Otázka: Mark píše: „Toužím po minulosti. A zjišťuji, že tuto touhu nemám jen sám. Stýská se nám po pionýrských táborech, po kroužcích, které vedli nadšení učitelé, a po tělesné výchově, která ještě nebyla sportem, a po komunikaci, která nebyla Tik-talk ani Facebook…Svůj čas jsme trávili v kuchyních a povídali si… Bydleli jsme ve stanech, zpívali hrdé národní písně. Žili jsme!

A najednou se všechno rozpadlo.

Kam jsme se dostali, není třeba vysvětlovat. Mohlo to být jinak? Mohli jsme se překonat a zůstat stejnými? Můžeme se vrátit k dobrým mezilidským vztahům? Nepotřebuji paláce, Mercedesy. Dejte mi mou kuchyni a naše vřelá setkání. Po tom se mi stýská.“

Odpověď: To už nebude. Není návratu do minulosti. Jít proti proudu je špatné a triviální.
V budoucnu nic z tohoto nemá místo. Všechno skončilo jako sen.

Otázka: Proč všechno musí skončit, k čemu potřebujeme tyto vzpomínky?

Odpověď: Abychom naplnili nějaké poslání v naší touze. Abychom se na jedné straně stali vnímavějšími a romantičtějšími, a na druhé straně, abychom prošli celou touto nostalgií, odpoutali se od ní a postoupili dál.

Otázka: A kam nás potom tyto kroky povedou?

Odpověď: Pozvedají nás výše. Nemůžeš zůstat na stejném místě. Musíš se stát dospělým. K růstu potřebuješ zažívat a prověřovat nejrůznější protikladná i vzájemná spojení, vlastnosti, milovat, nenávidět, přijímat, odmítat.

A všechno toto by se mělo v tobě postupně sjednotit. Mělo by to být jako na tkalcovském stavu – nitě by se měly navzájem proplétat. A nakonec tyto nitě utkají plátno, látku, na kterou si můžeš promítnout svůj stav, svůj čas, vesmír.

Otázka: Takže rozkol, konflikt, novou nenávist nazýváte pokrokem?

Odpověď: Každé propojení protikladů je pokrok. Tam se totiž nitky přehazuji. Z jedné strany se proplétávají a z druhé strany se také proplétávají. Pouze tímto způsobem se utká pevné plátno.

Otázka: Rozumím. Takže dětství bylo sladkou minulostí a přítomností jsou neustálé slepé uličky, konflikty, vzestupy a pády? Toto je realita?

Odpověď: To už je příprava na správné vnímání světa.

Otázka: Jaké je správné vnímání světa? Jaký je konečný bod?

Odpověď: To všechno mi bylo dáno, abych si tyto stavy uvědomil, abych je správně propletl jeden do druhého. Nebo ještě lépe, abych uviděl, že jsou již utkané. A pak se správně choval ke světu, který se otiskl na toto plátno.

Otázka: Jinými slovy, tuto látku lze utkat jen z těch stavů, ke kterým mám správný postoj. To se nazývá „utkání plátna“?

Odpověď: Ano.

Otázka: Co se na něm zobrazuje?

Odpověď: Život, který jsem já vykreslil mými pocity. Jinak to bez mého zážitku a uvědomění neexistuje. Čili já se vetkávám do tohoto plátna.

Otázka: Krásné. Tak budeme pokračovat ve tkaní. Skončí toto tkaní někdy? Opravdu to skončí?

Odpověď: Až dosáhneme naprostou dokonalost ve znázornění obrazu světa. Co na tomto plátně uvidíme?

Stvořitele! V podstatě Ho utkáme.

Z televizního pořadu „Novinky s Michaelem Laitmanem“, 17. 3. 2022

Originální článek zde. 
[#297188]

Filed under: Spojení, Stvořitel | Add Comment →