Nikdy nehleď za minulostí.

Poznámka: Psychologové tvrdí, ale pro toto zjištění nemusíte být psychologem, že člověk neustále hledí zpět do minulosti, trápí se jí, nedokáže se z ní dostat, pamatuje si všechny své omyly, co a jak měl udělat a trpí, trpí a nemůže se dostat z tohoto bludného kruhu.

Odpověď: Ano.

Otázka: Máme dopis od osamělé, starší ženy, která píše, jak je těžké žít nyní, v této době pandemie. Je doma sama, trápí ji minulost, skutečnost, že se rozvedla, že podstoupila dva potraty, jeden kvůli své kariéře, druhý, když se rozhodla, že je příliš pozdě na to mít dítě. A píše velmi dojemně: „Jsem sama, za oknem je zima a chlad je i v mém domě a v mém srdci a děsí mě pomyšlení na omyly a hříchy, které jsem udělala, a to, že před nimi nemohu utéct.“

Takhle píše… A moje otázka zní: Za prvé, co říct tomu, kdo se neustále zabývá svou minulostí? Když člověk svou minulostí žije. Za druhé, proč se nám to všechno děje…?

Odpověď: To je také náprava.

Otázka: Je to náprava?

Odpověď: Ano. To je také náprava – to, že člověk trpí pro svou minulost. Ačkoliv je to zbytečné, není v tom nic osobního.

Otázka: Jak to má člověk pochopit?

Odpověď: To je nemožné. Je nutné, aby na sobě začal pracovat. Souhlas se Stvořitelem je pro obyčejného člověka prakticky…

Poznámka: Ale usnadní mi to život, pokud pochopím, že jsem to neudělal já, že jsem byl veden.

Odpověď: Ale nemůžeš to jen tak prostě udělat, otočit nějaký vypínač.

Poznámka: Ano, nefunguje to. Člověk už je takový…

Odpověď: Ne, ne, tohle jí bylo dáno záměrně. To nejsou její myšlenky, to nejsou její pocity.

Otázka: Nejsou její?

Odpověď: Ne. Přes její systém, skrze její tělo musí projít všechny tyto pocity. A tohle je její, no, nějaké vykoupení. Ano.

Poznámka: Ale ona v podstatě tyto chyby neudělala.

Odpověď: Na tom nezáleží.

Poznámka: Člověku je to dáno, jak říkáte, aby to napravil, že? On je povinen znovu si tím projít, znovu prožít svůj život, vrátit se a pochopit, že udělal spoustu chyb. Ačkoli to nebyl on, kdo je dělal.

Odpověď: Nebyl to on, kdo dělal chyby, a nyní to není on, kdo se ptá svého svědomí, zda obviňovat nebo ospravedlňovat atd. To není on! Ale všechno to prochází skrze něho – ať prochází, nech to být.

Otázka: A proč se říká, že se nemáme ohlížet zpět? To se říká.

Odpověď: Protože to nemá smysl.

Otázka: Není v tom smysl, správně?

Odpověď: Ne, žádný.

Otázka: A může člověk sám sebe přesvědčit, že to nemá smysl, a pak se nebudu ohlížet zpět?

Odpověď: Stále se bude ohlížet. Dokud se nenapraví. Kdy? Než bude plně souhlasit se Stvořitelem! A toto je úplné sloučení se Stvořitelem. Tedy se vším: s minulostí, dobrým, špatným, naprosto se vším. Když ospravedlní Stvořitele ve všem, a to je úplná náprava člověka.

Otázka: To znamená, že člověk musí k této pravdě dospět, že?

Odpověď: Ano.

Otázka: Plně ospravedlnit?

Odpověď: Absolutně souhlasit.

Otázka: S tím, co bylo, s tím, co je?

Odpověď: Ano. Tomu se říká „úplná náprava svého egoismu“. Člověk by se neměl ohlížet dozadu. Neměl by se užírat, vyčítat si své vlastní omyly nebo se za některé své činy chválit.

Poznámka: Ano, správně.

Odpověď: To znamená, že bych neměl bilancovat, že jsem to udělal takto, ale je to tak a tady jsem to trochu nedokončil.

Poznámka: To byl můj život – buď hrdina, nebo hříšník.

Otázka: Můj život není můj. A teď konečně mohu říci, že to, co jsem žil, jsem nebyl já. Žilo se to skrze mne.

Otázka: Prošlo to skrze mne, že?

Odpověď: Prošlo to skrze mne, ano. Ale nejsem to já.

Otázka: To znamená, že tak jsem byl veden, že?

Odpověď: Ano, tak jsem byl veden. Můj život – takový sen se mi zdál. To nejsem já, vše to bylo jako sen. A proto s tím musíme souhlasit a není třeba nic jiného.

Otázka: Jen souhlasit?

Odpověď: Ano. Jen souhlas. I na tom nezáleží.

Poznámka: Jako vždy jít za pravdou a nic víc.

Odpověď: Ano. I na tom nezáleží. Cokoli člověku udělají, ať udělají. A to, co přitom cítí – ať cítí. To necítí on, skrze něho je cítěno, jak se říká.

Otázka: Na závěr mi prosím řekněte: Co je náš život?

Odpověď: Náš život je formou existence…

Poznámka: Proteinová hmota.

Odpověď: Proteinová hmota.

Otázka: Ano? Ne, tak co je život?

Odpověď: Ne, ne, z tohoto života si přece jen bereme „rešimot“ – vzpomínky, dojmy. A pokračujeme. Obrovské, obrovské množství malých zrnek egoismu, to znamená nenapravené touhy, které Stvořitel vytvořil, které postupně prochází svou očistou, nápravou a sjednocením.

Poznámka: To znamená, že tyto malé egoismy – 7–8 miliard, které existují – žijí svůj život právě proto, aby k tomu dospěli, jak říkáte…

Odpověď: Peklo, očistec a ráj. Jako Dante.

Peklo je pocítění, pochopení vlastního egoismu, nicotnosti. No, a všechno ostatní, co se zde dá říct. Očistec – když se ho člověk snaží napravit, očistit ho. A ráj je, když tento egoismus obrátíš na službu druhým.

Otázka: Jiným lidem?

Odpověď: Ano. To jsou tři fáze, kterými musíme projít.

Otázka: To znamená, že se člověk ve svých životech blíží k této poslední, třetí fázi, ano?

Odpověď: Ano. A proto, pokud lidé pochopí, v čem tkví tyto tři fáze – peklo, očistec a ráj – to znamená dosažení egoismu, jeho náprava a pak již správné jednání, tehdy bude vše v pořádku. Budeme se snažit.

Originální článek zde.

Filed under: Člověk, Egoismus, Stvořitel, Vnitřní práce | Add Comment →