Slyšel jsem na večerní hostině o svátku Šavu’ot v roce Tav-Šin-Chet (1948)

Darování Tóry, které proběhlo u hory Sinaj, neznamená, že byla kdysi Tóra předána jednou a více již předávána není. V duchovním nic nemizí. Vždyť duchovní je kategorie věčná a nepřetržitá. Ale jen proto, že z hlediska Dárce nejsme k přijetí Tóry vhodní, říkáme, že její darování bylo ukončeno ze strany Vyššího.

Kdežto v době darování Tóry u hory Sinaj byl pro její přijetí připraven všechen lid Izraele, jak je řečeno: „A shromáždili se na úpatí hory jako jeden člověk s jedním srdcem.“ To znamená, že byl připraven celý národ, neboť měli všichni jediný záměr, jednu myšlenku – pouze na přijetí Tóry. A ze strany Dárce nedošlo k žádným změnám a On dává Tóru vždy. Jak řekl Ba’al Šem Tov, člověk je povinen denně naslouchat Deseti přikázáním předaným u hory Sinaj.

Tóra se nazývá „elixírem života“ a „jedem smrti“. Avšak jak mohou být v jednom současně dvě protichůdné vlastnosti?

Ale věz, že sami o sobě nejsme sto nic pochopit a vše, co postihneme, pochopíme jen na základě našich pocitů. A to, jaká je skutečnost sama o sobě, nás vůbec nezajímá. Proto samotnou Tóru vůbec nepochopíme; porozumíme jen našim pocitům. A všechny naše dojmy závisí výhradně na našich pocitech.

Proto, když se člověk učí Tóru a Tóra ho odděluje od lásky ke Stvořiteli, taková Tóra se ovšem nazývá „smrtelným jedem“. A naopak, jestliže Tóra, kterou se člověk učí, jej přiblíží k lásce ke Stvořiteli, tak se samozřejmě nazývá „elixírem života“. Ale Tóra sama o sobě bez spojení s člověkem, který je povinen ji pochopit, je považována za Světlo bez Kli, jež je absolutně nepostihnutelné. Proto hovoří-li se o Tóře, míní se tím pocity, které člověk z Tóry získává, protože nám okolní skutečnost diktují jen naše pocity.

Pokud člověk pracuje pro sebe sama, nazývá se to Lo Lišma. Avšak z tohoto stavu Lo Lišma (pro sebe), když se člověk postupně napravuje, dosáhne stavu Lišma (pro Stvořitele). Proto když člověk zatím není přijetí Tóry hoden, doufá, že Tóru obdrží v příštím roce. Ale poté, co se stal člověk hoden dokonalosti, našel-li nápravu „pro Stvořitele“, nemá již více v tomto světě co dělat. Vždyť napravil vše, aby přebýval v dokonalosti záměru Lišma.

Z toho důvodu je každý rok v době, kdy byla darována Tóra, čas vhodný pro probuzení zdola (aram. Itaruta de-Letata), neboť tehdy se probouzí čas, který odkryl Světlo darování Tóry nižším. Takže nastává probuzení Shora (Itaruta de Le’ila), které dává nižším síly, aby zrealizovali nezbytné činy nápravy kvůli přijetí Tóry, jak tomu bylo tehdy.

Z toho vyplývá, že když je člověk na cestě Lo Lišma (pro sebe), která vede k Lišma (pro Stvořitele), znamená to, že kráčí správnou cestou, a musí doufat, že nakonec bude hoden dosáhnout Lišma a obdržet Tóru.

Ale musí dbát na to, aby neztratil cíl a neustále ho před sebou udržoval, jinak půjde na opačnou stranu. Vždyť tělo je touha po sebepotěšení a je neustále přitahováno ke svému kořenu „pro sebe sama“, což je opak Tóry, jež je nazvána „Stromem života“. Proto tělo považuje Tóru za „jed smrti“.

Originální článek zde.

Zakoupení eknihy.

Filed under: Kabalistické zdroje, Knihy, Stvořitel, Svátky | Add Comment →