Odpověď: Mezi prací muže a ženy není žádný rozdíl, protože oba jsou přání přijímat potěšení; oba jsou egoisté. Každý z nich musí pozvednout význam cíle, myšleno odhalit vyšší sílu a její spojení se všemi lidmi, aby odhalili duchovní svět.  

Když cítím význam cíle, anuluji své ego a odmítnu různé věci, které se zdají k jeho dosažení překážkami. Nepřestanu se těšit z jídla či života, neodmítám nic z tohoto světa, pracuji však pouze na důležitosti cíle.

Říkáme, že náš svět je pro nás důležitý a plný velkých potěšení, ale duchovní svět je pro mě mnohem důležitější a atraktivnější. Ukazuje se, že podle stupně této důležitosti, zdánlivě nevnímám vše, co mě dosažení duchovna brání. Tímto způsobem postupuji.
[40830]
Z úvodu k přednášce z 08/03/11, “Dosažení rovnováhy”

Otázka: K odhalení vyšší síly je zapotřebí vyjít z našeho nitra, z nitra našeho egoismu. Děláme to pro sebe, abychom získali věčné potěšení. Není to tím nejegoističtějším, co vůbec může být?

Odpověď: To je pravda! Přirozeně, všechna naše jednání jsou čistě egoistická. Nezáleží na tom, jak moc si nalhávám, že se chci s ostatními spojit, dosáhnout lásky k bližnímu, to vše je jen pro mé osobní potěšení.

Avšak uprostřed se děje něco výjimečného, něco, čeho si nejsme vědomí. Když dráždíme jeden druhého: „Sjednoťme se! Zpívejme a tančeme! Studujme společně!“ probouzíme vyšší sílu. Ovlivňuje nás a mění dokonce i bez našeho záměru. To je navýváno „Segula“, „zázračná vlastnost“ vyššího Světla.

A pak najednou cítím: “Skutečně? Opravdu se chci změnit? Proč tak najednou? Neblázním? Odevzdávat? Skutečně milovat? Myslet na druhé? Co se pak stane se mnou?”

Najednou začnu cítit, že myslet na ostatní se pro mě stává důležitější. Zatím se v této vlastnosti nenalézám, ale začínám toužit po tom, aby tomu tak bylo. Předtím než zamítnu byť jen tuto myšlenku, postupně dojcházím do stavu, kdy si opravdu přeji dosáhnout kvality odevzdání a lásky k bližnímu.

Proč tak najednou? Je to proto, že mě ovlivňuje Světlo. To je nazváno zázrakem, na který odkazujeme jako: “Světlo, které přichází, napravuje. ” To samé Světlo, které nás stvořilo k tomu, abychom přemýšleli jen o sobě, nás změní. A to je zázrak “zázrak vyjití z Egypta.”

Když k tomu dojde, cítíme, že se něco změnilo, něco uvnitř nás přecvaklo. To změní celé mé základy, můj přístup k světu, můj pohled na svět a lidstvo a mé myšlenky o komkoli. Najednou se stanu svým absolutním opakem. 

To je akt stvoření, Stvořitelův čin. Stvořitelovi činy vidíme v pocítění naší vnitřní revoluce. A to je důvod, proč celý tento proces, který prožíváme, je označován jako práce Stvořitele. Vždyť my pouze vyvoláváme tento čin a Stvořitel jej uskutečňuje.

Takže nemějte obavy, buďte otevření: Opravdu nechceme nic jiného, než dostávat potěšení a myslet na sebe, a stále jsme uvnitř všichni egoisté, bez ohledu na to, jak krásná slova používáme. Avšak Světlo přichází a mění nás podle našich činů při studiu, šíření a sjednocování.

Nechť Světlo pracuje!
[36809]
Z 1. lekce, Metzoke Dragot Congress 2/24/2011

Otázka: Co je skupinová příprava na lekci a jak vyvolá Obklopující světlo ve větší míře?

