Když se něco nevyvíjí dobře, tak se lidé pro odpovědi a útěchu obracejí směrem k nebesům. Odpradávna lidé hledali něco, čeho by se mohli držet ve chvílích krize a utrpení, takže je vlastně přirozené, že tato pandemie vyvolala hledání vyšší síly, což ostatně potvrzují i studie. Tato snaha urychlí naše odhalení smyslu života a pomůže nám se vnitřně ztotožnit s odpovědí, která bude nalezena v síle lásky mezi námi.

Z průzkumu Pew Research Center vyplývá, že čtvrtina Američanů se shoduje v tom, že COVID-19 posílil jejich víru ve vyšší moc, zatímco jen 2 % tvrdí, že ji oslabil. I jiné studie potvrzují přímou souvislost mezi přírodními katastrofami nebo jinými krizovými okamžiky a zvýšenou tendencí obracet se k vyšší síle. Od začátku koronavirové krize se na platformě Google počet vyhledání slova „modlitba“ téměř zdvojnásobil.

Lidé potřebují cítit, že mají oporu, že existuje něco, čemu mohou věřit nebo čeho se mohou držet. Podobně jako dítě, které se chytí své matky a nepustí se, protože ji vnímá jako to nejbezpečnější místo, i my, dospělí lidé, potřebujeme cítit zdroj bezpečí. Ve světě kolem nás však žádný takový zdroj nenacházíme.

Lidstvo se kdysi obracelo na neživé síly přírody, jako je slunce a měsíc, jakožto silám, které vládnou. Dnes, kdy už není kam se obrátit a není v co věřit, zůstává jen vyšší moc. Nejsme si však jisti, kdo nebo co přesně to je. Tyto otázky vyvolávají nekonečné diskuse, hypotézy, dojmy a přesvědčení. Koneckonců, naše srdce touží po jistotě, že existuje něco, co řídí a určuje v životě úplně vše. Nakonec se můžeme zeptat, zda je důležité poznat přesnou povahu nejvyšší moci, pokud nám v našich krátkých životech na tomto světě pomáhá cítit se bezpečněji. Nakolik víra uklidňuje naši vyčerpanou psychiku, natolik se jí držíme.

A když se člověk cítí lépe, je to dobré pro jeho okolí, protože klidní lidé jsou k sobě laskavější. Jsou méně ochotni se hádat nebo ubližovat ostatním. Ačkoli se detaily a zvyky kolem víry mohou lišit, každý z osmi miliard lidí na světě něčemu věří a takovou víru téměř všichni přijímají jako zcela normální.

Tento pohled na víru také souvisí s ideou modlitby. Od vypuknutí pandemie koronaviru svedla víra lidi dohromady ve společných modlitbách, které byly živě vysílány masám skrze sociální média. Důsledky kolektivních modliteb jsou pozitivní, protože když jsou lidé přesvědčeni, že se mohou spojit s vyšší silou tím, že se sjednotí skrze společnou prosbu, daří se jim to prostřednictvím vzájemného propojení a toho, že žádají jako jeden. V případě, že se v našich životech vyskytnou nějaké potíže, tyto potíže nás vzájemně svazují. A když jsme více sjednoceni, pak naše jednota zaručeně vyvolá odezvu.

Překonáme-li propast mezi námi a vyjádříme-li ochotu shromáždit se v jednotě ke společné žádosti, jdeme za hranice individuálního ega – jediného faktoru, který nás odděluje – a tím zlepšujeme osud všech. Pokud žádáme o blaho všech, nikoliv na úkor někoho, je naše modlitba přijímána. Nakonec vůbec nezáleží na tom, proč věříme, na koho se obracíme, na konkrétním náboženství nebo metodě, kterou praktikujeme, ani na tom, v jakém jazyce se modlíme. To, na čem záleží, je naše společná touha a prosba.

V důsledku pandemie jsme dosáhli nové fáze našeho vývoje, jenž nás pobízí k novému stupni života, novému světonázoru lidstva jakožto jedné rodiny. Problémy, kterým čelíme, nás tlačí vpřed. Pomáhají nám zjistit, že nejvyšší moc je jedna, je pro všechny a lze k ní přistupovat prostřednictvím spojení mezi námi. Lidstvo objevuje sílu lásky, která se odhaluje v naší jednotě.

Filed under: Duchovno, Modlitba, Vnitřní práce | Add Comment →