Poznámka: V Americe se o 11-13% zvýšil počet dospívajících lidí, kteří trpí depresí. Málokdy se však obracejí na lékaře.

Odpověď: Neví, že mají depresi. Myslí si, že se takto projevuje vstup do života.

Poznámka: Říká se, že existují tři hlavní příznaky deprese.

Prvním – je rychlý pokles úspěchů v dříve úspěšných aktivitách a zájmech: studium, hudba atd.

Druhým – je změna příjmu potravy. Člověk buď sní hodně, nebo úplně ztratí chuť k jídlu.

A třetím – je neschopnost soustředit se na něco konkrétního a touha izolovat se od ostatních.

Sklony k tomu mají zvlášť mladí lidé ve věku 12-17 let.

Odpověď: Lidé v tomto věku hledají smysl existence: „Začínám život! Čím se mám zabývat?“ A vidí, že se nemají čím zabývat.

V naší době byli fyzici, básníci, hudebníci, matematici astronauti a námořní kapitáni velmi váženi. Byla v tom romantika. A nyní se všichni zajímají jen o peníze.

Přirozeně se všechny hodnoty jako úspěch a romantika znehodnotily. Mladí lidé nemají ideál, pro který stojí za to žít a trpět. Vždyť jsou v letech, kdy se chtějí obětovat ve jménu nějakého vznešeného cíle! A tehdy se v člověku projeví sebevědomí! Je hrdý, že přináleží k něčemu vznešenému a zvláštnímu!

Dříve teenageři snili o hrdinských činech. Také hippies kráčeli za nějakým ideálem čistoty. A teď je všechno pryč!

Zdá se, že mladí lidé mohou mít všechno: vždyť například cestovat do Indie je jako jít na návštěvu k babičce do sousední vesnice. Ale: „Kam mám jít a proč, pokud už vím, co tam je?“ A tak jim nic nezůstalo – žádné vznešené cíle, žádný smysl života!

Nedovedu si představit, jak je možné takto žít. Ve své době jsem měl na výběr a nemohl se rozhodnout, kým budu. Měli jsme spoustu příležitostí. A dnes tato potřeba zůstává hluboko uvnitř, okamžitě se zastaví, protože před tebou není nic.

Ukazuje se tedy, že v člověku vzniká ohromné zklamání z toho, že se uvnitř skrývá (cítí) velká potřeba, napětí a touha, a před ním je prázdnota a ignorace, kterou mu život ukazuje.

Není, oč by usiloval a kam by směřoval. Kde jsou noci beze spánku?! Kde je hledání?! Není nic. A proto se lidé nemohou najít.

Mladí lidé nevědí kam směřovat. Vstoupit na ekonomickou fakultu a vydělat peníze?! Nebo se vydat cestou nějaké vědy a sbírat drobky z panského stolu, které předhodí miliardáři?!

Nemají možnost být romantici, nemají zanícení, nemají touhu jít dopředu. Je jim všechno jedno.

Otázka: Co se stane?

Odpověď: Přijde takové zklamání, že budou chtít zničit tento svět, protože je neuspokojuje, ale nutí je, aby žili. Proto se množí sebevraždy a hrůzy v IGIL a v jiných teroristických organizací se stávají populární, užívají se drogy a lidé se potápějí do různých her na internetu.

Je to ztracená generace. Nemáme jim co nabídnout, nemají co nabídnout sami sobě. Celkově, existujeme ze setrvačnosti.

Otázka: Můžeme jim však nabídnout ještě nějakou cestu ven?

Odpověď: Existuje jen jedna cesta ven. Záměrně jsme se ocitli v takovém stavu, dosáhli cílové čáry a zůstalo nám jediné – celkové sjednocení mezi námi, abychom dosáhli následujícího stupně našeho rozvoje. A tam je již neomezený prostor, naplnění, smělost, romantika – všechno!

Naším úkolem je přivézt k tomu mládež. Z její strany uzrála frustrace a nehledě na nihilismus – vnitřní potřeba.

A z naší strany musí existovat správný přístup, který by je přivedl k této romantice, ke zvláštnímu porozumění a odhalení světa. Ne do bažin, lesů nebo do kosmických lodí, kterých je ve vesmíru hodně, ale do zcela nového světa, ve kterém se můžete pozvednout, existovat v něm a rozvíjet se v jakémkoliv směru, v jakýchkoli vlastnostech a formách – vytvářet, snít, být roven bohům.

To je to, co je možné nabídnout mládeži. Jenom najít správný způsob a předložit ho. Problém je pouze v prvním kontaktu. Musíme ho najít. Nečekat a začít hledat hned!

Z televizního programu „Novinky s Michaelem Laitmanem“, 18. 7. 2016

Originální článek zde.
[# 190638]

Filed under: Člověk, Děti | Add Comment →