Členové rodiny jsou v karanténě, a s přibývajícím časem mají mezi sebou stále více problémů. Procházíme přeprogramováním našeho přístupu k sobě a ke světu. Koronavirus nás nutí, abychom se změnili.

Nejistota, která vládne ohledně této epidemie, tj. jak dlouho bude trvat a tak dále, se odráží na psychice dětí a rodičů. Zprvu byli všichni v euforii: jsme doma, jsme spolu, máme rodinu, všechno je úžasné. Trvalo to týden, dva, tři, měsíc. Nyní je již jasné, že doma vznikají vážné spory. Jak vydržet?

Říkáte: „Virus nám pomáhá pochopit smysl života.“ Ale lidé jsou podrážděni, neví, co mají dělat. Přestávají se kontrolovat. Tak jak?

Procházíme přeprogramováním našeho přístupu k sobě a ke světu. Mění se člověk v nás. Byl ve mně určitý člověk, teď ho potichoučku mění a vkládají do mne jiného člověka: jak se budu dívat na svět, jak budu přemýšlet, uvažovat, co si budu pamatovat, co si v sobě srovnám a tak dále. Všechno se mění! To se děje se všemi, všichni se na tom podílíme. Musíme to všem objasnit.

Myslíte, že uslyší, když jsou v této situaci?

Právě proto, že jsou v takovém stavu, tak uslyší. Pro všechny je to důležité. Uslyší to.

Musíte říct: „Podívejte, zítra to nekončí. Ve svém světě musíš uzavřít mír. Jak to uděláš?“ Jak mohou ve svém světě uzavřít alespoň relativní mír? U sebe doma: jedno, dvě – tři děti a rodiče. Vždyť tady jsou spolu.

Musíme si neustále hrát na budoucí svět. Mezi sebou. Uvidíte nikoli to, co se s námi děje, ale jaké možnosti nám dává budoucí. Budoucnost nám ukazuje, že potřebuje naši spolupráci, partnerství. Dokonce bych řekl, že musíme být ve velmi citlivé spolupráci, vnitřní, duševní, duchovní, přející v pocitech, myšlenkách, ve všem.

Ve vzájemné citlivosti s kým?

Mezi námi a tímto programem, který na nás nyní pracuje. Aby ještě dříve, než nás začne ohýbat a měnit, jsme si sami přáli pocítit ho a měnit se s ním.

Originální článek zde.

Filed under: Člověk, Krize | Add Comment →