné tomu, jako když člověk, který důvěřuje svému příteli, mu půjčuje peníze. Možná že mu věří pouze na jeden groš a jestliže přítel prosí dva groše, on mu je odmítne půjčit. A možná že mu uvěří na sto grošů, ale nikoli více. Snad mu uvěří do takové míry, že mu půjčí polovinu svého majetku, ale nikoli majetek celý. A třeba to bude i tak, že mu beze stínu strachu svěří celý majetek. Tato poslední varianta je považována za úplnou víru, zatímco předchozí případy jsou považovány za víru nikoli úplnou, nýbrž částečnou.

Peníze jsou pouze příkladem. Obecně jde o to, jestli jsme připraveni se pro přítele vzdát všeho, co máme. Tohle Baal Sulam nazývá „dokonalou vírou“.

Otázka: Co to znamená „vzdát se všeho co mám“?

Odpověď: Jde o pocit. Pro přítele jsme připraveni vzdát se toho nejdražšího – možnosti vstoupit do duchovna. A pokud nejsme připraveni, pak nedokážeme pracovat ani před Stvořitelem. V takovém případě nemáme víru a v souladu s tím jsme odpojeni od duchovního světa.

Otázka: Proč se to nazývá „vírou“?

Odpověď: Pod vírou se rozumí odevzdání, síla sebeanulování, vzdání se toho, že myslíme pouze na sebe. Nemusíme ale zkoušet vykonat to samostatně – síla odevzdání přijde pomocí světla vracejícího se ke Zdroji, pokud se o to budeme snažit žádat. Proto je zapotřebí vynakládat úsilí, abychom se stali částí skupiny. Potom díky závisti, chtíči a ambicím uvidíme, že přátelé už toho dosáhli a dostaneme přání být stejní. Ale pokud ne, utrpení nás k tomu dotlačí a my stejně budeme chtít přejít od síly dostávání k síle odevzdání.

Po celém světě dnes prochází vlna krizí, která je koncem současné fáze vývoje. Co jsme v této fázi obdrželi? Na jednu stranu se hodně lidem život polepšil. Už nejsou chudí, ze kterých není co vzít, kromě samotného života. Dlouhou dobu jsme věřili v kapitalizmus – jinými slovy věřili jsme v to, že pomocí egoistických motivací se dá dosáhnout úspěchu. Proč ne, ať se každý snaží vzrůst, samozřejmě, že v souladu se zákonem a v přesných hranicích. Každému je poskytnuta svoboda: můžeme se zabývat průmyslem, obchodem, bankovnictvím, vývojem technologií atd. Zkrátka „jdi a dosáhni úspěchu“. Ve výsledku jsme vyrazili na tuto cestu ve snaze získat štěstí a vynaložili na ní hodně úsilí.

Ale na druhou stranu teď máme prostředky, dostáváme vzdělání, vlastníme nemovitosti, cestujeme, zvykáme si na bohatství. Teď jsme ale na rozdíl od chudých citliví k úderům.

To je důvod, proč „sedm hladových let“ přichází po „sedmi sytých letech“. Kdysi žili židé v Egyptě velmi dobře, pod vládou dobrého krále, který jim poskytoval nejlepší podmínky. Pokud bychom faraona té doby přirovnali k nynějšímu prezidentovi, Josef by byl tedy premiérem s neomezeným pověřením. Nikdo proti němu nesměl říct ani slovo. Tak Stvořitel povýšil celý národ, abys „ztloustl, zlaskavěl“ – a pak začal odstraňovat „tuk“ přebytku a židé na sobě velice dobře pocítili vývoj.

Vždyť snížení zisku a ztráta základního kapitálu jsou dvě různé věci. Nevydělat tisícovku je jedna věc, jiná věc je ztratit stovku. Tato ztráta v nás vyvolává větší lítost, než ta tisícovka, kterou jsme viděli jako potenciální výdělek, protože stovku už jsme měli v ruce. Delší dobu budeme cítit její ztrátu, zatímco tisícovka v nás nezanechá takový pocit nadlouho.

Proto je v dnešní době lidstvo pozvednuto na vysokou materiální úroveň a nyní začíná „odstraňování tuku“. Vrstvu po vrstvě, dokud se nedojde až na „maso“, dokud se neodstraní vše až „do kostí“. Je to „sedm hladových let“ a na konci „deset ran egyptských“, kdy „egypťané“ nenávidí „židy“, nesnášejí je. Jinými slovy – člověk nemůže vydržet válku s vlastním egoizmem, neví co dělat ale naprosto chápe, že právě egoizmus mu nedává nadechnout se.

