Pokaždé, když svět prožívá velké otřesy, vzniká touha navázat dobré vztahy mezi všemi lidmi. Kdykoli stát prochází vnitřní krizí, vzniká touha sjednotit všechny části národa. A přesto náš život vede od jednoho zklamání k dalšímu.

Co nám tedy chybí na cestě ke spokojenosti a štěstí?

Problémem je, že lidé jsou od přírody sobečtí. Myslíme jen na sebe, staráme se jen o své vlastní dobro a využíváme druhé pro své vlastní potěšení. I přesto, že usilujeme o vytváření vzájemného pouta mezi lidmi, zakládáme organizace a metody na podporu tohoto cíle, naše výkony postrádají sílu překonat lidskou přirozenost, tj. v srdcích upřednostnit lásku k druhým před láskou pouze ke své osobě. Z tohoto důvodu nemá naše úsilí o rozvoj mezilidských vztahů dlouhého trvání.

Abychom uspěli, potřebujeme zvláštní sílu, něco nadpozemského, jakýsi zázračný mechanismus, který nás dokáže pozvednout z naší sobecké přirozenosti k té vyspělejší a vznešenější – k lásce k ostatním, k něčemu zcela novému.

Jsme součástí evolučního procesu. V posledních desetiletích se svět stává celistvým systémem, v němž se všechny jeho prvky vzájemně propojují, jsou provázané a na sobě závislé. My lidé, se svým zaměřením na sebe, nejsme do tohoto světa ještě začleněni. S rostoucí propojeností světa roste i naše ego a zároveň nás více od sebe odstrkuje. Zvyšuje se neslučitelnost mezi lidstvem a systémem přírody. Pokud se lidská přirozenost nezmění, je jen otázkou času, kdy dojde k ničivému výbuchu.

Existuje jedinečný mechanismus, který nás může tohoto neblahého osudu ušetřit a pozvednout nás na novou bezpečnější a příjemnější úroveň spolupráce. Tento život zachraňující mechanismus je popsán v moudrosti kabaly a je to metoda nápravy lidské přirozenosti. Zjednodušeně řečeno, tato metoda je založena na učení a procvičování technik propojení a komunikace v malých skupinách. Člověk se také hlouběji učí o integrálním systému přírody a síle, která spojuje všechny části reality do celistvého, dokonale sestaveného mechanismu.

V pozadí celé přírody je komplexní systém, v němž vše probíhá ve spojení, dokonalosti a harmonii. Tento nejvyšší zákon přírody, který vyžaduje lásku, nelze rozhodně narušit. Do té míry, do jaké se nám podaří překonat svou egoistickou povahu směrem k lásce k druhým, se vzdálenost mezi námi a druhými zkracuje, až doslova cítíme každého v sobě. Naše mentální a emocionální kalkulace se harmonicky propojí. Mysl a srdce se spojí do střední linie, kde je vše celistvé a propojené.

Tento proces vývoje povede každého z nás k opravdové lásce k druhým. A my pak budeme působit na své okolí tak, aby také podporovalo tento cíl. Transformační přechod od nezávislosti ke vzájemné závislosti povýší náš svět útrap na svět zítřka, na svět spřízněný a více spolupracující, v němž se celé lidstvo pozvedá k prosperující budoucnosti.

Originální článek zde.

Filed under: Kabala, Láska, Společnost budoucnosti | Add Comment →