Category Archives: Cesta

Žádám světlo víry

Otázka: Proč se v době Pesachu ve světě více rozkrývá milosrdenství, než soud?

Odpověď: Takto je uspořádán vyšší systém. Není možné v této době působit na nás silou soudu, vždyť sami nemáme žádné síly. Co se dá s námi udělat v takovém případě – ještě hlouběji nás zakopat? Toto se už stalo ve všech minulých činech. 

Teď ale žádáme světlo milosrdenství, světlo víry – síly pro pozvednutí se nad vlastním egoizmem, abychom mohli provádět odevzdávající činy nebo alespoň se nenacházet v otroctví, nebýt pohřbenými pod vlastním egoizmem. 

Všechno toto se dá zkontrolovat pouze zkoumáním vlastních myšlenek a činů, týkajících se skupiny. Podle toho se dá ohodnotit, jestli jsme aspoň trochu vyšli z Egypta nebo vůbec ne.

[#131181]

Z lekce 30.03.2014, článek z knihy „Šamati“

Správce nápravy rozbíjení

2012-03-25_768_wOtázka: Co je špatného na separatismu, pokud jsou jasná pravidla vzájemných vztahů rozdělených částí, jako například rozdělení funkcí v těle člověka?
Odpověď: V rozdělení není nic špatného, až na to, že ho musíme napravit. Už přímo tady vzniká otázka: proč to musím napravit? Je nutné, aby důležitost realizace tohoto činu určovala správný cíl. Nedělám to totiž proto, aby se já dobře cítil – pozvedám se tím na jinou úroveň rozhodnutí. Můj mozek, rozum, city, nesmějí patřit přímo mně osobně, ale musejí byt spojeny se všemi ostatními. Po každém vzestupu na další úroveň měním přístup kontroly svého stavu z individuálního na společenský, pro společné blaho, jako vedoucí týmu, který se stará o blaho všech jeho členů.
Skupina se mi pak rozkrývá v ještě větším egoismu, v ještě silnějším odtržení jednoho od druhého, jako bychom se spolu propadli. A znovu se musím, jako správce týmu, pozvednout na větší úroveň a spojit všechny dohromady.
To je podstata práce, abych mohl být vedoucím, správcem nápravy rozbíjení, jak je řečeno: Pro mě je stvořen svět.

[130928]

Z přípravy na lekci 25.03.2014

 

Malá množství se nasbírají ve velké

Dr. Michael LaitmanJsme výsledkem rozbití. Chceme-li se přiblížit Světlu, duchovnímu životu, podobat se Stvořiteli, pak je to možné pouze prostřednictvím jednoty. Tak procházíme mnoha situacemi, ze kterých se musíme naučit, že bez jednoty nenajdeme sílu, úsilí, myšlenky nebo správná přání. 

Mnohokrát za život člověk říká, že je toho dost a rozhodne se, že od nynějška už to bude brát vážně a každou chvilku zasvětí duchovnímu rozvoji, že využije všech možných prostředků, že přestane marnit svůj život a kazit příležitosti, které nám jsou dány shora.

Avšak hned následující okamžik na tyto myšlenky zapomene. Vidí, když přichází překážky, že jim není schopen čelit. Je to úmyslné, aby se naučil, že pokud se chce držet cesty a udělat pokaždé správné rozhodnutí, musí získat sílu z prostředí.

Tuto sílu může získat, pokud své prostředí považuje za větší než je on sám.  Má-li jednoho přitele, kterého vidí alespoň o jednu úroveň výše než sebe, pak je to jako jednička směrem k nule. To znamená „10“. Pokud má několik přátel, pak toto číslo úměrně roste. 

Nakolik je schopen se anulovat před ostatními, natolik je i bere jako větší než je on sám, a tak od nich může nabýt větších dojmů, myšleno sílu modlit se, jednotu a všechnu duchovní práci. 

Už se vlastně před nimi anuloval, a tak k němu přichází duchovní síla. Prozatím je však tato duchovní síla, sebeanulování, a to samé pole, ve kterém koná společně s přáteli, egoistická  “Lo Lishma” (Ne pro její jméno). V každém případě jsou to správné činy, a to je důvod, proč fungují. 

Neměli bychom je degradovat, vždyť všechna tato malá množství se nasbírají do jednoho velkého světla. Jeho úsilí se akumuluje, aby pozvedal své přátele výše a výše, a to je účelem stvoření, že si přeje, aby dosáhnul s jejich pomocí. 
[82215]
Z 1. části denní lekce kabaly 4/7/2012, Rabašovy spisy

Jedno slovo popisuje celou cestu

Dr. Michael Laitman

Otázka: Pokud Tóra je kniha instrukcí, která vypovídá o duchovní cestě, jak ji můžeme následovat, pokud necítíme nic než tento svět?

Odpověď: Nejprve se musíme pozvednout. Tóra nebyla napsána pro lidi, kteří jsou pod Machsomem (bariéra oddělující nás od duchovnosti). I když nám říká, o různých událostech, jako je egyptský exil, o předcích nebo Babylonu, skutečný význam toho, co se říká, může být odhalen jen těmi, kteří se již zabývají duchovní prací, za Machsomem.

Vše záleží na úrovni odhalení duchovních konceptů. Kniha Zohar, například, vysvětluje slovo Berešit (Genesis) způsobem, který zahrnuje celou cestu, od začátku až do konce.
[75326]
Z 1. části denní lekce kabaly 15/4/2012, spisy Rabaš

Jom Kipur a pokání v každé duši

Dr. Michael LaitmanÚčelem celého procesu, kterým procházíme, je odhalení Stvořitele. Odhalíme ho v činech, které provádí na nás. Z toho důvodu Stvořitel vytvořil systém, zákony, podle kterých existuje a funguje, a člověka v tomto systému. 

Pak dal člověka a systém do pohybu. Člověk má naslouchat vlivu Stvořitele, tomu co se děje uvnitř něj a venku, protože to vše jsou Stvořitelovy pohyby. Jak je řečeno: „Není nikoho jiného kromě Něj.“

Pokud je člověk přesvědčen, že vše přichází od Stvořitele, začne být citlivější vůči všemu, co se děje v něm nebo kolem něj do té míry, do jaké to na něj má vliv. Tak se člověk snaží porozumět tomu, co mu chce Stvořitel zjevit.

Analyzováním všech druhů jednání: dobrých a špatných, těch, které mu jsou blízké a které jsou mu vzdálené, které vnímá jako dobro či zlo, člověk začíná tušit Stvořitelův plán ohledně něho. A když odhalí hlubokou propast mezi ním a Stvořitelem, protikladnost jejich myšlení, začne odhalovat dva protiklady, jeden vůči druhému.

Na jedné straně cítí, že chce jednat podle své vlastní povahy, ale protože už odhalil, že je lepší následovat opak, chápe, že by měl jednat jinak. Takovým způsobem v sobě objevuje zlo, zlovolné myšlenky.

Je však z toho šťastný! Vždyť čím více hříchů v sobě odhalí, čím více úsilí k jejich odhalení vykoná, tím blíže bude ke skutečné modlitbě, myšleno žádosti o jejich nápravu. Žádosti o nápravu se říká „pokání.“

Zlomyslné myšlenky ho nemusí opustit, ale měly by se „přisladit.“ To znamená, že musíme získat nový záměr na všechna naše egoistická přání, která se stanou dáváním. 

K nalezení hříchů a zločinů dojde za pomoci velkého Světla, Světla Chochma (moudrosti), které svítí na člověka a  konfrontuje ho s faktem, jak zlý a opačný je Stvořiteli. Pak, podle svého úsilí, se může přiblížit nápravě.

Všechny nápravy, stejně jako všechny naše hříchy, jsou prací Stvořitele. Nakonec, všechny hříchy a jejich náprava, všechno Světlo, které přitahuje, aby osvětlil zlo a napravil jej, Světlo spojení, je pouze kvůli tomu, aby přinesl uspokojení Stvořiteli. Dostává se k tomu, že odhalením hříchů a jejich pokáním, člověk dosahuje objetí se Stvořitelem a pak splynutí s Ním.  

[56705]
Z 1. části denní lekce kabaly 6/10/2011, Shamati #177

Vyjít ze tmy

Láska a nenávist

Dr. Michael LaitmanOtázka: Kde se nachází hranice mezi tím být si vědom vašich rad a slepým uctíváním Vás?

Odpověď: Touto hranicí je kritická analýza. Člověk, který pracuje správně, s učitelem nesouhlasí a cítí nenávist, nepřátelství a opovrhuje jím, ale současně to překonává a pozvedne se sám nad sebe, akceptuje učitelovy instrukce ze samého dna svého srdce. Úplně se před učitelem anuluje.

Uctívač má pouze jednu stranu mince: Hrbí se bez jakékoli kritiky. Utíká před jakoukoli negativní myšlenkou jako před ohněm. Nicméně to není náš případ. To však také neznamená, že se člověk musí snažit v sobě uměle vyvolávat protest a vzdor. 

Jednoduše se snažte sblížit se se svým bližním a uvidíte, jak moc ho nenávidíte. Nenávist musí být vyjádřena v souladu s potřebou lásky. V opačném případě nebude tvůrčí. Nerozdmýcháváme ji; přijde sama.

V tom spočívá ověřování: láska a nenávist jednají společně, paralelně jedna k druhé, zatímco člověk pracuje v prostřední linii, nad nimi oběma. 
[54691]
Z lekce 9/9/2011, Rabašovy spisy

Jaký bude přechod?

Dr. Michael LaitmanOtázka:  Stojíme na prahu nového stavu. Nastane přechod k němu hladce, nebo bude doprovázen šoky?

Odpověď: Je to něco, co nedokáži předpovědět, protože to záleží na naší svobodné volbě. Věci se mohou vyvinout v obou směrech. Budeme-li postupovat správně, pak se posuneme k pozitivnímu tím, že budeme přitahování dobrem. V opačném případě nás příroda bude tlačit zezadu katastrofami, které mohou zahrnovat i světovou válku.

Doufejme, že si vybereme dobrou cestu. A aby k tomu došlo, musíme dělat „svůj domácí úkol“ nejlépe, jak umíme. Kromě studia musíme to, co jsme dostali předat prací v šíření a vysvětlováním, co se s lidmi děje. Musíme vytvořit náplň a umístit ji všude, včetně internetu a hromadných sdělovacích prostředků. 

Každý člověk, který studuje vědu kabalu, musí myslet na to, jak ji předat dál. Musíme si uvědomit, jak hrozné by to bylo mít tuto možnost, ale neuvědomit si to.

[54543]
Z lekce v New Yorku, 11/9/2011

Příroda netoleruje nerovnováhu

Dr. Michael LaitmanPřibližujeme se  rovnováze s přírodou. Snaží se uvést všechny své části do rovnováhy. Srovnávají se teplotní rozdíly, vítr srovnává rozdíly v tlaku vzduchu, hozený objekt padá směrem k místu, kde dosáhne rovnováhy silou gravitace. Tento proces je zaměřen na rovnovážný stav kdekoli a v jakémkoli ohledu. V jakékoli oblasti, ať už je to chemie, fyzika, biologie atd.., vše je založeno na tomto principu. Vše směřuje k rovnováze, úlevě od tlaku. Vše se podřizuje zákonu entropie. Příroda si přeje se uklidnit. Rozdíly a výkyvy netoleruje v žádných parametrech.

Nakonec vše dosáhne rovnováhy. A nyní zákon přírody vyžaduje rovnováhu v lidské společnosti. Vidíme výbuchy a  nepokoje, což je cesta přírody, která vyžaduje rovnováhu. Neživé, rostliné a živé úrovně už byly na tahu a nyní je na řadě člověk. Uvnitř nás se objevuje touha po rovnováze, avšak být mezi sebou v rovnováze znamená být „jako jeden muž s jedním srdcem.“ Každý můžeme být jiný, ale je tu jedno kritérium: Jsme zavázáni se mezi sebou vzájemně podporovat. 

A ohledně toho se nedá nic dělat: Ať už to chceme či nikoli, příroda vyhraje, protože je to ohromná síla. 

Vystává otázka: Proč nezmizíme jako mamuti a dinosauři? Proč zkrátka neopustíme scénu jako část, která tam nepasuje? Vždyť náš nesoulad s přírodou je mnohem větší, než ten vymizelých dinosaurů. Nicméně, na rozdíl od nich, máme úkol, předurčení, cíl: Musíme se napravit a změnit naši původní povahu. Oni toho nebyly schopní a tak vymizely přirozeně v průběhu evoluce, zatímco my jsme povini uvést se do rovnováhy se stávající fází vývoje. 

To je důvod, proč jsme přešli do stádií, kde náš nedostatek harmonie s přírodou se projeví v těch nejzávažnějších formách, nepovede však k úplnému vyhubení. 90% světa může zmizet, ale někteří lidé i přesto zůstanou, aby změnili lidskou povahu a dosáhli nezbytné rovnováhy. 

To je cíl a není jiné cesty. 
Z 5. části denní lekce kabaly 29/08/2011, “Národ”
[52967]

Cesta bez značek

Dr. Michael LaitmanProblém spočívá v tom, že nechápeme, jak daleko jsme od kvality odevzdání. Každý malý čin nás přibližuje o krok blíže k cíli. Milimetr po milimetru postupujeme na této cestě a ani jeden milimetr nemůže být přeskočen.

Dnes je nám cesta skryta. Například, během tohoto jídla, projdeme skrze 20 – 30 mm z Rešimot (vzpomínek). To je hodně, ale nikdo to nebude cítit. A takto to bude, dokud  nedosáhneme vstupu do duchovního světa. Teprve pak to budeme cítit.

V tuto chvíli je to jakoby jsme jeli do Madridu po dálnici bez značek, kde nevíme jak dlouho ještě budeme muset jet. Proto je pro mě první a poslední metr na cestě do Madridu úplně stejným. Podél celé cesty se nic neděje, jen stejná dálnice, stromy a pole.

Ani si neuvědomujeme, kolik malých činů děláme každou vteřinu, které dohromady tvoří náš pokrok. Není náhodou, že na této cestě neexistují žádné značky a ukazatele najetých kilometrů. Je to proto, aby se člověk naučil přijímat potěšení z cesty samotné. Máte-li postupovat směrem k odevzdání, pak i ve tmě byste měli zažívat radost. V opačném případě jen vyžadujete odměnu.

Z tohoto důvodu by člověk neměl čekat na konec cesty, žádný konec není. Cesta končí, když se pro sebe rozhodnete: „Nemám cíl. Jsem spokojen s tím, co mám. Jediné, co chci, je najít potěšení z odevzdání.“ Odměnu dostanete, když ji přestanete požadovat, a to znamená, že jste dosáhli cíle.
[47122]
Z diskuse při jídle v Madridu 3.6.2011