Otázka: Rabín Nachman z Braclavi řekl, že „Samota je nejvznešenější, nejvyšší stav.“ Co to znamená?

Odpověď: To se vztahuje k duším lidí, kteří žili několik století před námi, a jejichž duše byly mnohem jemnější než naše. Jejich egoismus nebyl tak hrubý jako u našich současníků. Ale dnes to již není možné. Chceme-li se dostat z našeho subjektivního vnímání a pochopit zdroj života, pak to lze provést pouze prostřednictvím spojení mezi námi.
V Tóře je o tom napsáno, že neexistuje žádná jiná metodika: vyjma sjednocení se v desítkách (v „minjanech“), jak to učinil Mojžíš.

Otázka: Je samota závaznou etapou pro odhalení duchovního světa?

Odpověď: Samozřejmě, vždyť se musíme oddělit – každý od svého vlastního egoismu. To zahrnuje dokonce i fyzickou činnost: pokud chce skupina lidí odejít do ústraní, aby dosáhla určitého duchovního pokroku, může se na nějakou dobu vzdálit, například do pouště.
A poté se vrátí do běžného světa, ale již po dosažení určitého stavu. Ačkoli v zásadě není odchod do pouště nutností, je možné být v ústraní i uprostřed Manhattanu.
Otázka: Co znamená se izolovat sám od sebe?

Odpověď: Znamená to se zapojit do druhých, odevzdat se skupině. Skupina je ta síla, ta podmínka, která člověku umožňuje, aby se vymanil ze svého egoismu. Měl by jinak kam ze sebe vystoupit? Skupina by ho měla vytáhnout ven, vytáhnout ho z jeho těla do středu spojení celé desítky.

Přejeme si mezi sebou dosáhnout takového spojení, kdy všechna naše přání a touhy, všechny plány do budoucnosti budou mimo osobní zájmy každého, budou se jakoby vznášet ve vzduchu mezi námi.

Pak odhalíme to, co se nachází mimo náš egoismus: vyšší sílu, Stvořitele. Je to síla, která řídí náš život. Stvořila nás a vede nás prostřednictvím etap nápravy k dokonalému stavu. Je to síla dávání a lásky, a my ji odhalujeme díky tomu, že spolu začneme navzájem jednat s láskou.

Nepatrná síla odevzdávání a lásky, kterou mezi sebou vytváříme, působí jako lokátor, který zachycuje, že se nacházíme uvnitř pole stejné, ale neobvykle silné síly.
V tom také spočíval cíl samoty. Izolovali jsme se od našeho egoismu a každý vystoupil ze sebe do přání druhých. V okamžiku, kdy vyjdeme jeden druhému naproti a vytvoříme společnou sílu, začneme cítit, že se nacházíme uvnitř této mocné síly, jejíž podstata je dávání, spojení, láska.

Odhalujeme, že tato síla vyplňuje celý vesmír a nás všechny, jenom jsme ji dříve nemohli pocítit, protože jsme neměli stejné altruistické vlastnosti.
Abychom zjistili, že kolem působí obecná síla lásky, je nutné získat vlastnost odevzdání. Skupina může uvnitř sebe takovou sílu uměle vytvořit a pak skrze ni začne cítit sílu, která existuje kolem ní.

Otázka: Znamená to, že odchod do pouště a samota při hledání Stvořitele má smysl pouze ve skupině? Může jeden člověk něco v poušti najít?

Odpověď: Možná v nějakém velmi mimořádném případě, ale obvykle ne. Na vlastní pěst se člověk nemůže ze svého egoismu vymanit. Musí být ve skupině, společně se všemi, jako malé ozubené kolečko uvnitř velkého mechanismu. Všechny jeho pohyby, myšlenky, touhy, vnitřní a vnější činnosti musí být konány pouze synchronně se skupinou.

Otázka: Může člověk v poušti slyšet, jak s ním hovoří nebesa nebo země?

Odpověď: Člověk odhaluje, že je náš svět plný vyšší síly, která vyplňuje veškerou realitu a ovládá náš život. A to znamená, že pochopil podstatu života.

Z 925. rozhovoru o novém životě, 28. 11. 2017
Originální článek zde.
[# 217976]

Filed under: Egoismus, Tóra | Add Comment →