Účelem celého procesu, kterým procházíme, je odhalení Stvořitele. Odhalíme ho v činech, které provádí na nás. Z toho důvodu Stvořitel vytvořil systém, zákony, podle kterých existuje a funguje, a člověka v tomto systému. 

Pak dal člověka a systém do pohybu. Člověk má naslouchat vlivu Stvořitele, tomu co se děje uvnitř něj a venku, protože to vše jsou Stvořitelovy pohyby. Jak je řečeno: ”Není nikoho jiného kromě Něj.”

Pokud je člověk přesvědčen, že vše přichází od Stvořitele, začne být citlivější vůči všemu, co se děje v něm nebo kolem něj do té míry, do jaké to na něj má vliv. Tak se člověk snaží porozumět tomu, co mu chce Stvořitel zjevit.

Analyzováním všech druhů jednání: dobrých a špatných, těch, které mu jsou blízké a které jsou mu vzdálené, které vnímá jako dobro či zlo, člověk začíná tušit Stvořitelův plán ohledně něho. A když odhalí hlubokou propast mezi ním a Stvořitelem, protikladnost jejich myšlení, začne odhalovat dva protiklady, jeden vůči druhému.

Na jedné straně cítí, že chce jednat podle své vlastní povahy, ale protože už odhalil, že je lepší následovat opak, chápe, že by měl jednat jinak. Takovým způsobem v sobě objevuje zlo, zlovolné myšlenky.

Je však z toho šťastný! Vždyť čím více hříchů v sobě odhalí, čím více úsilí k jejich odhalení vykoná, tím blíže bude ke skutečné modlitbě, myšleno žádosti o jejich nápravu. Žádosti o nápravu se říká “pokání.”

Zlomyslné myšlenky ho nemusí opustit, ale měly by se “přisladit.” To znamená, že musíme získat nový záměr na všechna naše egoistická přání, která se stanou dáváním. 

K nalezení hříchů a zločinů dojde za pomoci velkého Světla, Světla Chochma (moudrosti), které svítí na člověka a  konfrontuje ho s faktem, jak zlý a opačný je Stvořiteli. Pak, podle svého úsilí, se může přiblížit nápravě.

Všechny nápravy, stejně jako všechny naše hříchy, jsou prací Stvořitele. Nakonec, všechny hříchy a jejich náprava, všechno Světlo, které přitahuje, aby osvětlil zlo a napravil jej, Světlo spojení, je pouze kvůli tomu, aby přinesl uspokojení Stvořiteli. Dostává se k tomu, že odhalením hříchů a jejich pokáním, člověk dosahuje objetí se Stvořitelem a pak splynutí s Ním.  

[56705]
Z 1. části denní lekce kabaly 6/10/2011, Shamati #177

Otázka: Kde se nachází hranice mezi tím být si vědom vašich rad a slepým uctíváním Vás?

Odpověď: Touto hranicí je kritická analýza. Člověk, který pracuje správně, s učitelem nesouhlasí a cítí nenávist, nepřátelství a opovrhuje jím, ale současně to překonává a pozvedne se sám nad sebe, akceptuje učitelovy instrukce ze samého dna svého srdce. Úplně se před učitelem anuluje.

Uctívač má pouze jednu stranu mince: Hrbí se bez jakékoli kritiky. Utíká před jakoukoli negativní myšlenkou jako před ohněm. Nicméně to není náš případ. To však také neznamená, že se člověk musí snažit v sobě uměle vyvolávat protest a vzdor. 

Jednoduše se snažte sblížit se se svým bližním a uvidíte, jak moc ho nenávidíte. Nenávist musí být vyjádřena v souladu s potřebou lásky. V opačném případě nebude tvůrčí. Nerozdmýcháváme ji; přijde sama.

V tom spočívá ověřování: láska a nenávist jednají společně, paralelně jedna k druhé, zatímco člověk pracuje v prostřední linii, nad nimi oběma. 
[54691]
Z lekce 9/9/2011, Rabašovy spisy

Otázka:  Stojíme na prahu nového stavu. Nastane přechod k němu hladce, nebo bude doprovázen šoky?

Odpověď: Je to něco, co nedokáži předpovědět, protože to záleží na naší svobodné volbě. Věci se mohou vyvinout v obou směrech. Budeme-li postupovat správně, pak se posuneme k pozitivnímu tím, že budeme přitahování dobrem. V opačném případě nás příroda bude tlačit zezadu katastrofami, které mohou zahrnovat i světovou válku.

Doufejme, že si vybereme dobrou cestu. A aby k tomu došlo, musíme dělat “svůj domácí úkol” nejlépe, jak umíme. Kromě studia musíme to, co jsme dostali předat prací v šíření a vysvětlováním, co se s lidmi děje. Musíme vytvořit náplň a umístit ji všude, včetně internetu a hromadných sdělovacích prostředků. 

Každý člověk, který studuje vědu kabalu, musí myslet na to, jak ji předat dál. Musíme si uvědomit, jak hrozné by to bylo mít tuto možnost, ale neuvědomit si to.

[54543]
Z lekce v New Yorku, 11/9/2011

Přibližujeme se  rovnováze s přírodou. Snaží se uvést všechny své části do rovnováhy. Srovnávají se teplotní rozdíly, vítr srovnává rozdíly v tlaku vzduchu, hozený objekt padá směrem k místu, kde dosáhne rovnováhy silou gravitace. Tento proces je zaměřen na rovnovážný stav kdekoli a v jakémkoli ohledu. V jakékoli oblasti, ať už je to chemie, fyzika, biologie atd.., vše je založeno na tomto principu. Vše směřuje k rovnováze, úlevě od tlaku. Vše se podřizuje zákonu entropie. Příroda si přeje se uklidnit. Rozdíly a výkyvy netoleruje v žádných parametrech.

Nakonec vše dosáhne rovnováhy. A nyní zákon přírody vyžaduje rovnováhu v lidské společnosti. Vidíme výbuchy a  nepokoje, což je cesta přírody, která vyžaduje rovnováhu. Neživé, rostliné a živé úrovně už byly na tahu a nyní je na řadě člověk. Uvnitř nás se objevuje touha po rovnováze, avšak být mezi sebou v rovnováze znamená být “jako jeden muž s jedním srdcem.” Každý můžeme být jiný, ale je tu jedno kritérium: Jsme zavázáni se mezi sebou vzájemně podporovat. 

A ohledně toho se nedá nic dělat: Ať už to chceme či nikoli, příroda vyhraje, protože je to ohromná síla. 

Vystává otázka: Proč nezmizíme jako mamuti a dinosauři? Proč zkrátka neopustíme scénu jako část, která tam nepasuje? Vždyť náš nesoulad s přírodou je mnohem větší, než ten vymizelých dinosaurů. Nicméně, na rozdíl od nich, máme úkol, předurčení, cíl: Musíme se napravit a změnit naši původní povahu. Oni toho nebyly schopní a tak vymizely přirozeně v průběhu evoluce, zatímco my jsme povini uvést se do rovnováhy se stávající fází vývoje. 

To je důvod, proč jsme přešli do stádií, kde náš nedostatek harmonie s přírodou se projeví v těch nejzávažnějších formách, nepovede však k úplnému vyhubení. 90% světa může zmizet, ale někteří lidé i přesto zůstanou, aby změnili lidskou povahu a dosáhli nezbytné rovnováhy. 

To je cíl a není jiné cesty. 
Z 5. části denní lekce kabaly 29/08/2011, “Národ”
[52967]