Category Archives: Člověk

Smích pomáhá v životě

Otázka: Je známo, že smích pomáhá v životě. Vědci se domnívají, že smích plní důležitou společenskou funkci a sjednocuje lidi.

Je možné říci, že smích spojuje lidi?

Odpověď: V našem světě je smích projevem uspokojení. Může to být sobecké uspokojení, sarkastické, zlomyslné, naprosto nepřátelské, protože se egoismus projevuje v jednoduché, neskrývané podobě. (Pokračování textu…)

Lumpové uvnitř nás

Otázka:  „Kde jste přišel na to, že člověk vidí v lidech pouze své nedostatky? Ve vrazích – také?“

Odpověď: Ano. Ve všech a ve všem vidíme sami sebe, náš odraz. Proč? Protože vše vnímáme v zrcadle našeho egoismu. Takto je uspořádáno naše vnímání: nemůžeme spatřit, co v nás není. Obraz světa je kreslen uvnitř. (Pokračování textu…)

Co určuje moji budoucnost?

Otázka: Na jedné straně říkáte, že budoucnost závisí na člověku a na druhé straně říkáte, že vše závisí na společnosti. Tak na čem teda závisí moje budoucnost?

Odpověď: Budoucnost člověka závisí na společnosti, která mne utváří a stanovuje mi cíle, ale tuto společnost volím já sám. A výběr není snadný.

Vždyť správná společnost mě přivádí k vnitřnímu rozvoji a předkládá mi potřebu, která je těžce podřídit svoji přirozenost? Ale když si kladu otázku „Proč žiji?“, pak musím najít správné prostředí, které mne bude rozvíjet a já budu mít možnost se do tohoto prostředí včlenit. Originální článek zde. [#222274]

Veškeré stvoření jsem Já

Při správném spojení všech částí do jediné, všechny části musí být spojeny a začleněny do jednoho jediného celku taky, aby společné vědění, společný názor, společná víra s společná „potrava“: vzájemné dávání a přijímání v nich proudilo, aby tento jediný systém srdcí (tužeb) a záměrů (mysli) pracoval správně a každý vnímal celý tento systém. (Pokračování textu…)

Slyšte slova kabalistů

Baal HaSulam říká ve svém článku „Poslední generace“, bod 17: „Kdybych žil na ostrově divochů, které není možno ovládat zákonem, ale náboženstvím, zpochybňoval bych ho a nechal je, aby se vzájemně zničili?“

„Z altruistického pohledu je každý divoch a neexistuje způsob, že by přijal nějaká řešení, pokud to nebude na základě náboženství. Vždyť kdo by váhal a nechal je, ať se sami zničí vodíkovými bombami?“
(Pokračování textu…)

Rodiče a děti: Vzájemné starosti

Otázka: Jak se moudrost kabaly dotýká role matky a jejího vlivu na dospělý život člověka?
Odpověď: V tóře je řečeno, že dítě musí opustit své rodiče a stát po boku svého partnera, založit s ním rodinu a mít své vlastní děti. (Pokračování textu…)

Mimozemské civilizace na planetě Zemi

Otázka: Lidstvo chce vědět, co je mimo naši Zemi. Hledání jiných civilizací je předmětem mnoha knih a filmů a podněcuje lidskou představivost. Proč nás to tak zajímá? Proč se nesoustředíme na svou planetu namísto plýtvání času na jiné planety.

Odpověď: Někteří lidé se o život na jiných planetách vůbec nezajímají a někteří se tomuto tématu zapáleně věnují. Vzpomínám si, že mým dětským snem bylo letět na nějakou hvězdu. A dokonce i poté, co mi bylo řečeno, že bych se nemohl vrátit na Zemi, jsem byl připraven na vesmírnou cestu.

To však byl konec 50. let, doby prvních letů do vesmíru. Proto se každý o toto téma zajímal a snil o tom, že objeví a uvidí, co je na ostatních planetách.

Později tento zájem opadl, protože naše touha se více rozvinula. Na počátku nás tato touha tlačila zkoumat vesmír a opojila nás hvězdnou romantikou, ale pak postupně tato euforie pominula.

Lidé začali být vůči dobývání vesmíru neteční a přestali ho rozvíjet. Vesmír byl dán k dispozici ozbrojeným silám, které ho používají pouze za účelem obrany, tedy v zájmu našeho egoismu, který chce každého ovládat.

