Otázka: Marina vám píše: „S hrůzou si teď uvědomuji, že jsem ztratila dar naslouchat a slyšet druhé lidi. Dříve jsem ho měla. Je možné ho získat zpět?“

Odpověď: Není to potřeba. Nemyslím si, že musíte slyšet a naslouchat všem lidem.
Nejprve je potřeba, aby se člověk sám naučil, jak pracovat pro druhé, a poté začít naslouchat lidem. Když jim začnete hned naslouchat, pak vás budou zasypávat svými problémy. Budete trpět z jejich bolesti a nic dobrého z toho nevzejde.

Otázka: To znamená, že nejprve se člověk musí připravit na to, že bude naslouchat druhým?

Odpověď: Ano, je třeba mít velmi dobrý systém vnímání, správné zpracování informací, správné vyhodnocení výsledků tohoto zpracování, a pak budeš schopen správně, korektně navazovat vztahy s ostatními, sjednocovat, uzdravovat, pomáhat. Co bys jinak dělal? Budeš celou dobu sedět, plakat a soucítit? To nikdo nepotřebuje.

Otázka: Takže říkáte, že pouze pokud existuje skutečný cíl – pomoci člověku, když dosáhne tohoto stavu, pak člověk dokáže poslouchat a slyšet?

Odpověď: Ano, proto je naše spojení s ostatními lidmi postaveno na ochraně, které se říká „clona“, „machsom„, „hranice“. Je to jakýsi štít, kdy jsem velmi tvrdý k sobě i k druhým a začínám vážně třídit, co od nich dostávám, co jim dávám a tak dále.

Je to tvrdost vůči sobě a tvrdost vůči ostatním, aby se také začali chovat správně a nebyli nemorální.
To není jen zdvořilé chování, je to náprava. To vše je velmi, velmi vážné. Vše musí být promyšlené, jasně zvážené a řádně vedené ke společnému cíli.

Závěr je velmi jednoduchý: jakákoli správná budoucnost, která má právo na existenci, může být vytvořena, když se lidé povznesou nad svůj egoismus a začnou spolupracovat na vytvoření zcela nového systému, nové sítě komunikace, interakce mezi sebou. Pak všechny problémy zmizí a lidé se začlení do zcela nové společnosti.

Otázka: A kdy bude Marina schopna slyšet a naslouchat ostatním lidem?

Odpověď: To bude moci, až mezi nimi bude probíhat správná komunikace – zpětná, nová. Každý pracuje jen pro druhého, pro druhé, pro všechny, a to vše se povznáší nad osobním, soukromým egoismem člověka.

Lidé k tomu dojdou. Nevyhnutelnost přírody! K tomu není třeba být ani romantikem, ani věřícím, ani nic jiného. Jenom uvidět před sebou, že to lze pouze takto, nebo nijak.

Otázka: Tak proč je to pro ni takové bolestivé? Píše: „S hrůzou jsem si uvědomila, že jsem tento dar ztratila“.

Odpověď: Je to opuštění egoismu. A musí to tak být, u každého a po dlouhou dobu. Dokud člověk nedospěje k tomu, že si řekne, zavírám tyhle dveře, nemám s tím nic společného, sdílím své činy a vztahy s druhými jen kvůli nim a ne kvůli sobě. Když přejdu na toto paradigma, na tento druh vztahu, okamžitě se začnu cítit svobodný! To je budoucnost společnosti.

Z TV programu „Novinky s Michaelem Leitmanem“, 18. 10. 2021

Originální článek zde.

[#290182]

Filed under: Člověk | Add Comment →