Modlitbou se nazývá práce v srdci, jelikož jí rozum klade odpor a je třeba postupovat proti němu. To znamená, že žádám Stvořitele o to, čemu se vzpírá celá moje přirozenost, a proto je pro každou modlitbu zapotřebí zvláštní práce v srdci; vždyť chci kráčet proti svému rozumu a intelektu, jež mi dokazují přímo opak.

Ale já to, že stojí za to pracovat pro Stvořitele, nechci pochopit svým rozumem, ale chci pracovat vírou výše rozumu.

Je zajímavé, jak to funguje, vždyť cítím, že ve mně všechno vzdoruje: nechci sjednocení, studium, altruistické činy, šíření ani spojení s přáteli. Nechci používat žádné prostředky, které by mě mohly přiblížit ke Stvořiteli.

A tento vnitřní odpor se stává každým dnem stále zjevnějším, ale já musím pokaždé jednat právě naopak. Vidím tuto neochotu uvnitř a dokážu si přesně představit, kde se nachází v mém egoismu, ale zvenku musím udělat pravý opak.

Nic mě k tomu nepřitahuje a nezavazuje, nikdo mě nenutí, já sám se však snažím najít sílu k tomu, abych něco učinil výše svého rozumu. Právě tak dochází k přechodu od znalostí nad znalosti, výše přání. A právě to je přechod z materiálního světa do duchovního. Celý duchovní svět je postaven nad znalostmi, výše mého obvyklého přání.

Z lekce na téma „Víra výše rozumu“ 22. 11. 2020

Originální článek zde.

[#274374]

Filed under: Modlitba, Stvořitel | Add Comment →