Přibližujeme se  rovnováze s přírodou. Snaží se uvést všechny své části do rovnováhy. Srovnávají se teplotní rozdíly, vítr srovnává rozdíly v tlaku vzduchu, hozený objekt padá směrem k místu, kde dosáhne rovnováhy silou gravitace. Tento proces je zaměřen na rovnovážný stav kdekoli a v jakémkoli ohledu. V jakékoli oblasti, ať už je to chemie, fyzika, biologie atd.., vše je založeno na tomto principu. Vše směřuje k rovnováze, úlevě od tlaku. Vše se podřizuje zákonu entropie. Příroda si přeje se uklidnit. Rozdíly a výkyvy netoleruje v žádných parametrech.

Nakonec vše dosáhne rovnováhy. A nyní zákon přírody vyžaduje rovnováhu v lidské společnosti. Vidíme výbuchy a  nepokoje, což je cesta přírody, která vyžaduje rovnováhu. Neživé, rostliné a živé úrovně už byly na tahu a nyní je na řadě člověk. Uvnitř nás se objevuje touha po rovnováze, avšak být mezi sebou v rovnováze znamená být “jako jeden muž s jedním srdcem.” Každý můžeme být jiný, ale je tu jedno kritérium: Jsme zavázáni se mezi sebou vzájemně podporovat. 

A ohledně toho se nedá nic dělat: Ať už to chceme či nikoli, příroda vyhraje, protože je to ohromná síla. 

Vystává otázka: Proč nezmizíme jako mamuti a dinosauři? Proč zkrátka neopustíme scénu jako část, která tam nepasuje? Vždyť náš nesoulad s přírodou je mnohem větší, než ten vymizelých dinosaurů. Nicméně, na rozdíl od nich, máme úkol, předurčení, cíl: Musíme se napravit a změnit naši původní povahu. Oni toho nebyly schopní a tak vymizely přirozeně v průběhu evoluce, zatímco my jsme povini uvést se do rovnováhy se stávající fází vývoje. 

To je důvod, proč jsme přešli do stádií, kde náš nedostatek harmonie s přírodou se projeví v těch nejzávažnějších formách, nepovede však k úplnému vyhubení. 90% světa může zmizet, ale někteří lidé i přesto zůstanou, aby změnili lidskou povahu a dosáhli nezbytné rovnováhy. 

To je cíl a není jiné cesty. 
Z 5. části denní lekce kabaly 29/08/2011, “Národ”
[52967]

Problém spočívá v tom, že nechápeme, jak daleko jsme od kvality odevzdání. Každý malý čin nás přibližuje o krok blíže k cíli. Milimetr po milimetru postupujeme na této cestě a ani jeden milimetr nemůže být přeskočen.

Dnes je nám cesta skryta. Například, během tohoto jídla, projdeme skrze 20 – 30 mm z Rešimot (vzpomínek). To je hodně, ale nikdo to nebude cítit. A takto to bude, dokud  nedosáhneme vstupu do duchovního světa. Teprve pak to budeme cítit.

V tuto chvíli je to jakoby jsme jeli do Madridu po dálnici bez značek, kde nevíme jak dlouho ještě budeme muset jet. Proto je pro mě první a poslední metr na cestě do Madridu úplně stejným. Podél celé cesty se nic neděje, jen stejná dálnice, stromy a pole.

Ani si neuvědomujeme, kolik malých činů děláme každou vteřinu, které dohromady tvoří náš pokrok. Není náhodou, že na této cestě neexistují žádné značky a ukazatele najetých kilometrů. Je to proto, aby se člověk naučil přijímat potěšení z cesty samotné. Máte-li postupovat směrem k odevzdání, pak i ve tmě byste měli zažívat radost. V opačném případě jen vyžadujete odměnu.

