Otázka: Pokud jsem se narodil, abych si užíval potěšení, jak může být potěšení nezasloužené?

Odpověď: Nenarodili jsme se proto, abychom si užívali toho, co je nyní před námi. Vidíme, že náš systém nám neposkytuje nepřetržité, věčné a dokonalé potěšení – takové, abychom byli skutečně naplněni.

Náš svět nás jen připravuje na opravdové potěšení, dává nám nějaké kelim/nádoby a určité dovednosti. A přítomné věčné potěšení může být pouze v jiných rozměrech – nikoliv v našich egoistických. Koneckonců, jakmile nějaké potěšení spadne do egoismu, ego jej ihned uhasí.

Kolik radostí zažil každý z nás za svůj život…A kde jsou? Zmizely. Potěšení, které odchází, zanechává za sebou velmi trpkou stopu.

Proto musíme pochopit, že skutečné potěšení musí být věčné a dokonalé. Nemizí, ale znovu a znovu na sebe váže další potěšení. Kromě toho, potěšení nesmí být nesprávné, aby ve mně nezůstala pachuť, že jsem si nezasloužil, že je cizí, že jsem ukradl, že jsem jej plně nepoznal a nepochopil, že ještě nejsem vyzrálý, abych si toto potěšení plně vychutnal.

To vyžaduje velmi seriózní přípravu. Proto nemůžeme ihned získat přístup do Vyššího světa. Potřebujeme mnoho let, abychom se přizpůsobili systému vyššího naplnění. A vše proto, abychom vytvořili takovou touhu, v níž by vyšší potěšení bylo uchováno a neustále rozvíjeno.

Originální článek zde.
[#231494]

Filed under: Nezařazené | Add Comment →