Odpověď: Skupinová příprava na leci vyžaduje, aby na sebe každý převzal odpovědnost za celou skupinu. Co je myšleno principem „Když nejsem za sebe, kdo je za mě?“ Znamená to, že jsem odpovědný za probuzení skupiny a tímto způsobem nakláním váhy za celý svět k poháru milosrdenství. 

Musím se ujistit, že moji přátelé nikdy nezapomenou cíl. Proč jsme tu? Kterého stupně dosáhneme? Snažíme se dosáhnout stupně “člověka” (Adam), podobnosti Stvořiteli. Musí to pro nás být nekonečně důležité. Pak nezapomeneme, co se děje během vyučovací hodiny a nebudeme rozptylováni cizími myšlenkami. 

Musím se ujistit, že je tomu tak u všech mých přátel. Pomáhám každému držet směr tím, že se o ně starám. Díváme se na poměrně rychlý proces na cestě k úspěchu, pokud bude takto pracovat celá skupina. 

Jednotlivec může uspět pouze tehdy, je-li vyvolený, zvláštní duše. My jsme spaseni pouze jednotou. Nevidím tu žádné vyvolené lidi. Každý člověk se domnívá, že pro něj existuje individuální cesta. Nicméně se zcela mýlí, především v naší době není vyvolených potřeba. Naopak, dnes se musí do procesu nápravy zapojit masy.

[36715]
Z 1. části denní lekce kabaly 1/3/2011, Rabašovy spisy

Shamati #1, A pouze má-li ten člověk opravdovou touhu, dostane pomoc Shora. A je mu neustále dokazováno, jak se ve svém současném stavu mýlí. 

Co je to pomoc Shora? To je, že jste neustále tlačeni do své vlastní vnitřní špíny, do svého egoismu, a je vám ukázána vaše vlastní bezvýznamnost. To je to, co Stvořitel dělá: Neustále člověku ukazuje obrovskou, černou tmu uvnitř něj, skládku smetí v jeho myšlenkách, touhách, záměrech a kalkulacích. 

Proč? Je to pouze proto, aby v něm vznikla potřeba po Stvořiteli, aby ho přivedl ke stavu, ve kterém nebude schopen vystát svůj vlastní zápach. Aby to udělal, je nezbytné ho neustále vytrhávat z tohoto pocitu a ukázat mu jinou existenci —tu, která je trochu výše, jasnější a vyšší než jeho egoismus. Pak mu musí být zas a znova ukázána tvář – nejdříve do jeho egoismu: Podívej se na sebe, pohleď kdo jsi.  A pak musí být zase lehce vytáhnut z té bažiny, a pak znovu strčen hlavou dolů. 

Takhle se to všechno děje dokud člověk nepocítí, že opravdu nemá žádnou „svatost“ nebo duchovní čistotu, a že všechno přichází jen z jeho osobní, malé, egoistické bytosti, která v něm byla stvořena a ve které byl stvořen on. 

Ačkoli příležitostně dostává oživení Shora, což ho každým okamžikem oživuje, ale později padá do místa nízkosti. 

Samozřejmě, to vše jsou Stvořitelovy činy. Ale na tom nezáleží, protože člověk je nad sebou a uvnitř sebe cítí. Vše co jsme, jsou pocity. Není ničeho jiného kromě pocitů a my pouze zjišťujeme, co cítíme. Mysl pocity pouze doprovází.

Nicméně, to je to, co mu způsobí, že dojde [nakonec] zjištění, že pouze Stvořitel mu může pomoci a přivést ho blíže [k dokonalosti]. Tato potřeba či žádost o dokonalost postupně dozrává uvnitř nás přesně z těchto opačných stavů. 
[34357] 
Ze 4. lekce Berlínského kongresu 1/29/11

Kabala nemluví o našem imaginárním světě, ale o nápravě duše a jak dosáhnout skutečné reality. Skutečnou realitou je Kli, ve kterém  je vnímán Stvořitel na základě určitého stupně sepětí s Ním. 

