Otázka: Jak se duchovní samota liší od fyzické? Jaké výsledky lze dosáhnout zásluhou jednoho nebo druhého?

Odpověď: Pokud jsem fyzicky sám, pak mě mohou napadnout různé myšlenky, v jakémkoliv směru, které v žádném případě nesouvisejí s pravdou a skutečným cílem. Jestliže se nacházím ve skupině, máme společný cíl.
Odcházíme do ústraní kvůli zvláštní práci, při níž se každý anuluje před skupinou a namísto samostatných jedinců se stáváme jediným novým organismem, novou osobností nazvanou „skupina“.

To nás činí podobné povaze pouště nebo nebes, vždyť se stáváme nulou, spojujeme se spolu, abychom dosáhli cíle života, ale v podstatě nemáme nic. V této podobě sebou představujeme nikoliv touhu jediného člověka, nýbrž celé desítky. Každý se chová k ostatním tak, jako by se považoval za nulu.

Otázka: Proč je důležité, aby to byla touha desítky, a ne jenom jednoho člověka?

Odpověď: Jeden člověk nemůže být nulou, vždyť vzhledem ke komu bude sám sebe považovat za nulu? Pokud jsem o samotě sám, budu i nadále sám se sebou. Odchod do ústraní – znamená utéci od sebe samého, ze svých hranic. Jak by to člověk mohl učinit sám?

Já jakoby opouštím sám sebe a připojuji se k ostatním. To je moje jediná možnost, jak se vymanit ze svého egoismu a vnímat něco vně sebe. Když deset lidí společně vynakládá takové úsilí, přemění se na duchovní nádobu, na společnou touhu, která je schopna vnímat podstatu pouště, podstatu nebes.

Vyšli ze sebe, zrušili svůj egoismus a spojili se mezi sebou. Centrum jejich spojení se změní v novou entitu – vlastnost dávání, schopnou vnímat podstatu života. To také bylo cílem samoty: najít smysl života.

Jestliže člověk odejde do ústraní sám, neodhalí smysl života – maximálně napíše nějakou knihu a přitom myslí na něco hmotného. Nedospěje k žádnému duchovnímu porozumění, protože nevyjde sám ze sebe.

Pokračování následuje…

Z 925. rozhovoru o novém životě, 28. 11. 2017
Originální článek zde.
[# 217917]

Filed under: Egoismus, Skupina | Add Comment →