Poznámka: Politologové, vědci a odborníci se nedávno sešli a předpověděli situaci v ekonomice na příští rok.

Body jsou následující: plynová krize v Evropě se bude prohlubovat; Evropa jako celek bude zmítaná rozpory; migrační krize v EU se zhorší; hyperinflace v USA bude narůstat; konflikt mezi demokraty a republikány bude zesilovat; pandemie bude pokračovat; vojenské konflikty v Sýrii, Libyi, Donbasu, Karabachu, situace kolem Tchaj-wanu se nevyřeší; konflikt mezi Amerikou a Čínou se bude projevovat stále zřetelněji… A tak dále, ještě velmi mnoho dalšího.

Co vy na to?

Odpověď: Celý svět je zmatený.

Otázka: Kam jít?! Podívejte se, co se děje!

Odpověď: Není třeba nikam chodit. Nikam. Žádné jiné planety neexistují, nikdo tě nikde nečeká.
Zničil jsi jednu planetu a teď poletíš na jinou? Kdyby ses na Zemi podíval z vesmíru, viděl bys, kolik, omlouvám se, špíny, mírně řečeno, je kolem této Země. A ona je celá takhle pokrytá.

Otázka: Co je to za prognózy? Odborníci, politologové… Nu, kdyby alespoň něco nabídli…

Odpověď: Nemohou nic nabídnout. Takhle to bude stále. Ne, naopak, začínají si uvědomovat, že nemají nic ve svých rukou. Ani v jejich hlavách není nic, ani v duších, v srdcích také nic není. A tady také začne skutečná krize.

Otázka: Takže si myslíte, že přijdou k duši i k srdci?

Odpověď: Ne. To vyžaduje velmi velké zkoušky, velmi velké utrpení. Oni to nevydrží. Jsou ochotní si lehnout pod atomovou bombu, a to je vše.

Poznámka: Řekněme, že dříve jsme něco navrhovali, něco budovali.

Odpověď: To proto, že dříve byli naivnější. Nyní jsou chytřejší. Již chápou, že nemají co nabídnout.

Otázka: Takže najednou mají pocit, že lidský rozum toto všechno už nemůže pojmout?

Odpověď: Lidský rozum může jen zaneřádit, pokazit, zničit, učinit budoucnost temnou, černou.

Otázka: Proč nám byla dána taková důvěra v náš rozum?

Odpověď: Aby nás definitivně zmátl a dokázal, že rozum nestojí za nic. Čím se člověk odlišuje od všech ostatních tvorů? Rozumem!

To zní hrdě a tak dále! Nu, tak buď teď hrdý na to, kým jsi. Že máš v hlavě takový stroj, v srdci tak obrovské množství citů, ale všechny jsou egoistické, uzavřené, točící se v maloměšťáctví, v malinkém egoismu. A proto se nic nedaří.

Otázka: Ale toto je cesta, opravdu? Pouze k tomuto musí člověk přijít?

Odpověď: Ano. Pouze k tomu – že v jeho rukou není nic: buď smrt, nebo … Ale ani smrt není cesta ven.

Otázka: A co tedy máme v rukou?

Odpověď: Pouze směřovat ke vzájemnému sblížení, dosáhnout takových výšin ve vztazích mezi námi, kdy bližní ti bude dražší než ty sám sobě.

Otázka: Můžeme přijít k takovému stavu, kdy já ponechám mozek stranou a budu se zabývat pouze city?

Odpověď: Ano. Protože naše nynější mozky nás mohou zavést pouze do ještě větší hloubky egoismu a vystavit nás ještě větším úderům.

Otázka: Takže si myslíte, že tady nejde o rozum, ale o srdce?

Odpověď: Ano. „Srdce rozumí“, jak se říká.

Protože rozum musí jít přesně s přáními. V té míře, v jaké se přání člověka napravují, v té míře s nimi rozum může pracovat společně. A to bude správná symbióza.

Otázka: Takže to Vyšší rozum si s námi takto hraje?

Odpověď: Samozřejmě.

Otázka: A náš rozum, on je také částí tohoto Vyššího rozumu, nebo ne?

Odpověď: Náš rozum ne. Ale my k tomu přijdeme. K tomu, abychom sjednotili náš rozum a city s Vyšším rozumem. Celkově to bude dobrý rok.

Otázka: Máte nějakou radu, jak to udělat?

Odpověď: Můžeme urychlit cestu našeho rozumově-duchovního zrání, nebo lépe řečeno rozumově-srdečního. Pokud se budeme snažit si ji uvědomit, můžeme ji urychlit, tuto cestu.

Musíme si uvědomit, že nemáme žádný jiný způsob, jak se zachránit jako druh, pokud se nezměníme na opačné vlastnosti. To je to, co si musíme uvědomit – že jiná cesta neexistuje.

Nemůžeme tedy říkat: „To je fantastické nebo nemožné“. Není důležité, co je možné nebo nemožné! Je to prostě jediné možné východisko, které existuje. Znamená to, že budeme skákat přes propast.

Z toho, že jsme absolutní egoisté, na to, že musíme být absolutními altruisty. Od vzájemné nenávisti ke vzájemné lásce. Nic dalšího není třeba. A v této vlastnosti vzájemné lásky začneme pociťovat velkou sílu vesmíru, která prostupuje mimo čas a prostor úplně do všeho, veškeré hmoty. A pak vystoupíme na úplně jinou úroveň, do jiné dimenze.

Pouze toto se od nás vyžaduje. Toto není možné našimi silami. Když my teď přemýšlíme o sobě, každý má na mysli své síly. Ale kolektivní síly to překonávají.

Otázka: To znamená, pojďme, přijdeme k tomu společně?

Odpověď: Ano!

Z televizního pořadu „Novinky s Michaelem Laitmanem“, 29. 11. 2021

Originální článek zde.

[#291619]

Filed under: Egoismus, Krize, Láska | 1 Comment →