Ať bychom podstatu přeměn ignorovali jakkoliv, stejně budou pokračovat i nadále a neustoupí. Když nové bojuje se starým, obvyklým, nejde ani tak o výsledek boje, ale pouze o to, jak dlouho potrvá nastolení nového.

Základním ponaučením z lekcí, které nám uštědřil uplynulý rok, je, že se neodkladně musíme naučit myslet jeden na druhého. Kdyby nepřišla pandemie, dozajista bychom na to ani nepomysleli. Pandemie nás přiměla, abychom se rozhlédli kolem a uvědomili si, že jsme příliš odlišní, příliš rozporuplní a že s tím musíme něco udělat. Ve skutečnosti však nikdo z nás neví, jak žít v podmínkách globálního světa a globálních problémů.

Zde je zapotřebí řešení, které každému umožní, aby byl sám sebou, a zároveň všem zajistí šťastný život. Vždyť nechceme nic jiného než být šťastní, radostní, milovaní. A problémy globálního světa nám k této dobré budoucnosti ukazují cestu.

Rok na rozmyšlenou
Globální svět s jeho univerzální vzájemnou závislostí nám ve skutečnosti přináší nejen hrozby, ale také způsoby jejich řešení. Říká: „Ocitli jste se v novém systému vztahů. Tento systém má jiné zákony, jiná kritéria i priority. Tak se je naučte!“

Celý rok se lidstvo snaží globální problém vyřešit pomocí zastaralých metod – jakoby se jednalo o problém lokální. Výsledkem je, že čas plyne a my stále žijeme iluzemi minulosti a marnými nadějemi, že se k ní vrátíme. Naše léčba je však vadná ve své podstatě – tváří v tvář výzvám nové éry se před ní snažíme zabarikádovat vakcínami a zůstat stejnými jako dříve. To se ale nepodaří. Nová éra vyžaduje daleko více.

Začít u sebe
A právě o tom hovoří pandemie, která zachvátila lidstvo. Aby bylo možné se dostat k jejímu kořenu, je třeba, abychom se změnili my sami a skutečně se spojili. Ještě včera jsme následovali osobní cíle, snažili jsme se o osobní úspěch, a dnes nastal čas jediného světa, jediného integrálního cíle a společného úspěchu pro všechny.

Neříkejte, že je to nemožné. Je to prostě jen neobvyklé. Dříve jsme v takových kategoriích nepřemýšleli, nevěřili jsme jim, považovali jsme je za utopii. Avšak ani ty nejplynulejší historické přechody nebyly snadné, a o prudkých skocích ani nehovoříme.

Na začátku roku 2021 je to stále těžké rozpoznat, ale stará paradigmata se již začínají rozpadat. V integrálním světě není nic osobního, lokálního – všichni mají vliv na každého, každý na všechny. Je třeba se naučit, jak správně spolupracovat v jediném úsilí, abychom tím odhalili jedinou Přírodu, ve které žijeme. Jednota lidstva řeší všechno. Když si to uvědomíme, přestaneme se přeměn bát.

Okamžik pravdy
Střídání epoch je nelítostné. Starý svět už neexistuje, krize však neskončí do té doby, dokud budeme odmítat novou výzvu. Jen prostě bude mít různé formy. Nový svět k nám nebude laskavý, dokud jej nepochopíme a nepřijmeme. Vždyť motorem pokroku už není egoismus, ale vzájemné dávání. A v něm je možné žít dobře pouze společně, ve společném domě, ve společné rodině. A i když to vůbec není to, na co jsme zvyklí, jiné možnosti nemáme. Nyní vše závisí na kvalitě našich vazeb, na vnitřním sblížení mezi námi.

Nechme tedy za sebou to, na co jsme si zvykli. Stává se zřejmým, že se dobrá budoucnost liší od toho, co jsme si představovali. Ale je přesně taková, jaká má být.

Originální článek zde.

Filed under: Globalizace, Krize | Add Comment →