Pro pozornost sociálních sítí bychom natočili cokoli

„Více než 40 minut obtěžoval cizinec ženu ve vlaku městské hromadné dopravy ve Filadelfii a pak ji znásilnil, zatímco kolemjdoucí drželi v ruce mobilní telefony, aby si útok zřejmě nahráli,“ uvedla minulý týden stanice NBC News. „Napadení zpozoroval zaměstnanec SEPTA (Southeastern Pennsylvania Transportation Authority – Dopravní úřad jihovýchodní Pensylvánie), který zavolal na linku 911. Díky tomu mohli policisté SEPTA okamžitě zareagovat a podezřelého zadržet při činu.“ O několik dní později se objevilo další video, které zachycuje krokodýla, jak se vrhá na čtrnáctiletého chlapce, jehož ostatky byly nalezeny o několik hodin později.

Zatímco komentáře některých čtenářů vyjadřovaly šok nad neochotou kolemjdoucích zasáhnout, já si myslím, že jim v tom zabránil přirozený pud sebezáchovy. Co je však všechno, jen ne normální, je ta skutečnost, že si události zaznamenali na své telefony a zveřejnili je na sociálních sítích. To svědčí o tom, že nejenže jsme horší než kdejaké zvíře, ale že se radujeme z utrpení druhých a využíváme ho, i když je tím druhým žena nebo dítě.

Na první pohled se přihlížející nedopustili žádného zločinu, přesto jsme jimi zděšeni ještě více než sexuálním násilníkem nebo smrtí dítěte. Má to dobrý důvod: tím přihlížejícím mohl být kdokoli z nás. Nebyli to nemocní lidé; byli to normální běžní lidé, kteří dojíždějí do práce nebo z práce, nebo možná cestují na návštěvu k příteli či členu rodiny. Představují skutečnou tvář společnosti, jejíž součástí jsme i my.

Naši mudrci definovali lhostejnost jako „sodomské pravidlo“, princip, kvůli kterému bylo zničeno biblické město Sodoma. Nazývali tuto zásadu: „Nechť mé je mé a tvé nechť je tvé.“ (Mišna, Avot, 5,13), což znamená, že nikdo nezasahuje do života druhého člověka; každý se stará sám o sebe. Za tuto bezohlednost byla Sodoma zničena. Jak daleko jsme od tohoto rysu my? Soudě podle natáčejících přihlížejících jsme ji překročili…

Proto se naše společnost rozpadá. Už teď vidíme, že nemáme žádný soucit s druhými, kromě touhy zneužít jejich neštěstí nebo je využít k nějakému sobeckému potěšení. Není na čase, abychom něco udělali s tím, jací jsme, místo abychom čekali na osud podobný Sodomě?

Potěšení z lidského utrpení není pro lidstvo ničím novým. Například ve starověkém Římě bylo běžným trestem pro nejhorší zločince, uprchlé otroky a křesťany „damnatio ad bestias“ (odsouzení šelmám), při němž byli odsouzení lidé před jásajícím davem v Koloseu zabíjeni divokými zvířaty, například leopardy nebo lvy. V dnešní době je Koloseem Instagram, Facebook, Twitter a další sociální sítě. Arény jsou možná jiné, ale radost diváků naznačuje, že jsme se nezměnili.

Myslím, že se musíme začít vážně zamýšlet nad nápravou naší základní povahy. Jsme na pokraji zkázy. Rase, jejíž povaha je tak zkažená, rase, která ovládla planetu a vnucuje svou krutost všem bytostem, nebude dovoleno žít dlouho. Myslím, že musíme přesměrovat nejen naše chování, ale i příčinu našeho chování, jeho motor, jmenovitě naši vlastní přirozenost.

Nepochybuji o tom, že nakonec dospějeme k rozhodnutí, že to musíme udělat, ale obávám se ceny, kterou budeme muset zaplatit, než se dostaneme až tam. Pokud se vědomě rozhodneme pro změnu nyní, dříve než nás k tomu příroda donutí, odvrátíme pohromy, které nás zjevně čekají. Pokud zvolíme nečinnost, pak jejich příchodu nic nezabrání.

Zbytky lidstva budou stejně muset provést nezbytné změny a napravit lidskou přirozenost, ale není vůbec žádný důvod, aby k tomu došlo tak katastroficky. Země je dostatečně bohatá na to, aby všechny více než štědře zaopatřila, ale záleží na tom, zda se změníme k lepšímu, nebo si zachováme svou ďábelskou povahu.

Originální článek zde.

Nastavení komentářů | Share Feedback | Ask a question




"Kabala, Věda a Smysl Života" Komentáře RSS Feed

Následující příspěvek: