Si vis pacem, para bellum (Chcete-li mír, připravte se na válku) řekl latinský autor Vegetius. Stejně tak, chcete-li lásku, připravte se na nenávist.

Filmy ukazují lásku jako neustálý tok srdečnosti, péče a náklonnosti mezi lidmi. Ale filmy se mýlí. Každou pozitivní emoci předchází emoce negativní, což následně spouští nástup pozitivního. Stejně jako noc předchází den, nenávist předchází lásce. Jedinou výjimkou je mateřská láska, ale to proto, že matka vnímá své dítě jako součást sebe sama. Ale abychom objevili skutečné emoce ve vztahu k jakékoliv jiné osobě, musíme neustále přecházet mezi nenávistí a láskou v různých projevech a měnící se intenzitě.

Faktem je, že se jedná o princip, který hýbe celým stvořením. Vlny veder a studená období, povodně a sucho, nenávist a láska, to vše jsou střídavé projevy nenávisti a lásky.

Je za tím účel: Jejich rostoucí intenzita, zejména na negativní straně, nás nutí hledat jejich zdroj. Proč je tu tolik nenávisti? Proč je příroda tak krutá? Proč nejsem nikdy spokojen s tím, co mám? Proč zde není mír? Proč se bojím? Když se pokusíte odpovědět na tyto otázky, zjistíte, že pocházejí ze stejného neviditelného zdroje a že tím zdrojem je příroda nebo jednoduše realita.

Každý jednotlivý minerál, rostlina, zvíře nebo člověk, myšlenka, touha nebo slovo jsou vytvářeny přírodou. Pokud je tedy příroda zdrojem všeho, pak je vše součástí přírody, součástí celku. A stejně jako jsou dny a noci, tak jsou lidé, které nenávidím, a lidé, které miluji. Stejně tak, kdyby neexistovaly dny, nebylo by nocí, kdyby nebylo lidí, které miluji, nebylo by lidí, které nenávidím. Pravdou je, že bych nebyl schopen definovat, co miluji, co nenávidím, kdo jsem a kdo nejsem, nebýt toho všeho, co považuji za negativní. Ukazuje se, že je se svým omezeným rozhledem vidím jako negativní, ale nejsou; jsou vůči mně v opozici, takže se mohu učit o sobě samém a o přírodě. Nebýt jich, neměl bych ani tušení o celé své existenci.

Ukazuje se, že to, že jsem pocítil nenávist vůči tomu či onomu člověku, mi umožňuje zjistit, kdo jsem a co mám uvnitř. Ve skutečnosti bych měl být tomuto člověku vděčný. Nejmoudřejší ze všech lidí, král Šalamoun, to nazval slovy „Láska pokrývá všechny zločiny“ (Přísloví 10, 12), kde zločinem je nenávist a láska ji pokrývá poté, co zjistíme, že námi nenáviděný objekt je vlastně dar, jenž nám byl dán. V tu chvíli se odcizení rozplyne a objeví se láska a vděčnost.

Originální článek zde.

Filed under: Krize, Láska, Skupinová práce, Vnitřní práce | Add Comment →