Kli nebo duše je rozdělena do dvou částí: Israel, část, která usiluje o spojení se Stvořitelem, k cíli, a národy světa, což je část, která toho není schopna. Cítíme jisté toužení odhalit Stvořitele. Věda kabaly je dle definice metoda k odhalení Stvořitele stvoření. Jinými slovy, hovoří o odhalení vlastnosti odevzdání a lásky v samotném stvoření. 

Abychom měli možnost cíle dosáhnout, lidé, kteří mají příslušnou touhu se sjednocují ve společném poli Stvořitele. Cítí se být přitahováni navzájem bez toho, aniž by věděli proč, a shromažďují se jako elektrické náboje či kovové štěpiny v magnetickém poli. To se děje tehdy, když dostanou příležitost realizovat metodu nápravy.

Zprvu nevědí, že musí napravit sebe. Jednoduše cítí volání toho nejdůležitějšího, “Pro co žiji? Co je smyslem mého života?” Nakonec porozumí, že všechny tyto otázky vedou k odhalení Stvořitele, Vyšší síly, která konstruuje, podporuje, utváří a kontroluje celou realitu. Není ničeho kromě této síly. 

Tak člověk od otázky kolem smyslu života přichází k otázce jak Stvořitele odhalit. Vždyť odhalení Stvořitele mu dá odpověď na vše ostatní. Tak, aby se přiblížili Stvořitelovu odhalení, se lidé spojují.

Stvořitel je skrytý, a abychom odhalili spíše Jeho než cokoli jiného, míněno odhalili kvalitu odevzdání a lásky, která se nachází vně naší přirozenosti přijímání a nenávisti, abychom vystoupali nad ni, jsem zaveden na jisté shromáždění lidí. 

Společně s nimi začínám rozumět, že otázka o smyslu života mě posune k potřebě odhalit Stvořitele, coby odpovědi na všechny otázky, které jsem si položil a pokládat budu. Odhalení Stvořitele znamená odhalení síly odevzdání a lásky. Může tomu být rozuměno pouze do míry své podobnosti jí, pouze dosáhnu-li též této kvality, kterou je On. 

Musím tuto vlastnost získat, a abych si zajistil její získání, jsem mezi lidmi, kteří mi jsou podobní. Bylo to tak pro mě zařízeno bez možnosti volby. Stvořitel je skrytý, protože kvalita odevzdání je mým opakem. Vzhledem k jejich zásadnímu rozdílu se tyto kvality navzájem necítí, a proto necítím Stvořitele. A je nemožné pracovat vůči někomu, koho necítím. Zcela jistě budu uveden v omyl a klesnu k sebeklamu. 

Proto, namísto toho, aby pracoval s Ním, Stvořitel mi dal na práci mého souseda. Umožňuje mi to provádět skutečná ověřování, dostávat sílu od přátel, a prověřovat se ve vztahu k nim: Nakolik postupuji od nenávisti k lásce?

Z 1. části denní lekce kabaly 2/15/11, Rabašovy spisy

A jak stoupáme po duchovních stupních, zažíváme různé rozporuplné, matoucí stavy, kdy ničemu nerozumíme. Stane se, že je Vám, jako byste úplně ztratili svůj rozum. Nakonec, když jdete od stavu ke stavu, vaše přání se mění.

Mysl je získána společně s přáním; pouze mu slouží. Čím větší touha, tím více vaše mysl roste k tomu jí sloužit, aby ji pomohla naplnit. To je způsob, jakým to funguje.

Když je vaše přání nahrazeno jiným, získáte novou touhu, a vaše  dřívější mysl zmizí. A mezi stupni cítíte, jako kdyby byly všechny informace z vašeho „počítače“ smazány,” a vy už nevíte, jak se řídit. Říkají, že Baal Shem Tov dokonce zapomněl písmena a musel se učit číst „od začátku.“

Je to zvláštní stav. Tímto způsobem je člověku ukázáno, že je jen stroj. Touha zmizí, mysl zmizí, a vy už více nevíte, jak udělat sebemenší pohyb rukou či nohou, a to se nezmiňuji o jménech lidí a věcí, které se dějí kolem vás. 