Někdy noviny otisknou senzační zprávu o objevení nějakých známek života na jiných planetách. Jsem ohledně toho velmi skeptický a navíc jsem si jist, že vědci nic nenajdou. Ačkoli je dobré, že lidstvo se zabývá možností najít další život ve vesmíru.

Proč to lidé mají zapotřebí? To je velmi zajímavá otázka. Táž síla, která nás rozvinula z neživé hmoty do rostlinné úrovně, poté do živočišné a lidské, nám nedovoluje odpočinout a rozvíjí nás dále. Nutí nás vidět, jednat, ovládat a létat k jiným hvězdám. Ale ve skutečnosti tam nic zvláštního nenajdeme.

Představme si, že jsme přistáli na Marsu. Co tam můžeme najít? Dokonce i když si ve fantazii představíme, že jsme tam našli primitivní formy života, co nám to dá?

Pokud bychom mohli objevit nějakou zvláštní, vysoce rozvinutou civilizaci, pak by k nám mimozemšťané přišli už dávno. Nebo se o nás třeba nezajímají, protože jsme tak primitivní a zkorumpovaní? Tedy v jakémkoliv případě, ať už na jiných planetách život je či není, to pro nás neznamená nic dobrého.

Rozvoj by neměl spočívat v létání z jedné hvězdy na druhou a v zapíchnutí vlajky na nich, jako kdybychom si na tu planetu chtěli nárok a ukázat, že patří pozemšťanům. Je tedy pochopitelné, proč lidstvo ztrácí zájem o zkoumání vesmíru. Vždyť to vlastně k ničemu není.

Musíme se rozvinout úplně jiným směrem, abychom odhalili sílu, která nás pozvedla z neživé hmoty k rostlinné, zvířecí a pak k lidské úrovni. My musíme odhalit tuto sílu v sobě. Nicméně je ukrytá v nás a s její pomocí bude tato síla pokračovat v našem dalším vývoji.

Je zřejmé, že tato síla nás chce vyvinout do další formy, stejným způsobem, jako nás dříve rozvíjela na oné neživé, vegetativní a živočišné úrovni. Podívejme se, jaký je další stupeň našeho vývoje.

To může být velmi zajímavé. Možná budeme schopni podnítit náš vývoj a urychlit ho. A pak nebudeme muset snít o tom, jak dosáhnout nejbližší hvězdy, která je několik světelných let daleko, což je samozřejmě nemožné uskutečnit, protože by to s moderními technologiemi trvalo desítky tisíc let. Namísto toho se rozvineme tak rychle, jak je to možné, a staneme se novými stvořeními.

Stejně jako je dnes rozdíl mezi kamenem a rostlinou, rostlinou a zvířetem, a zvířetem a člověkem, tak stejně tak se můžeme rozvinout dále do naprosto nové úrovně. To bude dokonce ještě úžasnější, bude to speciální vývoj jak v kvantitě, tak – což je ještě důležitější -v kvalitě, mnohem podstatnější než dnešní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.

Zvíře žije podle své přirozenosti a nemění se. Poslouchá instinkty vložené v jeho buňkách a chromozomech a provádí je automaticky. Zvíře nerozvíjí sebe ani okolní prostředí, ale pouze uskutečňuje svůj vnitřní program.

Nicméně lidé jsou stvoření, kterým byl dán program pro jejich vlastní vývoj. Vzešli jsme z živočišné úrovně jako lidoopi a lidoopi se vyvinuli v lidi. Mimochodem, kabalistické knihy o tom hovořily tisíce let před Darwinovou teorií.

Lidé se od lidoopů liší zásadně, jinými slovy náš vývoj je kvalitativně nový. Existuje síla uvnitř nás, nazývaná Stvořitel, která z nás tvoří nová stvoření. Tato síla přebývá uvnitř nás a rozvíjí nás.

Taková síla rozvoje neexistuje na žádné jiné úrovni. Neživá hmota se nemění vůbec. Rostliny se trochu mění v závislosti na roční době. Zvířata se množí a trochu se rozvíjejí, ale pouze podle svého vnitřního programu, zatímco člověk se rozvíjí prostřednictvím rozvoje tohoto programu samotného.

Konec konců, člověk se rozvíjí neustále. Je z roku na rok zcela nový. Každá generace je jako nové lidstvo. Jak je možné srovnávat člověka, který žil před tisíci lety s člověkem, který žije dnes? Moderní lidé mají odlišnou kulturu, vzdělání, pohled na svět, vnímání reality, vzájemné vztahy a prostředí. Odkud takové změny pocházejí? Právě z oné síly skryté uvnitř nás, nazývané Stvořitel.

