Poznámka: Italští vědci porovnávali síť galaxií v pozorovatelném vesmíru s neuronovou síti v lidském mozku. Našli mezi nimi velkou podobnost.

Je známo, že lidský mozek funguje díky rozsáhlé neuronové síti, která obsahuje asi osmdesát šest miliard neuronů. Vesmír se skládá z nejméně sta miliard galaxií. Vědci říkají: „Nad tím vším můžeme tušit existenci nějaké vyšší inteligence.“ Dokonce vědci to říkají! „Jsme spojeni s vesmírem. Je možné, že právě z něho k nám přicházejí příkazy.“

Došli jsme tedy k tomu, že vědci – mluví tak… Najednou „Je možné… nějaká inteligence…“. A tak dále a tak dále.

Můžeme říci, že dojetí z pohledu na oblohu plnou hvězd, pochází z toho, že stále existuje jakýsi společný dech, jakési spojení?

Odpověď: Samozřejmě. Obloha je velmi krásná, řekl bych, ukázka našich vnitřních vlastností.

Otázka: To znamená, že obloha je to, co je v nás?

Odpověď: Samozřejmě. Odkud bys to všechno mohl vidět?

Poznámka: Vy říkáte – „samozřejmě“!

Odpověď: Vidíš sám sebe!

Otázka: Vidím sám sebe?

Odpověď: Samozřejmě.

Otázka: A proč ztuhnu úžasem? Téměř každý, kdo vidí toto nebe, tak ustrne. Proč? Co je tam, co vyvolává tento úžas?

Odpověď: To ti takovým mechanickým způsobem ukazují trochu toho, co máš v sobě. Ve skutečnosti vidíš sám sebe uvnitř.

Otázka: A já jsem z toho…?

Odpověď: Ano, trochu tě to udivuje, uchvacuje, dojímá.

Otázka: A co je hlavní, co bych měl vidět uvnitř sebe? Co je nejdůležitější? Co bych měl vidět?

Odpověď: Že máš uvnitř sebe neomezené možnosti, nekonečně mnoho rozmanitých vlastností. A ty je musíš začít nějak spojovat dohromady a získat Stvořitele. Musíme se častěji dívat na hvězdnou oblohu.

Originální zdroj zde.

Filed under: Člověk | Add Comment →