Ekonomika je jistě jedním z klíčových faktorů, které rozhodují o tom, zda se nám žije dobře, nebo ne. Kdysi mi někdo řekl: „Peníze nejsou nejdůležitější věcí v životě, ale na stupnici „musím je mít“ je jejich potřeba úměrná potřebě kyslíku.“

V této souvislosti se podívejme na to, co se dnes děje. Za prvé, inflace prudce roste, a to je špatná zpráva pro nás všechny. Ještě horší je, že nevíme, proč prudce roste. Už ji není možné zdůvodnit válkou na Ukrajině, v dohledu není žádná pandemie, která by zastavila světovou ekonomiku, není nedostatek ropy a ani žádný jiný objektivní důvod pro prudký růst cen.

V globální ekonomice probíhá nespočet dalších problémů a změn. Trh práce se mění, stále méně lidí je ochotno pracovat v kancelářích a raději pracují z domova. Dochází k vlně výpovědí. Zaměstnavatelé, kteří byli zvyklí vybírat z mnoha uchazečů, musí někdy platit za to, že lidé přijdou jen na pohovor.

Další změnou je zrychlující se automatizace. Zmenšující se počet lidí ochotných pracovat, zejména na málo placených místech, vlévá olej do ohně robotickému průmyslu a stále více fází výroby zastávají roboti.

I když mají lidé více času, necítí se šťastnějšími. Přestože mají ke své obživě dostatek peněz, chovají se nevyváženě. Přehnaný konzum, zneužívání návykových látek, násilí, deprese, narcismus a mnoho dalších problémů se nakonec najednou obrátí proti nim samotným.

Proto se domnívám, že hlavní příčina rostoucích cen a nesčetných dalších problémů, které jsem právě zmínil, souvisí s našimi vzájemnými vztahy. Ekonomika odráží stav společnosti, a ne naopak. Ekonomika nezpůsobuje sociální krize. Naopak, když dojde ke společenské krizi, pravděpodobně dojde i k ekonomické krizi.

Rozpor je v tom, že čím více se rozvíjíme, tím více jsme zahleděni jen sami na sebe. Když se podíváte na celou přírodu, zjistíte, že čím více se vyvíjí, tím více spolupracuje – což je přesný opak lidstva.

Například vyspělejší živočichové zařazují do potravního řetězce složitější organismy. Vyvíjí se tak komplexní systém, kde přežití a zdraví všech druhů závisí na přežití a zdraví každého jiného druhu.
Dalším dobrým příkladem je náš vesmír. Vyvinul se z oddělených částic vodíku a helia, které zkondenzovaly do rozsáhlých a složitých systémů galaxií, hvězd a planetárních soustav s kanály, které je spojují a přenášejí hmotu po celém vesmíru.

Také lidská společnost se v průběhu staletí pozoruhodně vyvinula a stala se globální sítí, kde každá její část přispívá svými jedinečnými schopnostmi ku prospěchu lidstva. Proč se nám tedy nedaří? Protože nenávidíme myšlenku na naše spojení. Jsme naprosto sebestřední a samotná představa, že jsme závislí na někom jiném, v nás vyvolává hrůzu.

Abychom se vyhnuli závislosti a prosadili se jako vládci, bojujeme proti sobě navzájem. Nemusí to být ani válka mezi zeměmi, my bojujeme neustále: v práci, doma s partnery a dětmi, na cestách, v supermarketu a často i ve spánku. Jsme nešťastní.

Celosvětový hospodářský pokles je odrazem rozvratu společenského. Protože jsme stále více propojení a stále více sebestřední zároveň, protichůdné trajektorie trhají strukturu lidské společnosti. Námi vybudovaná ekonomická struktura se rozpadá, protože jí chybí opora vzájemné podpory a globálních dodavatelských řetězců.

Prudce rostoucí inflace je pouze začátkem našich potíží. Pokud naše vztahy nepozvedneme na vyšší úroveň vzájemného propojení, budeme trpět nedostatkem, který povede k hladu a sociálnímu rozvratu.

Naším úkolem tedy není změnit ekonomiku, ale změnit špatné vzájemné vztahy, které ničí globální i regionální ekonomiku. Ekonomika bude v pořádku, když bude v pořádku společnost, a společnost bude v pořádku, až začneme hledat, jak si můžeme navzájem pomáhat, a ne si ubližovat.

Originální článek zde.

Filed under: Krize | Add Comment →