Může se to zdát jako mentální abnormalita. Ale v tu samou dobu člověk rozumí a vnímá, co vše se mu děje; on jakoby se analyzoval ze strany. Tam se nachází bod, kde cítíte: “Tohle se mi děje. Podívejte se na mě! Zrovna teď jsem prázdná nádoba, která postrádá pocity a rozum. Dostanu nové pocity a novou mysl!”

To je absolutní náhrada. Získáte nový „počítač,” a musíte do něj nahrát nové programy; vše musí být vykonáno od začátku. Tímto způsobem postupujeme.
[30691]
Z dení lekce kabaly 12/24/2011, Rabašovy spisy

Otázka: Co to znamená zařadit se, přidat se do skupiny?

Odpověď: Na jedné straně, přátelé a já se cítíme, že si jsme ve vztahu ke Stvořiteli rovnocenní, protože si rovnocenně přejeme Ho dosáhnout. Avšak my sami jsme rozděleni nenávistí. V tomto případě způsob, jakým každý se všemi ostatními zachází, je způsob, jakým člověk zachází se skupinou. A k začlenění do skupiny člověk musí transformovat nenávist v lásku. 

Skupina je definována dvěma parametry:

1. Skládá se z přátel, kteří touží poznat Stvořitele jako já; nicméně,
2. já je nenávidím.

Jsou-li tyto dvě podmínky splněny, pak cesta k spiritualitě je přede mnou. Po tom všem, jak může tento trojúhelník existovat: Hledají spiritualitu, ale nenávidím je, a je-li tomu tak, jak je možné, že také toužím po Stvořiteli? A pokud o Něj usiluji, jak je možné, že je nejdříve nenávidím?
[34615]
Ze 4. části denní lekce kabaly 2/6/2011, „Podstata moudrosti kabaly“

Myslíme si, že každý má své vlastní záležitosti, své vlastní problémy. “Přeji si dosáhnout spirituality a nestarám se o zbytek světa. Někdy na ně myslím, ale co to v podstatě znamená? Kde je svět, a kde jsem já?“

Zřejmě je to normální egoistická odezva. Ale co můžeme dělat? Máme pouze jednu možnost: Opravdu silně přemýšlet o tom, jak jsme navzájem spojení. Kabala říká, že všichni lidé jsou propojení. Už to cítíme, a dnes už si toho jsme více méně vědomi. 

Zatím ještě nejsou žádné výsledky. Je zřejmé, že vlády stejně jak i jednotlivci, nehledě na to, jak jsou inteligentní, se stále nedokáží změnit a  pokračovat v životě uvnitř jejich osobních, egoistických schránek. Tento problém je však skutečný, celosvětový, a může být rozřešen pouze pokud se spojíme. 

Moudrost kabaly říká, že my všichni jsme samostatná individua svázaná dohromady různými druhy spojení.  Je to enormní, hustý, velmi složitý a velmi mnohostranný systém složený ze sedmi miliard propojených částí.

V tomto systému mohu cítit své „já“ uvnitř sebe a pak vnímám náš svět. Nebo, mohu cítit co je vně mě: ostatní části, pouto mezi mnou a všemi ostatními. V tomto případě budu vnímat vyšší svět vně sebe. 

Je považován za vyšší, protože jsem ovládán tím, co je mi dodáváno od každého jiného.  Vše co se uvnitř mě odehraje, nastane protože pouto od všech sedmi miliard částí vede ke mě. 

Jak tedy vyřešíme stávající problém, který nám příroda nutí? Vypadá to, že musíme najít benevolentní spojení mezi námi, protože je to onen ucelený systém, který nám posílá všechny tyto znepokojující signály.  

To vyžaduje, abychom přesáhlli sebe a začali vnímat okolní prostor. Vně sebe, tam je svět nekonečna. Tak musíme vykročit ven a pocítit pole, které mezi námi přebývá. Nikdo jej nemůže cítit uvnitř sebe. 
[34028]
Ze druhé lekce, Berlínský kongres 1/28/2011