Otázka: Naše doba, ve které žijeme, je zvláštní. Na jedné straně temné časy: pandemie, válka, nemoci, smrt.

Na druhé straně se podle statistik ukazuje, že spolu s tím stoupá sociální podpora a s ní i charitativní činnost. A ukazuje se, že existuje obrovská nejednota a zároveň obrovská soudržnost, podpora. Existuje to společně. Připadá mi, jako bychom procházeli nějakou očistou.

K čemu se podle vás přikloníme?

Odpověď: Jsme prostě propíráni jako v pračce. To je vše.

Otázka: Co se v nás propírá?

Odpověď: Všechno! Egoismus, altruismus, postoje, všechno se propírá. Taková je to doba.

Otázka: Co se podle vás nazývá „čistý oděv“? K čemu máme dojít v důsledku celého toho praní?

Odpověď: K tomu, abychom si uvědomili, jak se máme chovat ke světu. My to nevíme. Sami se jen ženeme odněkud někam a nemáme na svět jasný názor.

Otázka: Proto nás strčili do té pračky?

Odpověď: Ano. Lidé ještě uvnitř sebe nejsou svobodní, aby si vytvořili jasnou, určitou, nezávislou a objektivní základnu, aby z ní, právě z ní, mohli pozorovat svět.

Otázka: Takže to mytí, čištění, je proto, aby se v nás objevilo alespoň nějaké malé světlo, skrze které bychom se dívali na svět? A pak můžeme mluvit o nějakém přiblížení se k objektivitě?

Odpověď: Ano, zpočátku začínáme chápat, jak jsme neobjektivní, jak v nás není absolutně nic zřetelného. Vše je povrchní a vše se mění v závislosti na tom, co slyšíme a vidíme.

Otázka: Můžeme tomu rozumět tak, že když nás začnou propírat, znamená to, že jsme znečištění?

Odpověď: No a co? Nic jiného nemám. Dnes si to myslím tak, ale za den, za dva, za týden nebo za dva si to budu myslet jinak. Sám nevím, z které strany a na kterou stranu se postupně přikloním. Nikam.

Otázka: Jak toto období překonat a dojít k dobrému výsledku?

Odpověď: Může to být, pokud vidíme cíl a míříme na něj, harpunujeme ho a můžeme na něj mířit a jít k němu, plout k němu. Harpunujeme ho a on nás táhne.

Otázka: Jaký by měl být cíl?

Odpověď: Stvořitel. Nic jiného neexistuje. Svět je ale již blízko tomu, aby tento stav začal rozkrývat. A navíc tohle rozkrytí bude získáno vědeckou cestou, poznáním, jak se u vědců patří.

A u lidí to bude přirozeným způsobem. Takhle: vlevo – vpravo, ne – tam ne, ne – tam také ne, tak jak to je? A tak dále. Budou se tedy houpat na vlnách a nakonec uvidí, že je to ona, země zaslíbená.

Otázka: Takže je to, jako by byl člověk vložen do nějakého gyroskopu, jako v letadle, který ho vede k cíli?

Odpověď: Ano.

Otázka: Je gyroskop jako můj vnitřní hlas, který řekne, co cítím?

Odpověď: Gyroskop je motorek, který se otáčí, řekněme směrem k Polárce. A bez ohledu na to, jak se jeho platforma otáčí, zachovává polohu osy své rotace.

Otázka: A stejným způsobem budeme nasměrováni ke Stvořiteli?

Odpověď: Ano! Potřebujeme někoho, kdo by v nás roztočil tuhle káču. Střední linie je to, co by se v nás mělo objevit. A pak se není čeho bát.

Otázka: A to nazýváte nejlepším a jediným výsledkem celého propírání, čištění?

Odpověď: Samozřejmě! Pak už je vše jasné!

Otázka: A to je to, co se nyní děje?

Odpověď: Ano. Držte se toho a jděte do toho.

Poznámka: Dá-li Bůh, dostaneme tento gyroskop, tenhle motorek.

Odpověď: Ano, ale jen pokud ho budeme chtít.

Otázka: A jak já, prostý, obyčejný člověk, budu vnímat Stvořitele? Po čem toužím, k čemu směřuji?

Odpověď: Jediná pravda ze všech možných pravd. A pak se všechno na světě postupně uklidní, ustálí. Celkově se to zklidní.

Poznámka: Dá-li Bůh!

Z televizního pořadu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“, 21. 3. 2022

Originální článek zde.

[#296666]

Filed under: Egoismus, Stvořitel | Add Comment →