Z dopisu: „Prosím, promluvte o dětské sebevraždě. Jak objasnit dítěti, že jde o špatné řešení, o kterém vůbec nemá přemýšlet? V sousední škole vyskočila dívka z výškové budovy. Jsou dvě teorie, proč to udělala: buď šlo o nešťastnou lásku anebo ji k tomu dohnaly sociální sítě. Jak mluvit s dospívajícími? Jak tomu předcházet? Nebo je to lidský osud?

Musíme chápat, že dospívající není dospělý člověk, proto musí poznávat svět postupně. Tak, jak se i rodíme…

Krůček po krůčku

Pouze malé kroky – na začátku jsme uvnitř matky, pak vystrkujeme hlavu a postupujeme, pomalu, krok za krokem – nejprve je naším světem postýlka, pak náš pokoj, náš byt a dál a dál…

V dnešní době, kdy dítě ještě ani nechodí a mělo by poznávat okolí v rozsahu, kam se doplazí nebo dojde po čtyřech, už se mu otvírá velký svět. Rodiče ho posadí do auta, vozí ho v kočárku, nechají ho sledovat televizor, pouští mu záznamy koncertů a různá videa, dostává složité hračky.

Tím jsou mu uměle posunuty hranice světa k prozkoumání a ono na to není připraveno. Není na to automaticky, od přírody připraveno. Je zmatené a neví, co má dělat. Je pod tlakem všeho, na co ještě není připraveno, a to je hlavní problém.

Mnoho dětí se s tím neumí vyrovnat. Nejsou uvnitř dost silné. Tlak okolí je nepřiměřený, až úplně ztratí kontakt sami se sebou. A pokud jsou zde další nevhodné vlivy – filmy apod. – snadno uvěří, že se to běžně stává a dospějí k řešení v podobě sebevraždy. Zakázat!

Stanovit hranice

Odepřít, omezit. Do dvou let věku bych dítě nezatěžoval žádnými umělými podněty. Nechal bych na něho působit pouze přirozené podněty z jeho okolí – co kolem sebe vidí a slyší, to potřebuje poznat. Zvuky, obrázky, všechno ho nechat prozkoumat. Ale žádné „krabice“. Žádný počítač, žádná televize, nic.

Jsem pro velmi opatrné a důsledné vedení životem. Chci, aby se dětem přirozeně rozvíjela psychika až k pojmutí celého světa, ve kterém žijí. To, na co mohou dosáhnout, na to musí být připraveni.

A postupovat podle možností komunikace s dítětem. Postupně mu lze řadu věcí vysvětlit, mluvit s ním, dát mu určitou literaturu, něco mu ukázat. A každou věc bych vysvětloval i z hlediska historického a geografického. O světě by se nemělo dozvídat z pořadů pro děti – ty jsou často postaveny na fikci a ještě i ta je znetvořená. Ukazuje násilí, ukazuje zlobu, ukazuje… Je neuvěřitelné, co všechno ukazuje!

Pořady pro děti jsou plné násilí. Malý divák pořad sleduje a má pocit, že je to reálný obraz našeho světa. Co je pro něj skočit z desátého patra? Denně vidí tyto skoky v programové nabídce pro děti.

Nemáme tušení, jak moc vnášíme do jeho světa zkreslený obraz reality. Je potřeba negativní vlivy omezit, bezpodmínečně. Jen to dává naději, aby vyrostla zdravá generace.

Originální zdroj zde.

Filed under: Děti, Prostředí | Add Comment →