Poznámka: Jihokorejci vyvinuli zvláštní vlastnost: během práce musí nepřetržitě pracovat. Jejich efektivita by měla být 100%. Je ostuda nesplnit denní normu, je ostuda být nemocný, je ostuda nic dělat.

A to je dohání k depresi, k hrozným nervovým poruchám a sebevraždám. Ve spojitosti s tím vymysleli takovou věc, která se nazývá „vězení uvnitř mne“.

Nedaleko lesa, 90 kilometrů od Soulu, stojí budova vězení, kam chodí na dva až tři dny. Podmínky ve vězení: jsou umístěni do samovazby, dostanou podložku na jógu, dostanou poznámkový blok, pero…
Zajímám se o psychologii člověka, hledání svobody. A ukazuje se, že je ve vězení.

Odpověď: Svoboda – je ve vězení. Když se nehoníš a nenutíš sám sebe závodit s celým světem, máš fyzickou svobodu.

Jedná se o velmi zajímavou situace: zamknout se v místnosti, dát si dvakrát nebo třikrát denně polévku a nic jiného. Dokonce tam nejsou ani knihy. Není tam rádio, televize ani nic jiného. Jsi sám. A můžeš zjistit, co budeš dělat, kolik toho tímto způsobem dokážeš prožít se svými myšlenkami, plány. Je to dobré…

Otázka: O čem by měl člověk v takové situaci přemýšlet?

Odpověď: Proč žiji? Proč existuji? Co se se mnou stane? Kdo mě řídí, určuje můj osud? Co jsem udělal se svým životem? Jak skončí? Co bude, jestli bude, potom? A pokud nebude, co zanechám svým potomkům?
Existuje zvláštní modlitba před tím, než člověk zemře, takzvaná kajícná modlitba „Viduj“, když velmi vážně prochází celým svým životem a prohlíží si ho: zda v životě něco udělal, nebo ne. Na jedné straně to vztahuje ke Stvořiteli a na druhé straně k sobě. Obecně se připravuje na vážnou konfrontaci se soudcem.

Když mu tam ukazují jeho minulý život, vidí, že ho ve skutečnosti postrkovali k poznání Stvořitele, k poznání přírody, ke správným činům, aby si uvědomil, jaké jsou ve skutečnosti atd. A vybral si druhou stranu.

Poznámka: Obvykle člověk svůj život ospravedlňuje a říká: „Prožil jsem život šťastně.“

Odpověď: To jen prozatím, dočasně. Každému člověku, který jde k soudu, se zdá, že se ospravedlní, protože každý člověk je sám sobě blízký. Ve skutečnosti však nemá žádný člověk vůbec žádnou možnost se ospravedlnit. Žádnou!

A ten, kdo si myslí, že je spravedlivý, narazí na tak neuvěřitelné obvinění, že vůbec není možné si to ani představit.

Další věc je, že si nesprávně představujeme odměnu, trest, obvinění, povzbuzení. Ale když stojí před člověkem celý jeho život… To koneckonců netrvá dlouho, je to již v duchovní dimenzi. A když nevidí, co udělal, nýbrž vidí a chápe to, co si myslel… Tady už, můj příteli…

Poznámka: Začíná to být děsivé, upřímně řečeno…

Odpověď: To také je očistec, skutečný, seriózní. Je to opravdové peklo. Jedná se o velikou lítost, výčitky – ne za minulost, ale s cílem napravit své vlastnosti a zaměřit se na budoucnost.

A potom ti nabídnou: „Tak co, příteli, zopakujeme to? Vyber si pro sebe seriózní podmínky, abys opravdu něco udělal.“ A člověk se opět ponoří do našeho života a ve stejnou chvíli zapomíná na všechno, co se s ním dělo, a tento zmatek začíná znovu.

Poznámka: To znamená, jak se říká, že vstoupí anděl zapomnění – a tečka?

Odpověď: Ano. On člověka udeří a ten na všechno zapomene. Jedná se o speciální nápravu. Existuje 13 rysů na obličeji, které určují naši nápravu. Člověk nedostává ránu do nosu, ale do bodu pod nosem (tzv. „Urcha“) a vše je zapomenuto.

Otázka: Proč na vše zapomíná? Proč nepokračuje ve svých tak vysokých úvahách?

Odpověď: Proto, aby jednal svobodným způsobem.

Z televizního programu „Novinky s Michaelem Laitmanem“, 27. 11. 2018
Originální článek zde.
[# 238482]

Filed under: Člověk, Kabala, Stvořitel | Add Comment →