Dnes začíná osm svátků Pesachu. Pro většinu lidí je to událost, která má kořeny v židovské tradici – ale ta v sobě skrývá poselství a předpověď pro celé lidstvo. Není náhodou, že příběh Mojžíše, Faraona a Exodu z Egypta inspiroval několik epických filmů – univerzální poselství o osvobození z otroctví se dotýká bodu v každé lidské bytosti: hledání svobody…

Aby se člověk mohl něco naučit z vyprávění, které původně pochází z Tóry, musí pochopit, co nebo kdo ho zotročuje a jak se může osvobodit. Název svátku Pesach představuje přechod z otroctví na svobodu. Faraon, velký utlačovatel, není nikdo jiný než lidské ego. Mojžíš, jehož jméno pochází z hebrejského slova mošech (táhnout), je silou, která člověka vytrhne z Faraonovy nadvlády, osvobodí ho a učiní ho pánem svého osudu.

Příběh osvobození od ega se týká každého člověka. V určitém okamžiku každý pocítí, že ego je nemilosrdný pán, před kterým si přeje utéct. Tehdy může člověk následováním Mojžíše opustit Egypt a stát se svobodným člověkem – osvobozeným od trýznivého Faraona, svého vlastního ega.

Stejně jako všechno ostatní v životě, i Faraon se časem mění. Ego člověka roste a rozvíjí se, a přitom je stále náročnější. Co bylo včera skvělé, je dnes naprosto nedostatečné. Postupně se člověk začíná cítit stále nespokojenější. Nemělo by to být naopak? Tedy tak, že čím více člověk má, tím je šťastnější? To se však neděje, protože je to jeho vlastní ego, jehož stále rostoucí touhy musí člověk naplňovat. Ego je nenasytné; čím více ho krmíte, tím je hladovější. Nakonec člověk uspokojuje jen ty touhy, které se mu zdají být smysluplné, dokud je nenaplní. Ale jakmile má člověk to, co chce, jeho ego se dožaduje: „Chci víc!“

V určitém okamžiku si tedy člověk uvědomí, že nemá možnost úniku. Je otrokem svého vlastního ega. Čím více se brání, tím více ho to tísní. Nakonec si uvědomí, že ho Faraon využívá a je na něj hodný, jen dokud mu slouží. Ve chvíli, kdy mu chce člověk přestat sloužit, odhalí svou pravou tvář. V tu chvíli začíná v Egyptě zotročení.

Lidé si musí uvědomit, že příčinou všech jejich špatných pocitů je Faraon, ego, nikoli virus nebo jiná katastrofa. Když to lidé pochopí, je to začátek exodu z Egypta.

Na začátku stačí prozkoumat vše, co se vám na vašem současném životě nelíbí, a sami sebe se zeptat, kdo přesně trpí. Tímto způsobem si člověk začne vytvářet prostor mezi sebou a egem, a může tak rozpoznat, kdo neustále něco vyžaduje, kdo sklízí odměny a kdo za to platí. Podmínky, kterými lidstvo v současné době prochází, války, nenávist, ale i pravý opak, velká solidarita, vytvářejí konfrontaci mezi jednotou a rozdělením. Svět se nachází mezi nenávistí a láskou a lidé si musí vybrat, kterým směrem se chtějí vydat.

Je psáno, že člověk musí každý den znovu zkoumat, jak se může dostat z Egypta. Musí prozkoumat svůj postoj k vystoupení ze sobectví. Chce zůstat v Egyptě, nebo chce vysvobození? Odchod z Egypta je možný pouze tehdy, když se lidé v tomto směru sjednotí nebo si alespoň uvědomí, že to závisí na vnitřní jednotě všech. Všichni společně musí mít stejný cíl a žít jen pro něj.

Z duchovního hlediska tedy Pesach znamená, že člověk může přejít ze stavu, kdy není schopen navázat spojení s druhými, do stavu, kdy překoná svůj egoismus a spojení naváže.

Michael Laitman

Originální článek zde.

Filed under: Egoismus, Láska, Spojení, Svátky | Add Comment →