Zdá se, že rostoucí inflace všechny zaskočila. Dubnová míra inflace v USA ve výši 8,3 % sice představuje zpomalení ve srovnání s předchozími měsíci, ale stále je příliš vysoká na to, aby nás uklidnila.

O moc lepší situace není ani v eurozóně, kde inflace vzrostla na 8,1 %. Ceny rostou po celém světě a nikdo neví, jak je zastavit. Řetězová reakce zdražování s největší pravděpodobností způsobí, že ceny porostou v několika kolech, a nedostatek plynu, pšenice, ropy, polovodičů a dalších produktů situaci jen zhorší. Skutečně se blíží velký průšvih.

Problém spočívá v tom, že některé z produktů, jejichž dodávky byly omezeny, jako například polovodiče, pšenice a plyn, jsou základem světového průmyslu a výroby potravin. Pšenici potřebujeme na výrobu většiny potravin. Plyn a počítačové čipy potřebujeme na výrobu téměř všech produktů. Jejich absence proto brzdí celou světovou ekonomiku a produkci potravin.

Jako první to odnese Afrika a možná i velká část východní Asie. Miliardy lidí budou hladovět, miliardy!

Hlad je však jen začátek. Hladoví lidé se nezastaví před ničím. Když hladoví celé národy, vypuknou války a konflikty přejdou v násilí. Katastrofa, která se právě začíná rozvíjet, může být horší než naše nejhorší noční můry, něco, co si ani nedokážeme představit. Kromě katastrof způsobených člověkem můžeme očekávat také přírodní pohromy, jako jsou záplavy a požáry, které budou pustošit celý svět.

Jednou z věcí, kterou by lidé mohli udělat, je začít si dělat zásoby základních potravin. Nemyslím si však, že to příliš pomůže, protože nás čeká dlouhodobá krize, nikoliv situace, která skončí během několika týdnů.

Pokud nám může něco pomoci, pak je to uvědomění si, že jsme všichni na jedné lodi. V současné době je loď děravá a rychle se potápí. Tyto díry můžeme nechat zmizet, pokud se spojíme a budeme spolupracovat na všech úrovních, od té nejvíce osobní až po mezinárodní.

Spolupráce však vyžaduje uznání naší vzájemné závislosti a především důvěru. Bez těchto dvou věcí se budeme i nadále pokoušet pomáhat jen sami sobě a v důsledku toho se všichni potopíme.

Pokud navíc začneme spolupracovat a myslet spíše na společné dobro než jen na to své, zjistíme, že nám vlastně nic nechybí. Už před vypuknutím rusko-ukrajinské války jsme vyhazovali nejméně třetinu potravin, které jsme vyprodukovali. Jinými slovy, jídla je dostatek, ale chybí ochota se o něj podělit, a to je skutečný důvod hladu i všech dalších problémů, které zažíváme.

Tato krize nás naučí, že uspět můžeme jen tehdy, když budeme pracovat společně pro všeobecné dobro. Za každou lekci se však platí. Čím dříve se poučíme, tím nižší bude daň. Čím déle budeme otálet, tím bude daň vyšší a lekce bolestivější.

Filed under: Krize | Add Comment →