Hlavním úkolem soudce v Období Soudců bylo posoudit své vlastní vlastnosti, pochopit, kdy jsou dobré a kdy ne, jakým způsobem, a takto se pohybovat vpřed. Napravit sebe sama, modlit se, obracet se ke Stvořiteli, aby dal vlastnost odevzdávání, lásky a pozvedl člověka nad jeho egoistickou přirozenost.

Obrazem ideálního soudce je ta vlastnost v člověku, kdy se dokáže zcela odpoutat od svého egoismu, do určité míry ovládnout sám sebe, řídit sám sebe a obracet se k větší vlastnosti odevzdávání a lásky.

Soudce proto musel nejprve definovat, co je dobré a co je špatné. A pak se pozvednout nad to, co je špatné, na úroveň toho, co je dobré.

Otázka: Je to něco, co lze v člověku vypěstovat, nebo je to předáno jako dědictví?

Odpověď: Toto je možné u člověka rozvinout.

Z televizního pořadu „Duchovní stavy“, 11. 1. 2022

Originální článek zde.

[#294534]

Filed under: Člověk, Duchovno, Egoismus, Láska | Add Comment →