Již od útlého věku nám společnost vštěpuje, že všichni musíme uspět a chtít něčeho dosáhnout. Někteří lidé jsou nakonec velmi úspěšní a někteří se jen tak životem plouží.

V tomto nekonečném hledání se málokdo zastaví a zamyslí se nad tím, co by se vlastně mělo považovat za úspěch v životě. Jak si můžeme sami pro sebe v posledních chvílích života zhodnotit velikost svého úspěchu? S čím bychom měli dojít do cíle, abychom mohli říci: „Skvělé! V životě jsem uspěl!“

Naším vnitřním motorem je touha po potěšení a rozkoši. Proto máme nejrůznější přání a když se nám podaří je splnit, cítíme se spokojeni. Máme existenciální touhy, jako je touha po jídle, sexu, rodině. Máme lidské touhy, jako je touha po penězích, cti, nadvládě a také touhu po vědění a vzdělání.

V každém okamžiku prožíváme touhy, složené z našich vlastností a vlivu prostředí, které absorbujeme. Z přáních si vytváříme cíle. Na cestě za jejich dosažením se obvykle setkáváme s konkurenty a snažíme se zvítězit. Úspěchy se samozřejmě měří ve vztahu k nim.

Margaret Thatcherová byla dcerou majitele malého obchodu s potravinami. Ve svých 24 letech kandidovala do parlamentu a prohrála. Nevzdala se svého cíle, až se jí nakonec podařilo dosáhnout postu britské premiérky a stala se známou jako „železná dáma“. Pro mnohé je symbolem člověka, který si svůj úspěch vybudoval sám od základu.

Naproti tomu lidé, kteří se narodili se „zlatou lžičkou v ústech“ a dosáhli vysokých pozic díky protekci svých rodičů, jsou osobně považováni za méně úspěšné v životě. Z toho vyplývá, že úspěch vzniká podle míry osobních investic a úsilí. Jak postupujeme životem, touha uspět se stále více vyjasňuje, zostřuje a soustřeďuje k cíli. Bez překonávání překážek na cestě neprojdeme vnitřními změnami, nedojdeme k budování sebe sama.

V průběhu dějin existovali lidé, kteří toužili být jedineční a prožít život naplno. Jejich cílem bylo prozkoumat tajemství samotného života, tajemství úspěchu z pohledu shora dolů. Ti samí jedinci si kladli otázky: jsme zrozeni, abychom žili a zemřeli jako všichni ostatní tvorové na světě, nebo existuje něco vyššího, co můžeme dosáhnout během svého života na zemi? Existuje nějaký věčný cíl, který nám zůstane v rukou i po smrti těla? Co nám zůstane po tom všem – po rodině, bohatství, úctě, postavení, odborných znalostech, vzdělání – po všech těchto věcech, které si nemůžeme vzít s sebou, až opustíme tento svět?

Obvykle lidé o úspěchu na této úrovni neuvažují z prostého důvodu: na tak náročné otázky neexistují otevřené odpovědi. A pokud je tomu tak, proč bych se měl do takových otázek pouštět? Je lepší plynout s vývojem bez přehnaného zkoumání. Prostě si stanovit cíle, investovat, dosáhnout, uspět v životě jako každý. Jíst, pít, užívat si, jako by nebylo zítřka, protože zítra můžeme zemřít.

Takto jsme žili z generace na generaci, ale dnes už začínáme pozorovat změnu. Stále více lidí si klade otázku, jaký smysl má všechen ten úspěch, když je předem jasné, že život končí všem?

I nejpokročilejší vědecké objevy posilují existenci něčeho, co přesahuje schopnost vnímat svými smysly, co přesahuje to, co dnes popisujeme jako neměnnou realitu. Vysvětlují, že obraz, který vnímáme, je zcela subjektivní, a kdybychom byli jiní, pravděpodobně bychom vnímali i jiný obraz reality.

Skutečný prostor úspěchu je otevřen těm, kteří nechtějí žít nadále jen pro život, ale těm, kteří usilují o odhalení širšího obrazu, vyšší reality přesahující naši úzkou existenci. Toto zkoumání nás dovede ke skutečnému úspěchu. Naučíme se a pochopíme, že existuje kolosální mechanismus, obklopující náš život a náš svět, velký systém, který nás řídí a vede. Tento cíl nás do hloubky připravuje na to, abychom se z živočišné úrovně vyvinuli na úroveň lidskou, abychom vstoupili do širokého světa věčnosti a pochopili, proč existuje.

Originální článek zde.

Filed under: Práce | Add Comment →