V Kodani, hlavním městě Dánska, najdeme jedinečnou knihovnu, jejíž známost po celém světě nabírá na obrátkách a jež se nazývá „lidská knihovna“. Sem lidé nepřicházejí, aby si půjčili knihy, nýbrž zeptat se druhých lidí, zda s nimi mohou sdílet svůj životní příběh.

Kdokoliv může přijít a vybrat si osobu, jejíž pohled na svět a životní příběh je fascinující – například uprchlík, oběť nemoci AIDS, tibetský mnich nebo voják trpící posttraumatickou stresovou poruchou, člověk se změnou pohlaví nebo drogově závislý – a jednoduše s ním půl hodiny konverzovat.

V krásně udržované zelené zahradě v srdci velkoměsta budou dotazovaní vyprávět své životní příběhy otevřeně a klidně a „čtenář“ může volně klást otázky a účastnit se dialogu. Předpokladem je naživo se setkat s běžně pronásledovanými lidmi a přijmout je bez jakýchkoli předsudků nebo tabu.

Hypoteticky vzato, kdybychom naslouchali všem těmto příběhům všech těchto lidí na světě, ať jsou kdokoli nebo cokoli, objevili bychom známou věc: jsou to všechno příběhy o narušení a jsou výsledkem vlivu jejich prostředí, vzdělání, kterého nabyli jako děti, a společnosti, která je roky tvarovala.

V rozděleném a polarizovaném světě to zní, jako by iniciativa lidské knihovny stavěná na toleranci mohla lidem pomoci, a to jak vypravěči, tak posluchači, ale ve skutečnosti je to oba zmate. Vypravěč mluví pouze z jeho nebo jejího vlastního úhlu pohledu, uvězněného v jejich vlastním příběhu, přičemž žádný soukromý životní příběh nevede k přečtení naší úžasné a sdílené historky, takové, co by končila štěstím celého lidstva.

Náš společný příběh začíná plánem stvoření, již existujícím a neustále se pohybujícím plánem, jež řídí všechno v celém systému přírody a lidstva. – Počínaje velkým třeskem, roztříštěním nespočetného množství částic na neživou, rostlinnou, živočišnou a lidskou úroveň, tvorba pokračuje spojováním všech svých částí tak, aby sesbírala a seskupila všechny své detaily a přinesla tak sjednocení mezi všemi stvořeními a pocit nádherně harmonické síly stvoření. O tom je celý příběh.

Zápletka se však komplikuje vzrůstající egoistickou přirozeností každého člověka, dalším faktorem pramenícím z přirozeného vývoje stvoření, který posiluje náš smysl jedinečnosti (individuality), odděluje nás od ostatních a utváří nás v pocitech nadvlády nad ostatními. Proto je sdílený příběh přehlížen.

Ve výsledku označují vypravěči lidské knihovny svůj životní příběh za „bestseller“ a to hrdě nafukuje a odráží jejich životní zkušenosti, jako by byly skutečným projevem hrdinství. Místo abychom viděli, jak naše vrozená lidská egoistická povaha roste, zlý instinkt pracující v každém od útlého věku ke zničení druhého nám dovolil jako lidskou společnost zneužívat druhé.

Vypravěč přirozeně zlehčuje daný problém, vybarví jej určitým odstínem, dá ostatním radu, kterou nejsou schopni následovat, a osobní příklad může posluchače zmást. Místo abychom byli ohromeni všeprostupujícím egoismem, který řídí společnost a brání nám dosáhnout smyslu stvoření a odvrací nás od poznání, že se odchylujeme od smyslu života, oceňujeme takový životní styl, který jsme vytvořili a zvěčnili jsme ho do nádherných slov a definovali jej jako podstatu života.

Nic nebrání srdečné konverzaci ani ji nezakazuje, ani není místo pro zrušení identity kohokoliv z nás, ale nejdůležitější je nalézt a zvýraznit v těchto životních příbězích stejný skrytý smysl, který se objevuje v hledání celého příběhu o znovuspojení, příběhu o mezilidských přátelských a podpůrných vztazích. Tato kniha je otevřená všem.

Originální článek zde.

Filed under: Člověk, Egoismus, Knihy | Add Comment →