Z tohoto důvodu by člověk neměl čekat na konec cesty, žádný konec není. Cesta končí, když se pro sebe rozhodnete: “Nemám cíl. Jsem spokojen s tím, co mám. Jediné, co chci, je najít potěšení z odevzdání.” Odměnu dostanete, když ji přestanete požadovat, a to znamená, že jste dosáhli cíle.
[47122]
Z diskuse při jídle v Madridu 3.6.2011

Odpověď: Mezi prací muže a ženy není žádný rozdíl, protože oba jsou přání přijímat potěšení; oba jsou egoisté. Každý z nich musí pozvednout význam cíle, myšleno odhalit vyšší sílu a její spojení se všemi lidmi, aby odhalili duchovní svět.  

Když cítím význam cíle, anuluji své ego a odmítnu různé věci, které se zdají k jeho dosažení překážkami. Nepřestanu se těšit z jídla či života, neodmítám nic z tohoto světa, pracuji však pouze na důležitosti cíle.

Říkáme, že náš svět je pro nás důležitý a plný velkých potěšení, ale duchovní svět je pro mě mnohem důležitější a atraktivnější. Ukazuje se, že podle stupně této důležitosti, zdánlivě nevnímám vše, co mě dosažení duchovna brání. Tímto způsobem postupuji.
[40830]
Z úvodu k přednášce z 08/03/11, “Dosažení rovnováhy”

Otázka: K odhalení vyšší síly je zapotřebí vyjít z našeho nitra, z nitra našeho egoismu. Děláme to pro sebe, abychom získali věčné potěšení. Není to tím nejegoističtějším, co vůbec může být?

Odpověď: To je pravda! Přirozeně, všechna naše jednání jsou čistě egoistická. Nezáleží na tom, jak moc si nalhávám, že se chci s ostatními spojit, dosáhnout lásky k bližnímu, to vše je jen pro mé osobní potěšení.

Avšak uprostřed se děje něco výjimečného, něco, čeho si nejsme vědomí. Když dráždíme jeden druhého: “Sjednoťme se! Zpívejme a tančeme! Studujme společně!” probouzíme vyšší sílu. Ovlivňuje nás a mění dokonce i bez našeho záměru. To je navýváno “Segula”, “zázračná vlastnost” vyššího Světla.

A pak najednou cítím: “Skutečně? Opravdu se chci změnit? Proč tak najednou? Neblázním? Odevzdávat? Skutečně milovat? Myslet na druhé? Co se pak stane se mnou?”

Najednou začnu cítit, že myslet na ostatní se pro mě stává důležitější. Zatím se v této vlastnosti nenalézám, ale začínám toužit po tom, aby tomu tak bylo. Předtím než zamítnu byť jen tuto myšlenku, postupně dojcházím do stavu, kdy si opravdu přeji dosáhnout kvality odevzdání a lásky k bližnímu.

Proč tak najednou? Je to proto, že mě ovlivňuje Světlo. To je nazváno zázrakem, na který odkazujeme jako: “Světlo, které přichází, napravuje. ” To samé Světlo, které nás stvořilo k tomu, abychom přemýšleli jen o sobě, nás změní. A to je zázrak “zázrak vyjití z Egypta.”

Když k tomu dojde, cítíme, že se něco změnilo, něco uvnitř nás přecvaklo. To změní celé mé základy, můj přístup k světu, můj pohled na svět a lidstvo a mé myšlenky o komkoli. Najednou se stanu svým absolutním opakem. 

To je akt stvoření, Stvořitelův čin. Stvořitelovi činy vidíme v pocítění naší vnitřní revoluce. A to je důvod, proč celý tento proces, který prožíváme, je označován jako práce Stvořitele. Vždyť my pouze vyvoláváme tento čin a Stvořitel jej uskutečňuje.

Takže nemějte obavy, buďte otevření: Opravdu nechceme nic jiného, než dostávat potěšení a myslet na sebe, a stále jsme uvnitř všichni egoisté, bez ohledu na to, jak krásná slova používáme. Avšak Světlo přichází a mění nás podle našich činů při studiu, šíření a sjednocování.

Nechť Světlo pracuje!
[36809]
Z 1. lekce, Metzoke Dragot Congress 2/24/2011