Z historie vidíme, že dříve měl každý muž několik manželek. Považovalo se to za smilstvo?

V minulých stoletích to nebylo považováno za něco nepatřičného nebo za něco neobvyklého, jelikož muž nepřestával přemýšlet o své rodině.

V tomto ohledu stačí pochopit vnitřní svět muže a ženy v souladu s tím, co můžeme požadovat od muže a co od ženy.

Žena patří svému muži – tak je psychologicky nastavena. Proto se jí jeví jako nevěra jakékoli milostné vzplanutí jejího muže. A pro muže je milostné vzplanutí pouze zbavení se nadměrné sexuální touhy. K předmětu své vášně přitom nepociťuje nic jiného než sexuální přitažlivost. U ženy je to spojeno s pocity a oddaností atd.

Takže se zde má lidstvo ještě co učit, jak jednat. Přinejmenším si nemyslím, že je takzvané „mužské cizoložství“ nevěra.

A pokud si muž vydržuje jinou ženu…?

Pak to není jen sexuální, ale také materiální spojení. Byla však století, kdy to bylo běžné: muži měli několik rodin nebo jednu rodinu, ve které bylo několik manželek a mnoho společných dětí.

V dnešní době existují takové kultury, ve kterých může mít jedna žena několik manželů. Všechno je docela libovolné.

Existuje v tomto ohledu něco, co může uškodit duchovnímu vývoji? Například porušení zákona zákazu cizoložství?

Pod pojmem cizoložství se míní žena někoho jiného. Cizí žena je tabu. Stejně tak nemá žena právo svádět ženatého muže.

Ale v naší době jsme v tak dočasném, nepochopitelném stavu, že naše pozemské zákony již neodpovídají duchovní povaze člověka.

Z virtuální lekce v ruském jazyce 6. prosince 2015

Originální článek zde.

Filed under: Nezařazené | Add Comment →