Otázka: V Kanadě se shromáždila mezinárodní konference příznivců teorie ploché Země. Tvrdí, že planeta je plochá, neotáčí se ve vesmíru, neotáčí se kolem slunce.

Nejrozšířenější teorie: Země je plochý disk s centrem na severním pólu, zatímco jižní pól a Antarktida neexistuje. Názorů je mnoho, ale v jednom jsou účastníci solidární: Všechny snímky Země z vesmíru jsou falešné.

Co na to říkáte? Vždyť neustále hovoříte: „Existuje-li tento svět nebo ne?“

Odpověď: Ano, ale opírám se o poněkud odlišnou vizi. Jsem ve stavu, v němž nic neodmítám a nehovořím z pohledu člověka jiných vlastností.

Když změníme vlastnosti člověka z přijímání na dávání, zrodí se v nás zcela odlišné vnímání reality. A pak svět není ten, který vidíme. Není kulatý, či hranatý, nebo plochý. Je to svět dvou sil, které na sebe vzájemně působí a ve vztahu mezi nimi vznikají naše pocity. Kromě pocitů není nic. Tyto pocity jsou kombinaci dvou protichůdných sil: přijímání a dávání.

Hmota neexistuje. Nejde o to, jestli je kulatá, či plochá – obecně neexistuje!

Dal bych jim takovou přednášku: není hmota, není náš svět, zeměkoule není, neexistuje ani sever ani jih, nic kolem se neotáčí. A obecně, nejsou lidé, zvířata, rostliny, ani hvězdy. Není nic.

A kde se to vše nachází, když to přesto cítíme? Cítíme to uvnitř sebe.

A kdo jsem já? – To je otázka.

A kdo jste vy? – To je ještě větší otázka.

Kde Vás cítím? – Také v sobě.

Poznámka: Představuji si, jak Vás poslouchá těch 200 lidí, kteří se shromáždili na kongrese…

Oni si myslí, že svým prohlášením změní svět a zde je prohlášení, že svět není.

Odpověď: Kabala to říká už dlouho.

Náš svět není. Je to, co si představujeme uvnitř sebe, stejně jako jiné světy, které si dokážeme představit. A spolu s tím musíme odhalit, jak to cítíme. Nezáleží na tom, co cítíme, ale jakým způsobem to cítíme.

Když ovlivňujeme naše pocity, začínáme zkoumat všechny tyto proměny a obrazy, které se v nás mění. Tehdy rozpoznáme zákony našeho vnímání a můžeme je ovládat.

Uvidíme, že není nic, kromě dvou sil, které vzájemně působí a vykreslují v nás tyto obrazy, – jedna síla kreslí na druhou. Ve vztahu mezi nimi vznikají tyto obrazy, skládají se ze čtyř komponentů – ze čtyř písmen jména Stvořitele (nebo přírody). A to cítíme.

Otázka: Pokud to lidstvo pochopí a přijme to, jaký praktický závěr lze z toho vyvodit?

Odpověď: Praktickým závěrem je, že musíme skutečně dosáhnout pravou realitu, v níž existujeme. Skládá se ze dvou sil a na jejich křižovatce cítíme sebe, že skutečně existujeme.

Tak kdo jsem? Produkt sjednocení a komutace dvou protichůdných sil přírody.

Z programu: „Aktuality s Michaelem Laitmanem“ 14. 8. 2018
Originální článek zde.
[# 233943]

Filed under: Vnímání | Add Comment →