Tato síla bezpodmínečně stvořila rostliny z neživé hmoty, zvířata z rostlin a lidi ze zvířat. Tatáž síla nyní neustále působí v nás, a odhaluje svůj vývoj v nás. Jinak, dokonce dnes, bychom byli stejní, jako jsme byli před 10 až 100 000 lety.

Ale my nejsme stejní, jsme naprosto odlišní. Možná jsme se moc nezměnili navenek, ale uvnitř jsme velmi odlišní od primitivních lidí ve svém vnímání reality a chápání. Ona síla, která se nazývá nové stvoření, je v nás neustále obnovována, a to nás činí zvláštnější než ostatní.

Proto bychom neměli plýtvat svým časem na rozvíjení neživé, vegetativní a živočišné úrovně, jinými slovy, na budování zvláštních domů či dokonce vytváření osobitých kultur, obzvláště rodiny, která je na živočišné úrovni. Začněme rozvíjet a odhalovat v sobě onu sílu, která nás rozvíjí!

Možná pak budeme schopni tu sílu ovládat, používat jí a směřovat ji do nejrůznějších nových forem. Zkoumejme ji a pak zjistíme, v jakou formu bychom se měli vyvinout a budeme podporovat právě tento rozvoj.

Kabalisté nám doporučují tento směr vývoje a jakýkoli jiný vývoj vždy končím krizemi, zklamáním a ve slepé uličce.

Vaše první kroky

Když se v člověku rozsvítí bod v srdci, přání přiblížit se ke Stvořiteli, je připraven udělat všechno, aby toto přání uspokojil, protože je nejsilnější z existujících v něm přání neživé, vegetativní, živočišné nebo lidské úrovně. Ve velkém napětí člověk přichází do místa, kde studují kabalu, a je připraven přijmout jakékoli podmínky.

Přesto ale ničemu nerozumí, neslyší nic ze studia, jakoby se stáhnul do své ulity, dovnitř sebe. Pečlivě dochází na lekce, horlivě se účastní všech akcí, protože si přeje být mezi přáteli studujícími kabalu. Za nějakou dobu, možná po několika měsících, dostává pocit „pádu“, že se noří do tmy, zoufalství, lhostejnosti, slabosti a člověk nechápe co je s ním.

Je v něm odhalena první, nejlehčí vrstva duchovního egoizmu, kromě toho běžného, který měl dříve, jako všichni ostatní. Tj., pod každodenním egoizmem se začíná objevovat nová vrstva egoizmu – duchovní. Třebaže člověk nechápe co se s ním děje, nevidí moc velký rozdíl proti původním stavům úzkosti apod. Odhalení nové vrstvy egoizmu je výsledkem toho, že studoval kabalu na skupinových lekcích, a tak přes skupinu kabalistů obdržel první dávku „Světla, vracejícího ke Zdroji“. Světlo nás vrací ke Zdroji, ke Stvořiteli, k vlastnosti dávání a lásky, k přátelům a potom k celému světu, postupně narůstajícím nevratným způsobem. Na začátku se v člověku objeví nová vrstva egoizmu, zlá přirozenost, pak se čeká na správnou reakci člověka.

Správná reakce je modlitba – prosba člověka ke Stvořiteli o pomoc k pozvednutí se nad vlastním egoizmem, aby bez ohledu na překážky si byl jistý tím, že egoizmus v něm odhalil samotný Stvořitel. Stvořitel poskytuje člověku takovou možnost se pozvednout nad překážkami, aby se stále nacházel v uvědomění, že neexistuje nikdo kromě Stvořitele a jeho řízení je absolutně dobré (Není nikdo jiný kromě něj a On je dobrý tvořící dobro). Problém začátečníků je v tom, že nemají schopnost sebe ovládat, při odhalení v něm nového přání, změně velikosti přání. Zdá se mu, že svět se hroutí, že metodika není realistická apod. Vzniká hodně nároků, nikoli k sobě, dokonce ani ke Stvořiteli, ale k učiteli a místu, do kterého přišel.