Dnes máme bankovní systém, průmysl, zdravotnictví, školství – vše, po čem vaše srdce touží. Avšak všechny tyto mechanizmy působí proti nám. Pro doktory a farmaceuty je výnosné, abychom byli nemocní a proto nám vnucují občas pochybné nebo naprosto nezabírající léky. Průmysl a obchod se také změnil v nástroj lži a odsávání peněz. Zkrátka všechny člověkem založené systémy, do kterých vkládal obrovské naděje, se obrátily ve zlo.

A stalo se to za posledních 60-70 let. Není to tak dávno, kdy si lidé mysleli, že směřujeme ke světlé budoucnosti, kde každý bude vlastnit dům, mít práci, bude zdráv, samozřejmostí bude pracovní volno a odpovídající důchod… Ale místo toho, dosáhnuvši určité úrovně, začalo egoistické přání sestupovat a pohřbilo naše naděje. Ve výsledku střední třída mizí a postupně se všechno vrací zpět: elita nahoře a miliardy hladovějících dole. To je „sedm hladových let“.

Práme se, jak to že je to tak? V čem je tu logika? Vždyť elity se musí bát takového vývoje dějin, je tu nebezpečí problémů a nepořádků. Je to pravda, chudí po nich budou požadovat odpověď, nebude to možné zastavit. Co více, elita se nedokáže zastavit – vytáhne z národa všechno možné, nenechají lidem nic, přivedou je k úplné chudobě. Egoizmus jim nedovolí zastavit se, protože takový je program…

Takže právě touto cestou, pozvednutím se k bohatství a propadem do úrovně chudoby, člověk změří své ztráty. Lidé, kteří se povýšili a pak spadli, budou muset popřemýšlet, co se stalo? V uvažování o tom co dále, najednou uvidí: „Náš egoizmus nás požírá. Naše vlastní přirozenost nás nenávidí. Nedovoluje nám uspořádat si vlastní život. A pokud nenapravíme svoji přirozenost – jsme ztraceni“.

Odnese to také část elit, která zůstane po boji o kapitál. Z tohoto pekla nahoře zůstane například stovka vítězů, kteří „utlačí“ pod sebe všechno ostatní. Nebudou žádné přestupové body, lidé a instituce, kteří by mysleli na jiné sociální vrstvy. Mechanizmy vládnutí do značné míry přejdu do virtuality. Ve výsledku si každý člověk položí otázku: „Co teď mám dělat?“ A každý pocítí, jak v něm egoizmus bourá hranici, zuří a dělá všechno, co se mu chce. Naše přirozenost nám nedovolí zajistit životní rovnováhu.

Zdá se, že je to tak jasné: je nutné rozdat část majetků chudým, abychom podpořili jejich existenci. Avšak pomoc mizí beze stopy, jako v Africe. Bez ohledu na to, kolik je přiděleno – zítra nic nezůstává a potřeba pouze roste.

A tehdy lidé „zasténají“ díky odhalenému zlu a pocítí, že nejsou schopni vládnout vlastnímu egoizmu. Jakoby se v nich ubytoval had, který je požírá zevnitř, rakovina, se kterou nejde nic dělat.

Takový je postup rozvoje vnějšího světa. Nemůžeme čekat, kdy to přijde, abychom konečně pověděli lidem o metodice nápravy. My nyní už musíme tuto metodiku šířit.

Jdeme stejnou cestou, ale zrychlujeme čas, rozvíjíme se spolu se Stvořitelem, spolu se skupinou, s příkladem toho, čeho musíme docílit. Vidíme dopředu, k čemu nás přivede vývoj – k jednotě mezi všemi, všichni si budeme rovni, navzájem si budeme pomáhat mít rádi bližního svého jako sebe samotného. Dosáhneme správného rozdělení, založeného na vzdělávání v oblasti integrálních vztahů. Nastavili jsme pro sebe takový ideál a usilujeme o jeho dosažení.

Takže mimo problém, který nás tlačí zezadu, budeme mít ještě jednu hnací sílu, táhnoucí nás dopředu. Přestože nátlak bude obrovský, budeme mít snahu a energii postupovat dopředu – a tou je porozumění, poslání a smysl života. Tento obraz doslova jiskří před námi a zrychluje čas.

Ale tak jako tak, ve výsledku si všichni uvědomí, že egoizmus je zlo, že nás umrtvuje. Uvědomí si to s takovou silou, že lidé bude chtít raději zemřít. Ale ani tohle jim nebude dovoleno. Vždyť s přírodou se nedá hádat, pouze použít metodiku nápravy, která je proto přímo předurčena…

[#104051]

Lekce z článku Rabaše, 02.04.2013