Kouzelný telefon

Žil byl jeden chlapec, obyčejný kluk dnešní doby. Měl počítač, ale snil o mobilním telefonu. A jednoho dne se jeho přání splnilo. K narozeninám dostat malý, hračce velmi podobný, ale opravdový telefon.

Měl z něj náramnou radost a často telefonoval s rodiči. Jednou chtěl opět zavolat tátovi, ale spletl si telefonní číslo a uslyšel ve sluchátku neznámý mužský hlas: „Hovoří s vámi telefonická služba přání.“

Chlapec byl překvapen, ale přesto se zeptal: „Vy plníte přání?“

„Ne“, odpověděl hlas, „my neplníme přání, my je buď měníme anebo odebíráme.“

„A proč?“

„Protože o tom všichni sní.“

A jaká přání měníte?“

„Jakákoliv.“

„I přání zvířat a rostlin?“

„Ano, i jejich přání měníme.“

„A co pro to musím udělat?“

„Nic zvláštního, prostě nám zavolej a požádej nás. Měj se hezky,“ řekl hlas a spojení se přerušilo.

V té době náš hrdina uslyšel žalostné mňoukání koťátka Vasky, který od samého rána nic nejedl. Chlapec vzal z chladničky mléko a nalil ho do mističky. Koťátko se zaradovalo a s chutí začalo pít.

„Zajímavé“, pomyslel si chlapec, „co když zaměním Vaskovo přání mňoukat za přání štěkat? To bude super, štěkající kocour. Takového nikdo nemá.“

A hned své přání zrealizoval. Vytočil poslední telefonní číslo a poprosil neznámého změnit kocourkovu touhu mňoukat na štěkot.

Ale stalo se to, co náš hrdina neočekával. Vaskův čumák se začal protahovat, šedivé pruhy na kožichu mizely a kocourek se proměnil v štěňátko. Když byla proměna završena, štěně začalo hlasitě, nespokojeně štěkat. Chlapec byl v rozpacích.

„Co když se někdo zaměří na mě a bude chtít změnit moje přání? Nebo mi všechna má přání vzít? Tehdy se mohu taky proměnit na psa anebo dokonce zmizet!“

Bylo mu jasné, že je nutné rychle jednat. Okamžitě vytočil telefonní číslo a hlasitě neznámému řekl:
„Přeji si, aby bylo Vaskovi navráceno přání mňoukat.“

A potom, když se štěně proměnilo opět na koťátko, chlapec neoblomným hlasem požádal:
„Přeji si, aby přání měnit cizí přání navždy zmizelo!“

„Dobr…“ snažil se reagovat hlas, ale v sluchátku se ozvalo už jen přerušované pípání.

Kresby: G. Basilaja

Filed under: Děti, Pohádky, Vnitřní práce | Add Comment →