Obvykle, na tomto místě, se hodně lidí vzdá studia a zařadí se do negativních odpůrců. Takové hromadné odchody neexistují v jiných metodikách, protože nikdo nestuduje to, jak opustit vlastní egoizmus. Ve skupině Bnei Baruch učí to, jak „usmrtit“ egoizmus, naší přirozenost a namísto toho obdržet altruizmus, přirozenost Stvořitele. Právě o kabale je řečeno, že tisíc se pouští do studia a jeden dosahuje Světla. Ale těch zbývajících 999, kteří nedosáhli Světla, se nacházejí ve spojení s Ním a jejich odměna je veliká.

Duchovní interakce mezi manželem a manželkou

Otázka: Které síly a duchovní zákony mají vliv na správný vztah mezi manželem a manželkou a jak je možné naučit se je používat?

Odpověď: Správné vzájemné vztahy mezi mužem a ženou jsou uskutečňovány, když se stanou přáteli a vytvoří mezi sebou tytéž podmínky, které existují ve skupině kabalistů. Slyšel jsem to mnohokrát od svého učitele, velkého kabalisty Rabaše.

Pokud manžel a manželka pracují správně jeden s druhým ve vzájemnosti a rostou duchovně spolu, Stvořitel bude projeven mezi nimi a oni se stanou malou skupinou.

Tím se zajisté nevylučuje účast manželky v ženské skupině nebo účast manžela v mužské skupině, ale oni vskutku vytvářejí normální, fyzickou a plnohodnotnou skupinu společně.

Otázka: Znáte nějaké takové dvojice? Jak se k sobě navzájem chovají?

Odpověď: Bylo mi řečeno, že takové dvojice existovaly ve vzdálené minulosti, ale neviděl jsem to ani u svého učitele Rabaše, přestože jeho žena velmi dobře chápala, čím se zabývá, a žili spolu 65 let. Dokonce ani jeho otec, velký kabalista Baal HaSulam nebyl spojen se svou ženou tímto způsobem.

Rabašovi studenti o to částečně usilovali, jelikož se ale nedostávalo času ani energie k začlenění duchovní energie mezi nás, učili jsme se více v mužské skupině a ženy studovaly odděleně.

Byli jsme první skupina, která pronikla do moudrosti kabaly dosažením vyššího světa, a proto jsme neměli dostatek sil, trpělivosti ani smyslu pro vytváření vazeb tohoto druhu v rodině. Byli jsme průkopníky ve studiu a dosahování moudrosti kabaly, a tak v jeho době nic nešlo hladce.

Otázka: Bylo by správné, aby muž a žena nejprve objevili onu druhou polovinu v sobě navzájem a teprve pak se spojili a směřovali společně ke Stvořiteli?

Odpověď: Ne, není nutné nic oddělovat. Je naprosto možné uspět při objevování druhé poloviny, konkrétně prostřednictvím skupiny a ne ve spojení mezi vámi. Existuje zde mnoho různých možností.

Nyní se nacházíme v přechodném období, ve kterém velké a stále narůstající masy lidí začínají studovat moudrost kabaly, a proto neexistuje způsob, jak si být zcela jist, jestli musíme přímo jednat vzájemně s manželkou nebo s manželem a pak ve skupině, nebo naopak, nejprve ve skupinách a pak jeden s druhým.

Žena – záhada přírody

Žena je záhada přírody, protože symbolizuje naše přání získávat. Toto přání je uvnitř nás skryté a odhaluje se pouze v míře, ve které odhalujeme Stvořitele. Z toho vyplývá, že pokud se snažíme odhalit Stvořitele, začínáme potom rozumět ženské přirozenosti. Nedokážeme pochopit ženu, dokud nepochopíme tuto pravdu, protože ženská přirozenost je vytvořena Stvořitelem. Je to jediné jeho stvoření „a stvořil Bůh ženu“. Muž je něco, co se jen málo vzdálilo od Stvořitele a existuje v našem světě jen proto, aby oplodnil ženu, naplnil ji a připravil podmínky rodit. Výsledkem spolupráce ženského přání dostávat a mužského přání dávat (bod v srdci), vzniká společný napravený stav – jejich dítě.

Stane se to v momentě, kdy je ženská přirozenost připravená k nápravě. Muž tady má roli zprostředkovatele. Proto je žena, ženská přirozenost, přání dostávat, záhada přírody, která postupně kabalistovi odhaluje, nakolik je protikladná Stvořiteli a nakolik je možné ji učinit Stvořiteli podobnou.

[192059]

Strana 1 z 512345